Oděn chudičkým šatem - když se dřív odíval v šarlat - odešel z města a cestou lesem zpíval francouzsky chvály Pána. Náhle ho přepadli lupiči. Když se ho hrozivě ptali, čím je, odpověděl muž Boží jasným hlasem: Jsem hlasatelem velikého Krále. Co je vám po tom? Oni ho zbili, hodili ho do hluboké jámy se sněhem a křičeli: Lež si tu dobře, sedlácký hlasateli Boží. On se však ze sněhu vyprošťoval, oklepal se, a když lupiči odešli, vyskočil z jámy ven. Potom pln radosti začal zpívat chvály Tvůrci, takže se jeho zpěv rozléhal po celém lese.
   Konečně došel k nějakému klášteru. Jako kuchyňský pomocník sloužil tu několik dní v prostičké košili a přál si i jen polévkou utišit svůj hlad. Když tu nebyli milosrdní, odešel odtud pokojně do města Gubbio. Zde mu dal bývalý přítel oděv. Když pak přešel nějaký čas a pověst o Božím muži se všude rozšířila, když se i jeho jméno stalo známé mezi lidem, přišel za ním představený onoho kláštera, když si uvědomil, jak tam s ním kdysi zacházeli a pro Boha ho pokorně prosil, aby jemu i jeho bratřím odpustil.
   Pak se odebral svatý milovník pokořování k malomocným, žil s nimi a pro Boha jim co nejlépe sloužil; vymýval jim hnisavé rány a čistil jejich vředy, jak o tom píše i ve své závěti: „Když jsem byl ještě v hříších, zdálo se mi odporným malomocné  jen vidět. Sám Pán však mne mezi ně zavedl a já jsem se jich milosrdně ujal.“