Když byl František předveden před nejvyššího velekněze, Kristův náměstek se procházel v lateránském paláci na místě, jemuž se říkalo Zrcadlo. Byl pohroužen v nejvyšší rozjímání a Kristova sluhu jako neznámého nemilostivě zamítl. Když on pokorně vyšel ven, měl následující noci nejvyšší velekněz od Boha vidění. Viděl mezi svýma nohama ponenáhlu rostoucí palmu a mohutnící v překrásný; vysoký strom. Když se Kristův náměstek divil, co to vidění znamená, božské světlo mu vštípilo do mysli, že tou palmou je chuďas, jehož včera zapudil. Nechal tedy příštího dne toho chuďasa hledat po městě svými sluhy. Našli ho u Lateránu ve špitálu svatého Antonína a rychle ho podle rozkazu přivedli k němu. Uveden k nejvyššímu veleknězi, vyložil František svůj úmysl a prosil pokorně a snažně, aby mu ona životní řehole byla schválena. Kristův náměstek, pan Inocenc III. , muž proslulý moudrostí, když viděl na Božím muži podivuhodnou čistotu prostého ducha, stálost v předsevzetí a ohnivý žár svaté vůle, objal láskyplnou myslí Kristova chuďasa. Avšak vykonání toho, oč Kristův chudičký žádal, odložil, poněvadž některým kardinálům se zdálo, že je v tom cosi nového a přesahujícího lidské síly. Kardinál Jan od svatého Pavla, zapálen božským duchem, však řekl nejvyššímu veleknězi a svým bratřím: "Kdybychom zamítli tohoto chuďasa, musíme se mít na pozoru, abychom nezhřešili proti Kristovu evangeliu. Neboť kdyby někdo řekl, že v zachovávání evangelní dokonalosti a jejím slibu je něco nového, nerozumného či nemožného, byl by usvědčen z rouhání vůči Kristu, původci evangelia." Po této námitce nástupce apoštola Petra se obrátil ke Kristovu chuďasu a řekl: "Modli se, synu, ke Kristu Pánu, ať nám skrze tebe ukáže svou vůli, abychom ji jistěji poznali a bezpečněji přivolili ke tvé zbožné žádosti!"