Čtyři synové

Jeden otec měl čtyři syny. Byl stár a smrt již klepala na jeho dveře. Zavolal tedy své ratolesti a pravil: „Už zde nebudu dlouho, mám tedy poslední přání.“

„Ty, můj nejstarší, se postav k východní části mého domu, ujdi tisíc kroků a na místě, kam přijdeš, postav velký kámen.“

„Ty, můj druhý synu, udělej totéž, ale směrem na jih.“

„Ty, můj třetí, na sever a ty, můj nejmladší, umísti kámen tisíc dvě stě kroků na západ.“

Když bratři vyšli z pokoje, nejstarší se rozzlobil: „Co si to ten starý blázen vymyslel, ještě že už nemůže chodit a kontrolovat nás. Nikam nejdu.“

Druhý syn šel, ale pak se mu nechtělo jít tak daleko, kámen hodil po několika stovkách kroků do pole, aby se neřeklo.

Třetí poctivě odměřil vzdálenost a udělal přesně to, co mu otec řekl.

Nejmladší se dlouho rozmýšlel. Proč je na něj otec tak zlý a dal mu tak těžký úkol? Proč má jít s těžkým kamenem dál, než jeho starší a silnější bratři? Pak však viděl třetího bratra, jak se spokojeně vrací a rozhodl se, že udělá, co otec žádá.

Když se konečně úplně utahaný vrátil, našel otce, jak umírá. Zaslechl jeho poslední slova, že závěť je uložena u rabína. Synové otce pohřbili a šli za svým představeným, aby jim rozdělil dědictví. Rabi šel s nimi k domu a, k jejich údivu, chtěl vidět ony čtyři kameny. Jakmile je prohlédl, pravil: „Vaše dědictví je půda, která sahá od domu k vašemu kameni. Nejstarší má půdu na východ, druhý syn na jih, třetí na sever a nejmladší na západ. Když už chtěl odejít, zeptal se ho nejmladší: „Proč mi otec dal nejvíc?“ Rabi se usmál: „Dal ti stejně, ale protože jsi menší než ostatní, musel jsi ujít kroků více.“

Víra je plněním Boží vůle, i když je zahalena tajemstvím. Někdy nechápeme, že to, co Bůh po nás žádá, je naším dobrem. Nevěříme mu, že je milujícím otcem.