GARABANDAL[1]
San Sebastian de Garabandal je malá vesnička vysoko v horách v provincii Santander v severním Španělsku.
Od r. 1961 tam došlo k vícero zjevením. Vizionářkami byla čtyři malá děvčata: Maria Conchita Gonzalesová, Maria Dolores (Mariloli) Mazonová, Jacinta Gonzalesová a Maria Cruz Gonzalesová. Marii Cruz bylo tehdy 11 roků, ostatním děvčatům 12.
Dne 18. června 1961 uviděla děvčata anděla. V následujících dnech se jim zjevil 8-krát. Zpráva o tom se rychle rozšířila po
okolí. Ve čtvrtek 22. června při zjevení byl přítomný i farář z Cosia. Všechno pozorně sledoval a uvěřil. To samé se opakovalo i
druhý den. Farář vyslýchal děti odděleně a zjistil, že jejich výpovědi jsou shodné.
Zakrátko jmenoval biskup ze Santanderu vyšetřovací komisi. Tam pozvali 27. července 1961 i Conchitu. Přicestovala s matkou a s knězem Donem Luisem. Uprostřed rušné ulice, před jedním kostelem, upadla Conchita do extáze. Odsud ji odtáhli v poloze v kleče dovnitř do sakristie. Někteří z přivolaných byli lékaři. Snažili se Conchitu narovnávat, což se jim nepodařilo. Conchitina matka: "Conchita se natáhla a celým tělem spočívala ve vzduchu, opírala se pouze jedním loktem o zem. Nevím, co víc by si ti páni přáli vidět."
Roku 1962 se extáze dětí staly něčím úplně běžným, každodenním, byly součástí života v Garabandalu, plného turistů, reportérů, kameramanů. Děti bylo možné zastihnout ve vytržení kdekoli - venku, doma, v uličkách vesnice, na hřbitově, u nemocných, během modlitby růžence.
Dne 19. července 1962 Jacinta a Loli viděly v extázi obrazy. S pláčem utíkaly pozpátky
ze svahu, jako by utíkaly před hrozným nebezpečím. O těchto scénách existuje přesvědčivý filmový záznam.
Děti svým jednáním a chováním se nepřetržitě porušovaly statické zákony tohoto trojrozměrného světa. Bylo je vidět, jak se pohybují dopředu jakoby posouváním, a to nejen vestoje, ale i v kleče, v blátě a po kamení, v kteroukoli noční a denní hodinu, ať svítilo slunce anebo prudce pršelo. Děti v extatickém i
normálním stavu nesčíslněkrát fotografovali a filmovali, takže o všech nadpřirozených jevech existuje bohatá dokumentace.
Když děti dopadly v extázi na kolena, nárazy byly tak tvrdé, že diváci měli strach, jestli si neroztříštily kolena. Dětem se však nikdy nic nestalo a nic je nebolelo. Mnozí přítomní lékaři je v extázi pálili a píchali injekčními jehlami, děti však bolest vůbec nepociťovaly. Při oslňovacích šocích nikdy
nemrkly okem. Extáze je ani tělesně ani duševně neunavovaly, běh je nezadýchal, déšť nesmáčel.
Strážmistr Alvarez, který měl se svými
hlídkami děti zvlášť na starosti, byl sám
svědkem víc než tisíce extází: "Viděl jsem Conchitu, jak byla "zavěšená ve
vzduchu", v prázdnu, bez toho, že by ji někdo držel, že by pod ní byla nějaká opěra." (Tyto případy levitace byly zde velmi běžné a mnohé z nich byly
fotograficky zdokumentované.)
Dne 2. července 1961 se tu sešlo mnoho lidí, mezi nimi i lékařů a kněží. V šest večer se děvčatům zjevila Panna Maria se dvěma anděly, z nichž byl jeden archanděl Michael. Děti popsaly naši Nebeskou Matku jako
krásnou, přibližně 18-letou ženu. Měla na sobě bílé šaty s modrým pláštěm a hnědým škapulířem na pravé ruce. Na hlavě měla korunu z dvanácti hvězd. Vlasy měla tmavohnědé, uprostřed rozdělené.
Představila se jako Panna Maria Karmelská.
Nejdůležitějším aspektem zjevení Panny Marie v Garabandalu bylo závažné poselství, které Panna Maria děvčatům odevzdala. Toto poselství významově navazuje na
lasalettské varování Panny Marie ještě v
minulém století a objasňuje důležité
upozornění z Fatimy.
Dne 18. července 1965 se v Garabandalu shromáždilo 2.000 lidí ze všech končin
světa. Přijela i italská a španělská televize. V noci o půl dvanácté se vydala Conchita na cestu k piniím (borovicím), místu zjevení.
Tam upadla do extáze, která trvala 16 minut. Zjevil se jí sv. Michael a odevzdal jí poselství, které bylo druhý den ráno zveřejněno:
"Protože mému poselství z 18. října (1961) nebylo vyhověno a nebylo dáno světu ve známost, říkám vám, toto je poslední. Předtím se pohár naplňoval, nyní už přetéká. Mnoho kardinálů, mnoho biskupů a mnoho kněží je na cestě do zatracení a berou s sebou mnoho duší. Nejsvětější Svátosti oltářní je připisována čím dál menší důležitost. Měli byste svým úsilím odvrátit od sebe Boží hněv. Když budete prosit o Jeho odpuštění s upřímným srdcem, On vám odpustí. Já, vaše Matka, vás prostřednictvím sv. Michaela Archanděla prosím, abyste změnili svoje životy. Dostáváte nyní poslední upozornění. Velmi vás miluji a nechci vaše zatracení.
v
Modlete se s upřímností, a my splníme vaše žádosti. Měli byste podstupovat víc obětí. Myslete na Ježíšovo umučení."
První poselství Panny Marie v Garabandalu ze dne 4. července 1961, tak jak ho děvčata na Její žádost tlumočila 18. října 1961,
znělo: "Musíme konat víc pokání a podstupovat hodně obětí. Musíme často navštěvovat Nejsvětější Svátost Oltářní. Ale
především musíme být velmi dobří, protože pokud nejsme, budeme potrestáni. Pohár se
už naplňuje a jestliže nezměníte svoje životy, přijde velký trest."
Panna Maria dětem oznámila příchod Varování
(bližší uvádíme v části
5-2).
Conchita obsah sepsala a odevzdala i s podrobným vysvětlením otci Laffineurovi, francouzskému knězi. Děvčata se k obsahu vyjadřovala i později.
V letech 1961-1965 se Panna Maria děvčatům zjevila týdně vícekrát. Ne vždy měla děvčata zjevení společně. Také k němu nedocházelo v tu samou hodinu v jednom dni. Od prvního zjevení v r. 1961 do
posledního v r. 1965 bylo napočítáno 2300
extází.
Jezuita, otec Luis Andreau,
navštívil 8. srpna 1961 po třetí Garabandal. Chtěl být svědkem událostí, ke kterým byl skeptický. Při zjevení najednou soustředil
pohled na něco, co jiní neviděli. Náhle čtyřikrát zvolal jasným, silným hlasem: "Zázrak!"
V noci jel domů v autě Fontanedovy rodiny. O svých hlubokých dojmech jim řekl: "Jsem tak šťastný. To od dětí je pravé. Dnes je nejšťastnější den mého života." Za několik
minut nato zemřel (srdeční infarkt).
Conchita: "Viděli jsme ho (otca Luise). Nikdy jsme v extázi nikoho neviděli (z lidí), ale otce Luise jsme viděli a Panna Maria nám řekla, že otec Luis vidí Ji a vidí i Zázrak, který má teprve jednou přijít. Panna
Maria říkala, že v den zázraku se najde tělo otce Luise neporušené."
Mnoho prominentních lékařů zkoumalo
události v Garabandalu. Všichni se shodli na
tom, že události jsou vědecky
nevysvětlitelné. Dr. Gasca Ruiz a Dr. Ortiz Gonzales:
"Nenacházíme žádné přesvědčivé vědecké
vysvětlení, schopné vysvětlit tyto jevy."
vv
V letech 1965-1966 děvčata projevila před komisí pochybnosti o zjeveních a některá své výpovědi odvolala. Celá situace
vytvářela na děti velký nápor a tlak (např. Conchitu vyslýchal biskup ve škole sedm hodin. Když se její matka o tom dozvěděla, odvedla ji ze školy). Conchita nyní vidí v
tehdejších pochybách lidskou slabost, zbabělost a démonické vlivy.
Děvčata - dnes už dávno vdané ženy - jsou pevně přesvědčené, že všechno se skutečně odehrálo a že to nebyly nějaké halucinace.
Přesto, že stovky lékařů, kteří extáze
pozorovali a mnohokrát diagnostikovali jako nevysvětlitelné, i duchovních, kteří
fenomény viděli na vlastní oči a slyšeli vlastníma ušima, komise v letech 1961-1962 události v Garabandalu vyhlásila za ne nadpřirozené! Pravda,
santanderský biskup a komise události nikdy oficiálně nezamítli jako nepravé.
Otec Francois Turner, O.P., z Blois ve Francii, zkoumal garabandalská zjevení. Je autorem odborné práce - 24 kritérií na obranu autenticity Garabandalu:
"Dospěl jsem k pevnému přesvědčení, že Garabandal byl pravý."
Roku 1971 do santanderské diecéze
nastoupil biskup Juan Antonio del Val Gallo, bývalý člen komise, který zjevením uvěřil. Roku 1991 bylo vyšetřování ukončeno a práci odeslali do Říma Kongregáci pro doktrínu víry kardinálu Ratzingerovi, kde ji nyní zkoumají. Nyní je tam biskup Vilaplana, který záležitost Garabandalu považuje za otevřenou.
Biskup del Val: "Předcházející biskupové nepřipouštěli, že zjevení byla nadpřirozená, ale odsoudit je - ne, to slovo nikdy nebylo použito. Poselství neříkají nic, co by bylo proti doktríně víry."
Na zvláštní požádání sekretáře Kongregace pro víru kardinála Ottavianiho přijela Conchita r. 1966 do Říma. Informace kolem očekávaného Zázraku odevzdala Ottavianimu a také papeži Pavlu VI. Tehdy papež ke Garabandalu řekl:
"Je to nejkrásnější příběh lidstva od narození Ježíše Krista. Je to jakoby druhý život svaté Panny na zemi a ani nenajdeme slova, abychom Jí za to mohli poděkovat. Conchito, žehnám ti a se mnou ti žehná celá Církev."
Conchita žije nyní se svým manželem v New Yorku. Loli a Jacinta žijí také v USA. Maria Cruz žije stále ve Španělsku.
Panna Maria v jednom ze svých zjevení Conchitě řekla:
"A páter Pio také uvidí Zázrak."
Pater Pio se setkal s Conchitou v San Giovanni Rotondo r. 1966.
Později páter Pio zanechal pro Conchitu osobní zprávu, kterou svěřil páteru Pellegrinimu. Zprávu i se závojem, který měl páter Pio po smrti na tváři, odevzdal Conchitě otec Cennamo. Zároveň jí řekl, že páter Pio zázrak viděl před svou smrtí a řekl mu o tom.
Conchita: "Když jsem psala, měla jsem závoj před sebou, když se najednou celý pokoj naplnil vůní. V pokoji bylo cítit takovou silnou vůni, že jsem začala plakat."
V květnu 1962 anděl Conchitě řekl, že Bůh vykoná zázrak, aby všichni lidé uvěřili. Anděl jim dá svaté přijímání a všichni přítomní uvidí Hostii na jejím jazyku. Aby to oznámila dopředu lidem.
Dne 18. června 1962 byla vesnice Garabandal zaplněná poutníky. V noci Conchita upadla do extáze a vyšla na ulici. Uprostřed zástupu padla na kolena. Lidé ji osvětlovali ze všech stran. Otevřela ústa a vystrčila jazyk, na kterém nic nebylo. Za několik sekund se na Conchitině jazyku objevila bílá Hostie a setrvala tam několik minut.
Don Alejandro Damians, obchodník z Barcelony, udělal filmovou kamerou 79 snímků této mimořádné scény. Napsal zprávu, kterou spolu s filmem poslal biskupovi diecéze Santander. Počet svědků této události byl velký.
Don Benjamin Gomez, farmář z obce Potos, řekl: "Stál jsem od děvčete ani ne na délku paže. Viděl jsem velmi dobře, že na jazyku nic neměla. Nehýbala se. Najednou se jí tam objevila svatá Hostie. Byla bílá a leskla se. Připomínala sníh, ozářený slunečnými paprsky. Měli jsme dost času na pozorování tohoto jevu. Dotehdy jsem byl nevěřící. O Boha jsem se nezajímal kromě případu, když jsem Ho urážel. Ke zpovědi jsem šel po 23 rocích."
Přestože Conchita dopředu ohlásila datum zázračného podání sv. přijímání andělem - z komise nebyl nikdo přítomný...
|
INDEX
______________________________________________________
stopa
6-3 /Poselství z Garabandalu
_________
