Samota

Žalm 142

Poučující, Davidův. Modlitba, když byl v jeskyni.

Volám k Hospodinu, úpím, volám k Hospodinu, prosím,

před ním vylévám své lkání, o svém soužení mu vypovídám.

Jsem na duchu skleslý, ale ty znáš moji stezku!

Na cestě, jíž kráčím, osidlo mi nastražili.

Pohleď napravo a uzříš: není tu nikoho, kdo by se ke mně znal, nemám kam utéci,

není tu, kdo by měl o mě péči.

Úpím k tobě, Hospodine, pravím: Tys mé útočiště, tys můj podíl v zemi živých!

Věnuj pozornost mému bědování, jsem zcela vyčerpán.

Vysvoboď mě od pronásledovatelů, jsou zdatnější než já.

Vyveď mě ze žaláře, abych vzdával chválu tvému jménu.

Obstoupí mě spravedliví, ty se mě zastaneš.