Bonbon pro maminku

Bylo to v den, kdy maminky slaví svůj svátek. Po mši svaté jsem, jako vždy v neděli, rozdával dětem bonbóny. Pouze s jednou změnou – dostávaly dva. Jeden pro sebe a druhý měly dát mamince. Mezi těmi dětmi byla i holčička, které maminka umřela. I ona si vzala dva bonbóny a když odcházela, nějaké dítě se jí ptalo: „K čemu ti bude ten bonbón, když nemáš maminku?“

„Já ho zanesu mamince na hřbitov,“ zněla odpověď.

„A k čemu jí tam bude, vždyť ho stejně nebude jíst.“

„Já vím, ale aspoň v nebi uvidí, že ji mám pořád ráda.“

V té chvíli jsem si uvědomil, že není důležité, aby naše skutky byly smysluplné a promyšlené. Jsou chvíle, kdy jejich hodnotu určuje víra a láska.