Utrpení

Žalm 22

Pro předního zpěváka. Podle „Laně za ranních červánků“. Žalm Davidův.

Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Daleko spása má, ač o pomoc volám.

Bože můj, volám ve dne, a neodpovídáš, nemohu se ztišit ani v noci.

Ty jsi ten Svatý, jenž trůní obklopen chválami Izraele.

Otcové naši doufali v tebe, doufali, tys jim dal vyváznout.

Úpěli k tobě a unikli zmaru, doufali v tebe a nebyli zahanbeni.

Já však jsem červ a ne člověk, potupa lidství, povrhel lidu.

Všem, kdo mě vidí, jsem jenom pro smích, šklebí se na mě, potřásají hlavou:

„Svěř to Hospodinu!“ „Ať mu dá vyváznout, ať ho vysvobodí, když si ho oblíbil!“

Ty jsi mě vyvedl z života matky, chovals mě v bezpečí u jejích prsou.

Na tebe jsem odkázán už z lůna, z života mé matky ty jsi můj Bůh.

Nebuď mi vzdálen, blízko je soužení, na pomoc nikoho nemám!

Množství býků mě kruhem svírá, bášanští tuři mě obstoupili.

Rozevírají na mě tlamu jak řvoucí lev, když trhá kořist.

Rozlévám se jako voda, všechny kosti se mi uvolňují, jako vosk je mé srdce,

rozplynulo se v mém nitru.

Jako střep vyschla má síla, jazyk mi přisedl k patru. Vrháš mě do prachu smrti!

Smečka psů mě kruhem svírá, zlovolná tlupa mě obkličuje;

sápou se jako lev na mé ruce a nohy,

mohu si spočítat všechny své kosti. Pasou se na mně svým zrakem.

Dělí se o mé roucho, losují o můj oděv.

Nebuď mi vzdálen, Hospodine, má sílo, pospěš mi na pomoc!

Vysvoboď mou duši od meče, chraň jediné, co mám, před psí tlapou;

zachraň mě ze lví tlamy, před rohy jednorožců! - A tys mi odpověděl.

O tvém jménu budu vyprávět svým bratřím, ve shromáždění tě budu chválit.

Kdo se bojíte Hospodina, chvalte ho! Ctěte ho, všichni potomci Jákobovi,

celé Izraelovo potomstvo, žij před ním v bázni!

Nepohrdl poníženým, v opovržení ho neměl. Když trpěl příkoří,

neukryl před ním svou tvář, slyšel, když k němu o pomoc volal.

Od tebe vzejde mi chvála ve velikém shromáždění.

Své sliby splním před těmi, kdo se ho bojí.

Pokorní budou jíst dosyta, budou chválit Hospodina ti, kdo se na jeho vůli dotazují.

Vaše srdce bude žít navždy.

Rozpomenou se a navrátí se k Hospodinu všechny dálavy země.

Tobě se budou klanět všechny čeledi pronárodů.

Vždyť Hospodinu náleží kralovat, i nad pronárody vládnout.

Všichni tuční v zemi, ti, kdo jedli a kdo se klaněli, všichni, kteří sestupují v prach,

musí před ním padnout na kolena; a jejich duše si život nezachová.

Potomstvo bude mu sloužit. O Panovníku budou vyprávět dalšímu pokolení,

to přijde a bude hlásat jeho spravedlnost lidu, který se zrodí: „To učinil on!“

Žalm 88

Žalmová píseň, pro Kórachovce. Pro předního zpěváka, pro zpěv při tanečním reji.

Poučující, pro Hémana Ezrachejského.

Hospodine, Bože, má spáso, ve dne i v noci před tebou úpím;

kéž vstoupí moje modlitba k tobě, nakloň ucho k mému bědování!

Samým zlem se sytí moje duše, k podsvětí spěje můj život.

Jsem počítán k těm, co sestupují v jámu, jsem jako muž, který pozbyl síly.

Jsem odložen mezi mrtvé jako skolení, co leží v hrobech,

na které už ani nevzpomeneš, kteří jsou zbaveni ochrany tvých rukou.

Odložils mě do nejhlubší jámy, do temnoty hlubin.

Leží na mně tíha tvého rozhořčení, všemi svými příboji mě trýzníš.

Známé jsi mi vzdálil, zhnusils mě jim, jsem uvězněn, nemám východiska.

Oči mám zkalené utrpením, po celé dny jsem tě, Hospodine,

volal, vztahoval jsem k tobě dlaně.

Což pro mrtvé budeš konat svoje divy? Povstanou snad stíny a vzdají ti chválu?

Což se o tvém milosrdenství vypráví v hrobě? O tvé věrnosti v říši zkázy?

Což jsou známy v temnotě tvé divy, tvoje spravedlnost v zemi zapomnění?

Hospodine, pomoz, k tobě volám, ráno má modlitba přichází k tobě.

Hospodine, proč jsi na mě zanevřel a svou tvář přede mnou skrýváš?

Jsem ponížen a od mládí hynu, snáším tvé hrůzy, nevím si rady.

Přehnala se přese mne výheň tvého hněvu, děsuplné rány tvé mě umlčely,

ze všech stran se na mě denně hrnou jako vody, všechny najednou mě obkličují.

Přítele a druha jsi mi vzdálil, jenom temnoty se ke mně znají!

Ženě řekl: „Velice rozmnožím tvé trápení i bolesti těhotenství, syny budeš rodit v utrpení, budeš dychtit po svém muži, ale on nad tebou bude vládnout.“

(Genesis 3,16)

Soudím totiž, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která má být na nás zjevena. (Římanům 8,18)

Ty jsi Pane poznal noc světa, noc nevděku a opuštěnosti,

noc zrady a útěku svých přátel.

Prosím tě za všechny, kteří – ponižováni a uráženi – dnes prožívají noc,

kteří se zoufale lopotí v nejnižších prostorách existence.

Sešli jim světlo.

Promluv k nim jako kdysi k chudým, nemocným, malomocným, chromým.

Pošli jim své posly – pošli i mne.

Dej mi svého Ducha, ať mě naučí řeči skutku a lásky.

Bože, který přivádíš jasné denní světlo nad veškerou zemi – pro mne jsou dny temné,

jsou plné zármutku, nářku, soužení a bídy.

Utrpení mne přemáhá, jako bych já jediný byl určen k pláči ...

Bože, který jsi můj Otec,

ty jsi mě stvořil, vyjasni mou tvář.

Jak dlouho ještě mám být opuštěný?

Jak dlouho ještě mám být bez tvé ochrany?

(Sumérský žalozpěv z jižního Babylonu)

Hle, přetavil jsem tě, ne však jako stříbro, vyzkoušel jsem tě v tavící peci utrpení.

(Izajáš 48,10)

Bedlivě dbej, aby ses neobracel k ničemnosti a nevolil ji raději než utrpení.

Hle, jak nedostupný je Bůh ve své síle! Kdo je učitel podobný jemu?

Kdo smí dohlížet na jeho cestu? Kdo smí říci: »Jednáš podle«?

Pamatuj, že máš vyvyšovat jeho dílo, jež lidé opěvují.

Všichni lidé je vyhlížejí, avšak člověk přihlíží jen zdáli.

Hle, Bůh je vyvýšený, nad naše poznání, počet jeho let je nevyzpytatelný.

(Jób 36,21-26)

Jako na nás v hojnosti přicházejí utrpení Kristova, tak na nás skrze Krista přichází v hojnosti i útěcha. (2 Korintským 1,5)