Brzy potom měl František vidění: spatřil nádherný palác s různou výzbrojí a překrásnou nevěstu. Ve snu ho někdo zavolal jménem: "Františku!" - a slíbil mu, že všechny tyto věci dostane. Proto chtěl vytáhnout do Apulie, aby došel rytířské slávy. Nákladně se připravoval a toužil být brzy pasován na rytíře. Tento tělesný výklad vidění mu vnukalo jeho ještě tělesné smýšlení. Pravý smysl vidění, skrytý v hloubce Boží moudrosti, byl daleko nádhernější.
   Jednou, když spal, měl opět vidění: někdo se ho tázal, kam hodlá jít. Když mu sdělil svůj úmysl a prohlásil, že hodlá jít do Apulie a tam získat rytířskou slávu, slyšel starostlivé: "Kdo ti může dát lepší? Sluha nebo pán?" A František odpověděl: "Pán." Na to zaslechl jako výčitku: "Proč tedy hledáš sluhu, a ne pána?" A on odpověděl: "Co chceš, Pane, abych učinil?" "Vrať se domů," řekl mu Pán, "vidění se vyplní duchovním způsobem." František se ihned vrátil jako vzor poslušnosti.
   Mnoho lidí se podivovalo jeho neobyčejné veselosti - a on jim odpovídal, že bude velikým rytířem.