|
29. června 2001 byla zjevení Matky Boží Bolestné třem děvčatům v Kibeho ve Rwandě uznána za autentická. Biskup diecéze Gikongoro, na jejímž území Kibeho leží, napsal: "Ať se stává Kibeho čím dál tím víc nejpřednějším cílem poutí a setkání lidí hledajících Boha, kteří tam spěchají, aby se modlili; privilegovaným místem obrácení, zadostiučinění za hříchy světa a smíření.
2.7.2001 potvrdil biskupovo prohlášení a povolil kult v celé Církvi Svatý Otec Jan Pavel II.
|
RWANDA - základní údaje
Rwanda je malý vnitrozemský stát v centrální Africe s nejvyšší hustotou zalidnění z celé Afriky (300 obyvatel/km2). Hranici tvoří na západě jezero Kivu, na východ od něj stoupá terén strmě vzhůru k horám tvořícím rozvodí Konga a Nilu (řeka Kagera). V masívu Virunga na severu země jsou dvě činné sopky. Náhorní plošině se jihovýchodním směrem svažuje. Tropické podnebí je zmírňováno vysokou nadmořskou výškou a vydatnými sezónními dešti. Plošiny pokrývají les a savana.
Původními obyvateli byli Pygmejové skupiny Twa. Později se v zemi usadili Hutové. Ti byli ovládnuti tutsijskými nájezdníky, kteří vytvořili feudální království. Zemi na začátku 20. století ovládlo Německo. Po 1. světové válce se oblast stala mandátním územím Belgie (Ruanda-Urundi). Roku 1959 se Hutuové vzbouřili a vyhnali tutsijského krále. Roku 1962 se Rwanda stala nezávislou republikou. Roku 1963 do země vtrhli Tutsiové z Burundi, útok se však nezdařil a mnoho Tutsiů bylo zmasakrováno. Pokračující násilí vedlo k vojenskému puči r. 1973. Jeho vůdce generálmajor Juvénal Habyarimana (1937-1994), přesvědčený katolík, zajistil relativní politickou stabilitu. Roku 1981 zřídil civilní režim s jednou politickou stranou a prohlásil se prezidentem. Roku 1990 zastavil další tutsijskou agresi. Po jeho násilné smrti r. 1994 došlo k rozsáhlému masakru Tutsiů, ale jimi vedená Revoluční osvobozenecká fronta brzy ovládla zemi a nastal masový exodus Hutuů do Zairu. Počet obyvatel země nyní není přesně známý.
Většina obyvatel se zabývá zemědělstvím pro svou vlastní spotřebu. Rwanda je sedmou nejchudší zemí světa.
První bílí otcové misionáři přišli do Rwandy v roce 1900. Místní hierarchie byla zde uvedena teprve v roce 1959. Rwandská církev má 8 diecézí. Počet pokřtěných činí asi 2,5 mil., katechumenů je kolem 350 000. Katolíci tvoří 49% obyvatelstva. Ve Rwandě působí 260 misionářů a 250 domorodých kněží. Pomáhá jim 1500 katechistů. Církev vede 53 ze 70 škol, dále 10 nemocnic a 53 zdravotních středisek.
|
Rozloha:
|
26 338 km2
|
|
Prům. teplota:
|
19,5 °C (červenec); 21,5 °C (říjen)
|
|
Počet obyvatel:
|
asi 7 miliónů
|
|
Největší město:
|
Kigali (hl. město) asi 260 tisíc obyvatel
|
|
Úřední jazyk:
|
rwandština, francouzština
|
|
Etnické složení:
|
Hutu 90 %, Tutsi 9 %, Pygmejové Twa 1 %
|
|
Náboženská příslušnost:
|
římští katolíci 65 %, tradiční víra 17 %, protestanté 9 %, muslimové 9 %
|
|
HDP na osobu:
|
240 US $
|
|
Průměrný věk:
|
muži 44,8 r., ženy 47,3 roku
|
|
Panna Maria se sama nazvala titulem "Matka Slova". Zdůrazňuje význam růžence a modlitby a lásky k nám samým a jiným.
"Přítomnost Panny Marie v Kibeho ve Rwandě měla ekumenické poslání a apokalyptický záběr na celý svět, počínaje 28. listopadem 1981 a konče 28. listopadem 1988... Tři vizionáři, kteří viděli Blahoslavenou Matku, byli studenty bydlícími ve škole řízené řeholnicemi v chudé oblasti známé jako Kibeho. Další vizionář bydlel v buši..."[1]
Dne 28. listopadu 1981 se v Kibeho zjevila Matka Boží. Bylo to první zjevení na africkém kontinentu (Kibeho leží asi 200 km od hlavního města Kigali). Ukázala se šesti dívkám a jednomu chlapci. Dívky chodily do střední školy, chlapec byl v katechumenátu.
Jejich jména jsou: Alphonsine (17), Vesta (21), Marie Klára (20), Stefanie (14), Anežka (21), Natálie (17). Chlapec měl v době zjevení 15 let. Křest přijal dva roky po prvním zjevení. Předtím byl pohan.
Alphonsine Mumureke
Narodila se v obci
Zaza na východě Rwandy r. 1965. Pochází z chudé katolické rodiny. Vychovávána byla matkou, když se její rodiče rozvedli, povahově skrytá a tajemná, byla velmi zbožná a projevovala Matce Boží velkou lásku. Velmi ráda se účastnila svatých mší. Na gymnáziu se zapsala do skautského hnutí.
Podle jejího deníku měla první zjevení 28.11.1981: "Bylo právě 12.35 hodin," vypráví Alphonsine, "a já jsem byla v jídelně a podávala jsem na stůl. Náhle jsem uslyšela hlas: "Moje dítě!"- "Tady jsem!" odpověděla Alphonsine a udělala znamení kříže.
Pak se zeptala: "Kdo jsi?"
"Ndi Nyina wa Jambo," (Jsem Matka vtěleného Slova) odpověděl hlas. Pak se Matka Boží zeptala: "Co čekáváš od své víry, co je pro tebe nejdůležitější?" Alphonsine odpověděla: "Miluji Boha a jeho Matku, která nám dala Syna, aby nás vykoupil!" "Opravdu?" "Ano, jistě!" "Je-li tomu tak, pak tě přicházím ujistit, že jsem vyslyšela tvé modlitby. Toužím, aby tvoje spolužačky měly takovou víru jako ty. Jejich víra je totiž nedostatečná." "Matko Spasitele, jestliže opravdu přicházíš k nám do naší školy a říkáš, že máme malou víru, jsem velmi šťastná, že se mi zjevuješ." Po rozhovoru vypadala Alphonsa jako ochrnutá. Po 15 minut se marně pokoušeli přivést ji do normálního stavu. Děvčata, která tehdy byla v jídelně, říkala, že Alphonsa mluvila s někým v různých řečech, francouzsky, anglicky, naším jazykem kinyarwanda a jinými jazyky, které neznala. Večer po prvním zjevení a v následujících dnech považovali profesoři a spolužačky Alphonsinu za nemocnou. Nevěřili, že viděla Královnu nebe. V prosinci zjevení pokračovala téměř každou sobotu. |
Spolužačky se ze zvědavosti chtěly
přesvědčit o pravosti zjevení. Během
extáze ji pálily plamenem na ruce, ale
Alphonsina se ani nepohnula. Tehdy jí Madona řekla: "Víš, že tě pálí?" - přitom
prudce odtáhla ruku, ale ne tu, na které ji pálily. Vzkazy spolužačkám a jiné okolnosti nakonec všechny přesvědčily,
že Alphonsine není pomatená, že skutečně má vidění. Zprávy o zjeveních se rychle rozšířily po celé Rwandě a do Kibeho přilákaly mnoho lidí. Od 16.1.1982 se zjevení konala i na školním dvoře. Ostatní žačky Madonu neviděly, ale z úst vizionářky slyšely její vzkazy, plné mateřské lásky.
Alphonsine se pokouší popsat vzhled Nejsvětější Panny. Byla bosá, oblečená do bílých šatů, které jako by nebyly šité, na hlavě měla bílý závoj a ruce složené na prsou tak, že ukazovaly na nebe. Matka Boží byla neporovnatelně krásná. "Když mě opustila, vystoupila na nebe, jako Pán Ježíš," dodává Alphonsine.
Ve svých rozmluvách s Marií Alphonsine zachovávala stále velkou prostotu, jako by mluvila s nejlepší přítelkyní. Obracela se na Marii: "Umubyeyi", což v překladu z jazyku kinyarwanda znamená "Maminko". Během zjevení 25.7.1982 se Alphonsine zeptala P. Marie, jestli Ji bude moci nazývat velmi rodinným, teplým obratem: "Disi we" čili
"Miláčku". Maria jí odpověděla:
"Když je dítě bez nedůvěry ke své matce, říká jí všechno, co nosí v srdci. Věř, já nejednám
jinak než lidé. I když jsem Matka Boha, jsem přirozená a pokorná a snižuji se do vašeho postavení mnohem lépe, než vy to dovedete činit mezi sebou. Proto miluji, když se dítě se mnou baví, což je pro Mne nejkrásnějším znamením jeho důvěry a lásky. Všichni, kterým se to nelíbí, nerozumějí tajemstvím Božím. Buďte vůči Mně jako malé děti, protože lásku je třeba pěstovat. Kdybych se na vás hněvala, měli byste odvahu se na Mne obracet? Každá matka chce radši pečovat o své dítě tak, aby jí umělo říci všechno, co chce. Není správné, bát se vlastní matky."
Maria se zjevuje Alphonsině jako maminka, která naslouchá svému dítěti, radí, poučuje a také kárá, když je třeba, ale kárání matky není pro dítě nikdy těžké. Rwandské přísloví říká, že matka bije velmi měkkým prutem. To nám vlastně chce dát Maria na srozuměnou: Nejste povinni se Mě bát, ale milovat Mě.
Alphonsine říká, že Maria přišla do Kibeho,
aby připravila svět na příchod svého Syna. V Kibeho se hodně mluví o tom, že bude konec světa, že se přiblížil příchod Ježíše, že konec světa není trestem, ale že byl ustanoven od
počátku. Maria nás přichází o tom ujistit a připravit nás na příchod svého Syna. Musíme s Ježíšem trpět, modlit se, být apoštoly,
abychom se na jeho návrat připravili. Alphonsine často opakuje a zpívá, že Mariino dítě se pod svým křížem nezhroutí. - Probuďte se!
Od tohoto okamžiku se jí dostalo od jejího
okolí mnoho nepříjemností. Posmívali se jí, že je vizionářka. "Padni na kolena a budeš mít zjevení, pros Matku Boží...," tak se jí posmívali. Děvče to všechno snášelo velmi pokorně. Zaslechli, jak si při dalších zjeveních posteskla Matce Boží:"Říkají o mně, že jsem blázen." Tehdy se Matka Boží začala zjevovat také jiným. Vždy oznamovala datum svého dalšího příchodu.
Další zjevení se uskutečnilo 12.1.1982. Matka Boží se zjevila Nathalii. Během tohoto setkání Natálie velmi plakala. Stala se člověkem modlitby. Nazývali ji animátorkou těch, kteří se modlí.
Nathalie Mukamazimpaka
Narodila se r. 1964 v sousední farnosti Muganza v katolické rodině jako čtvrté z osmi dětí. Ukončila čtyři třídy gymnázia v Kibeho. Nathalie, jejíž jméno znamená "ta. která utíná diskuse", se těšila plnosti moudrosti a zbožnosti, měla silný vliv na své kolegyně. Považují ji za skromné děvče. Dlouho se modlila a byla zodpovědná za Legion Mariin. Patřila také do Charismatické obnovy.
Poprvé se jí Panna Maria zjevila 12.1.1982. Poselství svěřená Nathalii doporučují pokoru, odevzdanost Bohu, sebeobětování v lásce a modlitbu srdce. Zdůrazňují hlavně křesťanské chápání utrpení.
31.5.1982 za přítomnosti 2000 lidí Nathalie poprosila Matku Boží o podivuhodný pramen vody pro Kibeho. Maria jí ale dala na srozuměnou, že existuje jiná, pro život člověka významnější voda. Ježíš o ní říká: "Proud živé vody poplyne z jeho nitra" (Jan 7,38). Nathalie neobdržela podivuhodný pramen pro Kibeho, ale navečer ten samý den spadl náhle na všechny, kteří se sešli během zjevení, příjemný deštík. Mnozí v tom viděli požehnání Marie a Ježíše.
5.8.1982 Maria řekla: "Mluvím k vám, ale neslyšíte. Chci vás pozdvihnout, a vy nechcete vstát. Volám vás, a děláte hluché. Kdy začnete konat to, o co vás prosím? Jste obojetní k mým všem výzvám. Kdy se začnete zabývat tím, co vám prahnu říci? Dávám vám mnoho znamení, a stále nevěříte. Jak dlouho ještě budete hluší k mým výzvám?"
Nathalie často opakuje, že je svět nemocný, že se musíme modlit za svět a odčiňovat hříchy. Maria často říkala: "Vzbuďte se, vstaňte, obmyjte se a buďte čistí." Nathalii také řekla, že větší část jejího života uplyne v utrpení. 3.8.1983 jí děvče řeklo: "Přijímám cestu, kterou mě chceš vést, bez ohledu na to, jestli to bude cesta utrpení nebo cesta radosti." Maria jí vysvětlila, že pomocí utrpení zachraňuje sebe i jiné lidi, poněvadž v utrpení je důvod opravdové milosti. Litujte hříchů!
Matka Boží si vybírá další dívku - Marii Kláru. I ona
se stala terčem kritiky a
vtipkování.
Marie-Claire Mukangango
Narodila se r. 1961 v katolické rodině jako páté z osmera dětí. Chodila do jedné třídy s Nathalií. Byla nedisciplinovanou žačkou, jeden ročník musela opakovat. Po skončení školy získala diplom učitelky a začala pracovat na základní škole. Svoji práci
začala brzy milovat. Patřila mezi ty, kteří otevřeně a rozhodně vyhlašovali, že zjevením nevěří. Alphonsinu považovala za blázna. Marie-Claire měla zjevení od 2.3.1982 do 15.8.1982, tedy 6 měsíců. Madona si ji vybrala, aby rozšiřovala její poselství: "Rozjímejte o umučení Pána Ježíše a o hluboké bolesti Jeho Matky. Modlete se růženec, zvláště sedmibolestný, abyste dostali milost pokání." Marie-Claire později vyučovala na škole a dosahovala dobrých výsledků.
Po setkání s Matkou Boží Marie Klára ustavičně
vybízí k rozjímání nad utrpením Pána Ježíše a k prohlubování úcty k sedmi bolestem jeho Matky. Dodejme, že úcta k Panně Marii Sedmibolestné se ve Rwandě velmi rychle rozšířila. Týká se těchto tajemství: Setkání se starcem Simeonem a předpověď, že její duši pronikne meč; hledání ztraceného Ježíše; setkání s Ježíšem při křížové cestě; snětí z kříže; uložení do hrobu; návrat domů v bolesti. Na zvláštním růženci se modlíme 7x Otče náš a po každém z nich 7x Zdrávas Maria. Během prvního zjevení jí Panna Maria řekla: "Lituj hříchů! Lituj hříchů! Lituj hříchů! Neobracím se pouze na tebe, ale na všechny. Lidé ze společnosti necítí už to zlo, které konají. Když někdo učiní hřích, nepřizná si, že jednal zle. Prosím vás, litujte hříchů. Jestliže se budete modlit tu korunku s rozjímáním, budete mít
sílu vzbudit v sobě lítost. Dnes velmi mnoho lidí už nedovede prosit o odpuštění. Ti lidé znovu křižují Syna Božího. Přišla jsem vám to připomenout, zvláště tady, v Rwandě, i když zde ještě jsou lidé pokorní, kteří nejsou svázáni bohatstvím ani penězi."
V roce 1994 byla i se svým manželem zavražděna.
Pojednou přestávají zjevení ve střední škole a
začínají na základní škole. Matka Boží se zjevuje čtrnáctileté Stephanii Mukamazimpaka, nar. r. 1968. První zjevení se uskutečnilo 21.5.1982, poslední 15.9.1982. Matka Boží se zjevovala v týdenních odstupech vždy v sobotu. Matka Boží nyní
mluví o pokání, umrtvování, obrácení a modlitbě.
Dále se ukazuje Vestině a ujišťuje jejím prostřednictvím, že bude uznávanou Matkou celého světa.
Vestine Salima
Narodila se r. 1960 z mohamedánských rodičů. Její matka sice byla pokřtěná v katolickém kostele, ale potom musela přestoupit na náboženství svého manžela, na islám. Rodiče souhlasili, aby jejich dcera studovala v katolické škole. Tam byla i pokřtěná. Zjevení mívala doma od července 1980. O jejích zjeveních věděla pouze sestra Teofista a rodiče. První veřejné zjevení měla 15.9.1982 ve škole, poslední 24.12.1983 doma. Obsah zjevení si zapisovala do sešitu. Říká, že zpočátku se jí zjevoval Ježíš a později Panna Maria. Její poselství bylo rozšířené ve vícero farnostech Rwandy, a to se souhlasem biskupa Gahamanyiho. - Zemřela na srdeční selhání roku 1994.
Agnes Kamagaju
Narodila se r. 1960. Zjevení měla od 1.8.1982 do 21.9.1982. Zjevoval se jí Pán Ježíš a Panna Maria.
V červenci 1982 se uskutečnila zvláštní zjevení patnáctiletému chlapci, který tehdy ještě nebyl pokřtěn. Pán Ježíš mu řekl: "Dnes se zapomíná na Pavlovo obrácení u Damašku."
Emmanuel Segatashya
Narodil se r. 1967 v obci Rwamiko. Jeho rodiče byli pohané. Nikdy nechodil do školy. V jejich domě nikdo neuměl číst a psát. Žili na vzdálené samotě, neměli ani rádio. Segatashya se neuměl ani přežehnat. Nevěděl, co znamenají kříže okolo misijní stanice. Jako 15-letému se mu začal zjevovat Ježíš. Brzy začali přicházet zvědavci, aby se přesvědčili, co se děje. Dav zvědavců rychle vzrostl, protože slova pohanského pastýře vzbuzovala pozornost. Odkud má takové vědomosti o svátosti pokání, o hříchu, o lásce?
Sám Ježíš ho naučil přežehnat se a modlit Otčenáš, Zdrávas Maria a růženec. Segatashya byl pokřtěn r. 1983 a přijal jméno Emmanuel, jak to žádal Ježíš.
Zahynul při masakru v Kibeho roku 1994.
Mozaika o zjeveních
Panna Maria řekla děvčatům mezi jiným tato slova:
"Proč vám chybí horlivost ve službě Bohu, zatímco
na službu satanovi soustřeďujete všechno své úsilí a hledáte všechny možné způsoby, abyste dosáhli svého cíle?"
"Proč rozdělujete lidi na dobré a zlé?"
"Proč upadáte do zoufalství?"
"Musíte sloužit Bohu v každém okamžiku a nevzývat ho jen ve chvílích zkoušek a nepříjemností."
"Nevkládejte naději do vědění a bohatství, protože všechno, co máte, jste obdrželi od Boží dobroty."
"Až dosud Ježíš stále hledá místo, kde by mohl přebývat."
"Kříže, které přicházejí z nebe, jsou lehčí než ty, které vyplývají z pozemského putování."
"Všechno, co děláte, se zaznamenává."
"Používáte nohy k chůzi, oči k poznávání cest - proč nepoužíváte srdce k Boží chvále?"
Na veřejná zjevení, jejichž datum Panna Maria dopředu oznámila, přicházelo do Kibeho množství lidí ze všech stran. Na dvoře školy postavili vyvýšené pódium. Informační kancelář Rwandy dala dokonce k dispozici rozhlasové zařízení s reproduktory.
Zjevení trvala často dvě až tři hodiny. Vizionářky měly často společné anebo současně probíhající zjevení. Vizionářky při zjevení někdy zpívaly. Během některých zjevení v extázi padly na zem. Konec zjevení byl často doprovázený stavem podobným kómatu. Stav nehybnosti a necitlivosti trval od pěti minut a výjimečně i hodinu.
Dne 29.1.1982 se Vestine modlila celý růženec s rukama rozepjatýma do tvaru kříže. Přitom její ruce ani jednou neklesly. Trvalo to asi půl hodiny.
Alphonsine 20.3.1982 oznámila řeholní sestře, ředitelce a spolužačkám: "Budu jako mrtvá, ale nebojte se, nepochovejte mě!" Panna Maria ji totiž dopředu seznámila s tím, že ji vezme na cesty. Podle očitých svědků, kteří její tělo pozorovali, trvala cesta plných šest hodin. Po ten čas byla Alphonsine ve stave bezvědomí a strnulosti podobné kómatu. Osoby, které mohly v té době vejít do jejího pokoje (mezi nimi i kněží a zdravotníci), vykonali na jejím těle některé zkoušky. Píchali ji například nehty, kontrolovali její dýchání a pokoušeli se ji zdvihnout. Zdálo se jim, že je jako kus kamene, vážícího aspoň 100 kg.
Nathalie měla tři podobné zážitky, tři mystické cesty: dne 4.9.1982 a od 1. do 2.4.1983. První dvě cesty trvaly 4 až 7 hodin. Druhou z nich přísně sledovali dva členové vyšetřující komise - P. Augustin Misago a Frederic Bubwejanga. Asistovali jim dva další kněží.
I Vestine Salima uskutečnila podobnou cestu. Trvala od Velkého pátku 1.4.1983 do Velikonoční neděle 3.4.1983. Celkem souvislých 40 hodin ve stejné poloze, bez toho, že by se pohnula. I ona dopředu oznámila, že její duch bude nepřítomný. Člen vyšetřující komise učinil přímo na místě několik testů a zařídil potřebný dohled.
Nathalie se postila 14 dní, od 16.2. do 2.3.1983 a žila jen z Nejsvětější Eucharistie. Prvních 8 dní nejedla absolutně nic a nic nepila, ani kapku vody. Ve zbývajících šesti dnech pila denně trochu vody. Lékařská a teologická komise všechno důkladně překontrolovala. Při kontrole a zkouškách se střídalo ve dne v noci osm zdravotních sester. Lékaři prováděli denně vícero vyšetření, aby kontrolovali její zdravotní stav. Ani třetí den se u ní neprojevily stopy dehydratace, i ústa měla vlhká. Vůbec neměla třes, jaký mají vyhladovělí. Jedenáctý den postu měla zjevení Madony, které za horkého slunce trvalo hodinu a 45 minut.
Emmanuel Segatashya se postil 18 dní, od 7. do 24.3.1983. Sedm dní zachovával přísný půst, bez jídla a kapky vody. Zbývajících jedenáct dní pil trochu tekutiny. Svůj půst začal ve farnosti Kibeho, kde ho kontrolovali lékaři. Potom ho převezli do biskupského domu v Butare. Tam pokračovala ještě přísnější kontrola. Vedoucí lékař kontrolního týmu nařídil ustanovit pro kontrolu Emmanuela celé družstvo zdravotních sester.
Oba vizionáři tvrdí, že tyto posty od nich žádali Ježíš a Maria. Svým postem napodobovali Ježíšův půst na poušti.
Pán Ježíš se vizionářům zjevoval nejčastěji v bílém rouchu a v červeném plášti.
Panna Maria oznámila Alphonsině i tajemství, které oznámí, až na to přijde čas.
Na konci roku 1983 přestala zjevení všem vizionářům v Kibeho, vyjma Alphonsiny.
Při návštěvě "ad limina" v r. 1994 se ugandští biskupové zeptali Svatého Otce, jak mají postupovat vůči vizionářům a jejich poselstvím. Jan Pavel II. odpověděl: "Písmo svaté je plné proroků, a tak to bude až do konce světa. Nebraňte jim a dovolte, aby působili, pokud se nedopouštějí
simonie (svatokupectví) a morálního zla."
Po osmihodinové vizi 15.5.1982 vizionářky viděly lidí, kteří se vzájemně zabíjeli, proudy krve, opuštěné mrtvoly, které nikdo nepochovával, mnoho stromů v plamenech. Agnes viděla tyto strašné a bolestné události v r. 1983 během zjevení Ježíše před velkým zástupem. Vizionářka Ivanka v Medžugorji při vizi 25.6.1993 viděla strašné scény, které se měly stát v Africe. Panna Maria jí řekla, že ty události se budou brzy dít, ale že je možné jim zabránit modlitbou. V únoru 1994 Agnes připravil Ježíš v soukromém vidění na bolestné události. Viděla dopředu i své rodiče zabité v Kibeho.
Roku 1994 začala Rwanda prožívat nejtragičtější chvíle svých dějin. Nastal nelítostný boj o moc mezi největšími etnickými skupinami, kmeny Hutu a Tutsi. Nevinní lidé, dokonce i děti, jsou masakrováni za to, že jsou příslušníky "nenáviděného" kmene. Jiní v tisících utíkají před ohněm a krvavou lázní do sousedních států, aby si zachránili holý život. Největší utečenecký tábor byl právě v Kibeho. Dne 14.4.1994 všichni příslušníci kmene Tutsi, kteří se ukrývali ve farním kostele v Kibeho (4000 mužů, žen a dětí), byli zabiti výbuchem granátů. Shořelo všechno, co bylo v kostele.
Marie Claire byla zavražděna v městě Byumba v létě r. 1994 spolu se svým manželem. (Tato událost je důkazem toho, že i když si Nebe někoho vyvolí, neznamená to automaticky "magickou ochranu" té osoby.) Emmanuel zahynul severně od Kigali, když utíkal z města. Nathalie, Agnes, Alphonsine přežily.
Když Panna Maria ukázala 15.5.1982 děvčatům strašné obrazy budoucích událostí v Kibeho, řekla: "Kdo Mě hledá, najde Mě!... Já přicházím nejen pro Kibeho, nejen pro diecézi Butare, nejen pro Rwandu, nejen pro Afriku, ale pro celý svět."
V ten den, při osmihodinovém zjevení, přišlo na místo zjevení 15 000 lidí. Tehdy všichni přítomní uviděli dojímavé znamení. Za bílého dne, za jasné sluneční africké oblohy, viděli hvězdy, jako kdyby byla noc.
Panna Maria vyzývá všechny k pokání a obrácení srdcí. "Čiňte pokání, litujte, litujte!" "Navraťte se, dokud je ještě čas" - říkaly vizionářky. Všechny říkaly, že viděly Matku Boží dne 15. srpna 1982 plačící. Ten den Maria mluvila o skutečném významu utrpení. Řekla, že utrpení je cestou, kterou je třeba vykonat, aby se došlo do nebeské slávy. "Nikdo nevchází do Nebe bez utrpení." Dodala, že utrpení je rovněž prostředkem k náhradám za hříchy světa a účastí na utrpení Ježíše i Marie pro spásu světa. - Během zjevení Matka Boží vybízela k modlitbám a k
vybudování kaple.
Komise zkoumající věrohodnost zjevení měla nemálo obtíží, neboť po zjeveních prvním třem vizionářkám čím dál tím více osob hlásilo, že také obdrželo vidění. Byli lidé, kteří tvrdili, že se jim zjevoval Kristus, jiní tvrdili, že se Matka Boží zjevila z kolejí i jim. Čím větší kult se rozvíjel v Kibeho, tím více bylo "vizionářů". O svých "zjeveních" mluvili ještě v r. 1989. Proto se v tiskovinách o Kibeho najdou často i nesprávné informace o množství vizionářů.
Již roku 1988 biskup Jean-Baptiste Gahamanyi dovolil veřejný kult v tom místě, když uznal, že zásadní linie poselství z Kibeho nese znaky správného evangelia. V Pastýřském listu ze dne 15.8.1988 píše: "Není nám dovoleno tlumit oheň Ducha Svatého ani znevažovat dary, který volně a hojně uděluje On společenstvím křesťanů. Musíme pouze zkoumat s velkým rozlišováním, aby se nepodlehlo sugescím zlého ducha a zachovávala dobrodiní Ducha Svatého. Jak přesto zachovat dobré duchovní ovoce, které poselství v Kibeho přinesla Církvi ve Rwandě i za hranicemi? Jako odpověď na tyto a podobné otázky uděluji z titulu mé biskupské pravomoci souhlas k lidovému kultu v Kibeho."
Uznání pravosti zjevení místním biskupem Mons. Augustinem Misago dne 29. 6. 2001 s omezením období zjevování od 28.11.1981 do 28.11.1983 a s omezením počtu pravých vizionářů na tři: Alphonsine, Nathalie a Marie-Claire
Jeho Excelence Augustin Misago, biskup z Gikongoro, vyhlásil 29.6.2001 osvědčení k tématu zjevení. Je to deklarace P. Ignáce Mboneyabo, kancléře diecéze, představující historii zjevení a význačné body prohlášení biskupa. - Na Slavnost sv. Petra a Pavla 2001 první biskup nové diecéze Gikongoro v rámci slavné pontifikální mše svaté oznámil definitivní rozhodnutí o událostech zjevení, která začala v listopadu 1981. - Tehdy patřilo Kibeho do diecéze Butare. Dne 30. března 1992 byla diecéze rozdělena a vytvořena nová se sídlem v Gikongoro. Její první biskup Augustin Misago rozhodl, že na základě práce dříve ustavených komisí dospěl k definitivnímu rozhodnutí o charakteru těchto událostí.
Podstatné části z vyhlášení, které zpracoval kancléř diecéze I. Mbonwyabo, a z prohlášení biskupa Misago:
Studijní komise lékařů a teologů byly ustaveny biskupem Mons. Gahamanyi již v dubnu 1982.
Dne 15. srpna 1988 pokládal biskup Gahamanyi za vhodné povolit veřejnou úctu v souvislosti se zjeveními v Kibeho. I když uznal oprávněnost této veřejné úcty, ponechal vědomě otevřené dvě otázky, o nichž mělo být rozhodnuto v budoucnosti:
1) Zjevila se Panna Maria nebo Pán Ježíš v Kibeho, jak tvrdí takzvaní vizionáři?
2) Je-li tomu tak, který vizionář nebo která vizionářka z velkého počtu těch, kteří v průběhu doby udávali, že měli vidění, přijali vidění a poselství z nebe?
Pokročilý stav prací, které odvedly obě komise, dává dostatečný podklad a možnost nynější církevní vrchnosti, aby k této záležitosti zaujala konečné stanovisko.
Proto biskup Augustin Misago, první biskup diecéze Gikongoro, vydal před krátkou dobou prohlášení s konečným rozhodnutím o událostech v Kibeho (Rwanda). Tato pro dějiny diecéze důležitá událost se uskutečnila 29. června 2001 o slavnosti apoštolů Petra a Pavla při koncelebrované mši svaté v katedrále v Gikongoro.
Byli přítomni všichni katoličtí biskupové Rwandy a apoštolský nuncius v Kigali, četní kněží a řeholní osoby i věřící laici z různých farností a církevních společenství diecéze Gikongoro i jiných diecézí v zemi.
Biskup Misago sám četl před shromážděnou církevní obcí nejdůležitější pasáže z netrpělivě očekávaného prohlášení, které má celkem 23 stran, tři kapitoly.
První část prohlášení (s. 1 až 10) rekapituluje všechny události. V ní uvádí biskup důležitá fakta i jednotlivé prvky poselství, aby ukázal smysl zjevení a dobré ovoce, které to přineslo, i když přilehlé země prožily v posledním desetiletí velké nepokoje.
Druhá část prohlášení (s. 11 až 19) začíná připomenutím iniciativ, které podnikl již biskup Jan Gahamanyi, který již v roce 1988 povolil veřejnou úctu v místě zjevení. Tehdy patřilo Kibeho do diecéze Butare. Po přehledu nejnovější etapy v práci komisí dozrál čas, kdy je možno shrnout události do 16 bodů, které obsahují klíčové výpovědi o všem ostatním:
1. Ano, Matka Boží se zjevovala v Kibeho od 28. listopadu v následujících měsících. Je více dobrých důvodů, abychom tomu uvěřili. V této souvislosti zasluhují jen tři vizionáři, aby byli uznáni za pravé: Alphonsa Mumureke, Natálie Mukamazimpaka a Marie Klára Mukangango. Maria se jim zjevila a nazvala se Nyina wa Jambo - Matka Slova: to je synonymum k "Umubyeyl w'Imana" - Matka Boží, jak jim vysvětlila.
2. Je více důvodů pro oprávněnou volbu těchto tří vizionářek, které jsou historicky spolu spojeny po několik měsíců, přinejmenším do června 1982. Jen ony byly vždy "v obrazu". Navíc byly to ony, kdo hovořily o Kibeho jako o poutním místě a podnítily celé zástupy ke konci těchto událostí, aby se zde modlily. Především však Alphonsa, Natálie a Marie Klára odpovídaly uspokojivě kritériím, která Církev pro zjevení a soukromá zjevení požaduje.
3. Při posuzování poselství a událostí byla vzata v úvahu jen veřejná zjevení. Za veřejná platí ta, která se uskutečnila v přítomnosti většího počtu svědků; to neznamená, že by musel být přítomen velký zástup lidí.
Doba zjevení byla ukončena v roce 1983. Všechno ostatní, co se v Kibeho stalo nebo bylo řečeno po tomto čase, nepřidává k tomu, co bylo dříve známo, nic nového, ani pokud jde o poselství, ani pokud jde o znamení, která mohou podpořit jejich věrohodnost. A to ani v případě Alphonsy, která až do konce svých zjevení přitahovala mnoho lidí.
4. Tyto dva roky zjevení v Kibeho (1982 a 1983) představují rozhodující období pro každého, kdo chce vědět, co se zde událo, a udělat si o tom úsudek. Během tohoto období se staly dotyčné události a způsobily, že se o Kibeho mnoho hovořilo a přišly sem zástupy lidí. V tomto období byly také sděleny podstatné části poselství, která byla v Kibeho sdělena a shrnuta. Tím byla pro většinu vizionářů počátečního období zjevení ukončena.
5. V případě zjevení tři z uznaných vizionářek, které stojí u původu věhlasu Kibeho, neučinily a neřekly v průběhu zjevení nic, co by odporovalo křesťanské víře a mravům. Jejich poselství jsou v plném souladu s Písmem svatým a tradicí Církve...
Z různých důvodů údajná zjevení Pána Ježíše od června 1982 nebyla do tohoto prohlášení zahrnuta. Hlavní důvod spočívá v tom, že ti, kteří údajně Ježíše viděli a které poutníci dobře znají, vyvíjeli se dále spíše způsobem, který vyvolává obavy. Pokud jde o tři první vizionářky, nebyl nalezen žádný protiargument, pokud jde o jejich zjevení. Důvody pro nadpřirozený charakter těchto zjevení jsou s odstupem let naopak ještě průkaznější.
"Uznání pravosti zjevení není pod ochranou neomylnosti, nýbrž stojí spíše na důkazech pravděpodobnosti a na apodiktických argumentech." Na poli zjevení neexistuje tedy absolutní jistota pro svědky, snad s výjimkou samotných vizionářů. Uznání těchto zjevení není možno zaměňovat s článkem víry, proto je každému křesťanu ponechána svoboda, zda bude příznivcem Kibeho, nebo ne.
"Uznané zjevení, které posiluje modlitbu a život z víry, je jistě mocnou pomocí pro pastýře duší, ale poselství, která jsou se zjevením spojena, nejsou novým zjevením, jsou spíše zvnitřněním "normální" nauky Církve, která upadla do zapomenutí."
Třetí část prohlášení (s. 20 až 23) obsahuje pastorační směrnice, jak se mají věřící v tomto smyslu chovat, především pokud jde o veřejnou úctu spojenou s oficiálně uznaným zjevením v Kibeho.
Titul, který byl dán svatyni v Kibeho, zní: Svatyně Naší Paní Bolestné, jak bylo oznámeno 28.11.1992 a znovu formulováno v prohlášení 15.8.1996.
"Kéž se Kibeho stane poutním místem, kde se setkávají ti, kdo hledají Boha, aby se zde modlili: kéž je významným místem obrácení, pokání za hříchy světa a smíření; místem shromáždění rozptýlených a těch, které uchvátil pocit soucitu a bezmezného bratrství, kteří si připomínají evangelium kříže."
Ignác Mboneyabo, diecézní kancléř
|
INDEX
______________________________________________________
stopa
6-8 / Poselství z Kibeho
_________
