Film

Představte si, že se díváte na film, ve kterém se celý děj odehrává v hospodě a je o tom, jak hlavní hrdina sedí u stolu a pije pivo, přepnete program a tam je podobný film – celý děj spočívá v tom, že hlavní hrdina sleduje televizi. Přepínáte programy s nadějí, že se někde objeví něco zajímavého. A nic. Jste rozmrzelí, možná smutní nebo naštvaní. Voláte do televize a chcete si postěžovat. Místo toho, aby vás vyslechli a začali vysílat něco pořádného, dostáváte stručnou odpověď: „Když se vám nelíbí naše filmy, natočte si svůj.“ Můžete to považovat za vrchol drzosti. Rozčilovat se. Anebo vzít tuto radu vážně. Vyrobit příběh, který bude hluboký a krásný, který potěší i jiné diváky a pomůže mnohým lidem v odhodlání konat dobro.

Nový den je jako nepopsaný list papíru, který se večer, když ulehneme ke spánku, stane dalším listem scénáře našeho života. Scénářem k filmu, který se nám jednou promítne na věčnosti. Každá myšlenka, slovo, skutek. My jsme autory, hlavní postavou i diváky. Pokud se nám příběh našeho života zatím moc nedařil, máme šanci to změnit. Právě teď.

© jph