„Kdyby měly Vánoce svůj soundtrack, bude to právě toto album.“ Takto označil již třetí Michaelovo vánoční CD magazín Billboard.

Nehledě na doporučení jiných musím přiznat, že každé vánoční album zpoza oceánu ve mně vzbuzuje a priori cosi nepřijatelného. Chcete-li, tak amerického. I když v některých oblastech se už i u nás stavíme k Vánocům mnohem kýčovitěji a komerčněji než za oceánem.

Když jsem se o tomto Michaelově záměru dozvěděl, příliš mě to nenadchlo a čekal jsem, jak se s onou vánoční tématikou popere a kolik sladkého amerického sentimentu nechá do svého díla vstoupit. Když si prohlížíte obal, první dojem dává za pravdu mým obavám, ale už ten druhý přichází s nadějí. Většina materiálu je točena v Evropě, konkrétně v Londýně. Taktéž autor orchestrací mi přijde jako Angličan, jehož aranže chvílemi připomínají hudbu z Harryho Pottera :-)

Přes zvonečky v první skladbě, i když i ty jsou vsazeny velmi citlivě, musím uznat, že se obava nenaplnila. Třetí vánoční album není kýčovitou demonstrací sladkých Vánoc, ale filmově znějící podmalbou vánočního prožívání. Škoda, že jen necelých čtyřicet minut. Již záhlaví CD slibuje velký symfonický orchestr a čtyři sbory. Do toho nezaměnitelný Michaelův klavír a sem tam i hlas. Nic umělého, nic syntetického. Kéž by i naše prožívání Vánoc bylo stejně opravdové, nohama na zemi a hlavou v nebi. Kéž bychom propojili naše reálné starosti a problémy s radostí, že nejsme sami, že se Kristus stal člověkem, aby žil náš život.

A proč přišlo vánoční album právě letos? Tak si to spočítejte. První v roce 1989, pak 1998 a nyní 2007. Každých devět let. Tak třeba zase v roce 2016 :-)

 

www.michaelwsmith.com

www.michaelwsmith.wz.cz

 

 

Není tak časté, že by zámořští interpreti křesťanské hudební scény zavítali mezi nás Evropany. O to větší a napjatější bylo očekávání, že i Michael W. Smith do svého koncertního turné právě evropské země po čase opět zařadí. Potom už jen zbývalo doufat, že ona vybraná země nebude příliš vzdálena té naší. Není se čemu divit, oproti zvyklostem v USA nebude fanouškovská základna na starém kontinentě nikdy schopna konkurovat. A přesto ... stalo se. Takřka náhodou jsem na oficiálních stránkách objevil zmínku o evropských státech právě v kontextu s koncertním turné. Díky již dávnému rozhodnutí, na jeden z koncertů za všech okolností zavítat, vybírám Německo.

Řeklo by se sousedi, ale i cesta do sousední země může být hodně daleká. Nicméně alespoň udržovanou dálnicí bez poplatků si to sousedi trochu vyžehlili. K dobru nutno připočíst i precizní informace o místě konání či bezproblémové doručení objednaných vstupenek. Najít cíl tedy nebylo těžké. Vítá nás město Karlsruhe a Europahalle - místo konání koncertu.

Nikdo netušil jakého rozměru vlastně koncert bude. Doposud jsem znal Michaela jen z CD či DVD. Takový koncert na DVD je logicky vyladěn na míru nejvyšší a kdečím prošpikován, ale jaké to bude na koncertu řadovém? Při pohledu na halu, v níž se vše mělo večer odehrát, zrála naděje, že to komorní akce nebude. Taktéž shromažďující se národ před vchodem napovídal, že půjde koncert se vším všudy. A skutečně byl. Až doma jsem se dozvěděl, že to byl koncert jubilujícího interpreta (narodil se 7. října 1957).

Koncert začal s typickým, asi patnáctiminutovým, zpožděním. Na pódium nastoupil Lothar Kosse. Nevím proč, ale velmi silně mi připomínal, jak stylem hudby, tak vizáží Richarda Čanakyho. Domorodý Lothar spolu se Sarou Lorenz prezentovali svá nová alba a vcelku slušně se zhostili předskokanství. Avšak po hodině jejich vystoupení jsem již začínal být nervózní. Aby toho nebylo málo, následovala ještě dvacetiminutová přestávka. Předkapela vyklidila pole a Michaelovi spoluhráči oprášili již celé odpoledne pečlivě zvučené instrumenty (snad všechny od výrobce Yamaha). Konečně jsme se dočkali.

Jak už to bývá, zvukař popotáhl volume nahoru, aby vynikl rozdíl mezi předkapelou a zlatým hřebem večera. Masa prapodivných, ale hutných zvuků vyplnila prostor do posledního koutu. Do toho mezi barevnými světly a tmou přicházejí bubeník, dva klávesisti, baskytarista s kytaristou, také houslistka a kytaristka v jedné osobě. Nakonec, jak už to bývá, sám Michael. Hřmící song umožnil zvukařům nejen vyspravit poslední nedostatky, ale také naladit veškeré publikum. Celkový zvuk nebyl špatný, ale ve svých maximech a gradacích mi přišel přehuštěný a nesrozumitelný. Ano, to je ten rozdíl od pohodlného křeslového sledování vychytaného DVD. Dvě velká plátna, která byla maximálně využita i předkapelou, nyní nabízejí veškeré texty písní, aby se mohl každý aktivně zapojit. Jak už podotkl můj kamarád Ríša, poslední Michaelovo album Stand se svým charakterem kloní spíše ke chválám než k běžnému řadovému albu. Řekl bych, že se v tom odráží i jakási životní zralost samotného interpreta. Totiž uchýlit se po létech k tomu, co je skutečně důležité, i když to s sebou nese i jakýsi tvůrčí stereotyp. Celý koncert byl pak skutečně nasměrován jako hudební bohoslužba. Na drobné výjimky se hrály a zpívaly písně posledního alba Stand a chvály. Nutno také podotknout, že přes veškeré snahy mnohých, byla cítit a hlavně vidět naše evropská chladnost a absence spontaneity. Přesto nás Michael zahrnoval projevy obdivu a chválou coby skvělého publika. No, kdo ví :) K tomu všemu je důležité uvést také ústřední téma, které celý večer provázelo. Michael hovořil o aktivitě Compassion, která je obdobou nám jistě známé Adopce na dálku. V tomto směru vnímám tuto osvětu, a to nejen u Michaela, jako velmi důležitou. Bylo jim mnoho svěřeno, popularita, schopnosti a toto je také způsob jejich služby.

Mohu říci, že mě celá hudební událost v žádném případě nezklamala. Snad jen nemile překvapila tím, že než jsem se tak nějak aklimatizoval, už tu byl závěrečný potlesk. Tak tedy ještě jednou díky za splněný sen a třeba zase někdy :)

 

V oddílu fotografie naleznete rozsáhlou fotogalerii z koncertu.

V oddílu ke stažení pak tapetu na plochu.

 

www.michaelwsmith.com

www.michaelwsmith.wz.cz

 

 

 

Pokud bychom chtěli někde zakusit podobnou atmosféru,

slyšet podobné aranže a takřka stejný repertoár,

jako tomu bylo na koncertě v Táboře,

pak je toto poslední album Rebeccy St. James tou nejlepší volbou.

A k tomu ještě obdržíme o mnoho lepší zvuk,

jak jinak, vždyť jde o oficiální nahrávku.

Přesto všechno jde o živý záznam a ten obsahuje mnoho nedostatků,

ty ale, jak kdosi nedávno podotknul, svým oblíbencům velmi rádi odpouštíme,

protože živý záznam má vždy něco, co studiové CD nikdy mít nebude,

totiž atmosféru.

Toto album je o to sympatičtější, že ke zvukovému záznamu přidali

plnohodnotné DVD se zvukem v šesti kanálech DD.

Je to jistě velmi chvályhodné, že na rozdíl od některých jiných interpretů

nechtějí za stejný koncert platit dvakrát.

 

www.rsjames.com

 

 

 

Trochu se zpožděním se mi dostalo do ruky album

přicházející po velmi originálním Voglio svegliare l'aurora (viz níže).

Můj první dojem byl, že jde o jakousi výroční kompilaci již známých nahrávek.

Bohudík nešlo. Jde sice o kompilaci starších písní,

ale takřka všechny jsou nově nahrané, v novém a originálním kabátě.

Opět se potvrdilo, že Genrosso jsou mistři aranží.

Stejné písně, někdy přítomné i na třech albech,

působí pokaždé originálním a zcela novým dojmem.

 

Pro zajímavost píseň Lavori in corso ve trojím provedení:

rok 1995, album Genrosso

rok 1998, album Work in progress

a rok 2005, album Zenit.

 

Na album ke 40. výročí své existence může být kapela právem hrdá.

 

www.genrosso.com

 

 

 

Michael W. Smith - Stand (2006)

 

Paprsky - Okamžik (2006)

Rebecca St. James - If I had one chance to tell you something (2005)

Petra - Farewell (2005)

Delirious? - The mission bell (2005)