P o j ď   s i   s á h n o u t   n a   B o h a  ..
main page INDEX   _______________________________________________________________ úvodní slovo _________
                                                                         


Úvodem..

    Tyto stránky jsou o Boží lásce, která vychází vstříc všem nám, kteří si nikdy nejsme dostatečně jistí tím, že nás Bůh miluje, že je stále s námi a že nemá ve svém Božském Srdci jinou větší starost, než tu o naši spásu.

    K sestavení stránek vedla nutkavá potřeba nemlčet, když se ve světě množí hlasy, které tvrdí, že Boha není možné poznat a milovat jinak, než z podání Písma svatého, že Písmo bylo posledním sebesdělením se Boha lidem; někteří dokonce tvrdí, že Bůh umřel, nežije, protože nepozorují žádnou jeho zázračnou činnost a běžný chod přírody a světa připisují jeho materiální podstatě. Skutečnost celého průběhu dějin křesťanství, od nanebevstoupení Páně dosud, těmto názorům nedává za pravdu. Po celou dobu křesťanství jsou v Církvi lidé, kteří přijímají Boží poselství, výzvy a vzkazy nebo skrze které Bůh činí svoje mimořádné divy. Stačí se jen pozorněji dívat. Ani současná epocha 21. století není o tyto fenomény ochuzena. Je jich i dnes velmi mnoho, takže se člověk musí oprávněně ptát: Proč? Proč jsou, proč jich je tolik, proč se o ně lidé málo zajímají, co je jejich obsahem, jakou nesou nabídku dnešnímu člověku?

    Věříme, že k uzavřenému kánonu Písma svatého již nemůže být nic přidáno. Obsahuje vše, co potřebujeme pro svou spásu. A přesto: Nebe se sklání a posílá své posly, ať samého Pána nebo jeho Matku nebo některého z andělů, aby nám připomněli, že nežijeme podle Ducha Božího, ale podle ducha tělesného. Zjevení nabízejí návody, jak tuto situaci zlepšit změnou svého života; přinášejí poselství a proroctví; přinášejí stručné pokyny pro nejbližší období. Jiným typem jsou trvalé stopy, které nám Bůh zanechal jako věčné svědectví o Sobě. A pro ty, které obdařil jako své vyvolené darem víry, je tu Jeho skutečná, trvalá a reálná přítomnost ve svátostech, zejména v Eucharistii.

    Jediným úkolem tohoto dílka bylo tyto stopy Boží lásky, která se snižuje, aby se stávala poznatelná lidským rozumem, roztřídit, vybrat z nich ty, které jsou k dispozici v současnosti (stránky reflektují skutečnosti do konce roku 2003), ať přímo pozorovatelné nebo kontaktem s omilostněnými žijícími lidmi, a uvést je stručným a jednoduchým průvodním slovem. Jejich výčet není úplný, je to jen část milostné mozaiky, ale i tak jich je velké množství, které by se zdálo víc než dostačující - a přece, opak je pravdou.

    Tyto stopy Boží lásky nebo otisky Božího prstu jsou z tohoto pohledu roztříděny do dvou částí a celkem do devíti sekcí:


.. první část zahrnuje smysly a rozumem poznatelné jevy, které třídí podle četnosti a pravděpodobnosti výskytu, a připojuje sekci o svědectvích žijících poslů.

.. druhá část zahrnuje jevy a skutečnosti poznatelné vírou a srdcem, týká se tedy již věřících, a to katolíků. Jsou to stopy živé i mrtvé, které na Boha neustále ukazují nebo Ho připomínají.

.. jako nabídka ke kontaktu slouží vložené mapky, instrukce, svědectví a protokoly, historické zprávy a zejména obrázky a fotografie, které umožňují dotyk s faktem i bez osobní návštěvy a osobního sebepřesvědčení se na místě samém.


   Stránky nejsou ani o senzacích, ani o atraktivitách nějakého místa, ale o místech milosti se zvláštními projevy Boží milostiplné lásky ke slabým lidem. Jsme si jistí, že věřícím pomohou lépe pochopit, jak se má žít správně podle Boha, že je povzbudí a utvrdí v poznání a ve víře, nevěřícím že ukážou na existenci Toho, kterého neznají a kterého s dobrou vůlí mohou poznat, ne ale odpírat poznané pravdě, jako to učinil známý spisovatel 1

   Mnozí mají předsudky vůči tzv. soukromým zjevením. Ta - pokud pocházejí od Boha - jsou projevem vanutí Ducha. Nejsme vázáni žádnou povinností v ně věřit. Přesto ve vztahu k nim je dobré se podívat na samu Církev, jaký vztah k nim zaujímá ona. Pečlivě je zkoumá a jsou-li skutečně od Boha, doporučuje je pro život křesťanů. Tak byly zavedeny do osobního i liturgického života první pátky a první soboty, slavnost Božského Srdce Páně a památka Nejčistšího Srdce Panny Marie, tak bylo vyprovokováno vyhlášení dogmatu o Neposkvrněném Početí Panny Marie, tak z nejposlednější doby vyhlášení svátku Božího Milosrdenství. Jistě by se jich dalo najít více.

   V češtině jde vlastně o zkomolení významu. Výraz "soukromý" naznačuje, že jde o něco, co se týká pouze vizionáře. Ale současná terminologie tím rozumí poselství, které Církev zatím nemohla z různých důvodů ověřit, přestože ve většině případů obsahuje vzkaz pro celé lidstvo.

   Také zázraky nejsou v kurzu. Svědectví o těch, které nevykonal Pán, a přesto nás provázejí po celou dobu existence lidstva, máme v Písmu svatém, ve Starém i Novém zákoně. Je zcela logické, že je Bůh činí i dále. Provázejí nás po celou křesťanskou éru. Jejich význam je jak pro jednotlivce, tak pro celé lidstvo. Největším zázrakem je pro věřícího jistě přepodstatnění fyzikálních reálií na Tělo a Krev Páně, realizované denně na miliónech oltářů světa.

   Zázrak je mimořádný Boží dar člověku a jeho určením je, vést ke změně života, ke spáse. Pán v jednom poselství říká: [zdroj]


"Přeji si lásku. Žádám lásku, aby zmizelo bezpráví; lásku jako dostiučinění za škody, způsobené Mé Církvi; lásku, aby sytila Mé hladovějící beránky; lásku, aby splácela zlo; lásku, aby utišila Mou neuhasitelnou žízeň. Ó Mé dítě! Velice mnoho je potřeba napravovat. Je zapotřebí obrovského pokání. Ale je vás tak málo, jen hrstka upřímných a kajících. Malý zbytek Mého tvorstva je upřímný. A tolik je těch, kdo věnují pozornost Mým Znamením jen z touhy po senzacích. To je všechno! Vidíš je sama, tyto duše. Má Znamení ti nebyla dána proto, aby se na zemi stala senzační podívanou. - Prosím slavnostně všechny ty senzacechtivé, ať pokorně přijdou ke Mně a modlí se. Pojďte ke Mně, neshánějte se po znameních a zázracích. Přicházejte ke Mně s modlitbami. Buďte svatí, litujte a často se postěte, nenaplňujte své duše prázdnými iluzemi - těmito věcmi nemohu uspokojit vašeho ducha, znovu byste se ode Mne odvrátili... Kde je Duch, kterým jsem vás vybavil? Ať se vaše srdce drží Mých zásad. Sklopte své oči přede Mnou - poklekněte v Mé Svaté Přítomnosti a litujte své zloby. Já, Pán, pozvednu ponížené. Pojďte ke Mně a slyšte Můj Hlas; přijďte v pokoře a s upřímným srdcem, a naleznete Moudrost. Mému Srdci neudělají radost ti, kdo se pídí po senzacích, ani ti, kdo tvrdí, že konají dobro, ale ve skutečnosti přicházejí jen ze zvědavosti. Jak málo se naučí!"


   Stránky jsou naplněny obrázky i texty, aby popisovaná skutečnost byla plastická a reálná už jen z pohledu do nich. Více detailů lze nalézt v literatuře nebo na odkazovaných webových stránkách, jichž je k tématům velké množství. Všem známým i neznámým, vědomým i nevědomým spoluautorům děkujeme, že ji pomohli vytvořit.

   Nikdo už nyní nebude moci říci: Kde je ten tvůj Bůh? Můžeš mi Ho ukázat? Mohu si na něj sáhnout? Ano, odpověď je v názvu stránek: Pojď si sáhnout na Boha!

Ing. Rudolf Minář, Pavel Záchvěj



[1]  

Francouzský spisovatel Émile Zola, naturalista, se opíral o pozitivistickou filozofii, která se vyznačuje líčením holých faktů oproštěných od názorů a stanovisek autora. V duchu tohoto směru chtěl napsat proticírkevní a protináboženskou trilogii „Tři města: Lurdy, Řím, Paříž“. Pro díl „Lurdy“ se osobně vypravil poutnickým vlakem do Lurd, aby vše náležitě poznal a mohl břitkým perem zesměšnit pověrčivou a pobožnůstkářskou církev a věřící jako celek. Ve vlaku si vybral na smrt nemocnou ženu s rakovinou v posledním stádiu, u níž nebylo vůbec jisté, jestli do Lurd dojede živá. Zola byl svědkem skutečného zázraku, kdy žena byla náhle, úplně a trvale zbavena své nemoci a zdravá se vrátila domů. Zolou to hluboce otřáslo. Když však jeho kniha vyšla, bylo tam napsáno, že žena uzdravena nebyla a cestou zpět že zemřela. Když mu to vytýkali, řekl, že to je jeho autorská svoboda. Hlavním důvodem však bylo, jak řekl, že nemohl připustit, aby to byla pravda. – Psát o událostech, které přesahují naši denní zkušenost a které věřící považují za události mimořádného charakteru, není lehké pro věřícího, natož pro nevěřícího spisovatele, pokud chce objektivně zprostředkovat vnější projevy daného úkazu. To svedl zatím jako jediný geniální Franz Werfel, který dokázal ve své knize „Píseň o Bernadettě“ co nejobjektivněji překlenout omezení získaná výchovou a světovým názorem (sám byl žid, konvertoval však později ke katolictví).





obsah | další

POZNÁMKY:_________________________________________________________________________________________________________________/