Chudoba

Žalm 10

Hospodine, proč jen stojíš v dáli, v dobách soužení se skrýváš?

Ponížený je pro zpupnost svévolníka v jednom ohni.

Ať se zapletou v těch piklech, které vymýšlejí!

Když svévolník chválí, pak jen pro své choutky,

když chamtivec dobrořečí, znevažuje Hospodina.

Svévolník ve zpupném hněvu říká: „Bůh nic nevypátrá, Bůh tu není.“

Odtud všechny jeho pikle.

Úspěšné jsou jeho cesty v každé době, vysoko jsou od něho tvé soudy,

soptí proti všem svým protivníkům.

Říkává si v srdci: „Mnou nic neotřese. Z pokolení do pokolení mě nepotká nic zlého.“

V ústech má jen samou kletbu, lest a útisk, na jazyku trápení a ničemnosti.

Na nádvořích číhá na čekané, v skrýších vraždí nevinného,

jeho oči pasou po bezbranném.

Číhá v úkrytu jak v houští lev, číhá na poníženého, aby se ho zmocnil,

zmocnil se ho, do sítě ho vtáhl.

Plíží se a krčí a bezbranní upadají do jeho spárů.

Říkává si v srdci: „Bůh vše zapomíná, skryl svou tvář, nikdy nic neuvidí.“

Povstaň, Hospodine Bože, pozvedni svou ruku, nezapomeň na ponižované!

Smí svévolník znevažovat Boha, říkat si v srdci: „Ty nic nevypátráš“?

Ty však vidíš trápení a hoře. Shlédneš a vše vezmeš do svých rukou.

Bezbranný se spoléhá na tebe, sirotkovi poskytuješ pomoc.

Přeraz paži svévolníka, paži zlého. Jeho svévoli vypátráš, nic ti neunikne.

Hospodin je Králem navěky a navždy, pronárody zmizí z jeho země.

Tužbu pokorných vyslýcháš, Hospodine, jejich srdce posiluješ, máš pozorné ucho,

zjednáš právo sirotkovi, právo zdeptanému;

člověk na zemi už nebude vzbuzovat strach.

Lepší je chudák žijící bezúhonně než falešník a k tomu hlupák. (Přísloví 19,1)

Blaze vám, chudí, neboť vaše je království Boží.

Blaze vám, kdo nyní hladovíte, neboť budete nasyceni. (Lukáš 6,20-21)