MARIA, DVĚ SRDCE A PLÁN SPÁSY
|
K tomu, abychom zařadili mariologické téma jako zvláštní Boží stopu, nás vedla jednak důležitost tohoto tématu, jednak absolutní nevědomost většiny lidí o významu Panny Marie ve vztahu ke Kristu i k lidstvu. Přes tuto neznalost nebo odmítání je Matka Boží vzývána v těžkostech i nevěrci. V současném slovníku české sekulární společnosti je kupodivu zvolání "Ježíšmarjá!" jedním z nejčastějších, přestože určitě nemá charakter střelné modlitby. Při vážné nemoci, v nebezpečí, při neštěstí nebo na smrtelném loži nám dosvědčují věřící stejně jako i nevěřící, jak často v duchu i nahlas prosí: "Maria, pomoz, slituj se, vypros…!"
Dovolili jsme si udělat malou anketu mezi těmi, kdo obvykle nenavštěvují bohoslužby, o vědomostech o Panně Marii a Ježíši Kristu. Měli jsme celkem 26 respondentů; statistika pro malý počet respondentů nemusí odpovídat skutečnému stavu vědomostí ve společnosti.
Přestože zájem o toto téma je vcelku nulový, potěšilo, že v mnoha domácnostech visí alespoň malý obrázek Panny Marie s Ježíškem (nad manželským "letištěm") a že pohled na tuto Dvojici evokuje vztahovost. My budeme kontakt s Ježíšem a Marií, i když jen přes obrázek nebo sošku, považovat za stopu Boží vsazenou do sekularizované společnosti, jež svou hříšnost popírá, jako semeno, ze kterého jednou vyroste vztah k Bohu, víra a touha po smíření s Ním.
Zkusme nyní jako východisko k dalšímu textu krátce shrnout Boží stvořitelský čin. Mějme přitom stále na mysli, že u Boha neexistuje čas v lidském chápání, že u Něj je stálé "teď". Tedy ve stejném okamžiku probíhá i stvoření světa a člověka, i jeho pád, i jeho vykoupení, probíhá počátek i završení lidských dějin. Setkali jsme se s naivními názory typu: "Bůh něco stvořil a pak koukal, ono se to nevyvedlo, tak to nějak spravoval, a pak to vykoupil, aby to bylo aspoň trošku podle Něho…" Bůh samo stvoření plánoval tak, aby mu mohl prokázat svou lásku; vše je stvořeno z lásky a pro lásku. Jediný důvod existence celého světa je Boží Láska.
Středem lidských dějin je vykoupení lidstva Božím Synem. A počátek této cesty k záchraně a obnově lidstva podle Božího plánu spásy začíná u Panny Marie. Mnozí tomu oponují, protože nechtějí připustit lidskou (a zvláště ženskou) spoluúčast na "procesu vykoupení". O tomto počátku, stanoveném už v předvěkém Božím rozhodnutí, nás informuje samo Písmo svaté, jehož text (o personifikované Boží Moudrosti) Církev vztahuje na Pannu Marii a věčný úradek o ní:
Mariologové shodně prohlašují, že Panna Maria počala Ježíška srdcem. V jejím srdci se tedy začíná fyzické naplňování vykoupení člověka, zde je počátek nových, šťastných lidských dějin života v souladu s Boží vůlí. - Existuje i přesvědčení o zvláštním bytostném propojení Panny Marie se svým Synem: jejich shodná vůle činit pouze to, co
chce nebeský Otec; jejich jednota v těle
- Ježíšovo tělo nemá žádné otcovské buňky, jen mateřské; jeho Srdce, probodené kopím, se stává Archou záchrany vykoupených stejně tak
jako Mariino Srdce prokláté sedmi bolestnými meči, které otevřely její Neposkvrněné Srdce jako Archu spásy. Dva spasitelé? Ne. Bůh sám se ve svém Synu snižuje, aby vykoupil urážku své Důstojnosti a Svrchovanosti; to nemůže učinit nikdo z lidí. Přesto se Maria natolik vůlí ztotožnila s vůlí Otce, že se stala Spoluvykupitelkou světa (tento titul má být posledním, pátým, mariánským dogmatem).
Úctu k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu a Neposkvrněnému Srdci Panny Marie přijala Církev podle uznaných soukromých zjevení, zařadila ji do liturgického pořádku, přiřadila jí svátky. Vyzývá věřící, aby využívali záchranných nabídek, která lidem Bůh přes tato Dvě Srdce dává, a tak se zachránili. Devět prvních pátků, devět prvních sobot. Je to mnoho? A přece - jako by se tomu dnes už nerozumělo. - Pán přichází s novou nabídkou - úctou k jeho Milosrdenství (viz část 6-5), ale i ta zůstává bez povšimnutí. Proto se nedivme slovům zklamání (níže), která Spasitel adresuje lidem, aby je vyburcoval ke konverzi.
POČÁTEK NOVÉHO STVOŘENÍ ČLOVĚKA I SVĚTA[1]
Narozením Panny Marie se začíná uskutečňovat vykoupení. Maria je "Jitřenka spásy a znamení naděje pro celý svět", říká se v modlitbě Církve o tomto svátku. S ní začíná obnova člověka i celého stvoření.
Východní církev tuto myšlenku obzvláště zdůrazňuje. Proto klade svátek Narození Panny Marie na začátek svého církevního roku (začíná 1. září). Biskup Ondřej z Kréty (+740) napsal ve chvalořeči na Mariino narození: "Tento svátek je počátkem našich svátků" a je také "bránou k svátkům" a "probuzením radosti, jakou nám připravuje velké tajemství vykoupení". "Čerpejte odtud odvahu!" volá ke křesťanům, "neboť s těmito narozeninami slavíme nové stvoření lidského rodu", ano "obnovu a nové stvoření". Narození Panny Marie je "nástupem k slavnému příchodu Boha mezi lidi". Tento příchod bude pokračovat v Církvi a bude dovršen obnovou celé země.
Liturgické texty východní církve rozjímají o těchto myšlenkách s velkou láskou. V
závěrečném zpěvu nešpor 8. září stojí:
Tvoje zrození, Bohorodičko,
oznámilo radost celému světu.
Neboť z tebe vzešlo
Slunce spravedlnosti,
Kristus, náš Bůh.
V Marii, v její čistotě a Bohem darované plnosti milostí vrhá již dopředu Slunce spravedlnosti a spásy svou zář. Z jejího narození je zřejmé, že již brzy přijde a bude působit v Marii, v Církvi a v každém z nás. Proto jsou v Mariině narození jako v zárodku celé dějiny spásy a jejich naplnění a jsou nám představovány jako předobraz: do stejné čistoty a svatosti, v jaké byla stvořena Maria, bude přetvořena celá Církev i každý její věřící.
Východní církev nazývá Pannu Marii "Panhagia" - "Všesvatá", neboť "v ní obraz Boha zůstává zcela neporušený. Ona je neposkvrněná a její narození otevírá cestu, která může překonat Boží vzdálenost". Ona nám pomáhá svou přímluvou, aby i v nás byl obnoven neporušený Boží obraz, který v ní jako v první tak slavně září.
Mariino narození je nejen počátkem nového stvoření člověka, ale je současně předobrazem vykoupení celého stvoření.
Maria je přímo "vyjádřením skutečnosti, že Bůh obnovuje své stvoření". Proto východní církev o vigilii tohoto svátku zpívá:
"Z kořene Jesse nám zrodí Maria Božské Dítě. Proto se raduje celé stvoření, neboť bude znovu stvořeno. Společně se radují nebe i země."
Mariiným stvořením tvoří Bůh svět znovu, ano svým způsobem tvoří i nové nebe, neboť si připravuje příbytek, ve kterém chce přebývat:
Dnes si Bůh postavil
na zemi svatý trůn.
Ten, který v moudrosti
dal vznik nebi,
ve své lásce k lidem
připravil si živé nebe.
Když se díváme na Marii, poznáváme, jak bude vypadat vykoupení: Bůh sám bude v nás, vykoupených, mít příbytek a přetvoří nás na svou slávu. V Marii je zřejmé, co On pro nás chce vykonat a také vykoná. Proto tentýž hymnus zpívá plný radosti:
Bože zázraků,
Naději pro beznadějné,
Tobě, Pane, buď sláva!
TA, KTERÁ NÁS NEVEDE K SOBĚ, ALE K SYNU[2]
28. Koncil o tom učí: "Maria... vstoupila hluboko do dějin spásy", proto "když je oslavována a uctívána, volá věřící k svému Synu a k jeho oběti i k lásce k Otci". Proto je jistým způsobem Mariina víra na základě apoštolského svědectví církve neustále vírou putujícího Božího lidu: vírou osob a obcí, kruhů a společenství, a konečně rozmanitých církevních skupin. Je to víra, která je zprostředkována jak rozumem, tak srdcem. Nalézáme ji nebo ji získáváme vždy znovu modlitbou. "Proto také při své apoštolské práci vzhlíží církev oprávněně k Marii, která zrodila Krista, který byl počat z Ducha svatého a narodil se z Panny, aby tak prostřednictvím církve se mohl zrodit a růst též v srdcích věřících."
Dnes, kdy se blížíme na této pouti víry ke konci druhého křesťanského tisíciletí, chce církev prostřednictvím učení 2. vatikánského koncilu upozornit na to, jak vidí samu sebe "jako jediný Boží lid", který "je přítomen ve všech národech země"; připomíná pravdu, podle níž všichni věřící, třebaže jsou "rozptýleni po světě; jsou totiž ve spojení s ostatními v Duchu svatém". Můžeme říci, že se v této jednotě ustavičně uskutečňuje letnicové tajemství. Současně setrvávají apoštolové a učedníci Pána mezi všemi národy na zemi "na modlitbách spolu... s Ježíšovou matkou Marií" (srov. Sk 1,14). Zatímco od pokolení do pokolení jsou "znamením království", které není z tohoto světa, uvědomují si také, že musí uprostřed tohoto světa "shromažďovat s Králem, jemuž všechny národy byly dány jako dědictví" (srov. Ž 2,8). Neboť jemu dal Otec "trůn jeho předka Davida" a on též "bude vládnout nad Jakubovým rodem navěky a jeho království nebude mít konce".
V tomto očekávání a s toutéž vírou, jaká učinila Marii blahoslavenou zvláště od chvíle zvěstování, je Maria přítomna v působení církve, která uvádí království jejího Syna do světa. Tato Mariina přítomnost se v naší době stejně jako v celých dějinách církve vyjadřuje mnoha způsoby. Má také mnohostranné pole působnosti skrze víru a zbožnost jednotlivých věřících, skrze tradice křesťanských rodin neboli "domácích církví", farních nebo misijních obcí, řeholních společností, diecézí, skrze přitažlivost a daleko vyzařující sílu velkých svatyň; v kterých nejen jednotlivci nebo místní skupiny, nýbrž někdy celé národy a kontinenty hledají setkání s matkou Pána, s tou, která je blahoslavená, protože uvěřila, která je první mezi věřícími, a proto se stala Matkou Emanuela. Takový je hlas palestinské země, duchovní vlasti všech křesťanů, protože je to rodná zem Spasitele světa a jeho Matky. Takový je hlas tolika chrámů, které postavila během staletí křesťanská víra v Římě a v celém světě. To je také poselství míst, jako je Guadalupe, Lurdy, Fatima a jiných, rozesetých v rozličných zemích. A nemohu nevzpomenout, že je mezi nimi také Jasna Góra v mé vlasti! Mohli bychom mluvit o zvláštním "zeměpisu" víry a mariánské zbožnosti, jež objímá všechna tato místa zvláštního putování Božího lidu, který hledá setkání s Bohorodičkou, aby v mateřské přítomnosti "té, která uvěřila" posílil svou vlastní víru. V Mariině víře se přece už při zvěstování a potom definitivně pod křížem na Golgotě znovu otevřel ze strany člověka vnitřní prostor, v kterém nás věčný Otec může naplnit "veškerým duchovním požehnáním": proto nové a věčné smlouvy. Tento prostor existuje dále v církvi, která je v Kristu "jako svátost neboli znamení a nástroj niterného
spojení s Bohem a jednoty celého lidského pokolení".
V téže víře, kterou Maria vyznala při zvěstování jako "služebnice Páně" a v které ustavičně "předchází" putující Boží lid na celé zemi, církev "vytrvale usiluje, aby celé lidstvo... bylo přetvořeno pod vládou Krista Hlavy a v jednotě jeho Ducha".
ŽENA ODĚNÁ SLUNCEM[3]
"Můj milovaný/á, pojď a poznej, koho jsem nejvíce vyvýšil: Ano, je to Nová Eva! Žena oděná sluncem stojící na měsíci s korunou dvanácti hvězd kolem Její Hlavy. Já, který jsem stvořil nebe a všechno, co je na něm, zemi a všechno, co plodí, moře a všechno, co je v něm, to Já jsem Ji tak vyvýšil nad všechny tyto věci. 2 Královna Nebes je vždy přítomna u Trůnu Nejvyššího. Tak, jak je veliká vzdálenost nebe od země, tak je veliké Její Jméno, Jméno oděné do šatů světla. Ať celý svět sehne kolena před Tou, která nosí to Svaté Jméno:
"Matka Boží"
To Ona Mě oslavila, když přijala Mne, Beránka bez poskvrny, do Svého lůna a stala se svatyní pro Svatyni. Pojď, zazpíváme novou píseň k Její poctě - ať všechno, co žije na zemi, vzdá čest Jejímu Neposkvrněnému Srdci, tomu Oltáři, ve kterém jsem byl počat a ve kterém jsem se stal Bohem-Člověkem. Nikdo Mě tak neoslavil jako Žena oděná sluncem. Ano! Ona je tak mimořádná a krásná ve Své dokonalé Lásce, že všechny ostrovy, hory, pahorky, údolí i prameny Jí vzdávají hlubokou poklonu, když prochází kolem nich. Dnes stejně jako včera chodí Nejkrásnější Láska po zemi obklopena Mými Anděly. Jsou očarováni Krásou Otcova Veledíla, jejich oči nikdy nepřestávají obdivovat Podivuhodnou, Nejsvětější ze všech panen. Když kráčí po zemi, s láskou intervenuje a odpovídá na vaše prosby.
Moje Nejsvětější Srdce je vaše nebe, stvoření - Mé Nejsvětější Srdce, které tak mnozí z vás odmítají a nechtějí přijmout, je vaším Nebem, vaším Rájem, vaším Královstvím, vaším Dědictvím, vaším Místem-Odpočinku pro Věčnost. Tak se přibližte k tomuto Srdci, které vás tolik miluje. Pak vyliji ze Svého Srdce nesčetná požehnání do vašich srdcí, aby vaše duše rozkvetly jako zjara, aby se vaše duše přeměnily ve věže z kosti slonové, v nebe pro Mě samotného - jak může někdo pochybovat o Mé Lásce? Milovaní, pokaždé‚ když o Mé Lásce pochybujete, slunce se kaboní, když vidí, jak trpím... Dnes vám chci ve Své veliké Lásce ukázat Srdce Mé Matky.
(Ježíš hlasitě mluvil k Naší Paní:)
Ó, Veledílo Mého Otce! Ó, Dokonanalé‚ Veledílo Hospodinovo, Nevěsto Mého Ducha Svatého! Moje Zářící Archo Úmluvy! Tvé Srdce, Milované Milovaným je Jednotné s Naším! Tvé Srdce je Mou uzamčenou zahradou, zapečetěným pramenem. Tvé‚ Srdce je Pramen napájející zahrady. Tvé Srdce, ó, Nádherná, je Můj Trůn, na kterém jsem obklopen slávou, je Srdcem Srdce! Korunoval jsem ho v Naší přítomnosti a v přítomnosti Mého nebeského dvora. Jak může některé z Mých stvoření odmítat Tvé Srdce? Tebe, Archu moci, celou oděnou ctnostmi, Mou Novou Píseň, Mou Harfu, Mou Strážní věž? Tvou ušlechtilostí je nadšen Stvořitel Nebe i země. Jsi v Naší Přítomnosti a jsi tak blízko ke všem, kteří Tě vzývají. Jak tedy mohl člověk tak padnout a sejít na klamnou cestu k odmítnutí Tvého Srdce?
Neslyšelo jsi, stvoření, že Já jsem Srdcem Jejího Srdce? Duší Její Duše, Duchem Jejího Ducha? Copak jste nikdy neslyšeli, že Naše Dvě Srdce jsou sjednocena v Jedno? Važ si Mého Srdce Vykupitele a važ si Jejího Srdce Spoluvykupitelky, měj v Úctě Potěšení Mého Srdce, které je jako jitřenka osvětlující zemi pohrouženou do temnoty. Važ si Srdce Královny zřící nad lidstvem jasněji než všechna souhvězdí dohromady, zřící jasněji než slunce, pro Svou výjimečnou dokonalost tak jasně, jako Moje Sláva. Měj v Úctě Svatostánek svého Boha, važ si a oceňuj nade vše Můj Trůn, tak jako si ho cením Já sám.
Neptej se: "Jak to, že Jí Nejvyšší určil tak významný Trůn ve Svých Nebeských Nádvořích?" Podívej, nejenže jsem Ji určil za Královnu Mých Andělů a všeho tvorstva, ale určil jsem Ji i k tomu, aby byla Mým Trůnem. Královna nebes a země je Trůnem Krále Králů, vždyť Já, Pán Všeho, jsem Jí dal první místo ve Svém Nejsvětějším Srdci. Byla zrozena, aby byla Korunou Mé Nádhery, byla zrozena, aby se stala Nádobou Pravého Světla, které se stalo tělem z rodu Davidova, byla zrozena, aby se stala Mou ctí a Mou chloubou. Duch i Já i Otec jsme řekli:
"Maria, milostiplná, jsme s Tebou. Nezatajíme před Tebou žádné z Našich tajemství. Náš Dech bude Tvým Dechem: čistým vyzařováním Naší Slávy. Maria, Obraze Naší Dobroty, dáváme Ti Náš Pokoj do Tvého Srdce. V tom dokonalém Srdci budu Já, Syn, triumfovat. Naše Srdce bude Tvým Srdcem, hořícím ohniskem božské lásky. Naše Duše bude Tvou Duší, úžasným pokladem, Rájem pro Nás; Náš Duch bude Tvým Duchem. Ano, každý, kdo je s Námi spojen, je jeden duch s Námi."
Hle, to je Ta, kterou jsme tolik vyznamenali, Ta, kterou tolik
lidí odmítá a která je přesto pomazáním pro tvé oči, balzámem na tvoje rány, milosrdnou podporou tvým prosbám u Věčného Otce, prostřednice a orodovnice tvé duše.
Slabý člověče... Choť Mého Ducha Svatého je Chrám Chrámů, země zaslíbená pro slabé a bídné‚ odraz Mého
věčného Světla, Těšitelka vašeho Utěšitele a Posila ve vašich starostech... Co může říci člověk? Co může říci člověk ve svém stanu? Může snad objevit něco nebeského ve svém pomíjejícím těle, které bylo stvořeno všemocnou Rukou Mého Otce, když je jeho duše zatížena hříchem? Člověče, užíváš svůj rozum bez nějakého světla a bezúčelně. Dnes, člověče, otevři své srdce. Pak se všechna tajemství, která se ti zdají být bezedná, zjeví v Mém Božském třikrát Svatém Světle. Pak také pochopíš, kdo je Žena oděná sluncem.
Pak celá tvoje bytost bude pozdvižena a tvé srdce zaplaví radost a nadšení, protože z tvých očí spadnou šupiny, abys mohl spatřit Požehnané Srdce všech požehnaných srdcí, Nejsvětější ze svatých, Srdce nedostižné, hořící bezmeznou láskou, ohněm rozpáleným a také jasným. Můj příteli, pak také porozumíš, co to je Ctnost, a jak jsem se Já, Bůh, v tomto Panenském Srdci plném Ctnosti stal Bohem-Člověkem. Uvidíš Matku svého Spasitele, Matku proroků, Matku učedníků, Matku charismat, Matku Vítěznou, Matku nekonečných milostí, Matku úžasného Vykoupení, Vinici Pravého Vinného keře, Cestu k Cestě vedoucí celý svět ke Mně, Bránu dokořán otevřenou k Nebi, aby všichni mohli do ní vstoupit a obdržet život věčný.
Nevšiml sis, jak je Moje Srdce dojaté‚ a stále velebí Její Srdce? Jak může toto Srdce, které nosilo vašeho Krále, být odmítnuto někým, kdo Mě o něco prosí? Všichni věrní, velebte Její Srdce, velebením Jejího Srdce velebíte Mé Srdce. Jakmile Ji poznáte, prohlásíte ji Za Královnu a za hodnou obdivu. Zvedni své oči, stvoření k Jejímu Srdci a Já ti slibuji, že nikdy už nepřestaneš růst ve vyzařování. Tvoje srdce bude vyzdviženo do ohniska Jejího Srdce a s chvěním se radostí a štěstím vstoupí do něho tak, jako se vstupuje do oceánu lásky, protože bohatství Jejího Srdce jsou tak veliká jako Moře, které k tobě plyne a ty směrem k tomuto Moři. Všechna Bohatství nebe a země leží v Jejím Srdci a všechna mohou náležet Tobě!
I když stále ještě noc přikrývá tvůj rozum a tvé srdce, povstaň! Vstaň a pozdvihni své oči k zářivému zraku Jejího Srdce, které tolik proroků ve své době toužilo spatřit a nikdo ho nespatřil. Vstaň a zazpívej nový hymnus, Hymnus ke chvále Nejsvětější Trojice, a zpívej takto: "Bratři a sestry, pojďte se přikrýt Pláštěm Milosti v Milosti. Pojďte, aby nás zakrylo Světlo Královny. Pojďte, aby nás zastínila Ta, kterou zastínil Duch Svatý. Neslyšeli jste snad, že národy přijdou k Jejímu Světlu a že králové se dostaví k Jejímu vycházejícímu jasu, když na konci bude triumfovat Její Srdce společně s Mým? Tajemstvím to zůstává pro bohaté v srdci, ale pro chudé a ponížené je to tolik vytoužené Blahoslavenství...
Ano! Pojďte! Než vás zavalí potopa hříchu! Vejděte do oné Archy, která vás může zachránit - nebuďte jako vaši předkové ve dnech Noemových, kteří neposlechli. Vstupte do Archy a zachráníte se před rozbouřený vodami hříchu a od smrti pod jejich přívalem. Pojďte a stanete se slíbenými dětmi Prostřednice jako výsledek zbožnosti, kterou k ní budete mít - vaší zbožností k Ní budete uctívat také Mne.
Každá pobožnost ke cti Jejího Srdce bude znásobena a vztahuje se ke Mně, poněvadž Naše jednota je dokonalá. Ve
vaší zbožnosti k Jejímu Srdci pochopíte lépe všechna Moje ustanovení, neboť Její Srdce bude provázet všechny vaše kroky a vaši ruku přidrží Sám Trůn Milosti. Kolik požehnání se vám dostane, když se oddáte úctě k Jejímu Srdci. Pojďte k Té tolik Požehnané, která Svým dětem ukazuje Mateřskou
Lásku a ukazuje jim cestu k nebi. Pojďte ke Spoluvykupitelce vašeho Vykupitele, Její Srdce hořící Láskou se obětovalo a bylo probodeno kvůli vám. Pojďte a ctěte toto Srdce svítící jak Lampa blízko Mého Srdce.
Jestliže říkáte: "Nepotřebujeme Její Srdce", pamatujte, že ve skutečnosti říkáte: "Nepotřebujeme Srdce našeho Pána." Pamatuj, slabý člověče, že Moje Nejsvětější Srdce a Neposkvrněné Srdce vaší Matky jsou tak sjednocená, že ve své dokonalé jednotě tato dvě Božská Srdce jsou Jedno. Říkám vám slavnostně: Jestliže přijmete Její Srdce, nejenomže přijmete Mé Srdce, ale také Srdce Otcovo! Copak jsem vám neřekl, že jsem v Otci a Otec ve Mně? Jestliže jsem Já v Otci a Otec ve Mně, pak také Moje Srdce je v Otci a Jeho Srdce je v Mém. Říci, že nejsme nerozluční a že netvoříme Jednotu, to znamená popřít Má Slova. Nebuďte otroky svého rozumu a nevěřte argumentům tohoto světa.
Řekni Mi, které stvoření má srdce podobné Srdci Mariinu? Žádné není jako Mariino! Od samého počátku dokonalé, od svého narození Neposkvrněné a plné Milosti, převyšující svou milostí milosti Mých Andělů. To proto se Andělé ptali jeden druhého: "Kdo je ta, která se skrývá za Svým závojem?" "Proč se vrcholky hor tak hluboce s úctou uklání, když kolem nich prochází?" "Kdo je ta, která se bez poskvrny v Srdci tolik podobá Bohu?" "Viděli jste, jak celé Boží stvoření klopí oči, když Ona jde kolem?" "Kdo je ta, která napájí zahrady Svou milostí jako Pramen, jako studna
vody živé?" "Kdo je Ta se Srdcem tak čistým, naplněným milostí Boží, které ve dne v noci touží po Bohu a trvá v dokonalé jednotě s Nejvyšším?" "Kdo je ta Panna, která
přes ohromné bohatství ctností a milosti je tak pokorná, že Nejvyšší Bůh z Ní nikdy nespustí Své Oči?" Mnoho Mých Andělů mlčelo v obdivu, chyběla jim slova...
V tomto Srdci, v této Propasti milosti jsem ukázal Svou moc. Stvořitel nebe a země, Stvořitel milosti nalezl Svoje nebe v tomto nebi, Svou milost v této milosti, aby tak přijal způsob života nevolníka. Přišel jsem k Nádherné Pokoře sloužit, ne aby Mi sloužila. Já, Vykupitel lidstva, slíbený Mesiáš, přišel jsem k dokonalému obrazu Mého Nejsvětějšího Srdce, abych sdílel bolesti, radosti, utrpení, mučednictví, zázraky, zrady, agonie, bičování, probodení a ukřižování - která by obě Naše Srdce společně usmiřovala.
Každá chvilka, kterou Moje Matka strávila na zemi,
byla dokonalým hymnem lásky, milosrdenství, pokory a čistoty; poklad z Mých pokladů. Do tohoto Svatého Srdce, které je obrazem a obdobou Mého Nejsvětějšího Srdce, jsem přišel stát se Boho-Člověkem, chodit v Jejích stopách za ní, aby později Ona následovala Mne Řekl jsem již, že Ona i Já jsme se dělili o všechno cestou ke Kříži. Naše
jednota byla tak hluboká a dokonalá, že jsme nepotřebovali řeč: jediná domluva byla v Našich Srdcích. Nemusel jsem Jí za Své nepřítomnosti předávat Svá slova a své myšlenky. V síle Mého Svatého Ducha všechno věděla, v Jejím panenském Srdci Jí bylo všechno známo, neboť měla Boha a Bůh měl Ji. Jejím každodenním pokrmem byla Vůle Věčného Otce.
Ach, stvoření! Moje Duše žasne, že tak mnoho z vás odmítá Její Srdce! Moji Andělé se chvějí před tím dnem, kdy obviním tyto lidi! Ale pro vás, kteří jste Ji ctili a milovali, zůstane Brána do Jejího Srdce otevřená, abyste mohli vstoupit do nebe. Já pak řeknu tobě, který jsi Ji miloval a ctil: "Pojď. Tvoje láska k Ní byla na zemi tak veliká, že dnes můžeš vstoupit do svého obydlí a hluboce se sklonit před Mým Svatým Chrámem." Stvoření, To Veliké Znamení na nebi - Žena sluncem oděná, která ochromuje strachem démony - to Veliké Znamení, které svítí na Nebi a zahání Temnotu, to není nikdo jiný než Moje Matka. Tu Nejsvětější Pannu jsem povznesl jako protiklad proti Temnotě, aby byla pro vás pro všechny jasným ohnivým Sloupem, který vede vaše kroky v noci, a ve dne aby byla Sluncem, které zahání vaši hroznou temnotu.
Ten den, kdy Jsem byl v Jejím panenském Lůně počat Duchem Svatým, všechny démony ochromil strach, zatímco v nebi ohromné zástupy nebeského vojska velebily Boha a zpívaly:
"Sláva Bohu na výsosti
a pokoj lidem dobré vůle."
Tak jsem tedy sestoupil z nebe do nebe, ze Svého trůnu na Svůj trůn... Ano, kde kvetla každá ctnost a uchvacovala svou vůní dokonalé Lásky Mé Nejsvětější Srdce. Srdce Mé Dokonalé Matky je neporovnatelné a milováníhodné... Od chvíle Jejího Neposkvrněného Početí bylo Její Srdce neustálou modlitbou, smírným Kadidlem, nepřetržitou adorací Boha. To je Moje Vinice, kterou mocná Ruka Mého Otce kultivovala, aby Pravá Vinná réva zapustila Své kořeny v její půdě.
Pojďte k Srdci vaší Blahoslavené Matky, které září jako den. Přijďte si pro Její milosti. Jsou nesčetné a jiskří jako paprsky vycházející z Jejích Dlaní. Moje Srdce, plné milosti a pravdy, stalo se Tělem v Jejím Panenském Lůně plném milosti a pravdy. A nyní Obě Naše Srdce spojená v Jedno dobývají Hořký Mor, ne fyzickou silou, ani silou paží, ale láskou a posvěcením."
Tak jsem tedy sestoupil z nebe do nebe, ze Svého trůnu na Svůj trůn... Ano, kde kvetla každá ctnost a uchvacovala svou vůní dokonalé Lásky Mé Nejsvětější Srdce. Srdce Mé Dokonalé Matky je neporovnatelné a milováníhodné... Od chvíle Jejího Neposkvrněného Početí bylo Její Srdce neustálou modlitbou, smírným Kadidlem, nepřetržitou adorací Boha. To je Moje Vinice, kterou mocná Ruka Mého Otce kultivovala, aby Pravá Vinná réva zapustila Své kořeny v její půdě.
Pojďte k Srdci vaší Blahoslavené Matky, které září jako den. Přijďte si pro Její milosti. Jsou nesčetné a jiskří jako paprsky vycházející z Jejích Dlaní. Moje Srdce, plné milosti a pravdy, stalo se Tělem v Jejím Panenském Lůně plném milosti a pravdy. A nyní Obě Naše Srdce spojená v Jedno dobývají Hořký Mor, ne fyzickou silou, ani silou paží, ale láskou a posvěcením."
Přesto můžeme nalézt místa hluboké úcty k Synu i k jeho Matce, která se projevuje vyvyšováním jejich důstojnosti: zasvěcováním se, korunováním, prohlašováním je za nejvyšší vládce území, spirituality apod. Tak Francie provolala Pannu Marii za svou Královnu a k její poctě vystavěla katedrálu Notre Dame v Paříži; Francie bývá nazývána Mariinou prvorozenou. Zásvětný akt celého světa Mariinu Neposkvrněnému Srdci provedl podle požadavku fatimského zjevení Papež Jan Pavel II. Ježíši i Marii se zasvěcuje každý křesťan, když se chce vědomě odvrátit od cesty světa a aktivně pracovat (aspoň na sobě) pro obnovu a tím i záchranu světa.
Obnova a záchrana světa - nosná spiritualita mnoha společenství, řeholních i laických. Z nich vyniká především Schönstattský institut; přinášíme fotoreportáž z korunovace Panny Marie za Královnu třetího tisíciletí v jejich kapličce Betlém v Rokoli u Nového Města nad Metují, nebo Mariánské kněžské hnutí.
Mariin úkol, který dostala pod křížem, aby přivedla ke spáse všechny lidi, které její Syn vykoupil, se naplňuje pomocí činnosti jejích nedokonalých nástrojů. Podstatou této činnosti není nějaká zvláštní horečnatá náboženská aktivita, ale odevzdávání se v každém okamžiku Bohu a Marii, aby jejich vůle byla totožná s Jejich Vůlí. Pak budou moci být mnozí zachráněni díky zásluhám, které pro ně vydobyli jiní; jde přece o to, aby byli zachráněni všichni, ne aby někdo byl navěky ztracen.
Tak se naplňuje Plán spásy, stanovený předvěkým úradkem Božím, pomocí Dvou Srdcí, Ježíšova a Mariina.
NEJFREKVENTOVANĚJŠÍ OBRAZY PANNY MARIE S JEJICH TITULY
|
obsah
|
předchozí
|
další
pointer_____________________________________________________________________________________
|
INDEX
______________________________________________________
stopa
7-11 / Maria, Dvě Srdce a Plán spásy
_________
