Odpuštění

Žalm 130

Poutní píseň. Z hlubin bezedných tě volám, Hospodine,

Panovníku, vyslyš můj hlas! Kéž tvé ucho pozorně vyslechne moje prosby.

Budeš-li mít, Hospodine, na zřeteli nepravosti, kdo obstojí, Panovníku?

Ale u tebe je odpuštění; tak vzbuzuješ bázeň.

Skládám naději v Hospodina, má duše v něho naději skládá, čekám na jeho slovo.

Má duše vyhlíží Panovníka víc než strážní jitro, když drží stráž k jitru.

Čekej, Izraeli, na Hospodina!

U Hospodina je milosrdenství, hojné je u něho vykoupení,

on vykoupí Izraele ze všech jeho nepravostí.

Vede k tobě mnoho cest.

Jedna z nich je cesta hříchem – a ta je možná nejkratší.

Jak jsem vůči tobě chladný, když si nejsem vědom žádného hříchu.

Chodím farizejsky kolem kříže, jako by to byla jen historická památka.

Je snad hřích nutný, abychom prožili tvou božskou vlastnost: milosrdenství?

Odpusť mi prosím můj hřích, slituj se.

Prosím o odpuštění.

Když slyším tvé slovo a vidím tvou lásku,

poznávám, co jsem udělal nesprávně:

ničím jsem nepřispěl, aby se svět stal lidštějším a aby chudí a trpící

nemuseli pociťovat život jako peklo.

Nedbal jsem na tvé slovo a nedělal jsem nic,

neodvážil jsem se milovat lidi.

Pomoz mi, ať tě poslouchám lépe,

ať správně vidím lidi a více je miluji.

Neboť toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé na odpuštění hříchů. (Matouš 26,28)

Proto ti pravím: Její mnohé hříchy jsou jí odpuštěny, protože projevila velikou lásku. Komu se málo odpouští, málo miluje. (Lukáš 7,47)