Dary Ducha svatého
Dar moudrosti pomáhá člověku chápat události, vidět a číst znamení doby v souvislosti s řádem stvoření a ve vztahu k Bohu. Člověk obdařený darem moudrosti nepodléhá chaosu a nepokoji, je zakotvený v Boží prozřetelnosti a důvěře k Němu a tyto své postoje dokáže předávat druhým.
Dar rozumu nesouvisí s vysokým IQ. Jde o to, že skrze rozum docházíme k hlubšímu poznání pravd víry a Boha samotného. A tak ten, kdo je obdarován tímto darem, chápe rozumem správně Boží slovo a učení církve, toto poznání vnímá v širších souvislostech a dokáže to předat druhým tak, že jim tím usnadní cestu k Bohu.
Dar rady – skrze něj nám pomáhá Duch svatý, abychom se ve všech, zvláště obtížných životních situacích, správně rozhodovali. Je také velmi užitečný pro lidi, kteří pomáhají druhým na cestě k Bohu. Často k nim mohou přicházet lidé v různých, často až neřešitelných situacích, lidé hledající pomoc, radu, řešení. Dar rady se projevuje tak, že jím obdarovaný člověk řekne v pravý čas pravé slovo útěchy, povzbuzení a rady. A někdy sám žasne nad tím, co právě řekl. To slovo však vnese do temnoty světlo, ukáže směr, kudy vede cesta ven. To sám Duch svatý skrze něj promluvil slovo života.
Dar síly je darem, který uschopňuje člověka přes všechny překážky vykonat to, co Bůh po něm žádá. Také uschopňuje člověka unést tíhu námahy a někdy i velkého utrpení – a to nemusí být přímo např. mučednictví, ale může se jednat i o vnitřní utrpení. Obstát v těžkých životních zkouškách bez reptání a přitom ostatním rozdávat naději.
Dar umění umožní člověku vyjádřit svou lásku k Bohu způsobem, který je plný fantazie, tvořivosti a krásy. Milost předpokládá přirozenost a Duch svatý staví na schopnostech, které daný člověk už má. On je však promění, naplní, zdokonalí … Může to být v oblasti výtvarné, hudební, dramatické, může se jednat např. o aranžování květin v kostele atp. Tato krása vytvořená Bohem skrze člověka pak oslovuje druhé lidi a přivádí je k Němu.
Dar zbožnosti prostoupí celý život člověka Boží přítomností. Takový člověk žije trvale pod Božím láskyplným pohledem a s očima víry upřenýma na Něj. Takový člověk je pokorný a radostný. Jeho zbožnost neprovokuje, ale přitahuje. Všechno, co takový člověk žije a co dělá, podřizuje a odevzdává Bohu – všechno činí ve vztahu k Němu. Má vztah dětské, bezmezné důvěry ke svému milujícímu a milovanému Otci.
Dar bázně Boží je postoj člověka, který ví, kdo je Bůh, a kdo je on sám ve smyslu Bůh – všemohoucí stvořitel a člověk – pouhý tvor, ale zároveň ví, že je tímto mocným Bohem nekonečně milován. Bázeň není totéž, co strach z Boha. Je to postoj lásky. Člověk nechce zarmoutit hříchem Boha, kterého tolik miluje, a proto žije v poslušnosti Jeho přikázáním a Jeho Slovu.
Zpracováno podle Katechetických listů.