Alarm

Lidé si chrání svůj majetek. Někomu na něco sáhnete a už to píská, bliká, zkrátka dělá rámus za to, že tomu ubližujete. Jak by to asi vypadalo, kdybychom měli takové poplašné zařízení na duši. Vždy, jak by se přiblížil zlý s pokušením, začalo by blikat a houkat. Na světě by z toho byl možná pěkný randál. Ale jen do té doby, něž by to své zařízení každý rozbil, rozebral nebo nějak upravil. A zase by bylo ticho a klid.

Nejsmutnější na tom je, že ono to tak nějak je. Poplašné zařízení naší duše – svědomí – je mnohdy pěkně pošramocené, předělané a upravené. Hlavně aby byl klid. Chudák Pán Bůh, když se musí dívat, co všechno s ním dokážeme udělat. Svůj hmotný majetek úporně hájíme a chráníme bezpečnostními zámky a sirénami a svou duši, poklad který nosíme v sobě, necháme beztrestně rabovat a špinit. Zapomínáme na to, že naše není to, co je kolem nás, ale to, co je v nás.

© jph