Když tedy toto všechno bylo povoleno, poděkoval svatý František Bohu - a papeži na kolenou pokorně a uctivě slíbil poslušnost a úctu. Ostatní bratři pak na rozkaz papeže slíbili poslušnost a úctu Františkovi. Pak jim nejvyšší kněz požehnal, pomodlili se na hrobech apoštolů, dostali postřižiny - což zařídil kardinál, protože chtěl, aby všech dvanáct bylo přijato do duchovního stavu. Pak bratři opustili město a putovali do spoletského údolí. Po cestě hovořili o tom, jak by mohli nejlépe řeholi zachovávat a jak by měli růstem ve ctnostech dávat bližním dobrý příklad. Došli na osamělé místo. Po útrapách cesty byli velmi unavení a hladoví, ale nemohli se ničím osvěžit, protože ono místo bylo daleko od lidských příbytků. Ihned však - Bůh o ně pečoval - potkali muže, který jim dal chléb a hned zase odešel. Oni nevěděli, kdo to je, jenom se divili, a plni oddanosti napomínali se k ještě větší důvěře v Boží milosrdenství. Když pojedli a posílili se, přišli do blízkého města Orte, kde zůstali asi čtrnáct dní. Bratři se zde začali důvěrně seznamovat se svatou chudobou. A protože se přes nedostatek věcí cítili plni útěchy, rozhodli se, že se jí budou vždy a všude držet. Potom toto místo opustili, aby delším pobytem zde nevzbudili zdání, že tu něco chtějí vlastnit, a přišli pak s blaženým Otcem do spoletského údolí.