Milí přátelé,

většinou, když káže někdo jiný, tak u toho usínám, proto když máme ročníkové setkání, tak kážu já, abych neusínal. Tak doufám, že vy také neusnete.

Dnes jsme s Františkem dělali výlet po okolí, ještě že nám František ukazoval cestu, abychom trefili do cíle. K tomu, abychom dojeli tam, kam dojet chceme, když jedeme autem, existuje taková dobrá pomůcka – navigace GPS, která nám ukazuje cestu. Někdy nám do toho i mluví, např. když překročíme rychlost. Taková GPS by se nám hodila i v našem duchovním životě, aby nám ukazovala cestu, kam máme dojít, kde nás Pán chce mít. A taky nás může varovat, když uděláme něco špatně – pozor, teď ses špatně modlil, teď jsi to neměl říkat, omluv se…

Takovou GPS nemáme. Ale máme svědomí. To je GPS, kterou do nás Pán Bůh vložil. A máme Boží slovo. To je náš ukazatel na naší cestě. To nám ukazuje, jak máme jít, abychom došli do cíle. Tím cílem je nebe, nebeská sláva.

A ptáme se, čím máme být, abychom svůj život dobře prožili. Především člověkem. Někteří lidé jsou spíš opice. To vidíme, když to někdo přežene s alkoholem. Jeden muž hledal práci. Nemohl ji najít a tak se šel hlásit do zoo. Tam doslal kůži opice, protože měli málo zvířat a zavřeli ho do klece, kde měl dělat opici. Do své role se tak vžil, že po čase začal poskakovat po kleci a jak tak skákal z větve na větev, najednou přelétl do druhé klece. V ní byl lev. Pomalu se začal sunout k dotyčnému. Ten ztuhl. Co teď? Když už viděl, že se lev chystá ke skoku, začal řvát. „Ticho,“ říká lev, „nebo nás vyhodí oba.“

Stává se, že na sebe oblékáme různé masky, jsme opicí nebo lvem a zapomínáme být těmi, kterými skutečně být máme. Zapomínáme být lidmi, být lidskými. Ta vnitřní GPS by nám měla ukázat, kým skutečně být máme. Písmo svaté nás vede k tomu, že máme být lidskými. Farizeové, jak čteme v evangeliu, moc lidmi nebyli. Byli někam nasměrováni, na nějaký směr, a když přišel Ježíš, tak ho nepřijali. Protože nedokázali vnímat, že směr, kam jsou nasměrováni, není správný. A když pak Ježíš uzdraví nemocného v sobotu, je to něco, co není podle jejich plánu. Tak jak oni chtěli. Ale Ježíš věděl, co má dělat, on byl správně naladěn. Byl naladěn na vůli svého nebeského Otce. A to je i naším úkolem. Být správně naladěn. Na vůli nebeského Otce a na to, co od nás Bůh očekává.

Ještě poslední myšlenku: je potřeba, abychom měli víru, abychom žili z víry. Když jsem se ptal kluků, o čem mám mluvit, tak říkali, že třeba nějakou myšlenku z Fatymu. Tak když jsem mluvil o té GPS – já v autě GPS nemám, a tak se mi občas stane, že někde zabloudím. Jednoho večera jsem chtěl dojet někam přespat, ale zajel jsem špatně a zapadl jsem a už jsem se odtamtud nemohl dostat. Bylo to mimo vesnici, bylo asi 21.30, zkoušel jsem to nějak dostat ven, ale nešlo to. Tak jsem přespal v autě a ráno jsem přemýšlel co dál. Pomodlil jsem se ranní chvály a pak jsem se modlil: „Pane, ty v evangeliu říkáš, že když budeme mít víru jako hořčičné zrno, tak pohneme skálou. Prosím, ať je to auto na silnici.“ A čekal jsem, kdy přiletí nějaký anděl, aby to přenesl. Nic. Bylo 6.45. Odskočil jsem si, a jak jsem se vracel, jel kolem traktor. Zamával jsem na něj, on mě zahákl a vytáhl. Takže to auto se opravdu ocitlo na silnici a mohl jsem odjet. Pán Bůh slyší naše modlitby a většinou používá přirozené prostředky, aby nám odpověděl. Je na nás, abychom mu naslouchali, abychom na něj byli nasměrováni. To je potom ta nejlepší GPS.

Amen.