Milosrdenství
Žalm 89
Poučující, pro Étana Ezrachejského.
O Hospodinově milosrdenství chci zpívat věčně,
svými ústy v známost uvádět tvou věrnost po všechna pokolení.
Pravím: Tvoje milosrdenství je zbudováno navěky,
v nebesích jsi pevně založil svou věrnost,
řekls: „Uzavřel jsem smlouvu se svým vyvoleným,
přísahal jsem Davidovi, svému služebníku:
Dám, že tvé potomstvo bude navěky stát pevně,
já jsem zbudoval tvůj trůn pro všechna pokolení.“
Nebesa ti, Hospodine, vzdávají za tvůj div chválu,
shromáždění svatých velebí tvou věrnost.
Vždyť kdo v oblacích se může Hospodinu rovnat?
Kdo z Božích synů se podobá Hospodinu?
Strašný je Bůh v kruhu svatých, nesmírný, budící bázeň ve všech kolem sebe.
Hospodine, Bože zástupů, kdo je jako ty? Jsi nepřemožitelný, Hospodine,
a tvá věrnost tě provází všudy.
Umíš zvládnout zpupné moře, zkrotit jeho vzduté vlny.
Netvora jsi zdeptal, jako bys ho proklál, mocnou paží jsi rozprášil svoje nepřátele.
Tvá jsou nebesa, tvá je i země, založil jsi svět a všechno, co je na něm.
Ty jsi stvořil jih i sever, i Tábor a Chermón plesají v tvém jménu.
V své paži máš bohatýrskou sílu, tvá ruka je mocná, tvá pravice pozdvižená.
Spravedlnost a právo jsou pilíře tvého trůnu, před tebou jde milosrdenství a věrnost.
Blaze lidu, který zná vítězný hlahol, který chodí ve světle tvé tváře, Hospodine.
Budou jásat každý den v tvém jménu, pozvedá je tvoje spravedlnost,
neboť ty jsi leskem jejich moci; tvou přízní se náš roh zvedá.
Štít náš patří Hospodinu, náš král Svatému Izraele.
Ve vidění promluvil jsi jednou ke svým věrným.
Řekls: „Poskytl jsem bohatýru pomoc, povýšil jsem vybraného z lidu.
Nalezl jsem Davida, svého služebníka, pomazal jsem ho svým olejem svatým.
Pevně bude moje ruka při něm, udatným ho učiní má paže.
Nepřítel ho nepřekvapí a bídák ho nepokoří.
Před ním potřu jeho protivníky, porazím ty, kdo ho nenávidí.
Bude s ním mé milosrdenství a věrnost, jeho roh se pozvedne v mém jménu.
I na moře vložím jeho ruku a jeho pravici na řeky.
On mě bude vzývat: >Tys můj Otec, můj Bůh, moje spásná skála<,
a já ho učiním prvorozeným, nejvyšším nad králi země.
Svoje milosrdenství mu zachovám věčně, věrně dodržím svou smlouvu.
Jeho potomstvu dám trvat navěky, jeho trůnu po všechny dny nebes.
Opustí-li jeho synové můj zákon, nebudou-li žít podle mých řádů,
budou-li má nařízení znesvěcovat, nebudou-li dbát mých přikázání,
ztrestám jejich nevěrnosti metlou a ranami jejich nepravosti,
ale svoje milosrdenství mu neodejmu, nezradím svou věrnost,
neznesvětím svoji smlouvu, nezměním, co splynulo mi ze rtů.
Jednou jsem přísahal na svou svatost. Cožpak bych lhal Davidovi?
Jeho potomstvo potrvá navěky, i jeho trůn přede mnou bude jako slunce,
pevně bude stát navěky jako měsíc, věrný svědek nad oblaky.“
Zanevřels však na něj, zavrhls ho, na svého pomazaného ses rozlítil.
Zrušil jsi smlouvu se svým služebníkem, jeho čelenku jsi znesvětil, srazil k zemi.
Všechny jeho zdi jsi zbořil, jeho pevnosti obrátils v trosky.
Plení ho všichni, kdo táhnou kolem, tupení svých sousedů je vydán.
Pozvedls pravici jeho protivníků, učinils všem jeho nepřátelům radost.
Otupil jsi ostří jeho meče, nedal jsi mu obstát v boji.
Posvátné čistoty jsi ho zbavil, jeho trůn jsi skácel na zem.
Zkrátil jsi dny jeho mládí, pokryl jsi ho hanbou.
Dlouho ještě, Hospodine? Skryl ses natrvalo? Bude tvoje rozhořčení sálat jako oheň?
Pamatuj, co jsem. Vždyť co je lidský věk? Což šalebně jsi stvořil všechny lidi?
Který muž kdy žil a nedočkal se smrti? Z moci podsvětí kdo zachránil se?
Kde zůstalo někdejší tvé milosrdenství, ó Panovníku,
jež jsi odpřisáhl Davidovi na svou věrnost?
Panovníku, připomeň si potupu svých služebníků,
kterou od všech možných národů v svém klíně nosím.
Tvoji nepřátelé, Hospodine, potupili, potupili každou stopu po tvém pomazaném!
Požehnán buď Hospodin navěky. Amen, amen.
Žalm 103
Davidův.
Dobrořeč, má duše, Hospodinu, celé nitro mé, jeho svatému jménu!
Dobrořeč, má duše, Hospodinu, nezapomínej na žádné jeho dobrodiní!
On ti odpouští všechny nepravosti, ze všech nemocí tě uzdravuje,
vykupuje ze zkázy tvůj život, věnčí tě svým milosrdenstvím a slitováním,
po celý tvůj věk tě sytí dobrem, tvé mládí se obnovuje jako mládí orla.
Hospodin zjednává spravedlnost a právo všem utlačeným.
Dal poznat své cesty Mojžíšovi, synům Izraele svoje skutky.
Hospodin je slitovný a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný;
nepovede pořád spory, nebude se hněvat věčně.
Nenakládá s námi podle našich hříchů, neodplácí nám dle našich nepravostí.
Jak vysoko nad zemí je nebe, tak mohutně se klene jeho milosrdenství nad těmi,
kdo se ho bojí;
jak je vzdálen východ od západu, tak od nás vzdaluje naše nevěrnosti.
Jako se nad syny slitovává otec, slitovává se Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí.
On ví, že jsme jen stvoření, pamatuje, že jsme prach.
Člověk, jehož dny jsou jako tráva, rozkvétá jak polní kvítí;
sotva ho ovane vítr, už tu není, už se neobjeví na svém místě.
Avšak Hospodinovo milosrdenství je od věků na věky s těmi, kteří se ho bojí,
jeho spravedlnost i se syny synů,
s těmi, kteří dodržují jeho smlouvu, kteří pamatují na jeho ustanovení a plní je.
Hospodin si postavil trůn na nebesích, všemu vládne svou královskou mocí.
Dobrořečte Hospodinu, jeho andělé, vy silní bohatýři, kteří plníte, co řekne,
vždy poslušni jeho slova!
Dobrořečte Hospodinu, všechny jeho zástupy,
vy, kdo jste v jeho službách a plníte jeho vůli!
Dobrořečte Hospodinu, všechna jeho díla, na všech místech jeho vlády.
Dobrořeč, má duše, Hospodinu!
Žalm 136
Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné.
Chválu vzdejte Bohu bohů, jeho milosrdenství je věčné.
Chválu vzdejte Pánu pánů, jeho milosrdenství je věčné.
Jedině on koná velké divy, jeho milosrdenství je věčné.
Nebesa učinil důmyslně, jeho milosrdenství je věčné.
Zemi na vodách překlenul oblohou, jeho milosrdenství je věčné.
Učinil veliká světla, jeho milosrdenství je věčné.
Slunce, aby vládlo ve dne, jeho milosrdenství je věčné.
Měsíc a hvězdy, aby vládly v noci, jeho milosrdenství je věčné.
Ranil Egypt v jeho prvorozených, jeho milosrdenství je věčné.
A vyvedl Izraele z jeho středu, jeho milosrdenství je věčné.
Pevnou rukou a vztaženou paží, jeho milosrdenství je věčné.
On rozdělil Rákosové moře ve dví, jeho milosrdenství je věčné.
A převedl Izraele jeho středem, jeho milosrdenství je věčné.
Faraóna s vojskem smetl do Rákosového moře, jeho milosrdenství je věčné.
Svůj lid vodil pouští, jeho milosrdenství je věčné.
Pobil velké krále, jeho milosrdenství je věčné.
Zahubil vznešené krále, jeho milosrdenství je věčné.
Krále Emorejců Síchona, jeho milosrdenství je věčné.
A bášanského krále Óga, jeho milosrdenství je věčné.
Jejich země předal do dědictví, jeho milosrdenství je věčné.
Do dědictví Izraele, svého služebníka, jeho milosrdenství je věčné.
Když jsme byli poníženi, rozpomněl se na nás, jeho milosrdenství je věčné.
A vyrval nás našim protivníkům, jeho milosrdenství je věčné.
Veškerému tvorstvu dává pokrm, jeho milosrdenství je věčné.
Chválu vzdejte Bohu nebes, jeho milosrdenství je věčné.
Ale oko Hospodinovo bdí nad těmi, kdo se ho bojí, nad těmi, kdo čekají na jeho milosrdenství, aby ze smrti je vysvobodil, naživu je zachoval v čas hladu.
Naše duše s touhou vzhlíží k Hospodinu, on je naše pomoc, náš štít.
Z něho se raduje naše srdce, my doufáme v jeho svaté jméno.
Tvoje milosrdenství buď, Hospodine, s námi; na tebe s důvěrou čekáme!
(Žalm 33,18-22)
Ať tě neopouští milosrdenství a věrnost! Přivaž si je na hrdlo, napiš je na tabulku svého srdce. (Přísloví 3,3)
Jděte a učte se, co to je: `Milosrdenství chci, a ne oběť´. Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky. (Mt 9,13)