Rabi a půst

Jednoho dne přišli za rabínem, aby se ho zeptali, je-li důležitější modlitba, studium nebo půst.

Rabi jim k tomu pověděl tento příběh:

Před nebeskou branou se setkali tři muži a čekali na vpuštění.

První, asketa, který prožil celý život na poušti, přemýšlel: „Musím být připraven, neboť až se otevře brána, jistě mě hned zavolají. Vždyť jsem od svého mládí žil svatým životem, celou dobu jsem se postil a jedl jen chléb a pil jen vodu. Jen málokdo přinese Bohu takovou oběť.“

Druhý, učenec, který celý život věnovat Zákonu a opisoval Písmo, uvažoval podobně: „Určitě mě přijmou jako prvního. Celý život jsem věnoval modlitbě, rozjímání Písma a jeho opisování, jen málokdo sloužil Bohu takovým vznešeným způsobem.“

Tu se otevřely dveře a objevil se anděl. Přehlédl kostnatého asketu i vznešeného učence a obrátil se k obtloustlému kupci: „Drahý synu pojďte, už na vás čekáme.“

Dva svatí muži překvapeně zakašlali a skromně se zeptali, zdali se nejedná o omyl.

Anděl jim odpověděl: „V žádném případě, nebýt tohoto muže, který vám přispíval almužnou na studium a vám posílal denně do pouště chléb, nic záslužného byste ve světě nevykonali. Proto mu náleží pocta, aby vstoupil jako první.“

Studium a modlitba je velmi záslužná, stejně jako půst, ale láska k bližnímu, která se projevuje konkrétními skutky milosrdenství je ze všeho nejdůležitější.