|
8. přikázání
Příběh o zedníku Františkovi Při náročné práci, v horkém dni, přišel zedník František s nápadem, jak si práci ulehčit. Místo šesti lopat cementu, dával jen tři. Zbytek nahradil pískem. Nemusel tak často vláčet těžké pytle cementu. Tohoto malého ulehčení si přece nikdo nevšimne. Z takto připraveného betonu postavili zedníci strop. Vše se zdálo být v pořádku do chvíle, než oddělali bednění. Strop začal praskat a zanedlouho úplně spadl. „Malé“ ošizení vyšlo najevo.
Pravda činí náš život jistým a pevným. Když ji začneme nahrazovat něčím jiným (polopravda, lež), může se nám stát, že se náš život zbortí. Lež má totiž vlastnost sněhové koule. Jakmile se jednou začne kutálet světem, neustále se nabaluje a zvětšuje. Pravda sama o sobě může být také nebezpečná, a proto musí být vždy spojena s láskou, oproštěna od vášní. Hledejme správný čas k tomu, kdy a co říci (čas k mluvení, čas k mlčení, viz. kniha Kazatel). Lži o sobě mohou být z falešného hrdinství nebo ze strachu. Člověk „hrdina“ u zubaře zapírá bolest, aby se neshodil před pohlednou sestřičkou, chvíli to vydrží a pak najednou omdlí. Lží ze strachu o nás druzí získávají falešné představy. V důsledku to může vést ke zklamání (nesplnitelné sliby). Dalšími závažnými hříchy jsou: pomluva (nepravdivé tvrzení škodící dobré pověsti druhých), nactiutrhání (bezdůvodné odhalení něčích chyb či prohřešků druhým osobám), …
|