|
[1]Svatá Faustyna pocházela z chudé rolnické rodiny s mnoha dětmi. Bydleli ve vesnici Głogowiec náležející do farnosti Świnice Warckie. Po několika letech služby v zámožných rodinách vstoupila ve svých dvaceti letech do Kongregace sester Matky Božího milosrdenství. Plnila povinnosti kuchařky, zahradnice a vrátné v několika domech kongregace, nejdéle v Krakově, ve Vilně a v Płocku.
Tuto prostou, nevzdělanou, ale hlubokým niterným životem žijící řeholnici si Pán Bůh vyvolil za apoštolku svého Milosrdenství. Jejím prostřednictvím připomněl světu od věků známou pravdu o milosrdné lásce Boha k člověku, dal nové formy pobožnosti k Božímu milosrdenství a inspiroval hnutí obnovy náboženského života v duchu křest'anské důvěry a milosrdenství.
Sestra Faustyna zemřela v pověsti svatosti 5. října 1938 v řeholním domě v Krakově-Łagiewnikach. Její ostatky jsou uloženy v kapli, kde je uctíván milostný obraz Božího milosrdenství.
Jméno s. Faustyny je dnes známé ve všech světadílech a poslání, které jí Kristus svěřil ve spojitosti se svým Milosrdenstvím, zaujímá stále širší okruh věřících.
SESTRA FAUSTYNA KOWALSKÁ A NEDĚLE BOŽÍHO MILOSRDENSTVÍ [2]
Sestra Faustyna Kowalská zemřela 5. října 1938 ve věku 33 let. Od počátku roku 1931 se jí často zjevoval Pán Ježíš. Dělala o tom
záznamy a odhalovala svou duši v důvěrném deníku, z něhož vyjímáme některé části:
V jednom okamžiku jsem vnímala následující slova:
"Moje dcero, mluv k celému světu o mém nesmírném Milosrdenství. Přeji si, aby moje svaté Milosrdenství bylo útočištěm a záchranou pro mnoho duší, zvláště pro ubohé hříšníky. Tento den jsou stavidla mého Milosrdenství dokořán. Chci vylít moře milostí na ony duše, které se přibližují ke studnici mého Milosrdenství. Každý, kdo se vyzpovídá a přijme svaté přijímání, dosáhne úplného odpuštění svých hříchů a prominutí všech trestů za hříchy. Ten den jsou otevřeny všechny božské prameny, ze kterých proudí milost. I kdyby byly hříchy rudé jako šarlat, žádná duše nemusí mít obavy se ke mně přiblížit.
Moje Milosrdenství je tak nesmírné, že ani rozum člověka, ani anděla ani po celou věčnost není schopen pojmout, co všechno vychází z hloubky mého Milosrdenství. Každá duše, která má ke mně vztah, bude po celou věčnost rozjímat o mé lásce a mém Milosrdenství. Svátek Milosrdenství vychází z mého nehlubšího nitra. Přeji si, aby byl slaven první neděli po Velikonocích. Dokud se lidstvo neobrátí ke studnici mého Milosrdenství, nenalezne mír.
V každé duši uskutečňuji dílo svého Milosrdenství. Do každého díla mých rukou je vtisknuto moje Milosrdenství. Kdo v ně důvěřuje, nezhyne. Všechno, co ho stihne, je moje vlastní záležitost. Jeho nepřátele budou podnoží mých nohou."
Následující slova byla určena osobně sestře Faustyně, ale mají svou platnost i pro nás, zvláště dnes:
"Moje dcero, jestliže jsi to ty, skrze kterou vyzývám lidi, aby uctívali mé Milosrdenství, musíš se jako první vyznačovat velkou důvěrou v mé Milosrdenství. Žádám od tebe díla milosrdenství, která vycházejí z tvé lásky ke mně. Vždy a všude musíš vydávat svědectví o mém Milosrdenství. Od tohoto úkolu nesmíš nikdy ustoupit. Nesmíš se také
omlouvat nebo ospravedlňovat. Aby ses cvičila v milosrdenství vůči bližním, doporučuji ti tři prostředky: především čin, pak slovo a na třetím místě modlitbu.
To jsou tři stupně. Ty obsahují plnost milosrdenství. Jsou nesporným důkazem lásky ke mně. Tímto způsobem duše oslavuje a ctí mé Milosrdenství. Opakuji, první neděle po Velikonocích je svátek mého Milosrdenství. K tomu navíc je třeba odpovídajícího činu. Žádám úctu k mému Milosrdenství slavením tohoto svátku a uctíváním obrazu, který jsem dal namalovat. Právě skrze tento obraz chci dát duším mnoho Milosrdenství. Je potřebný k tomu, aby jim připomínal potřebu čerpat z mého Milosrdenství. Neboť bez skutků je i nejsilnější víra ničím... Přeji si, aby mé Milosrdenství bylo uctíváno. Nabízím lidstvu poslední záchranný prostředek. Mé Srdce se raduje z tohoto svátku... Mám přání sdělovat se duším a naplňovat je svou láskou.
Bohužel je jen málo duší, které jsou ochotny přijímat milosti, které pro ně určila moje láska. Ale moje milosti nebudou zmařeny. Jestliže duše, kterým jsou určeny, je nepřijmou, přijmou je jiné duše. Toužím po tom, aby každá duše velebila moji dobrotu. Toužím po důvěře mých tvorů. Povzbuzuj k velké důvěře k propas_ti mého Milosrdenství. Kdo je slabý a hříšný, nemusí mít vůbec strach se ke mně přiblížit. I kdyby bylo hříchů více než zrn písku na zemi, všechny budou ponořeny do hlubiny mého Milosrdenství.
Hlásej světu moje Milosrdenství a moji lásku! Stravují mě plameny Milosrdenství. Jak rád bych je sdělil duším! Dělej všechno, co je v tvé moci, dcero, aby úcta k mému Milosrdenství dosáhla velkého rozšíření! Já sám doplním tvou nedostatečnost. Lidstvo poznamenané bolestí vyzývám, aby se skrylo v mém milosrdném Srdci. Pak je zahrnu mírem. Moje dcero, dej ve známost, že jsem Láska a Milosrdenství... Těm, kteří se o svátku mého Milosrdenství vyzpovídají a přijmou svaté přijímání, chci zaručit úplné odpuštění jejich hříchů.
Apoštolko mého slitování, hlásej celému světu moje nesmírné Milosrdenství! Nedej se odradit těžkostmi, které při tom vzniknou! Tyto těžkosti, které tě bolestně zasáhnou, jsou nutné pro tvé posvěcení. Slouží jako důkaz, že toto dílo náleží mně.
Moje dcero, uvažuj pečlivě o každém slovu, které ti sděluji o svém Milosrdenství! Tato sdělení se týkají mnoha duší, které z nich čerpají prospěch. Právě ti největší hříšníci mají vložit celou svou naději do mého Milosrdenství. Oni mají přede všemi jinými nárok na víru v propast mého Milosrdenství.
Moje dcero, nepřestávej psát o mém Milosrdenství především k ohroženým duším. Ty, které se obrátí k mému Milosrdenství, působí mi nesmírně velkou radost. Tyto duše zahrnu milostmi, které daleko překračují jejich nejvroucnější přání. Ani na největšího hříšníka se nemohu hněvat, když vzývá mé Milosrdenství. Naopak, z nesmírné slitovnosti ho osvobodím.
Dobře si zapamatuj: Dříve, než se ukážu při posledním soudu jako spravedlivý Soudce, budou brány mého Milosrdenství dokořán otevřeny. Kdo odmítne projít branou mého Milosrdenství, musí projít branou mé Spravedlnosti..."
Sestra Faustyna sděluje, že dveře nebes jsou pro nás široce otevřeny. Chceme odtud tak čerpat spásu, než nás den Boží Spravedlnosti, onen strašný den, překvapí.
"Proto jsem se ho jednoho dne ptala, jak může snášet tolik rouhání a zločinů, aniž by je potrestal. "Nyní prodlužuji dobu slitování. Ale běda těm, kteří nepoznávají čas navštívení!""
"Moje dcero, sekretářko mého Milosrdenství, ty máš nejenom povinnost psát a hlásat duším mé Milosrdenství. Ne, kromě toho ty jim musíš získávat milost, aby i oni oslavovali mou slitovnost. Povzbuzuj všechny k důvěře v bezednou propast mého Milosrdenství. Protože skutečně pro všechny zajišťuji záchranu.
Na kříži byla kopím otevřena studnice mého Milosrdenství. Od té chvíle proudí slitování všem duším bez výjimky ze všech ran jako divoký potok. Rána v srdci je ovšem zdroj bezedného Milosrdenství. Z této studnice proudí všechny milosti, které jsou určeny duším. Stravují mě plameny slitovnosti. Toužím nesmírně sdělovat se duším. Zvěstuj celému světu mou slitovnost!"
"Ty duše, které uctívají moje nekonečné Milosrdenství, budu po celý život chránit jako svou vlastní čest. Budu jim pomáhat zvláště v hodině smrti."
"Moje dcero, myslíš, že jsi napsala dost o mém Milosrdenství? Co jsi dala na papír, to je jen kapka ve srovnání s oceánem. Já jsem ryzí láska a slitovnost. Není nouze, která by se mohla měřit s mým Milosrdenstvím, tím méně by je mohla překonat. Neboť v okamžiku, kdy se Milosrdenství sděluje, ještě se zmnožuje. Blažené duše, které vkládají důvěru do mého Milosrdenství; neboť jsem to já sám, kdo se o ně starám!
Moje sekretářko, napiš, že jsem k hříšníkům velkodušnější než k spravedlivým. Právě kvůli nim jsem přišel na svět. Nesmí se stydět přiblížit se ke mně! Zvláště oni nejvíce potřebují mého milosrdenství.
Moje dcero, potřebuji oběti z lásky, protože jen láska se počítá. Svět mi opravdu dluží velmi mnoho! Čisté duše mohou svými oběťmi zahlazovat dluhy. Tak naplňují dílo duchovního Milosrdenství."
"Pane, chápu, co říkáš. Chápu také, že tvoje slitovnost musí v plné své šíři zářit v mém nitru."
Ježíš na to: "Moje dcero, já vím, že mi rozumíš a děláš všechno, co je v tvé moci. Je však důležité, abys to napsala pro mnohé, kteří si někdy dělají starosti, protože jim chybí prostředky pro dílo Milosrdenství. Ale mnohem větší jsou zásluhy duchovního milosrdenství, pro které není zapotřebí ani oprávnění, ani kapitál. Je přístupné všem duším. Duše, která neprokazuje vůbec žádné milosrdenství, nebude mít v den posledního soudu přístup k mému Milosrdenství."
"Jednou mi Ježíš řekl: Napiš toto: Ještě dříve než přijdu jako spravedlivý Soudce, přijdu jako Král Milosrdenství. Než propukne den spravedlnosti, bude lidem dáno toto znamení na nebi:
Všechno světlo na nebi zhasne a na celé zemi bude velká temnota. Pak se zjeví na nebi znamení Kříže, a z ran, kterými byly přibity probodené ruce a nohy Vykupitele, budou proudit velká světla, které budou určitou dobu ozařovat zemi. To se stane krátce před posledním soudem."
[3]Jako by se dodnes cítila dotčena, že Jan Pavel II. zrušil kuriální dekret nespravedlivě odsuzující Faustynu Kowalskou a prohlásil ji nejdříve za blahoslavenou a pak v rámci Jubilejního roku za svatou. Můžeme být opravdu zvědaví, zda neděle Božího Milosrdenství našla konečně své místo v novém Římském misálu, který byl v těchto dnech představen Janu Pavlu II., aby byl promulgován.
Neděle Božího Milosrdenství však naráží na překážky i u těch, kteří si Boží slitovnost vyložili po svém. V pokoncilním období se totiž rozšířila mentalita, jako by Bůh projevil své milosrdenství tím, že upustil od svých mravních nároků, zrušil hřích i tresty za hřích, takže peklo, pokud vůbec nějaké je, je a zůstane prázdné. Svátost smíření se změnila na jakýsi druh psychologické poradny pro ty, kteří mají se svým svědomím nějaké problémy. Ve skutečnosti platí a bude platit, že do konce světa nepomine ani čárka ze Zákona (srov. Mt 5,18; Lk 16,17). Jestliže Pius X. řešil problém, jak překonat jansenistickou úzkostlivou zbožnost odrazující od častého svatého přijímání, dnes je problém zcela opačný: mnozí věřící pokládají účast na Eucharistii za tak samozřejmé právo, že si vůbec nedělají starosti, jak jsou na přijetí nejsvětějšího Boha připraveni a se zpytováním svědomí, nebo dokonce zpovědí si třeba celý rok vůbec nedělají starosti.
Svátek Božího Milosrdenství připadá na druhou neděli velikonoční právě proto, že se o ní (i v době před koncilem) čte evangelium sv. Jana o ustanovení svátosti smíření. Tato neděle je tedy především poděkováním za tuto svátostnou instituci a připomenutím, že je třeba usilovat o zásadní renesanci osobní zpovědi. Právě k ní se vztahuje zaslíbení božského Spasitele o dnešním svátku.
Kostel Božího Milosrdenství,
Kraków-Lagiewniki, Polsko
BUDE NÁSLEDOVAT PO "ČASU MILOSRDENSTVÍ" "ČAS BOŽÍ SPRAVEDLNOSTI"?[4]
|
|
Sestra Faustyna se narodila (jako Helena Kowalská) 25. srpna 1905 v Glogowě v Polsku. 22. února 1931 se jí zjevil Ježíš Kristus a dal jí za úkol namalovat Jeho obraz tak, jak Ho viděla, a napsat pod obraz: "Ježíši, důvěřuji Ti!"
Ježíš si přál, aby tento obraz byl uctíván po celém světě. Těm, kteří tento obraz uctívají, slíbil Ježíš vítězství nad satanem, především v hodině smrti. Domy, ba dokonce i města, kde bude tento obraz uctíván, pocítí Jeho ochranu. V následujících měsících opakoval Ježíš svá přání a zvláště nabídky kněžím stále naléhavěji:
"Chci, aby kněží zvěstovali mé převeliké milosrdenství. Chci, aby se hříšníci ke mně přibližovali beze strachu. Největší hříšníci mají zcela zvláštní nárok na moje milosrdenství. Odzbrojují můj hněv, když volají po mém smilování. Jsem svatý a sebemenší hřích se mně hnusí. Avšak když hříšníci projeví lítost, je moje smilování bez mezí. Každý, kdo se ke mně přibližuje s důvěrou, obdrží mou milost v takové přemíře, že ji nebude moci pojmout a bude ji vyzařovat na jiné lidi. Nejstrašněji se mě dotýkají hříchy pochybování o mé dobrotě! Věřte aspoň mým ranám! Kvůli hříšníkům jsem sestoupil na svět a prolil všechnu svou krev. K trestání mám věčnost, nyní prodlužuji čas milosrdenství."
To všechno se událo v roce 1931.
Pod titulkem "Mystická smírná duše mezi námi" přinesl "Schweitzerisches Katholisches Sonntagsblatt" r. 2000 v číslech 6 až 10 a v r. 2001 v č. 11 zprávu o ženě, která se jmenuje Martha Maria. Žije ve Švýcarsku v nenápadné, skromné rodině; je vzorná hospodyně v domku s krásnou zahradou, ke všem přátelská, má důvěru všech, kteří se s ní potkávají. Jejím duchovním vůdcem je spirituál P. Othmar Zumbühl. Denně se účastní mše svaté. Několik dnů před Vánocemi r. 1994 prožila Martha Maria poprvé Ježíšovo utrpení křížové cesty, a to během mše svaté; toto utrpení prožívá bez přerušení do dneška s výjimkou nedělí a pondělků. Před začátkem mše sv. vydává Martha Maria svědectví o existenci satana; rouhavé výroky a tělesná trýznění jsou pro ni utrpením, které musí Martha Maria snášet a které obětuje jako smírnou oběť zejména za kněze a biskupy. Od r. 1988 přijímá poselství od Spasitele, od Matky Boží, od sv. bratra Klause, P. Pia a sestry Faustyny.
Dne 14. dubna 1996 (neděle Božího milosrdenství) jí řekla sestra Faustyna:
"Já jsem byla zvěstovatelkou Milosrdenství, ty budeš zvěstovatelkou Spravedlnosti."
V letech 1998 a 1999 poukazují poselství Martě Marii znovu a znovu, že úpadek morálky a zkaženost mravů dosáhly míry, která vyzývá Boží Spravedlnost. Je požadována uctivá bázeň před Božským Soudcem a úcta ke všem deseti přikázáním. Klérus je nabádán, aby hlásal pravou víru a nedovolil, aby se z domů Božích, jim svěřených, stávaly divadelní estrády. Nekonečnou lásku Boží a milost poznání je třeba přijímat s otevřeným srdcem!
Dne 17. září 1999 říká sestra Faustyna Marii:
"Je to těžké, zvěstovat Spravedlnost. Milosrdenství bude platit těm, kteří jsou naplněni lítostí, těm, kteří se obracejí, ale pyšní, svémocní narazí na Spravedlnost."
Dne 11. prosince 1999 říká k smírné duši Marii Matka Boží:
"Plevy se oddělují od zrna. Spravedlnost začala!"
V poslední den roku 1999 opakuje sestra Faustyna výpověď z 14. dubna 1996:
"Já jsem zvěstovatelkou Milosrdenství, ty jsi zvěstovatelkou Spravedlnosti!"
Během celého roku 2000 se v různých poselstvích vícekrát říká, že spravedlnost začala. Čištění bude veliké. Plevy se oddělují od zrna. Zůstat věrný, vytrvat, sloužit Bohu, dodržovat Boží přikázání, dále hlásat věčné pravdy, tak jak je to uloženo nám, Božím dětem! Kříž bude těžký, ale nebude těžší, než můžeme unést.
Co vyzývá Boží Spravedlnost nejvíc? Poselství z 20. dubna 2001 je možná odpověď:
"Tolik dětských duší po boku svých andělů nepřestává žalovat u Boha na své vrahy. Bůh bude muset ponechat volnost spravedlnosti."
Další odpověď dostáváme 28. dubna 2001:
"Bojujte za život nevinných, nenarozených dětí, bojujte za život starých lidí. Bůh sám rozhoduje o životě a smrti. Když si člověk osobuje právo narušovat Boží plán, bude Boží spravedlnost hrozná."
Člověk se prohřešuje proti stvoření, proti Božímu obrazu. Obraz Boží je však Jeho vlastnictví! Že se člověk dále dopouští násilí na Jeho vlastnictví, je výzvou pro Boží spravedlnost. Národy, které se staly bezbožnými, mají bezbožné vlády. Tyto vlády vydávají bezbožné zákony. PROTO BŮH ZASÁHNE. Nebude trpět protizákonnosti. Bude národy trestat.
Boží Spravedlnost zjedná pořádek, pořádek podle Desatera. Dne 12. září 2001 říká Matka Boží v jednom poselství, které bylo určeno švýcarským biskupům a kněžím:
"Probuďte se ze svého spánku! Jděte za svým úkolem, splňte jej. Odvraťte se od světa. Neboť brzo už bude pozdě. Světový požár už začal. Ze všech čtyř světových stran se bude přibližovat. Obraťte se. Veďte vaše stádo k Bohu." (Toto poselství bylo předáno švýcarským biskupům, kteří byli o dění informováni i dříve P. Zumbühlem, mj. dostali videozáznam některých událostí.)
A k nám věřícím řekla tehdy (12. září 2001) Matka Boží:
"Modlete se, usmiřujte a obětujte utrpení. Proste vaše pastýře, ano, úpěnlivě je proste, aby se konečně starali o svá stáda a odvrátili se od světa, ve kterém je tolik věcí jenom satanovou šalbou. Jen obrácení může zachránit, ne krásná slova o Boží lásce. Je tu Milosrdenství, ale jen pro ty, kteří se v lítosti obracejí."
Od 11. září 2002 zjišťujeme, že požár vzplál. Světové hospodářství kulhá. Výroční uzávěrky mnoha světových koncernů byly katastrofální. Mnoho pracovních míst se ztratilo. Perspektivy jsou nejisté, spotřeba stagnuje. Schází inovační podněty.
Světová politická situace je nejistá jako nikdy předtím. Zdá se, že sud střelného prachu leží na Blízkém východě. Je jenom otázkou, kdy jiskra zapálí. Pak už nebude důležité, bude-li někdo prohlášen za teroristu či ne. Světové organizace jako OSN nebo EU sotva budou moci uhasit plošný požár. Bůh svrhne pyšné z jejich trůnů. Pýcha, která vytvořila svět, který věří, že stojí nad Bohem - toto ovoce satanovo bude Bohem rozdrceno. Zahubí je jejich vlastní díla. Satanova díla otrávila celý svět. Pýcha a chtivost peněz jsou ovoce satanovo, které brzo uschne.
Dne 29. prosince 2001 říká sestra Faustyna:
"Jak těžké je zvěstovat Boží Spravedlnost! Jak těžké!"
Kdo má oči, ať se dívá, kdo má uši, ať naslouchá; začněme se v okruhu "malého stádce" připravovat na přicházející Spravedlnost: modlitbou, přinášením smírných obětí a utrpení - za to, co se na světě děje. Navštěvujme co nejčastěji Spasitele ve svatostánku, zasvěcujme se znovu a znovu oběma Srdcím - Srdci Ježíšovu a Mariinu. Přijímejme důstojně svátosti.
Dne 4. ledna 2002 říká sestra Faustyna: "Rok Spravedlnosti začal. Milosrdenství zůstane pro všechny, kteří se obrátí, kteří v pokoře poslouchají."
Přijímejme všechno, co přichází, jak to Bůh bude chtít či dopouštět. Zachovávejme jednotu v pravé víře. Zůstaneme-li věrni a budeme-li hodně přijímat svátosti, budeme dostávat sílu a světlo, abychom mohli jít cestou k oslavě Všemohoucího Boha.
|
INDEX
_________________________
stopa
6-5 / Poselství Božího Milosrdenství a Boží Spravedlnosti
_________
