KREV SV. JANUÁRIA (GENARRA)
|
SVATÝ JANUÁRIUS
Podle agenturní zprávy tam čekalo kolem 6.000 lidí. Na co tam vlastně čekali? Co je tak lákalo, aby stáli po celém náměstí před katedrálou už od časných hodin? Senzace, atrakce, zázrak? Krev sv. Januária, která měla ze zaschlého stavu znovu na několik hodin zkapalnit, aby pak opět ztuhla jako dřív.
Co o něm víme? Sv. Januárius se narodil v Itálii a byl biskupem v Beneventu v době pronásledování za císaře Diokleciána. Biskup Januárius jel navštívit dva jáhny a dva zpěváky do vězení. Byl potom také uvězněn spolu se svým jáhnem a lektorem. Byli hozeni divé zvěři, ale když na ně zvířata nezaútočila, byli sťati. Věří se, že se v Neapoli uchovává Januáriova krev jako památka. Tekutina s bublinami byla odkryta v katakombách katedrály. Vědci nejsou schopni do dnešního dne vysvětlit tento zázrak. Sv. Januárius žil a zemřel okolo roku 305 po Kr. a den jeho oslavy je 19. září.
ZÁZRAK S KRVÍ SVATÉHO GENNARA V ZÁŘÍ 2002[1]
Zázrak s krví se dne 19. 09. 2002, v den tradičního svátku svatého Januária, opakoval v 9:50 hodin.
Těsně předtím, než kardinál Michele Giordano vzal ampule s krví ochranného patrona Neapole do svých rukou, byla už krev tekutá. Mnozí věřící si vysvětlují tento rychlý nástup zázraku s krví jako dobré znamení pro budoucnost města, i když katolická církev s takovou interpretací nesouhlasí.
"Jedná se o výjimečný jev, který se projevuje pokaždé jiným způsobem. Dá se vidět, že krev v ampuli změnila svoji barvu a že její objem se zvětšil," tolik kardinál.
V Dómu v Neapoli byli zastoupeni starostka města Rosa Russo Iervolino, prezident regionu Antonio Bassolino a rovněž princ Carlo di Borbone se svou paní Camillou.
Relikvie s krví bude v Dómě v Neapoli vystavena jen osm dnů, potom bude nepřístupně uzavřená v dómské kapli.
KATAKOMBY SVATÉHO GENNARA[2]
(Catacombe di San Gennaro)
V kopci u Capodimonte se nachází největší a nejlépe prozkoumané neapolské katakomby. Vstup se nachází vedle chrámu Madre del Bon Consiglio, postaveného jako miniatura katedrály sv. Petra.
Prohlídka tohoto kilometry dlouhého hřbitovního objektu začala u rodinné hrobky římské šlechtické
rodiny z konce 2. století po Kristu, který se během času rozrostl. V 6. století po Kristu byla založena
dnešní dvoupatrová zařízení s řadami hrobů a k 10. století již byla využívána.
Katakomby jsou pojmenovány podle mučedníka a ochranného patrona města svatého Gennara. Potom, co byl v roce 304 po Kristu svatý Gennaro v Pazzuoli sťat, byly jeho relikvie přeneseny sem do těchto katakomb. Staly se poutním místem až do roku 831, kdy byly ostatky mučedníka ukradeny vévodou z Beneventa.
V katakombách se nacházejí tři různé druhy hrobů: Některé hroby byly jednoduše zapuštěny do země, některé jiné se nacházejí ve výklencích ve zdech a další jsou dekorovány velkolepými freskami a mozaikami (z 5. až 9. století) neocenitelné ceny. Pod částečně na sobě navrstvenými freskami se nalézá jedna, patřící svatému Gennarovi, který se zobrazuje jako patron ochránce proti Vesuvu a Monte Somma.
Nejstarší fresky pocházejí z 2. století po Kristu a představují Adama a Evu a dále Davida a Goliáše.
Ostatky svatého Gennara byly ve 14. století z
Beneventa vráceny zpět a nacházejí se nyní v Dómu svatého Gennara, kde se také děje zázrak s jeho krví.
Adresa: Via di Capodimonte, tel. 081 741 10 71
Prohlídky: 9.30; 10.15; 11.00; 11.45
DÓM SV. JANUÁRIA[3]
(Duomo San Gennaro)
Dóm sv. Genarra je známý jako religiózní centrum Neapole a jako místo známého zázraku s krví.
"Svatému Januáriovi pro zázrak jeho krve za záchranu před hladem, válkou, morem a před ohněm z Vesuvu Neapol svému spoluobčanovi, patronovi, ochránci. "
Tento nápis se nalézá na pravé straně lodi v kapli trezoru sv. Gennaro, kde se nalézá krev světce.
Dóm je od roku 1315 až do současnosti zasvěcen Robertu d'Angio [z Anžú] a královně Sancii.
Svatý Gennaro byl biskupem v Beneventu a byl za pronásledování křesťanů roku 305 Diokleciánem sťat. Podle legendy jedna žena zachytila martyrovu krev hned po jeho smrti do ampule a uschovala. Zázrak s krví byl zpozorován poprvé v roce 313 po Kr. , stával se a opakoval každoročně v květnu a v září.
Mučedníkovy kosti a krev byly uloženy v katakombách sv. Genarra (viz výše). V 9. století se nalezly posmrtné ostatky a krev sv. Gennara v malé kapli vedle kostela, na jejímž místě byl ve 14. století postaven Dóm.
Od roku 1646 se nacházely ampule se zaschlou krví v kapli Dómu (Cappellla del tesoro di San Gennaio) na pravé straně lodi. Ta je od konce 15. století vlastním místem extatických obřadů, doprovázejících zázrak s krví.
Trojlodní hlavní budova Dómu má barokní vybavení. V něm se nacházejí četné hrobky křesťanských a světských vládců. Je to původní místo zázraku s krví.
Také nádherně vyzdobená kaple svaté Restituty vlevo od vchodu, která byla vystavěna roku 320 jako první neapolská bazilika, stojí za shlédnutí. Z této kaple započali s archeologickým výzkumem pod Dómem směrem k baptistériu, které se vypíná pod jednou z kupolí s mozaikami.
Adresa: Via Duomo; tel. 081 449 097
Prohlídky vykopávek pod Dómem: v pracovní dny 9-12 a 16.30-19 hod.; ve volné dny a svátky 9-12 hod.
ŽIVOT SV. JANUARIA [4]
Akta o hrdinském umučení Januária, biskupa v Beneventu
|
Za vlády císaře Diokleciána, v pátém roce konzulátu Konstantina (Konstancia) a v sedmém [pravděpodobně "pátém"] Maximiána, bylo velké pronásledování křesťanů. V tom čase jmenoval Dioklecián Timoteje, pohana, guvernérem v provincii Kampánie a nařídil mu, aby přinesl oběti modlám a aby všechny, kdo věří v Krista, donutil, aby jednali stejně. Stalo se, a dělal to jako obvykle v okolních městech, až přišel do města Noly. Tam nařídil úředníkům, aby obětovali sami před ním, a když byli všichni přítomni, začal se ptát na věci ve vztahu k jeho předchůdcům.
Tak mu úředníci ohlásili jejich skutky a mezi nimi, když došli k událostem požehnaných mučedníků Sosia, diákona církve v Misenu, a Prokula, diákona církve v Pozzuoli, a Eutychyta a Akucia, a také že byli mučeni rozličnými mučeními a že byli vsazeni do vězení nařízením soudce, dokud se oficiálně nezjistí, co se s nimi má udělat. Úředníci mu na otázku odpověděli a řekli, že už jsou dlouho drženi v řetězech, a navíc pronesli i zlé poznámky týkající se požehnaného Januária, biskupa z Beneventa.
Tento nejnespravedlivější Timotej slyšel ty poznámky o Januáriovi, nařídil mu předstoupit před něho, a když před ním obětoval jeho soudce v Nole, soudce Timotej řekl: "Januárie, doslechl jsem se o vážnosti tvého domu. Vyzývám tě, abys obětoval bohům z poslušnosti k nařízení nepřemožitelných císařů. Ale pokud nebudeš ochotný, já tě podrobím tak hrozným trápením, že sám Bůh, kterého uctíváte, z nich bude mít strach.
Sv. Januárius však odpověděl: "Buďte zticha, ó, nešťastní lidé, abyste neurazili při mém výslechu Toho, který stvořil nebe a zemi, ve strachu, že Pán Bůh může slyšet takové rouhání jako to, co pochází z vašich úst, a on vás může zničit, takže budete němí a hluší, bez sluchu a jako nic nevidící slepci."
Když tyto věci slyšel tyran Timotej, říká světci: "Je ti možné, abys nějakými kouzly dosáhl toho, že byste ty nebo tvůj Bůh obstáli vítězně proti mně?"
Sv. Januárius odpověděl: "Má síla není žádná jiná než ta u Boha v nebi, který se může postavit na odpor vám všem, kteří se podrobujete, když vás svádějí." A když toto řekl, tyran ho přikázal vrátit zpět do vězení.
Byl velmi rozzlobený a nařídil prudce roztopit pec po tři dny a světce do ní hodit. Svatý muž udělal znamení kříže na svém čele, díval se nahoru na nebesa, povzdechl, podal své ruce a za chval Boha vstoupil do ohnivé pece a řekl: "Ó, Pane Ježíši Kriste, pro tvé svaté jméno objímám ochotně toto utrpení a myslím jen na příslib, který jsi dal každému, kdo Tě miluje. Slyš moji modlitbu k tobě a vysvoboď mě z tohoto plamene, ty, který jsi ochránil tři děti, Ananiáše, Azariáše a Micheáše v ohnivé peci, a buď se mnou v této mé zkoušce a vysvoboď mě z rukou nepřítele." Když požehnaný Januárius říkal tyto věci, začal chodit se svatým andělem uprostřed ohně a chválit Otce i Syna i Ducha Svatého.
Když vojáci, kteří byli kolem pece, slyšeli sv. Januária v jejích hlubinách chválit Boha, zděsili se velkým strachem a vběhli s velký chvatem ke jmenovanému soudci a řekli mu: "Prosíme tě, pane, nezlob se na nás, ale my jsme slyšeli Januáriův hlas v peci volající jeho Pána, a protože jsme velice vyděšení, tak jsme utekli." Timotej po výslechu nařídil pec otevřít a když bylo otevřeno, plameny odmrštily a pohltily několik nedůvěřivých pohanů, kteří byli blízko ní. Ale sv. Januárius se objevil
uprostřed a velebil Pána Ježíše Krista, že se oheň nemohl dotknout ani jeho šatů ani jeho vlasů.
Když to Timotej slyšel, nařídil mu předstoupit před sebe a řekl mu: "Jaký z toho máš užitek, že kouzla, ve kterých se cvičíš, jsou mocná? Budu provádět různá mučení, abys zemřel." Sv. Januárius odpověděl: "To pro tebe nebude žádný zisk, ty surový tyrane, odcizit Kristova služebníka věrnosti Kristu nebo způsobit, abych uposlechl ze strachu. Já budu doufat v Pána. Nebudu se bát ničeho, co by mi mohli lidé udělat," tak odpověděl soudci, který nařídil, aby ho zavedli zpět do žaláře.
Druhý den časně ráno měl Timotej Januária před sebou: "Jak dlouho, nešťastný člověče, nebudeš chtít obětovat věčným bohům? Přístup nyní blíž a obětuj kadidlo. Jestliže ne, nařídím, abys byl sťat; cožpak tě může tvůj Bůh osvobodit z mých rukou?" Světec odpověděl: "Ty nevíš, že je moc Boží velká? Kdybyste litovali, mohl by vám Bůh odpustit, ten, o kterém říkáš, že není schopný uvolnit mně z tvých rukou! Když tak mluvíš, hromadíš nahoře hněv na sebe pro den hněvu. "
Soudce nemá na tuto řeč chuť, nařídil proto jeho
mohutná pouta sejmout. Januárius prosí Boha řečí:
"Ó, Pane Ježíši Kriste, který jsi mě neopustil od lůna
mé matky, nyní slyš svého sluhu, který si ti
stěžuje kvůli příkazu, aby odešel z tohoto světa, ať
získá tvůj soucit." Soudce, myslící
jen na to, jak by ho zabil, jej poslal zpět do vězení.
Zatímco byl střežen vojáky v tvrdém podrobení, dva jeho duchovní, jáhen Festus a lektor Desiderius, Duchem Svatým
poučeni o svém biskupovi
|
v zajetí a pohnuti, okamžitě
vyrazili z Beneventa a přišli do Noly, a tam za pláče naříkali: "Proč je takový muž ve vazbě? Jaký zločin spáchal? Kdy selhal jako pomocník v nesnázích? Který nemocný člověk zesílí, jestliže on zdraví znovu nezíská? Kdo se k němu přiblížil s pláčem a nejel pryč s radostí?"
Jejich slova byla oznámena Timotejovi, který nařídil, aby je ihned zadrželi a spolu s Januáriem předvedli před něho, načež se ptal Januária, kdo jsou tito dva, a světec odpověděl: "Jeden je můj jáhen a druhý je můj lektor." "Prohlašují o sobě, že jsou křesťany?" "Určitě, když se jich zeptáš, mám naději v mém Pánu Ježíši Kristu, že nebudou zapírat, že jsou sami křesťané," prosil. Odpověděli: "My jsme křesťané a jsme připravení zemřít z lásku k Bohu. "
Potom Timotej naplněný hněvem nařídil, aby biskup Januárius spolu s jáhnem Festem a lektorem Desideriem byli svázáni do pout a vlečeni před jeho triumfálním vozem do města Pozzuoli, s určením, že tam se Sosiem, Prokulem, Eutychetem a Akuciem budou předhozeni divé zvěři. Když tedy oni přišli do Pozzuoli, byli drženi ve vězení až do té doby, kdy byla aréna připravená. Ve stanovený den byli zavedeni do amfiteátru a když přišel Timotej, nařídil vypustit divoká zvířata; a když to bylo vykonáno, sv. Januárius prosil: "Ó, bratři, chopte se štítu víry a nechte nás modlit se k Pánu, našemu Pomocníkovi, v jehož jménu byla udělána nebesa i země." A milost Boží se ukázala tak, že zuřivá zvířata běžela na stopu daleko od Januária jako ovce s hlavami dolů.
Soudce nevěrec musel zvířata odstranit. Svaté Boží vzal z arény a přivedl je před svůj tribunál, kde zastupoval stát, a určil jejich rozsudek: "Nařizuji, aby byli sťati, biskup Januárius, Sosius, Prokulus a jáhen Festus, lektor Desiderius, Eutychetes a jsem tak bezbožný. Andělé od Boha [mě] trápí." A když byl dlouho mučen, vypustil duši.
Křesťané z různých měst střežili těla světců, aby je mohli odnést v noci k jejich vlastním městům a drželi je s opatrností jako tajná stráž; a když přišla noc a všichni spali, sv. Januárius se v tichu noci zjevil jednomu z těch, kteří byli připravení odnést jeho tělo, a řekl mu: "Bratře, když odnesete mé tělo, pamatujte, že prst mé ruky chybí. Žádejte ho a to místo s mým tělem." A tak to bylo vykonáno, jak světec sám připomenul. Těla svatých ležela v Solfatare, kde byl později postaven kostel důstojný sv. Januária, mučedníka.
Zde končí pašije Januária, mučedníka.
DODATEK JEDNA: Dodatkový odstavec nalezený v některých kodexech.
V noci, když se každá skupina snažila urvat tělo své vlastní jako patrona, Neapoliťané, získaní sv. Januáriem jako jejich patronem, byli vítězní u Pána; jeho tělo nejprve jistě ukryli na Marciánovu farmu. Později, když byl obnoven klid, ctihodní biskupové spolu se všemi příbuznými sv. Januária a s duchovenstvem vzali jeho tělo a přenesli ho uprostřed chorálů a chvalozpěvů do Neapole a uložili ho v bazilice, kde nyní odpočívá. Ten pro své zásluhy u Ježíše Krista nepřestal udělovat nezapomenutelné milosti až do současného dne: jeho den narození je slavné 19. září. Jeho spoluobčané z Misena vzali jáhna, sv. Sosia, 23. září a umístili ho v bazilice, kde nyní odpočívá: a jejich spoluobčané z Pozzuoli vzali jáhna, sv. Prokula, sv. Eutycheta a sv. Akucia, a uložili je ve Falcidiově vile, která sousedí s bazilikou sv. Štěpána na křižovatce tří cest. Stejným způsobem jejich spoluobčané přinesli sv. Festa a sv. Desideria do Beneventa.
DODATEK DVĚ: Z Bedeovy Martyrologie, kterou vlastní Bollandisté.
"19. září, v Neapoli v Kampánii slavnosti svatých Januária, biskupa v Beneventu, a Sosia z Mesena, jáhna, a Festa, jeho jáhna, a Desideria, jeho lektora; kteří byli po spoutání v řetězech a věznění sťati v Pozzuoli za Diokleciána, císaře, a Drakoncia, soudce. Když byli vedeni na popravu, viděli mezi dalšími Prokula z Pozzuoli, jáhna, a dva laiky, Eutycheta a Akucia, a ti se ptali, proč byli právě oni odsouzeni k zabití, kterého kdy soudce viděl; byli jen křesťany a on je přikázal z toho důvodu stít s ostatními. Tak všech sedm stejně vytrpělo trest smrti. A křesťané vzali za noci jejich těla; Neapoliťané umístili sv. Januária v bazilice blízko středu města, a Misenesští Sosia také v bazilice, a Puteolané Prokula a Eutycheta a Akucia v bazilice sv. Štěpána, a Benevenťané vzali Festa a Desideria."
POZNÁMKA EDITORA: Velmi mnoho lidí je informováno, že ampulka obsahující cosi, co má být krví sv. Januária, je pod ochranným sklem v Neapoli. Kapalnění světcovy krve v jeho výroční den slavnosti, které se děje před mnoha skeptickými svědky, bylo citováno jako příklad vědeckého přezkoušení zázraku, ačkoli bylo navrženo i nenadpřirozené vysvětlení (thixotropická umělá reakce). Podobný zázrak lze nalézt ve Východní církvi, kde je spojován s významným mučedníkem Panteleimonem.
|
ZÁZRAK S KRVÍ SVATÉHO JANUÁRIA (SVATÉHO GENNARA) [5]
Každoročně o prvním májovém víkendu a 19. září se můžeme v Dómu v Neapoli podivovat, jak krev svatého Gennara, sťatého roku 305, uchovávaná v ampuli, zkapalní.
Před bohoslužbami jde procesí se sochami svatých nesenými přes Spaccanoli. Procesí vede stříbrná busta svatého Gennara, následují svatí Tereza, Lucie, Patricie a mnozí jiní. Neapoliťané rádi uzavírají sázky na pořadí svatých soch! Osobně oblíbeným svatým se zvlášť hlasitě aplauduje a věří se, že při příštím procesí obdrží přednější pozici.
Den zázraku s krví je pro Neapol důležitým svátkem a je proto slaven odpovídajícím způsobem. Dokola Dómu se nachází množství prodejních stánků, ve kterých se prodávají sladkosti, kukuřičné placky a všehochuť kuriozit a kýčů.
V po staletí stejném rituálu je v následujících bohoslužbách postavena stříbrná busta světce vedle oltáře. Ampule s krví je věřícím ukázána z "abate del tesoro" a je s ní otáčeno. Krátce nato začínají tradiční modlitby "parenti di S. Gennaro" (Potomci sv. Gennara) - skupiny věřících žen, které sedí v lavicích vpředu. Modlitby se stupňují do extatické formy, během níž krev zkapalní. Za jásotu a vřavy věřících začínají zvonit dómské zvony. Věřící se začínají tlačit kolem oltáře, aby mohli líbat ampuli s krví. Přeplněných bohoslužeb se zúčastňují vysocí církevní a političtí hodnostáři spolu se stovkami dychtivých čekajících věřících.
Zázrak s krví pochází z lidové zbožnosti, která neočekává pro budoucnost žádné neštěstí. Pro většinu Neapoliťanů má charakter orákula. Nedostavování se, váznutí zázraku s krví představuje podle lidové víry neštěstí pro Neapol nebo její okolí. Tak se stalo např. před těžkým zemětřesením v roce 1980, při kterém ztratilo život více než 2. 000 lidí, kdy zázrak nenastal vůbec.
Vztah Neapoliťanů ke svatému Gennarovi se nevyznačuje religiózní pokorou, ale je velmi osobní. Svatý Gennaro prý přenáší [k Bohu naše] vlastní přání s láskou; a běda, kdyby je nesplnil!
Historie zázraku svaté krve
Svatý Gennaro byl biskupem v Beneventu a byl za pronásledování křesťanů roku 305 Diokleciánem sťat. Podle legendy jedna žena zachytila martyrovu krev hned po jeho smrti do ampule a uschovala. V roce 313 byly do Neapole přeneseny ostatky svatého a krev; tehdy došlo poprvé k zázraku. Ostatky a krev byly uloženy v katakombách v Neapoli. V 9. století se nalezly posmrtné ostatky a krev sv. Gennara v malé kapli vedle kostela, na jejímž místě byl ve 14. století postaven Dóm. Od roku 1646 se nachází relikvie v barokní kapli Dómu.
Již před rokem 1649 se začalo vést protokolární řízení o četných zprávách o zkapalnění krve. Během roku 1389 bylo popsáno procesí, při kterém se měla krev zkapalnit. Podle tradice zázrak v roce 1528 uchránil Neapol v čase morové nákazy a francouzského obležení. Od 16. století existují stovky svědectví o zkapalnění svaté krve.
Neapol. (Radio Vaticano, 19.9.2003)[6]
Zázrak sv. Januária - či italsky Gennara - se zopakoval. Mávnutí bílého kapesníku, které je po staletí znamením, že k zázraku došlo, oznámilo dnes dopoledne minutu před desátou hodinou, že krev svatého patrona Neapole zkapalněla. Tisíce věřících bylo u příležitosti dnešního svátku sv. Januária shromážděno v katedrále. Relikvie světce byly, jako každý rok, vystaveny v devět hodin, pak byly zahájeny modlitby a kardinál Michele Giordano pronesl svou homilii. Krev sv. Januária je uchovávána ve dvou skleněných ampulích, pocházejících ze 4. století. K zázračnému zkapalnění krve dochází zpravidla třikrát v roce, 19. září, ve výroční den jeho umučení, k němuž došlo roku 305 poblíž Solfatary za Dikleciánova pronásledování, dále v sobotu před první květnovou nedělí, na kdy připadá výročí přenesení těla do katakomb a 16. prosince, v den výročí tragické exploze Vesuvu roku 1631.
|
obsah
|
předchozí
|
další
pointer_____________________________________________________________________________________
|
INDEX
___________________________________________
stopa 4-1 / Krev sv. Januária (Genarra)
_________