Naděje

Žalm 42

Pro předního zpěváka. Poučující, pro Kórachovce.

Jako laň dychtí po bystré vodě, tak dychtí duše má po tobě, Bože!

Po Bohu žízním, po živém Bohu. Kdy se smím ukázat před Boží tváří?

Slzy jsou chléb můj ve dne i v noci, když se mne každý den ptají: „Kde je tvůj Bůh?“

Vzpomínám na to a duši vylévám v sobě, jak jsem se v čele zástupu brával k Božímu

domu, jak zvučně plesal a vzdával chválu hlučící dav, když slavil svátek.

Proč se tak trpce rmoutíš, má duše, proč ve mně úzkostně sténáš?

Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu, jen jemu, své spáse.

Můj Bože, duše se ve mně tak trpce rmoutí,

proto mé vzpomínky za tebou spějí z krajiny jordánské,

z chermónských končin, od hory Miseáru.

Propastná tůně na tůni volá v hukotu peřejí tvých, všechny tvé příboje,

tvá vlnobití se přese mne valí.

Kéž ve dne přikáže Hospodin milosrdenství svému a v noci své písni být se mnou!

Modlím se k Bohu života mého,

promlouvám k Bohu, své skále: „Proč na mě zapomínáš,

proč musím chodit zármutkem sklíčen v sevření nepřítele?“

Smrtelnou ranou mým kostem jsou protivníci, kteří mě tupí,

když se mě každý den ptají: „Kde je tvůj Bůh?“

Proč se tak trpce rmoutíš, má duše, proč ve mně úzkostně sténáš?

Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu, jemu, své spáse. On je můj Bůh.

Žalm 71

Utíkám se k tobě, Hospodine, kéž nikdy nejsem zahanben!

Pro svou spravedlnost mě vysvoboď, pomoz mi vyváznout,

skloň ke mně své ucho, buď mou spásou.

Buď mi skalním příbytkem a budu se tam uchylovat stále.

Rozhodls o mé záchraně, tys můj skalní štít, moje pevná tvrz!

Bože můj, pomoz mi vyváznout z moci svévolníka, z rukou bídáka a násilníka.

Ty jsi přece má naděje, Panovníku Hospodine, v tebe už od mládí doufám.

Na tebe jsem odkázán už ze života matky, oddělil sis mě v matčině nitru,

chvalozpěv můj o tobě bude znít stále.

Za zázrak mě mnozí měli, tys byl moje mocné útočiště.

Z mých úst plně zní tvá chvála, den co den tě oslavuji.

Nezamítej mě v čas stáří, neopouštěj mě, když pozbývám sil.

Nepřátelé se už na mě domlouvají, ti, kdo mě hlídají, společně se radí,

prohlašují: „Bůh ho opustil, pusťte se za ním, chopte se ho, nevysvobodí ho nikdo.“

Nevzdaluj se ode mne, můj Bože, Bože, na pomoc mi pospěš!

Ať zahynou v hanbě, kdo mě osočují, potupa a stud ať halí ty, kdo zlo mi strojí.

Já však budu vytrvale čekat a vždy víc a nade vše tě budu chválit.

O tvé spravedlnosti budou má ústa vypravovat, každého dne svědčit o tvé spáse,

a přece nestačím všechno vypovědět.

Přicházím s bohatýrskými činy Panovníka Hospodina;

tvoji spravedlnost, jenom tvoji, budu připomínat.

Od mladosti, Bože, jsi mě vyučoval a já dosud oznamuji tvoje divy.

Ani ve stáří a šedinách mě, Bože, neopouštěj,

dokud neseznámím toto pokolení se skutky

své paže a s tvou bohatýrskou silou všechny, kteří přijdou.

Bože, tvoje spravedlnost až k výšinám sahá, vykonals veliké věci.

Bože, kdo je tobě roven!

Ty jsi mi dal zakusit četná zlá soužení a zase mi život vracíš

a z propasti země přivádíš mě nazpět.

Ty mě stále činíš větším, útěchou mě zahrnuješ.

A já strunným nástrojem ti budu vzdávat chválu, Bože můj, za tvoji věrnost,

s citarou ti budu zpívat žalmy, Svatý Izraele.

Ať plesají mé rty, když ti zpívám žalmy, i má duše tebou vykoupená.

A můj jazyk bude o tvé spravedlnosti hovořit každodenně,

budou se rdít hanbou ti, kdo mi strojili zlé věci.

Hle, služebník můj, kterého jsem vyvolil, milovaný můj, kterého si oblíbila duše má. Vložím na něho svého Ducha. A vyhlásí soud národům.

Nebude se přít ani rozkřikovat, na ulicích nikdo neuslyší jeho hlas.

Nalomenou třtinu nedolomí a doutnající knot neuhasí, až dovede právo k vítězství.

A v jeho jménu bude naděje národů. (Matouš 12,18-21)

Když jsme tedy ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, neboť skrze něho jsme vírou získali přístup k této milosti. V ní stojíme a chlubíme se nadějí, že dosáhneme slávy Boží.

A nejen to: chlubíme se i utrpením, vždyť víme, že z utrpení roste vytrvalost, z vytrvalosti osvědčenost a z osvědčenosti naděje. A naděje neklame, neboť Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán.

(Římanům 5,1-5)