A když nabral znovu tělesných sil a připravil si podle zvyku pěkný oděv, přišel mu vstříc nějaký rytíř. Byl sice ušlechtilý, ale chudý a bídně oblečený. František pocítil srdečnou bolest nad jeho nuzotou. Ihned se svlékl, aby vykonal zároveň dvojí skutek lásky: zakryl stud vznešeného rytíře a pomohl chudému člověku z nouze. Neučinil nic menšího, než kdysi svatý Martin.
   Také jiným chudým, i když ještě byl ve světě a světsky žil, pomáhal. K potřebným byl vždycky milosrdný a se zarmoucenými měl vždycky upřímný soucit. Když totiž jednoho dne, proti svému zvyku - vždycky byl totiž velmi zdvořilý - odbyl jakéhosi žebráka, který ho prosil o almužnu, hned toho začal litovat a v srdci si říkal, jak je potupné a hanebné odmítnout prosbu někoho, kdo prosí ve jménu tak velikého Krále. A tak si pevně umínil, pokud jen trochu bude moci, že neodmítne nikoho, kdo ho bude o něco prosit "pro lásku Boží".