Rabi přemýšlí

Císař uspořádal hostinu, na kterou pozval všechny bohaté obchodníky města. Byli tam i tací, kteří neměli dobrou pověst, neboť nesvětili svátky a šidili na zboží i na ceně.

Přestože byl šabat, pozvání obdržel také rabín. Přijde do společnosti hříšníků v době, kdy se má věnovat modlitbě, nebo bude riskovat urážku císaře? Jak by pak před ním mohl omluvit takové jednání? Tuto otázku si kladli zvláště ti, kdo ho neměli v lásce.

Hostina začala a místo rabína zůstalo neobsazené. Hosté na to začali poukazovat. Císař se rozhodl jednat. Poslal sluhu, aby se otázal rabína, proč nepřijal pozvání.

Zanedlouho se sluha vrátil. Všichni pozorně sledovali, jakou poskytne císaři odpověď.

„Rabi vzkazuje, že nemůže přijít, protože hledá odpověď na otázky.“

„A na jaké otázky, byl zvědavý císař.“

Sluha si vytáhl papír s poznámkou a četl:

„Rabi přemýšlí:

Co když má budoucnost není zajištěna prací, obchodem, pochybnými přáteli, ale modlitbou,

co když se štěstí a radost nerodí ze zábavy, ale z čistého srdce,

co když má velikost nespočívá v tom, co mám, komu se líbím, ale v tom, kým jsem?“

Rozjařená společnost utichla a císař prohlásil: „Když někdo takto přemýšlí, nezbývá, než abychom ho omluvili.“