Dva roky před tím, než Kristův věrný služebník František odevzdal nebi svého ducha, začal na osamělé hoře La Verně čtyřicetidenní půst ke cti svatého archanděla Michaela. Vůně nebeského nazírání ho neobvykle bohatě naplnila. Touha po Božích dobrech se v něm žhavěji rozhořela a vlité Boží dary začal cítit daleko mocněji než jindy. Zatímco ho žhavá, serafická touha povznášela k Bohu a něžný a silný soucit ho v lásce spodoboval s tím, s nímž si vroucně přál být ukřižován, uviděl pojednou - když se modlil na úbočí hory - za ranního rozbřesku kolem svátku Povýšení svatého Kříže (14.9.) zjevení Serafa, který měl šest zářivých, ohnivých křídel. Slétal k němu s nebeských výšin, rychle přilétl a blízko Božího muže se zastavil ve vzduchu. František viděl, že má nejen křídla, ale že je i ukřižován, protože jeho ruce byly rozpjaty a i nohy přibity na kříž. Jeho křídla byla po obou stranách podivuhodně uspořádána tak, že měl dvě nad hlavou, dvě byla rozpjata k letu a dvě ho zahalovala. Když Serafa spatřil, ulekl se. Jeho nitro pronikly bolest i radost. Milostiplné zjevení Krista, který se mu takto podivuhodně a důvěrně zjevil, naplnilo ho nevýslovnou radostí a jeho hrozné přibití na kříž, na něž patřil, probodlo jeho duši bolestným mečem soucitu. Když se od něho zjevení po tajemné a důvěrné rozmluvě začalo vzdalovat, rozplamenil ho vnitřně serafický žár tak mocně, že jeho tělo zaznamenalo zraněnou podobu Ukřižovaného. Kristův přítel pochopil, že ho s Kristem viditelně a cele nespodobí mučednická smrt, nýbrž žár jeho ducha.