novému ránu rožnem svíci, je neznámé a nemá tváře

jak anděl v dřevu lípy spící a čekající na řezbáře

někdy se anděl na nás hněvá

anděla máme každý svého a naděje má z buku křídla

a srdce z dřeva lipového

(J. Skácel)