V té době stoupl počet bratří vstupem jednoho spravedlivého muže na osm. Tu si je všechny blažený František povolal k sobě a mluvil jim ještě více o Božím království, o pohrdání světem, o zapírání vlastní vůle a o podrobování si těla. Pak je rozdělil do čtyř skupin po dvou a řekl jim: „Jděte, milovaní, po dvou do různých zemí světa a zvěstujte lidem poselství míru a pokání na odpuštění hříchů! Buďte trpěliví v pronásledování a důvěřujte, že Pán svá přislíbení a úradky splní! Těm, kteří se vás budou tázat, pokorně odpovídejte, těm, kteří vás budou pronásledovat, žehnejte, poděkujte těm, kdo vám budou činit bezpráví a budou vás pomlouvat, protože máme připravené věčné království.“
   S radostí a jásáním přijali bratři příkaz svaté poslušnosti. Pokorně poklekli před svatým Františkem, on je však objímal a pln lásky a trpělivosti každému říkal: „Mysli na Boha a on tě obživí!“ A toto říkával vždycky, když pod poslušností rozesílal bratry.
   Bratr Bernard s bratrem Egidiem se vydali na cestu směrem k sv. Jakubu, František se svým druhem zvolil jiný směr. Zbývající čtyři putovali opět jinam. Po krátké době chtěl však svatý František své bratry opět vidět. Prosil Pána, který shromažďuje rozptýleného Izraele, aby je milosrdně opět svedl dohromady. A tak se také stalo.
   Za krátký čas se podle Františkova přání sešli, aniž byli kýmkoli zváni, a děkovali Pánu. Při setkání zavládla mezi nimi veliká radost, když opět spatřili svého dobrého pastýře a divili se, že je mohlo svést dohromady pouhé přání. Pak si vyprávěli o dobrodiních, která jim Bůh prokázal, a když byli leniví nebo nevděční, prosili pokorně svatého Otce o napomenutí a potrestání a pokání ochotně přijímali.