MONTICHIARI-FONTANELLE                          

MARIA - MYSTICKÁ RŮŽE Z MONTICHIARI A DAR UZDRAVOVÁNÍ VE FONTANELLE [1] Montichiari je menší město pod Bergamskými Alpami, ležící v úrodné Pádské nížině asi 20 km jihovýchodně od Brescie, sídla biskupství, poblíž nádherného alpského jezera Lago di Garda.    Zde se Matka Boží začala zjevovat v r. 1946 prosté, tehdy 36-leté ženě, Pierině Gilliové, zesnulé v r. 1991. Zjevení se po dlouhé časové odmlce 19 let přesunula na předměstí Fontanelle, a když církevní autority Pierině zakázaly přístup na místo zjevení, Maria se své vyvolené duši zjevovala zpravidla v jejím soukromí, a to s nepravidelnými přestávkami až do r. 1983. Celkem došlo k několika desítkám zjevení, jejichž počet není zcela přesně znám; některá měla ráz veřejný, většina spíš soukromý. V literatuře se uvádí celkem 8 zjevení v Montichiari, 4 zjevení ve Fontanelle a asi 45 zjevení soukromých, zpravidla v Pierinině soukromé kapličce, kterou si upravila ve svém obydlí.    Pierina Gilliová se narodila 3.8.1911 jako nejstarší ze tří dcer; jejich otec zahynul v první světové válce. Pierina byla v r. 1918 (v 7 letech) přijata do útulku pro sirotky v Montichiari a zůstala tam tři roky. Její matka se znovu provdala, měla dalších pět dětí a Pierina jí pomáhala s domácností. Do školy chodila jen 4 roky, později ještě navštěvovala večerní kurz.    Ve 20 letech Pierina vstoupila do služby k carpenedolskému vikáři a zůstala u něho šest let. Od r. 1937 do r. 1940 byla zaměstnána jako pomocná sestra na klinice Villa Blanca v Brescii. Od r. 1940 do r. 1945 vykonávala totéž zaměstnání v nemocnici v Desenzanu, ležícím na břehu jezera Lago di Garda a vzdáleném asi 15 km od Montichiari. Tuto nemocnici spravovaly sestry řeholnice řádu Ancille della Carita; v r. 1944 se Pierina rozhodla, že vstoupí do jejich kongregace, a tak se připravovala na noviciát v mateřském klášteře v Brescii. Nebyla zde však ani tři měsíce, když náhle utrpěla mozkovou příhodu a po 12 dní zůstala v bezvědomí. Přestože jí byla poskytnuta všechna péče, její případ byl považován za beznadějný, a proto jí bylo uděleno poslední pomazání.    V těch dnech, kdy ležela v předsmrtné agónii, se přihodila zvláštní událost ve chvíli, kdy u ní nebyl žádný dozor: Pierina se náhle probudila a spatřila před sebou řeholnici - zakladatelku řádu sv. Marii Crocifissu di Rosa. Tato světice držela v ruce kelímek s mastí a řekla Pierině: "Pomažu ti hlavu a uzdravíš se, ale potom poneseš těžký kříž." Načež tak učinila a Pierina byla opravdu okamžitě uzdravena. Svým spolusestrám o okolnostech uzdravení však nic neřekla. Sestry se obávaly, že by se její onemocnění mohlo opakovat, a proto ji prosily, aby kongregaci raději opustila. Pierina jim vyhověla, načež po roce stráveném doma byla přijata jako pomocná ošetřovatelka v nemocnici v Montichiari. Bydlela přímo v nemocnici, a to prakticky sama ve dvoulůžkovém pokoji, který byl k dispozici pro obslužný personál.    Právě v tomto pokoji o dva roky později došlo (24.11.1946) k prvnímu Mariinu zjevení. Stalo se to takto:    Pierina se na kolenou modlila večerní modlitbu, když vtom se jí zjevila Svatá Panna v podobě zázračně krásné Paní, oděné do fialového šatu a s bílým závojem na hlavě. Maria byla velmi smutná a její oči byly plné slz, které stékaly až na zem. Její hruď byla probodnuta třemi velkými meči. Maria tehdy Pierině řekla pouze tři významná slova: "Modlitba - pokání - náprava."    Pierina se o tom zjevení nikomu nezmínila, ale druhého dne se ráno se vším svěřila svému zpovědníkovi. Ten se však rozhněval a energicky její vyprávění odmítnul jako těžký sen ze špatného zažívání.    Po tomto zjevení byla celý květen 1947 napadána ďábly, kteří jí bili, a měla vidění pekla. Ďáblové jí způsobovali fyzické utrpení, bili ji ukrutně po všech částech těla, podlitiny měla po celém těle. Pak byla přenesena na rozlehlé místo a viděla obrovské zástupy ďáblů, kteří všichni měli křídla, i ty, kteří ji předtím trýznili, měli nyní také křídla. Uprostřed plamenů spatřila duše odsouzených jakoby prozářené, a tak mohla velmi dobře poznat jejich oděv i tvář. Duše odsouzených byly rozděleny do tří rozdílných zástupů a podobaly se oněm třem ďáblům, kteří ji v poslední době tak týrali. K těmto třem rozdílným zástupům odsouzenců jí nějaký hlas podal vysvětlení: "Pohleď na peklo! První zástup je vytvářen dušemi zaslíbenými Bohu, které zradily své povolání a nenapravily se, a proto byly odsouzeny. Druhý zástup je z duší zaslíbených Bohu, které zemřely ve smrtelném hříchu, a proto byly odsouzeny. Třetí zástup sestává z kněží - Jidášů!" Všechny tyto duše se nenáviděly a byly stále pohlcovány strašlivými šelmami. Hlas vysvětloval: "To jsou duše, které našeho Pána vášnivě nenáviděly." Tím hrozným viděním byla zcela vyčerpána a stále volala: "Už dost, už dost! Ó, Bože, pomoz mi přece!" Hlas pokračoval: "Je zapotřebí pokání, pokání, aby se zabránilo tomu, aby duše přicházely do pekla!" Pierina volala: "Chceme konat pokání, ale už dost!" Byla vyčerpaná. - Konečně byla z tohoto hrůzného pekla odnesena k obrovské železné bráně a pocítila, že se při zavírání dotkla jejích ramen. Radostně si vydechla a zvolala: "Teď jsou všichni ďáblové uzavřeni za ní!" A děkovala Bohu, že ji z těch hrůz vysvobodil.    K druhému a třetímu zjevení došlo u ní v nemocničním pokojíku za přítomnosti dvou řádových sester, když se společně modlily růženec. Řeholnice Pannu Marii neviděly. 13.6.1947 přišla Panna Maria se sv. Marií Crocofissou. Byla oděná celá v bílém, látka se světle leskla, ve sněhobílém plášti, který jí spadal z ramen až na nohy. Nad čelem bylo možno spatřit kaštanové vlasy. Plášť byl olemován jemným zlatým proužkem. Od její pravé ruky visel růženec s medailí. Pierina ji požádala: "Řekněte prosím, kdo jste?" S úsměvem odpověděla: "Jsem Matka Ježíšova a Matka vás všech." - Rozevřela své ruce a já jsem viděla - vypráví Pierina - že v jejích prsou už nebyly ony tři meče, ale jak jsem sklouzla pohledem dolů, spatřila jsem, že leží na podlaze. Na jejich místě jsem viděla tři růže - bílou, červenou a zlatou.    Svatá Panna s úsměvem řekla:    "Náš Pán mě posílá, abych přinesla novou mariánskou pobožnost všem institutům a řeholním řádům mužským i ženským a světským kněžím… aby každý 13. den v měsíci byl slaven jako mariánský den po předchozích 12 dnech, kdy se mají konat zvláštní přípravné modlitby. Tento den by měl být dnem smíru za urážky, které našemu Pánu učinily duše Bohu zasvěcené. Svými vinami probodly mé mateřské Srdce a Srdce mého Božského Syna Ježíše Krista jakoby třemi žhavými meči. V tento den sešlu institutům a řeholním kongregacím, které mě budou takto uctívat, hojnost milostí a velkou svatost při duchovním povolání. Nejvýznačnějším dnem bude 13. červenec, oslavovaný zvláštními modlitbami: především mší svatou, svatým přijímáním, svatým růžencem a hodinou adorace. … Přeji si, aby se našly velkorysé duše, které by nabídly svůj život jako oběť za všechny zrady, které trpí Pán od těch kněží, kteří se dopouštějí zrady Jidášů."    Na přání svého zpovědníka jsem pak poprosila o zázrak. Panna Maria mi odpověděla: "Neučiním žádný viditelný zázrak. Ale zřejmý zázrak bude spočívat v tom: Duše zasvěcené Bohu, které zvlažněly nebo se zpronevěřily svému povolání nebo ho dokonce zradily,… přestanou urážet našeho Pána. Budou opět žít v původním duchu svých svatých řeholních pravidel." Pokračovala Maria Crocifissa: "Řekni důstojným představeným: Titul nové zbožnosti ke Svaté Panně se bude nazývat ROSA MYSTICA - opravdová Matka duší zasvěcených Bohu."    K významu oněch tří mečů a tří růží Pierina podala tento výklad:    První meč: opuštění kněžského nebo řeholního povolání.    Druhý meč: kněží a řeholní osoby ve stavu smrtelného hříchu.    Třetí meč: kněží a řeholníci, kteří spáchali Jidášovu zradu.    Bílá růže: duch modlitby.    Červená růže: duch smíru a ochoty k obětem.    Zlatá růže: duch pokání.    Růže mají ještě další význam, o kterém se zmíníme níže.    Páté zjevení - 16.11.1947 - se událo na posvěcené půdě farního kostela v dómu v Montichiari. Pierina vypráví, že viděla bíle oděnou Pannu Marii - Mystickou Růži, stojící v zahradě bílých, červených a zlatožlutých růží, které vytvářely podivuhodný květinový obrazec. Svatá Panna byla vážná a měla sepjaté ruce. Zkoušela jsem povstat a přiblížit se k Ní, ale neznámá síla mě přiměla, že jsem zůstala klečet. Odehrávalo se to jakoby uprostřed dómu. Svatá Panna ke mně přistoupila a řekla mi:    "Náš Pán, můj Božský Syn Ježíš, už nechce dále snášet těžké urážky, které lidé páchají svými prohřešky proti svaté čistotě. Proto už chtěl seslat celou potopu trestů, ale já jsem se přimluvila, aby ještě jednou dal promluvit svému Milosrdenství. Právě proto žádám o modlitby a pokání jako nápravné akty za tyto hříchy!" - Potom mě přiměla, abych na znamení pokory a čistoty udělala na čtyřech dlaždicích jazykem kříž; dlaždice mají být upomínkou na Marino zjevení a nesmí se po nich šlapat.    7.12.1947 se zjevila Panna Maria s fatimskými dětmi, s Hyacintou a Františkem. Přišla oznámit tzv. Hodinu milosti, která se má slavit vždy v poledne dne 8. prosince.    Při zjevení 8.12.1947 Panna Maria požadovala, aby to bylo sděleno Svatému otci Piu XII., aby tato hodina byla uvedena ve známost a rozšířena po celém světě. Je to hodina mimořádných milostí. Má se při ní navštívit kostel, není-li to možné, milosti obdrží ten, kdo se bude modlit, i doma. - Další sdělení bylo o oněch čtyřech dlaždicích: mají být uzavřeny kovovou mříží, v níž bude stát socha Rosa Mystica s podobou Panny Marie a s třemi schody pod nohama. Tato socha má být nošena v procesích. "Na všech těchto cestách budu rozdávat duchovní milosti a zázračná uzdravení. Pak ať je socha opět postavena na těchto čtyřech dlaždicích." Pak Maria zeširoka rozepjala ruce. Vyňala ze své hrudi Srdce a na něm tři růže - bílou, červenou a zlatožlutou. Ze Srdce vycházelo tak silné a vše pronikající světlo, že jsem byla oslepena, jako by mi Panna odňala oči, říká Pierina. - V době zjevení došlo ke 3 zázračným uzdravením, později potvrzeným; dvěma přímo v dómu a k jednomu soukromém bytě.    Tak skončilo první období zjevování. Pierině však nebylo církevní autoritou věřeno a ta drasticky zasáhla do jejího soukromého života. Na příkaz diecézního biskupa Giacinta Tredici z Brescie opustila své místo v nemocnici a svolila k odchodu do jedné malé vesnice v Toskánsku u Arezza. Mimo příbuzných, faráře a starosty z Montichiari nesměl nikdo vědět, kam odešla. V r. 1948 byla biskupem povolána zpět, aby 40 dní vypovídala před četnými kněžími a lékaři. Biskup požadoval, aby se stáhla z veřejnosti a na doporučení jejího duchovní vůdce, P. Giustino Carpino, představeného františkánek, musela zůstat jako host františkánek téměř 20 let. Tato léta byla ale roky velkých milostí, ale musela hodně tělesně i duchovně trpět. Nejtěžší trýzní bylo, že už Svatá Panna nepřicházela.    Až jednoho večera - 13.1.1951, když se Pierina modlila v kapli, se nenadále ukázalo velké světlo a ona spatřila událost z 8.12.1947, jak se jí ukázala Panna Maria v dómu v Montichiari. Nad schodištěm se otevřela zlatá brána, nad níž bylo velkými růžovými písmeny napsáno: "Fiat della Creazione! - Staň se, Stvoření!" O něco níže: "Fiat della Redenzione! - Staň se, Vykoupení!" a ještě níže nebesky modrý nápis: "Maria della Corredenzione - Maria Spoluvykoupení". Nádherný andělský hlas řekl, aniž bylo kohokoli vidět: "Mariino Fiat, vyslovené při Andělově návštěvě, které Ji učinilo Matkou Boží i Matkou celého lidstva, je srovnatelné s Fiat při Stvoření, neboť toto Fiat způsobilo, že od Boha Otce obdržela všechny milosti." Pak andělský sbor začal zpívat: "Ö, Maria, Matko Boží, Matko Milostí, buď velebena všemi lidmi všech dob!" Viděla schodiště, ale Svatou Pannu ne.    Podobně došlo v následujícím období k několika dalším zjevením. V období od 27.2.1952 se Pierině zjevil i sám Ježíš. Ta vypráví: "Byla jsem sama ve svém pokojíku, když se objevilo jasné světlo a v něm se ukázala velká majestátní Osoba v bílém skvostném šatu, s vousem a dlouhými vlasy, padajícími až na ramena. Byla jsem u vytržení a jen stěží jsem mohla snést jeho pronikavý pohled. Ale sotva bylo vysloveno první slovo: "Dcero!" - jaká radost a štěstí hned zaplavily moji duši! To už jsem mohla pozvednout oči a pohlédnout na Něho. Vyzařovala z Něj převeliká dobrota. A s velkou něhou a laskavostí řekl:    "Dcero, jsem Ježíš z Nazareta, Syn Trojjediného Boha. Zvlášť jsem si vyvolil a oblíbil území Montichiari, aby se na něm zjevovala moje Matka Maria, Matka všech duší, Prostřednice Milostí a mého Milosrdenství. Moje Matka přijde ve vší nádheře, která jí náleží. Dcero! Miluj mě, tak jako miluji já tebe. Dej mi svůj život v lásce. Neustále mysli na má slova. Neboj se! Nermuť se, když musíš trpět za triumf mých přání. Právě proto mě smíš vidět. Přeji si, aby moje Matka Maria byla všemi lidmi této země lépe poznávána a milována. Mé Srdce je plné lásky k duším!" - Když mě Ježíš opustil, spatřila jsem na jeho místě zářivý kříž. Aby se toto vidění mohlo popsat, bylo by potřebí ovládat řeč andělů."    Zhruba za rok, 20.2.1953, se Pierině opět zjevil Ježíš. Říká o tom: "Když jsem se ve tři hodiny odpoledne modlila Křížovou cestu, Ukřižovaný náhle ožil a zavolal na mne: "Má dcero, velice tě miluji a dávám ti lásku své Matky, abys mě skrze ni uměla milovat i ty. … Víš, proč jsem si přál, aby se moje Matka Maria při svých zjeveních v Montichiari představila titulem Rosa Mystica, Maria Milostí?" Odpověděla jsem: "Ježíši, to nevím, k tomu mi církevní vrchnost řekla, že je to nejspíš zvolání z Loretánské litanie." Ježíš na to řekl: "Och, to není pouze odtud! Rád bych k tomu řekl, že oni nepochopili velký a důležitý význam tohoto zvolání."    Pak řekl Ježíš - slabiku po slabice a slovo po slově hláskovaně:    "ROSA chce říci - Tělo, MYSTICA - mystické; nebo také: Mystické Tělo Církve. Proto se stala moje Matka "Marií Milostí", neboť jsem jí dal moc všechny milosti rozdělovat. Skrze svou mateřskou lásku obdrží ode mne všechno. A proto jsem ji poslal do Montichiari, aby prostřednictvím onoho výrazu "Mystické Tělo" a "Prostřednice Smíru" seznámila se mnou celé ubohé lidstvo. Po pravdě se to také stane! - Dcero, stále mě miluj, tak jak mě miluješ v této chvíli!"    Panna Maria se Pierině Gilliové zjevila 8.12.1961 a potom po pětileté přestávce - 27.2.1966. Modlila se v pokojíku před oltáříkem Panny Marie s dvěma řádovými sestrami, svým zpovědníkem a přítelkyní Lucií. Pojednou se zjevila Svatá Panna - Rosa Mystica. Byla zarmoucená a řekla: "Pierino, 12., 14. a 16. dubna po Velikonocích je třeba uspořádat z Fontanelle procesí. Tuto výzvu k pokání je třeba rozhlásit." Odpověděla jsem: "Ó, to učiním ráda." Maria mi pak s úsměvem řekla: "Na Bílou neděli (první po Velikonocích, tj. na neděli Božího Milosrdenství) mě můj Božský Syn Ježíš Kristus pošle ještě jednou na tuto zem do Montichiari, abych lidstvu přinesla hojné milosti. Ten pramen bude od té doby zázračný!" A s očima obrácenýma k nebi pokračovala: "Počínaje touto nedělí ať jsou tam přiváděni nemocní, a ty to zahájíš tak, že každému podáš džbán se zázračnou vodou, aby si omyl svoje rány." Řekla jsem: "Ano, to udělám ráda." Na to Svatá Panna: "To bude tvým úkolem a apoštolátem! Teď už nesmíš žít skryta v ústraní!" Odpověděla jsem: "Ano, ráda na sebe vezmu tento úkol." Maria odpověděla: "Na Bílou neděli tam budu, a ta voda se stane pramenem očisty a milostí." A s úsměvem zvolna zmizela."    Fontanelle je místní částí Montichiari, několik kilometrů vzdálenou od dómu, kde Pierina prožila svoje dětství. Fontanelle je pojmenováno podle pramene vyvěrajícího v jeskyni, do které vede asi deset kamenných schodů.    Diecézní biskup z Brescie dostal o zjevení předem zprávu a nařídil Pierině, aby o všem zachovala naprosté mlčení. Tak se tam na Bílou neděli 17. dubna 1966 průvod nekonal - přišla jen Pierina se svou přítelkyní Lucií. Obě se modlily růženec, vystupujíce a sestupujíce po schodech vedoucích k prameni. Právě když se v poledne zvonilo Anděl Páně, zjevila se Pierině Panna Maria a řekla jí: "Můj Božský Syn Ježíš, který je láska sama, mě sem poslal, abych tomuto prameni dala zázračně uzdravující sílu. Na znamení pokání a očisty polib tento horní stupeň!" Pierina tak učinila a Svatá Panna jí nařídila, aby slézala dolů po kolenou a přitom políbila každý schod. Pierina uposlechla a Svatá Panna sestupovala za ní. Pak jí řekla: "Nyní ještě jednou polib stupně. Dej zde postavit kříž," a levou rukou ukázala na místo, kde si přála mít kříž. "Ať nemocní a všechny mé děti nejprve prosí mého Božského Syna o odpuštění, ať s velkou láskou políbí tento kříž, a pak čerpají nebo pijí vodu." Načež Krásná Paní sestoupila dolů k prameni a řekla: "Vezmi do svých rukou bahno a špínu… potom se umyj vodou! To nechť ti připomene, že hříchy se v srdcích mých dětí stávají blátem a špínou, ale duše omyté vodou milosti se stanou opět čistými a hodnými milosti." Svatá Panna se sklonila a na dvou místech se rukama dotkla pramene. Nato řekla:    "Nechť jsou přání mého syna Ježíše z roku 1947 oznámena všem mým dětem. Jeho přání a svoje poselství jsem tehdy sdělila v dómě v Montichiari. Přeji si a opakuji to, aby sem, k tomuto zázračnému prameni, přicházeli nemocní a všechny moje děti. Nyní je tvoje poslání zde, uprostřed nemocných a všech, kteří potřebují pomoc. - Dále si přeji, abys řekla věřícím, že nejprve musí jít do kostela a tam uctít mého Syna ve Svátosti oltářní, a teprve potom ať přijdou sem. Ať především děkují Pánu, který je tak dobrotivý a milosrdný a který daroval Montichiari tolik lásky a milostí!"    Při těchto slovech se pozvedla do výše, rozepjala ruce a s nimi i svůj plášť, který se rozprostřel jakoby po obrovské ploše celého světa. Na její ruce visel bílý růženec. Na pravé straně pláště dole Pierina spatřila dóm v Montichiari, místo zjevení v r. 1947. Pod pláštěm Pierina spatřila několik skupin objektů. Vpravo dole to byl "Mariin hrad", nedaleký zámek, který se řízením Božím stal místo nočního podniku domovem pro staré a nemocné kněze. - Bývalý místní farář z Montichiari, opat Francesco Rossi, přičítal získání tohoto objektu zázračnému působení Marie, Mystické Růže. - Na levé straně pod pláštěm Pierina viděla velký komplex budov, kterým bylo znázorněno, že v budoucnu kolem zázračného pramene vznikne veliké středisko. Pak Maria řekla: "Přeji si a opakuji to, aby sem, k tomuto zázračnému prameni milostí, přicházeli nemocní a všechny moje děti." Potom se s úchvatným úsměvem vznesla a zmizela na nebi. - Toto důležité zjevení se nicméně církevní hierarchii nepodařilo utajit; během něj si totiž v blízkosti pramene hrálo několik dětí a ty pak doma vypověděly, že Pierina viděla u pramene Svatou Pannu.    Zde ukončíme popis a historii zjevení a čtenáře odkážeme, ať sám hledá. Zjevení ve Fontanelle pokračovala a měla spíše teologicky objasňující význam. Naše stránky však sledují to vnější, hmatatelné. Jak je to se zázračnou sochou Marie, Mystické Růže, která je jednou z nejrozšířenějších Mariiných soch na světě, a jak je to s uzdraveními ve Fontanelle u zázračných pramenů? Kde jsou ty zázraky "na husto"?    Hovoří tehdejší místní farář Msgre opat Abate Francesco Rossi: "Od samého počátku zjevení jsem byl naprosto přesvědčen o pravosti zjevení. Když se 8.12.1947 zjevila v dómě v Montichiari Matka Boží za přítomnosti mnoha tisíc lidí, nebyl jsem tam ještě přítomen, protože jsem byl farářem v Gradone, ale o zjeveních jsem se už dozvěděl. - Farářem v Montichiari jsem se stal v červenci 1949 a byl jsem jím 22 roků, do roku 1971. - Jako dómský farář jsem dal uprostřed pod kopuli na místo zjevení umístit klekátka, ale připadalo mi nevhodné, když je afektované ženy pokrývaly polibky. Později jsem z biskupova nařízení klekátka odstranil. Na místě, kde sestoupila Svatá Panna, byla umístěna velká váza.    Pak jsem podle Pierinina návodu dal v Ortisei (v Tyrolsku) zhotovit mariánskou sochu v podobě Mystické Růže. Nalezl jsem tam jednoho řezbáře, otce 12 dětí, rodinu veskrze katolickou a k tomu vysoce muzikální - Caja Perathonera. Tomu jsem řekl: "Udělejte mi podle mého návodu Svatou Pannu - Mystickou Růži, a to tak krásnou, jak je to jen možné. A vyřezávejte pokud možno na kolenou, jak to kdysi dělávali Bohem omilostnění umělci, především Fra Angelico. V každém případě musí být moje Maria obzvlášť krásná." - Tato socha byla později postavena místo Panny Marie Lurdské nad oltářem v pravé přední kapli dómu v Montichiari.    Když byla socha přivezena, nesli jsme ji do dómu v opravdovém triumfálním průvodu. V nadšení ji tam doprovázela kapela, pochodňový průvod a tisíce lidí. V dómě jsme ji postavili doprostřed pod kopuli. A tam stála nejméně osm týdnů a kolem dokola byla nádherně ozdobena květinami a svícemi. A za té doby, co tam stála, tam za ní přicházely tisíce farníků a poutníků, a přímo tam se událo mnoho zázraků a uzdravení, ale ty největší zázraky se odehrávaly v duších. My, kněží, jsme nevycházeli ze zpovědnic. Prožívali jsme opravdové zázraky obrácení. - Pak jsme nechali sochu putovat po farnosti a různých filiálních kaplích i po rodinách. A mohu klidně říci, že putovní socha Rosa Mystica vykonala v mé farnosti víc duchovní práce, než ta nejlepší misie. Později jsem ji dal postavit na pravý boční oltář, kde stojí dodnes.    Podobně tomu bylo i ve Fontanelle - jako příslušný farář jsem dal toto místo upravit. Byla tam postavena velká kaple a syn sochaře z Ortisei vytvořil na můj pokyn velkou sochu Panny Marie. Na přání Panny Marie jsem dal zřídit i zastřešení pro poutníky a prosebníky a pohodlnou nádrž na koupele."    Tehdejší biskup z Brescie - Msgre Giacinto Tredici nevydal ke zjevením žádné konečné prohlášení, jen ustavil v r. 1948 vyšetřující komisi, která ale svůj úkol nesplnila. Nebyl vyšetřen žádný zázrak, nebyli vyslechnuti žádní svědkové. Jen jeden lékař prohlásil Pierinu za hysterickou morfiovou narkomanku.    Přestože biskupové z Brescie byli vnitřně o pravosti zjevení přesvědčeni, měli strach z vlivných odpůrců, a proto veřejně k věci nezaujali stanovisko. K tomu říká Otec Rossi toto: "Už dlouho (1973) je na všech kostelních dveřích dómu v Montichiari přibita vyhláška proti mariánským zjevením, ale nemá žádný skutečný podpis biskupa, jak by v tak důležité věci mělo být, a to zvlášť, když mluví jeho jménem. Když biskup 5. a 6.1.1973 konal v Montichiari vizitaci, byly vyhlášky během ní ze všech dveří odstraněny, ale po biskupově odchodu zase vyvěšeny! Tím se vlastně dává najevo, že žádný zákaz biskupa z Brescie neexistuje."    Jestliže nepřijala Marii - Matku Církve část vysoké církevní hierarchie, vynahradili jí to zato všichni dosavadní papežové. Tak papež Pius XII. přijal Pierinu v osobní audienci a udělil jí své požehnání a poprosil o modlitbu i za něj. Papež Jan XXIII. před zahájením 2. vatikánského koncilu žádal ve svém apoštolském listu zejména kněze a řeholníky, aby se modlili za zdar koncilu a aby především vzývali Matku Boží jako Mystickou Růži a aby se na tento úmysl zvlášť modlili růženec. Podobně vyzval věřící papež Pavel VI. ve své promluvě 5.5.1969, aby vzývali v květnu Svatou Pannu především jako Mystickou Růži a modlili se růženec. Také připomeňme, že koncil 21.11.1964 jasně prohlásil, že "Maria je Matkou církve".    "Do Montischiari a zejména do Fontanelle přicházejí tisíce poutníků. Dějí se zde znamení a zázraky jako za života Kristova: přírodní zázraky, uzdravení posedlých a nemocných, ale především mnohá spontánní a velká obrácení. A právě tato obrácení jsou pro mne tím nejneklamnějším znamením pravosti," říká P. Rossi.    Putovní sochy    Farář Rossi měl šťastnou ruku, když si ke zhotovení sochy Marie, Mystické Růže, vyvolil řezbářskou rodinu Perathonerových. Otec vytvořil už zmiňovanou sochu stojící na pravém postranním oltáři v dómě v Montichiari a jeho syn téměř dvoumetrovou sochu umístěnou ve Fontanelle.    Když Svatá Panna řekla v den svých narozenin 8.9.1974 Pierině, zarmoucené nad tím, že na kostelní vrata byly opět přitlučeny vyhlášky proti zjevením, že už v té věci něco zařídila, nikdo ještě netušil, že tím mínila, jak se později ukázalo, svoje putovní sochy. - Dnes se neví, jak vlastně tento nápad vznikl, když s ním však přišli za Pierinou, ihned se pro něj zapálila. Především bylo nutné upřesnit celkový vzhled sochy. Ona dómská socha byla bez růží, a tak za vzor byla vzata socha z Fontanelle s tím, že všechny růže měly být umístěny ne do trojúhelníku, ale vedle sebe. Práce se ujal syn Caja Perathonera a podle Pierininých upřesňujících pokynů vyřezal dnešní světoznámou sochu Marie, Mystické Růže, tak jak se Pierině Maria po třicet let zjevovala.    Postupně byly vyráběny další sochy, dvoumetrové, menší a nakonec i sádrové asi 50centimetrové, u některých docházelo k zjevením Panny Marie. Došlo i ke zjevení Pána Ježíše, který stanovil, jak má vypadat obřad přejímání i loučení se s putovní sochou Marie, Mystické Růže (viz kniha, z níž čerpáme, str. 58-59). Těchto soch je nyní po světě přes 40.000 a obrazů, které mají stejné vlastnosti, více než milión.    Je zvláštní, že u mnoha z těchto soch a obrazů dochází k úkazům ronění slz, ronění slz krve a pocení vonného oleje (viz část 1-8). První takovou sochou byla socha v belgickém Postelu, kde začala plakat v říjnu 1976, v letech 1980-1981 plakaly sochy v Rozariu v Argentině, na několika místech v Kolumbii, Itálii, Maďarsku… V Evropě je asi nejznámějším místem belgické místo Maasmecheln (1983) a samozřejmě italské Montichiari, kde k těmto úkazům došlo opakovaně mnohokrát.    Během těchto úkazů dochází k uzdravením a ještě v hojnějším počtu k uzdravením duše, k obrácením, na těchto místech mimořádně vzrůstá zbožnost a religiozita vůbec. Farář z Chicaga, P. Jarsinski, o tom píše: "Zde se ve farnosti sv. Jakuba rozplakala 29.6.1974 socha Panny Marie, Mystické Růže. Do kostela denně přichází tři až pět tisíc lidí a modlí se před sochou, která často před poutníky roní slzy… Kostel je otevřen od 6 hodin ráno, to už před ním stojí několik set čekajících. Nejprve jsou bohoslužby, potom se modlíme několik růženců za sebou - anglicky, polsky, španělsky. Denně na místo přichází místní biskup a spolu s věřícími se pomodlí aspoň jeden růženec. Každý večer až do půlnoci, a to už léta, držíme smírnou pobožnost."    Zázračná znamení a sluneční zázrak ve Fontanelle    Ve Fontanelle dochází denně k mnoha fyzickým uzdravením, která však nejsou dokumentována pro nepřítomnost biskupského rozhodnutí, a komise, původně svolaná k přezkoumání mimořádných jevů, byla nečinná a dnes je rozpuštěna. Proto raději odkazujeme na novou zahraniční literaturu a zprávy na internetu.    Popis slunečního zázraku však nevynecháme; je působivý a doplňuje informace z jiných míst (Fatimy, Garabandalu, Naju a jiných). "Nebylo hezky (20.4.1969), nebe bylo pokryto mraky a bylo chladno. Asi ve 14 hodin odpoledne jsem byl s malou skupinkou asi 20 osob ve Fontanelle u pramene. Vedoucí našeho autobusu nás náhle zavolal (bylo 16 hodin), abychom se obrátili a pohleděli vzhůru k nebi. S úžasem jsme spatřili, že se mraky roztrhly a vznikla veliká široká prostora, která začala tmavnout, přestože byl bílý den, a nakonec se změnila v noční oblohu. Pak jsme uviděli, že tam svítí i hvězdy. Nejprve na pravé straně, pak se postupně vytvořil věnec dvanácti hvězd. Načež se v nejzazší dálce objevil jasný kotouč, před očima se nám zvětšoval a blížil se k nám. Zbarvil se do červena s nádhernými odstíny, a pak se začal kymácet jako lucerna v prudké bouři. Potom sestoupil až k okraji mraků a nám připadalo, že padá dolů na zem.    V hrůze jsme klesli na kolena a prosili Boha o pomoc; mysleli jsme, že už nastal poslední soud. Slunce se však zastavilo a jeho ohnivá koule se začala otáčet kolem vlastní osy, chvíli jedním směrem, potom opačně, a přitom vrhalo na zem ohnivé plameny. Celé nebe zrudlo: byl to nepopsatelný okamžik hrůzy.    Potom se slunce opět vrátilo do tmavých mraků, kymácejíc se sem tam, jako by na nebi zuřila hrozná bouře. Pojednou rudá barva zmizela a mraky zbělely jako sníh - a teď jsme mohli vidět, že i slunce zářilo jasnou bílou barvou. Sestoupilo z temného prostoru, pohybovalo se směrem k nám, lehce se zachvívalo a na několik okamžiků zůstalo stát uprostřed onoho hvězdného věnce. Potom se rozdělilo na dvě části a bylo vidět světelný kříž.    Teď se nebe zabarvilo do žluta - mraky nám připadaly jasně žluté jako ze síry a ukázalo se slunce, také žluté. Vystoupilo z temného prostoru, pohybovalo se sem a tam jakoby v bouři. Potom sestoupilo k okraji mraků a zdálo se, jako by se jeho ohňové kolo řítilo k zemi a přitom na zem vrhalo nesčíslné sírově žluté zbarvené paprsky. Tato podívaná se opakovala několikrát po sobě.    Konečně se temná prostora na nebi začala rozjasňovat, hvězdy pohasly, mraky se opět uzavřely; ještě dlouho bylo na nebi vidět žlutou skvrnu. Podíval jsem se na hodinky: bylo 16.15; toto divadlo trvalo 15 minut. Všichni jsme byli hluboce zamyšlení. Dobře jsme všemu porozuměli…"    Maria - Matka Církve. Význam tří různobarevných růží    Maria se v Montichiari zjevovala se třemi růžemi - bílou, červenou a zlatožlutou, které jsou dnes neodmyslitelnou součástí všech putovních soch, jejichž prostřednictvím se kult Marie, Mystické Růže, rozšířil po celém světě. Co znamenají tyto růže? Souvisí bezprostředně s životem a posláním Panny Marie.    - Bílá růže znamená, že Maria je nejčistší Dcerou Boha Otce, Neposkvrněným Početím. Tato růže je současně obrazem Boží moudrosti, světla, čistoty, jednoty, pořádku, harmonie, tvůrčí činnosti.    - Červená růže vyjadřuje, že Maria je Matkou Syna Božího, Matkou Bolestnou, Matkou Milosrdenství. Je současně obrazem Boží lásky, milosrdenství a spravedlnosti, královské soudní moci, kříže, spásy, Kristovy Krve.    - Zlatá růže představuje Marii jako Nevěstu Ducha Svatého, Královnu Nebes a země, Matku Církve, Matku mystického Těla Kristova. Je současně obrazem Boží svatosti, Božského majestátu, mocné Boží působnosti.    Tak je v těchto růžích symbolicky uzavřena celá mariánská teologie ve své zázračné síle a bohatosti.    V této Boží stopě, kterou jsme sledovali od prvopočátku až do dneška, vidíme, jak vzniká projekt Božího milosrdenství na určitém konkrétním místě, jak se rozvíjí, jakou používá metodiku a jaký má cíl. Také můžeme sledovat jeho plody.    Přestože se nám "léčivá voda" na mnoha mariánských místech může jevit jako "trapné klišé", to, že je k dispozici na tolika místech umožňuje její snadnou dostupnost. To, co o vodě, nemůžeme říci ale o poselství každého z míst: každé je originální, každé je obohacující. Jejich společným znakem je ale výzva k tomu, abychom změnili život a řídili se Božími příkazy, protože naší smrtí se rozhodne o našem dalším přebývání buď u Boha, pokud jsme Ho milovali, nebo bez Něho (a tato perspektiva není nijak líbivá, vábná ani povzbuzující).

[1]	František Press: "Maria - Mystická Růže"; 1. vydání, Mariánské nakladatelství, Brno 1993

obsah | předchozí | další
pointer_____________________________________________________________________________________