O muži, který stavěl domy

Byl jednou jeden muž, který stavěl dům. Když už byl hotov a měl se do něj nastěhovat, přepadl ho zvláštní pocit. „Co budu nyní dělat?“ řekl si, „vždyť stavba tohoto domu, byla jedinou radostí mého života? Už vím, postavím další dům.“

A tak stavěl a stavěl, až nakonec zemřel. Ocitl se před Boží tváří a čekal na svou odměnu, vždyť celý svůj život pilně pracoval. A Pán Bůh nic. „Jak to?“ divil se člověk, „postavil jsem tolik domů?“ vysvětloval. „To máš pravdu, postavil si mnoho domů, ale domov žádný,“ smutně odpověděl Bůh.

Domov je prostředí, kde se prožívá láska, přijetí, přátelství, kde se poznáváme, sdílíme a rosteme. Příběh může být obrazem nedokonalé modlitby. Stavba domu je učení se modlitbě. Když se ji naučíme říkat, máme se v ní také zabydlet – hledat v ní osobní setkání s Bohem, ve kterém moje duše zakouší lásku milujícího Otce.