POUTNÍ MÍSTA

POUTNÍ MÍSTA    Po celé Evropě a také u nás se setkáváme s velmi hustou sítí poutních míst, kapliček, studánek s milostnými obrazy, dokonce jen s obrazy a kříži ve volné přírodě, nacházejí se na různých návrších i uprostřed hlubokých lesů anebo v polích, ale i v zástavbě vesnic a měst.    Účel mohou mít různý: my se ale podle svého záměru chceme zabývat pouze tou Boží stopou, která říká: zde Bůh už minimálně jednou mimořádně zasahoval - proč by nemohl opět? Budeme očekávat, že si i zde můžeme "osahat" Boží ruku - naivní? Ne. Jde přece o místa s potenciální možností dalšího zázraku, neboť se tu už někdy nějaký zázrak stal.    Na rozdíl od míst, zmiňovaných v sekci 2, zde nedochází k mnoha viditelným zázrakům. Ví se o jednom, dvou, několika. Svědčí o tom zápisy ve farních kronikách a v dějinách poutního místa. Dokonce je i poznat zázrak druhým lidem ztíženo až odepřeno. Zatímco do Lurd nebo do Fatimy přijíždějí lidé s jasnou diagnózou - těžká, nevyléčitelná, smrtelná nemoc; opatření: zázračně vyléčit - na tato místa přijíždějí a přicházejí lidé stejně obtížení: nemocemi, problémy, starostmi, svou neschopností, bezradností - a očekávají totéž: pomoc, odstranění problému, vyléčení duše a těla. Ale nejsou v žádném označeném pavilonu, nemají žádný stejnokroj, a tak není poznat, jestli se přišli pouze pomodlit a za něco děkovat, nebo prosit, nebo splnit svůj určitý slib. Ale i na těchto maličkých až zanedbatelných poutních místech se setkáváme s děkovnými tabulkami, s odloženými berlemi, se starodávnými brýlemi nebo protézami, které už majitel po zázraku nepotřeboval, a tak je ve svatyni, kapli a kapličce ponechal druhým na svědectví. - Jde tedy o stopu, kde můžeme zázrak očekávat, protože Boží činnost není lokální, ale po celém světě a bez časového omezení, ale když už se div stane, je možné, že ho nepoznáme, nikdo nám o něm neřekne, zůstane utajen.    Milosti poutních míst - zvlášť těch větších, kde se sloužívá mše svatá nebo je dokonce Spasitel trvale přítomen ve svatostánku - by podle lidské logiky měly být stejné. Přesto vidíme, že některá místa mají "účinnost" vyšší než jiná. Snad, aby se svědectví o Božích milosrdných činech centralizovala, aby jejich svědectví nezaniklo v mnohosti míst. V tomto smyslu zvláštní větu řekla Panna Marie v Medjugorje, když se jí děti ptaly, jak dlouho se tam ještě bude zjevovat. Odpověděla jim, že dokud to dovolí Bůh, a že máme čerpat z této bohaté studnice milostí, dokud je čas. Potom, po skončení zjevení, bude už Medjugorje stejné (stejně bohaté) jako každé jiné poutní místo. - Tedy, bude tam proudit milostí méně. Nicméně: každé, i takové zanedbatelné poutní místo, je místem milosti a Bůh je milostí obdarovává.    Poutní místa právnicky vzato jsou místa s církevním dekretem. Ostatní místa pak místy lidové zbožnosti.    Nechceme-li cestovat na věhlasná místa a přesvědčit se rychle, mějme trpělivost a číhejme na těchto malých místech, která máme "po ruce". Můžeme se spolehnout na Boží velkorysost, že toho, kdo svědectví upřímně hledá, nezklame, i kdyby měl zázrak učinit jen kvůli němu.

obsah | předchozí | další                                                                         související téma: 9-2
pointer_____________________________________________________________________________________