Jedné noci se od nich František vzdálil. A hle, asi o půlnoci - někteří bratři spali, ale jiní se zbožně tiše modlili - projel dveřmi chýše ohnivý vůz. Byl velmi jasně osvětlen a dvakrát či třikrát se otočil v místnosti. Na voze zářila obrovská koule jako slunce a ozařovala noc. Bdící bratři na jev hleděli s údivem a spící se probudili. Všichni cítili vnitřní osvícení srdce stejně jako vnější osvícení těla. Když byli pohromadě, tázali se, co by to mělo znamenat. A tu se milostí toho světla zjevilo svědomí jednoho druhému. Nakonec poznali, že to byla duše jejich svatého Otce, která tak nádherně zářila a která si pro velikou čistotu a otcovskou péči o své syny zasloužila takový dar milosti od Boha. Z jasných znamení často zřetelně poznali, že jejich svatému Otci nezůstávají skryta tajemství jejich srdcí. Jak často poznal - a nikdo z lidí ho nepoučil, jen Duch svatý mu zjevil činy nepřítomných bratří, tajemství jejich srdcí a stav jejich svědomí…