SŽÍRAVÁ TOUHA PO BOHU - KONVERZE

Lidé touží po Bohu. Ve svém srdci stále cítí hlad po lásce, po nesmírném přátelství, které člověk nemůže nabídnout a poskytnout, nechtějí se smířit se svou lidskou konečností. Přece není možné, aby člověk skončil smrtí své bytí stejně jako bezduché zvíře, rozpadl se na kolující hmotu a byl zcela zapomenut! A tak hledá Nekonečno, a mnozí je nacházejí; někteří však ulpějí na majetku, cti, prestiži, požitcích a těle, a tak se s Bohem minou, když Ho zamění za stvořená jsoucna.    Sžíravá touha po Bohu, hlad po Bohu, žízeň po Bohu - synonyma vyjadřující nepokoj lidského srdce. Jsou důležitou vnitřní stopou Boha v lidském srdci a lidské duši. Augustin to vyjadřuje slovy: "Nepokojné je naše srdce, dokud nespočine v Tobě, ó Bože!"    Toto toužení, hledání a nalezení (nalézání) Boha není možné bez vnitřního obrácení, bez konverze. Konverzi prožívají mnohokrát za život křesťané, prožijí ji také nevěřící, když Boha naleznou a obrátí se k němu. Je označujeme za konvertity, jsou další a to viditelnou stopou Boha, který zachraňuje svým zásahem konkrétního člověka, nad jehož ubohostí se smilovává a dává se mu poznat. Na tyto konkrétní lidi je možné ukázat prstem. Často je jejich poznání Boha vede k nespokojenosti s životem tradičních křesťanů, těch "líných kaprů v bahnité vodě", a stávají se "problémovými" křesťany. Pokud nezastávají extrémní názory, k čemuž často inklinují, je jejich nově získaná víra velkým přínosem a povznesením pro celou Církev, zvláště však pro tu místní.    Vassule Pán Ježíš říká, jak bychom měli jednat a čím se zabývat, abychom rostli v Boží lásce: TOUHA PO BOHU[1]    "Já Jsem. (…) Naslouchej a piš:    Tvorstvo! Duše! Ty, kdo Mne čteš, ty, kdo Mne slyšíš, chval Mne, oslavuj Mne, veleb Mne od rána do večera, oslavuj Mne a vzdávej Mi úctu bez ustání; jako náhradu za ty, kteří Mě nikdy nechválí ani neoslavují; dobrořeč Mi, cti Mě a měj touhu po Mně. Nikdy jsi neslyšel o Písni tří mladých mužů?*) Chápej tedy a hlásej to všem národům, Duch Pravdy je s vámi se všemi.    Mé malé děti, připomenu vám, že se v modlitbě setkáváte s Bohem. Jsem Bůh živý, cítím, jestli své modlitby jen odříkáváte ústy. Chci, abyste po Mně toužily; abyste po Mně žíznily, dychtivě Mne hledaly. Nehledejte nic jiného než Mne; přejte si být stále se Mnou spojeni; líbit se Mi, těšit Mne, cítit a slyšet Mne; mějte touhu po Mé Přítomnosti, ať vás nic z tohoto světa neoklame, protože jestli vás svět nenávidí, vzpomeňte si, že dřív než vás nenáviděl Mne. Dávejte Mne na První místo - nezraňujte Mé Svaté Srdce tím, že byste Mě zanedbávaly. V Mé blízkosti pocítíte Mou Lásku, Můj Pokoj a tato harmonie Nebes, kterou mám se Svými Anděly, může být i vaše, když ke Mně přijdete blíž. Miluji vás všechny věčnou láskou, láskou, kterou na zemi nejste schopni pochopit. Pojďte a ukáži vám teď, jestli chcete, co znamená Opravdový Život v Bohu. Slavnostně prohlašuji, že každý, kdo žije v Lásce, žije ve Mně, svém Bohu, a Já žiji v něm.    Probuďte se ze spánku, procitněte ze své letargie a neklamte sami sebe, když říkáte: "Já miluji Pána a On to ví, vždycky tomu tak bylo, a proto mám čisté svědomí." Dnes vám říkám, abyste se vrátili ke Mně. Jestli se zeptáte "ale jak se máme vrátit?", pak vám řeknu, že tím, že se obrátíte, a když řeknete "ale my jsme obráceni, jak se máme obrátit?", pak vám řeknu, že touhou po Mně, když budete po Mně žíznit. Hledejte Mne, Svatého; přijďte a klanějte se Mi. Ať jsem vaším údělem, Já, váš Svatý. Ať se v Mé Přítomnosti vaše oči rozplývají slzami lásky. Buďte bdělí, buďte bdělí, kdybyste věděli, jak strašně nebezpečné je neznat příčinu svých hříchů, necítit své viny, a ztratit smysl pro to, co je dobré a co zlé! Odolávejte ďáblově taktice, buďte bdělí při modlitbách, buďte se Mnou ve stálé modlitbě. Modlete se bez přestání. Dejte Mi pocítit, že je ve vás stálá touha po Mně, stálá modlitba. Modlitba vycházející z vašeho srdce, to je touha po Bohu.    Moji milovaní, chcete-li růst v Mé Lásce, odložte svou netečnost a bezmyšlenkovité modlitby. Být v neustálé modlitbě znamená toužit po Mně, vašem Pánu. Snažte se a chápejte Mé Poselství. Tužte po Mně s radostí, tužte po Mně svým srdcem, a ne svými rty, ať slyším vaše volání "Abba!" Přijďte ke Mně zase jako malé děti, vraťte se ke Mně a ptejte se Mne svým srdcem, hledejte Mne svým srdcem. Pojďte ke Mně, nabídněte Mi své srdce. Oddaností zkrásní vaše duše. Neodchylujte se od Pravdy, protože Pravda je Láska - tak Pojďte ke Mně, plnému Lásky, čerpejte z Mého Srdce. Buďte v Pravdě, žijte v Pravdě neustálou touhou po Mně - dělejte všechny tyto věci, abyste mohli žít.    V těchto dnech vylévám Svého Ducha Milosti na celé lidstvo. Nevšimli jste si, že dávám i těm nejposlednějším? Můj Duch Milosti se vylévá na vaši generaci, aby vás naučil milovat Mne. Přicházím vám připomenout Své Slovo, přicházím rozjasnit tuto tmu Svým Světlem; přicházím vás varovat a probudit z hlubokého spánku. Nepřicházím s hněvem, přicházím s Láskou, Pokojem a Slitováním, abych sňal příkrov smrti, pokrývající vás, národy. Přicházím vám připomenout, že Já jsem Svatý a že máte žít svatě, přicházím vás učit, jak se modlit. Dal jsem vám všechno, abyste pozvedli svou duši ke Mně a měli podíl v Mém Království. Přicházím k vám jako Žebrák a naléhavě vás prosím. Přicházím k vám jako Moudrost, učím vás znovu poznávat Svatost vždy tak horlivou. Nabízím vám Své Srdce. Vždycky tak pokorný se vám nabízím každý všední den jako váš denní Chléb; dávám vám Pokrm, abyste jedli, co srdce ráčí, abyste jedli do sytosti. Proto Pojďte ke Mně, vraťte se ke Mně a velebte Mne, svého Boha. Žehnám vám všem, vdechuji vám Políbení Lásky na čelo. Láska vás miluje. Buďte jedno." *)Píseň tří mladíků (Dan 3,52-90)[2] (Tehdy ti tři v peci jako jedněmi ústy velebili Boha, oslavovali jej a dobrořečili mu slovy:) "Požehnaný jsi, Pane, Bože našich otců, chvályhodný a svrchovaně velebený navěky. Požehnané je tvé slavné svaté jméno a svrchovaně chvályhodné a velebené navěky. Požehnaný jsi ty ve svém svatém slavném chrámě a svrchovaně chvályhodný a slavný navěky. Požehnaný jsi ty na svém královském trůně a svrchovaně chvályhodný a velebený navěky. Požehnaný jsi ty, který shlížíš na hlubiny a trůníš na cherubech, a svrchovaně chvályhodný a velebený navěky. Požehnaný jsi ty na klenbě nebes a velebený a plný slávy navěky. Všechna díla Páně, velebte Pána, chvalte a oslavujte ho navěky. Nebesa, velebte Pána, andělé Páně, velebte Pána. Všechny vody nad nebem, velebte Pána, všechny mocnosti Páně, velebte Pána. Slunce a měsíci, velebte Pána, nebeské hvězdy, velebte Pána. Všechny deště a roso, velebte Pána, všechny větry, velebte Pána. Ohni a žáre, velebte Pána, studeno a teplo, velebte Pána. Roso a jíní, velebte Pána, zimo a chlade, velebte Pána. Ledy a sněhy, velebte Pána, noci a dni, velebte Pána. Světlo a temno, velebte Pána, blesky a mraky, velebte Pána. Země, veleb Pána, chval a oslavuj ho navěky. Hory a vrchy, velebte Pána, vše co na zemi roste, veleb Pána. Prameny, velebte Pána, moře a řeky, velebte Pána. Velké a malé ryby, které plují ve vodě, velebte Pána, všichni nebeští ptáci, velebte Pána. Všechna zvířata divoká i krotká, velebte Pána, lidé, velebte Pána. Izraeli, veleb Pána, chval a oslavuj ho navěky. Kněží Páně, velebte Pána, služebníci Páně, velebte Pána. Duchové a duše spravedlivých, velebte Pána, svatí a pokorní srdcem, velebte Pána. Ananiáši, Azariáši, Misaeli, velebte Pána, chvalte a oslavujte ho na věky. Velebme Otce i Syna i Ducha svatého, chvalme a oslavujme ho navěky. Jsi velebný na nebeské obloze a hodný chvály a nade vše vznešený na věky!"    Touha po Bohu provází lidstvo po celou jeho historii. V Bibli čteme, že v období od Henocha, vnuka od třetího Adamova syna Séta, se začíná vzývat Hospodinovo jméno (Gn 4,26), a to až dosud. Písmo svaté obsahuje nádherné poutní písně, které vyjadřují (snad i náš) vztah k Bohu, ke chrámu, k sobě: Ž 122 Pozdrav svatému městu Jeruzalému Zaradoval jsem se, když mi řekli:    "Do domu Hospodinova půjdeme!" Už stojí naše nohy    v tvých branách, Jeruzaléme! Jeruzalém vystavěný jako město,    spojené v jeden celek. Tam vystupují kmeny, kmeny   Hospodinovy,    jak to zákon přikazuje Izraeli, aby    chválil Hospodinovo jméno. Tam stojí soudní stolce,    stolce Davidova domu. Vyprošujte Jeruzalému pokoj,    ať jsou v bezpečí, kdo tě milují! Ať vládne mír v tvých hradbách,    bezpečnost v tvých palácích! Kvůli svým bratřím a přátelům    budu říkat: Pokoj v tobě! Kvůli domu Hospodina, našeho Boha,    budu ti přát štěstí. Ž 139 Boží všudypřítomnost, vševědoucnost a všemohoucnost Hospodine, ty mě zkoumáš a znáš,    ty víš, když sedám i když vstávám. Poznáváš mé myšlenky již zdálky;    ať jdu nebo ležím, ty to určuješ,    všímáš si všech mých cest. Slovo ještě nemám na jazyku:    hle, už je znáš, Hospodine, celé. Obklopuješ mě zezadu i zpředu    a kladeš na mě svou dlaň. Podivuhodná je pro mě tvá znalost,    vznešená a nepochopitelná. Kam se mohu uchýlit před tvým duchem,    kam až utéci před tvou tváří? I kdybych vystoupil na nebe, ty jsi tam,    i kdybych ulehl v podsvětí, i tady jsi! I kdybych si připjal křídla jitřenky    a spočinul na nejzazším moři, i tam mě povede tvá ruka    a uchopí mě tvá pravice. I kdybych řekl: "Aspoň temnota mě skryje    a noc mě obklopí místo světla": ani tma ti nebude tmavá,    noc jako den se rozjasní:    temno je pro tebe tak jako světlo. Tys přece stvořil mé ledví,    utkals mě v lůně mé matky. Chválím tě, že jsem vznikl tak podivuhodně,    úžasná jsou tvoje díla. Dokonale znáš mou duši,    má podstata ti nezůstala utajena, když jsem byl tvořen v skrytu,    spřádán v hlubinách země. Tvé oči viděly mé skutky a v tvé knize jsou zapsány všechny;    dny byly stanoveny dříve, než jediný z nich nastal. Jak nedostupné jsou pro mě tvé úradky, Bože,    jak nesmírné je jejich množství! Kdybych je měl sečíst - je jich víc než písku,    dojdu-li na konec, pořád jsem u tebe. Kéž bys, Bože, zabil bezbožníka:    Vrahové ať se ode mě vzdálí! Neboť se záludně bouří proti tobě,    zpupně se vyvyšují tvoji protivníci. Což nemám, Hospodine, v nenávisti ty, kdo nenávidí tebe,    k tvým odpůrcům necítím odpor? Z celého srdce je nenávidím,    stali se mými nepřáteli. Zkoumej mě, Bože, a poznej mé srdce,    zkoušej mě a poznej mé smýšlení! Pohleď, zda jdu cestou špatnou,    a veď mě cestou odvěkou! Ž 148 Nebe a země, chvalte Boha! Aleluja. Chvalte Hospodina z nebes,    chvalte ho na výsostech! Chvalte ho, všichni jeho andělé,    chvalte ho, všechny jeho zástupy! Chvalte ho, slunce a měsíc,    chvalte ho, všechny zářící hvězdy! Chvalte ho, nebesa nebes    a vody, které jsou nad nebesy. Ať chválí Hospodinovo jméno,    neboť on rozkázal, a byly stvořeny. Umístil je na věčné časy,    vydal zákon, který nepomine. Hospodinu vzdejte ze země chválu,    obludy moře a všechny jeho hlubiny! Oheň, krupobití, sníh a dým,    bouřný vítr, který plní jeho slovo. Hory a všechny pahorky,    ovocné stromy a všechny cedry. Všechna zvířata, divoká i krotká,    plazi a okřídlené ptactvo. Králové země a všechny národy,    knížata a všichni soudcové země. Jinoši a s nimi panny,    starci spolu s dětmi. Ať chválí jméno Hospodinovo,    neboť jen jeho jméno je vznešené. Jeho velebnost převyšuje zemi i nebe    a velikou moc dal svému lidu. Chválou je všem svým svatým,    synům Izraele, lidu, který je mu blízký. Aleluja. Ž 145 Boží velikost a dobrotivost Budu tě oslavovat, můj Bože, králi,    budu velebit tvé jméno po všechny věky. Každý den tě budu velebit    a chválit tvé jméno po všechny věky. Veliký je Hospodin a vší chvály hodný,    jeho velikost je nevýstižná. Jedno pokolení zvěstuje druhému činy tvé    a oznamuje tvoji moc. Mluví o nádherné slávě tvé vznešenosti,    rozmlouvají o tvých divech. Vypravují o moci tvých hrozivých skutků,    hovoří o tvé nesmírnosti.    Rozhlašují chválu tvé velké laskavosti, jásají nad tvou spravedlností.    Milosrdný a milostivý je Hospodin, shovívavý a plný lásky.    Dobrotivý je Hospodin ke všem a soucit má se všemi svými tvory.    Ať tě chválí, Hospodine, všechna tvá díla a tvoji zbožní ať tě velebí!    Ať vypravují o slávě tvého království, ať mluví o tvé síle,    aby poučili lidi o tvé moci, o slávě tvé vznešené říše.    Tvé království je království všech věků a tvá vláda trvá po všechna pokolení.    Věrný je Hospodin ve všech svých slibech a svatý ve všech svých činech.    Hospodin podpírá všechny, kdo klesají, a pozvedá všechny sklíčené.    Oči všech doufají v tebe a ty jim dáváš pokrm v pravý čas.    Otvíráš svou ruku a sytíš vše živé s laskavostí.    Spravedlivý je Hospodin všem, kdo ho vzývají, všem, kdo ho vzývají upřímně.    Vyplní vůli svých ctitelů, slyší jejich volání a zachrání je.    Zachovává Hospodin všechny, kdo ho milují, a všechny bezbožníky zničí.    Ať má ústa hlásají Hospodinovu chválu, vše, co žije, ať velebí jeho svaté jméno po všechny věky!    Obrácený člověk se v sebereflexi děsí svých minulých vin a své nehodnosti a je Bohu vděčný za to, že Ho přijal mezi své děti. Krásně to vyjadřuje dialog Vassuly a Krista:[3]    "Když jsem byla uvězněná v temnotě, v zajetí žaláře hříchu, kde špinavé tváře přízraků pronásledovaly mou duši, a myslela jsem, že tam zůstanu, zapomenutá a vyhnaná ze Tvého Věčného Světla, sestoupil jsi jako tisíc zářivých sluncí ze Své Slávy a ozářil mou strašnou noc. Najednou tu někdo stál a mé srdce poskočilo nadějí. Dech sklouzl po mé tváři, otevřel mi oči a Neviditelný Bůh se stal Viditelným. A jak jsem tak stála tváří v tvář Čistotě, Nádheře a Svrchovanosti, začala jsem existovat. Dech Všemohoucnosti mě pozvedl a skončila má bezuzdnost."    "Prachu a popeli - dal jsem ti teď srdce z masa a vdechl do tebe živého ducha. I když tvá mysl klesla do hlubokého zapomnění, Má Milost ti přišla na pomoc a zachránila tě vyléčením. Řekl jsem: "Stanu se jejím Ženichem, jejím Vychovatelem a jejím Ochráncem, a ona bude Mou nevěstou, Mou žákyní a Mým dítětem, a povedu ji podivuhodnou cestou; její nohy budou šlapat po safírech. Budu pro ni září hvězd, když bude procházet pochmurnými údolími, a její holí a oporou, když bude pronásledovaná a štvaná. I když bude přecházet pouště a rokliny, nikdy nebude žíznit nebo hladovět; budu jejím Pohárem a Mé Tělo bude jejím Pokrmem; budu tématem jejích chval a její Písní ve Svých shromážděních."    Nedejme se zmást zdánlivou netečností světa vůči Bohu! Je to jen zdání! Hledá. Nechce však k "pravému prameni vody živé", který má náročné požadavky: milovat Boha a nebýt svázán se světem. A tak mnozí raději nacházejí náhražky pravého náboženství v sektách, různých formách východního polyteismu, meditacích, v hledání nirvány bez požadavků, a pravý Bůh jim tak uniká. - Pro nás ale stopou je, že můžeme zjevně pozorovat duchovnost lidské bytosti, které můžeme svým svědectvím, radou nebo příkladem pomoci k nalezení konečného cíle, společenství s Bohem. - I ti, kdo o sobě tvrdí, že jsou ateisté, se musí vnitřně neustále přesvědčovat a vsugerovávat si představu o neexistenci Boha; je to každodenní činnost, která nikdy nekončí, protože na konci všech úvah a sebepřesvědčování se se krčí malilinká, ale sžírající pochybnost: "A co když přece je?"    Existují však skutečně jedinci, kteří se proti Bohu zatvrdili. To neznamená, že by v Boha nevěřili nebo měli o jeho existenci pochybnost; věří, že je, ale nepomohl jim a nevyslyšel je v jejich časných prosbách, a proto ho nenávidí. Kdo v tomto stavu setrvává, se nakonec prohřeší věčným hříchem proti Duchu Svatému, který ho od Boha navěky odloučí. To je podstatný rozdíl proti ateismu, který Boha pouze nepoznává a popírá jeho existenci pouze akademicky.    Dar víry je svobodný Boží dar, který nijak nesouvisí s žádným osudem nebo předurčením. Každý člověk při svém stvoření dostává tolik darů a milostí, aby mohl dosáhnout Boha a jím slíbené věčné odměny. Tuto pravdu víry definoval již Tridentský koncil. Je tedy na každém, aby s Boží milostí zodpovědně spolupracoval a nepřehlédl "Ruku Mistra", jak uvádíme níže.    K nalezení Boha slouží kromě milosti i "mluvící znaky", které uvádíme v části 9. Nejlépe však k Bohu vede osobní modlitba srdcem a eucharistická adorace. Rovněž mariánská úcta, neboť Maria je tou, která nevede k sobě, ale ke Kristu a k trojjedinému Bohu.    Co ale lidi přivádí ke konverzi, odvrácení se od světa a přiblížení se k Bohu? Uvádíme výklad lékaře, osobní doznání konvertitů i kněze, připravujícího po konverzi na vstup do Církve:        DOTEK RUKY MISTRA              Myra Brooks Byly otlučené a poškrábané a pan dražebník myslel, že to nemá cenu marnit mnoho času s těmito starými houslemi. Zvedl je a s úsměvem volal: "Dobří lidé, co mi za ně dáte? Kdo začne něco nabízet? Kdo nabídne dolar nebo dva?" "Nabídka je na dva dolary, ale kdo dá tři? Tedy budou prodány za tři!" Ne, ne! Ozval se z pozadí šedovlasý pán. Přešel dopředu, staré housle zvedl, vzal do ruky smyčec, otřel z houslí prach, naladil struny, pak zahrál melodii tak čistou a krásnou, vše znělo jako zpěv andělský. Když šedovlasý pán přestal hrát, dražbář opět housle zvedl a volal: "Nyní - co mi za ně nabídnete?" "Tisíc dolarů - a kdo nabídne dva? Dva tisíce - a kdo dá tři?" "Tři tisíce poprvé, podruhé, ano, jsou prodány za tři tisíce." Kolem stojící zástup tleskal. Někteří volali "bravo!" a jiní radostí plakali. Ale mnozí se tázali: "Jak je to možné? Co změnilo jejich cenu?" Odpověď zněla: "Dotek ruky Mistra." Na světě dnes máme mnoho lidí, jejichž život je rozladěn a od hříchů otlučen a zničen. Tento lidský život je lacino nabízen zástupu, který je lhostejný a bez citů, tak jako byly dříve nabízeny staré housle. Kousek slávy, trochu vína, chvilkové zábavy a různé radovánky, toto vše lidi vede rychle do záhuby. Mnohý život, který je už téměř ztracený, se rychle změní, když se dotkne Mistr svou něžnou rukou. Pošetilý zástup tomu nerozumí, že dotek mocné ruky Mistra změní cenu lidské duše, kterou zachrání pro věčnost. Ježíš mu řekl: "Zachee, pojď rychle dolů, dnes musím zůstat v tvém domě." On rychle slezl dolů a s radostí Ho přijal. Všichni, jakmile to uviděli, reptali a říkali: "Vešel jako host k hříšníkovi!" Zacheus se zastavil a řekl Pánu: "Polovici svého majetku, Pane, dám chudým, a jestli jsem někoho o něco ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně!" (srov. Lk 19,1-10).       NÁBOŽENSKÁ KONVERZE A OSOBNOSTNÍ VZORCE [4]    Náboženská víra nejen formuje člověka, ale souvisí i s jeho potřebami. Každý člověk volí to náboženství, případně tu formu ateismu, které pro sebe zažívá jako nejvíce hodnotné, které nejlépe vyhovují jeho intrapsychickým dispozicím.    Z hlediska metodologie můžeme rozlišovat tři roviny motivace, která člověka dovádí k náboženské víře. Primární rovinu představuje motivace transcendentní, pro niž neexistuje nenáboženská alternativa a která člověka přivádí k náboženské víře. Tato motivace je výrazem existenciální a intelektuální citlivosti člověka. Sekundární rovinu představuje psychologická motivace, která specifikuje odklon od ateismu ke zcela určité formě náboženství a vypovídá o základních potřebách člověka a jeho osobnostním nastavení. Terciální rovinu představuje motivace sociologická, jež je rozhodující pro vstup do konkrétní náboženské skupiny a konkrétních mezilidských vztahů. Tato motivace hovoří u jedince především o míře jeho prožitku osamocenosti a ztracenosti.    Primární motivace: smysl, hodnoty a strach ze smrti    Ze sociologického šetření konvertitů v letech 1984-1986 vyplynulo, že pro náboženskou konverzi jako takovou jsou určující tři existenciální faktory: otázka smyslu lidského života, otázka podstaty morálních hodnot a otázka konečnosti lidského života. Stěžejní v otázce smyslu života se ukazuje hledání odpovědi na otázku, zda má život smysl, nikoliv jednoduše, co je smyslem života, zda smysl existuje objektivně, a pokud ano, kdo ho dává? Z psychologického hlediska je prožitek smysluplnosti spojen vždy s naším vnitřním Rodičem, a proto je smysl zažíván jako danost, která k nám přichází zvenčí.    V otázce hodnot zaznívá dilema ateismu: jsou morální hodnoty záležitostí konvence, hlasování lidí, nebo je to něco, co je lidstvu dáno a co lidé pouze lépe či hůře poznávají? Na vědomé rovině se často předpokládá, že normy jsou věcí konvence, ale při hlubší reflexi vede tento předpoklad k těžké kognitivní disonanci. Neexistují morální soudy, které by nevycházely z danosti dobra a zla, a právě tato danost, která není empiricky doložitelná, vedla konvertity k předpokladu existence vyššího Zákonodárce, tedy Boha.    V otázce úzkosti ze smrti je ze všech existenciálních faktorů vztah k náboženství nejpřímější. Podle I. D. Yaloma představuje úzkost ze smrti jednu ze základních konstant lidské psychiky a religionistická teorie říká, že náboženská víra od představy osobní neexistence vždy nějakým způsobem osvobozuje    Sekundární motivace: láska, svoboda a moc    Podle Karen Horneyové může člověk ve zdravých mezilidských vztazích volit jednu ze tří možností, jak se vztahovat k ostatním lidem: činit kroky k nim, od nich, nebo proti nim. Nemůže nevolit, neboť nevolba je už krokem od. Podle svých převládajících postojů si člověk vytváří odpovídající životní hodnoty a tyto hodnoty lze shrnout pod tři odlišitelné maximy - lásku, svobodu a moc.    Thomas Harris mluví o tom, že každý člověk se v raném dětství rozhoduje pro jeden ze tří základních životních postojů: Nejsem OK - Jsi OK, Nejsem OK - Nejsi OK a Jsem OK - Nejsi OK. Poněkud vágní výraz OK užívá Harris k označení oceněníhodnosti sebe sama a zevního světa ve smyslu: Jsem či nejsem milováníhodný, potažmo: Svět je či není bezva. Převládající životní postoje se formují jako odpověď na základní rodičovské příkazy. Pozice Nejsem OK - Jsi OK se formuje jako odpověď na rodičovský příkaz: "Smíš žít, jen když budeš hodný." Pozice Nejsem OK - Nejsi OK je reakcí na nařízení: "Smíš žít, jen když potlačíš své pocity." A pozice Jsem OK - Nejsi OK se vytváří jako odpověď na poselství: "Smíš žít, jen když budeš úspěšný."    Přijetí některé z těchto tří pozic umožňuje člověku najít v životě řád a možnost strukturace světa. Do jaké míry tyto pozice korespondují s volbami různých náboženských systémů a hodnotami, které tyto systémy jedinci nabízejí?    Náboženské nabídky    Z religionistického hlediska s nabídkou lásky jako nejvyšší hodnoty lidského života přichází zejména křesťanství, které vnímá svět jako přitažlivé místo pro přebývání a láskou se míní především prožitková kvalita "milování-hodnosti". Možnost být milován je základní hodnotou, s níž křesťanství přichází na současný světonázorový trh, a v propagandistické podobě se s ní setkáváme u sloganů typu Bůh tě miluje, Ježíš tě má rád ap. Teprve druhotně je v křesťanství pod hodnotu lásky zahrnuto i aktivum milovat, tedy empatické a charitativní vztahování k ostatním lidem, živým bytostem a světu jako celku.    S hodnotou svobody se setkáváme u hinduismu a buddhismu. Tato náboženství hovoří o světě jako o místě utrpení a strasti, případně jako o iluzi, od níž se člověk musí osvobodit. Tím se často myslí stažení do vnitřního světa. I když tato náboženství v některých svých směrech oceňují mezilidskou vzájemnost, charitu a pomoc, je i v těchto případech vztahování se k druhým lidem spíše nástrojem k dosažení základní nabízené hodnoty - osvobození od světa.    Konečně s nabídkou moci jako univerzální vztahové hodnoty lidského života přichází na naši paranáboženskou scénu hnutí Nového věku a v jeho rámci nejrůznější alternativní léčitelé a psychoterapeuti, astrologové, čarodějníci, homeopati, případně mimozemšťané. Recept Nového věku reaguje na pocit dnešních lidí "Jak málo mám život ve své moci" a typické je, že agrese v lidském nitru zde nejsou potlačovány, nýbrž uvolňovány. Životní energie je zaměřována na výkon a úspěch.    Ateistické paralely    Pokud vycházíme z předpokladu, že lidé si volí tu reprezentaci reality, která jim z nejrůznějších důvodů vyhovuje, paralely k jednotlivým náboženstvím a odpovídající typologii T. Harrise a K. Horneyové můžeme rozpoznávat i u ryze světských postojů a myšlenkových proudů.    S preferovanou hodnotou lásky se můžeme setkat u Harrisovy životní pozice Nejsem OK - Jsi OK. Očekávaným postojem je zde poddajnost a spíše než o vládnutí zde jde o tendenci pomáhat a podřizovat se. Životním heslem je poněkud zamindrákované "Kdybych jen byl jako ty… (úžasný ideále)" a v nenáboženském prostředí se s tímto postojem můžeme setkat u různých pomáhajících profesí, humanistů a aktivistů charitativních hnutí. Zde podobně jako u etablovaného křesťanství vyvolávají projevy agresivních sil v člověku pocity viny a jakýkoliv prožitek nadřazenosti nad druhými je vědomě odmítán. Sklony k pocitům méněcennosti a opovrženíhodnosti (= nejsem OK) vysvětlují i vznik politických a společenských hnutí sebemrskačsky zavrhujících západní civilizaci jako celek a nostalgicky glorifikujících všechno, co je vnímáno jako přírodní, nezkažené a západní civilizací nedotčené.    Vysoce postavenou hodnotu svobody můžeme očekávat u Harrisova postoje Nejsem OK - Nejsi OK. Setkáváme se s ním zejména u nejrůznějších skeptiků a zklamaných pozorovatelů cizího a vlastního života, ale též u příslušníků drogové a protestní subkultury, nadšenců pro změněné stavy vědomí, konzumních materialistů typu diváků mýdlových telenovel a zapálených fandů do světa počítačů a internetu. Společným jmenovatelem všech těchto postojů je životní motto "Nic nemá smysl" a slovem nic se myslí reálný svět, reální lidé a reálné emocionální vztahy. Ve snaze otupit bolest vede svoboda, po které tito lidé touží, k odstupu od světa a k životu na velmi nízké úrovni, k životu bez bolesti a sváru, ale také bez chuti a zápachu, což je u těchto lidí vnímáno jako životní moudrost, tolerance, nelpění a schopnost vystačit si sám.    Hodnotu moci a prosperity bychom mohli spojovat s narcistickým přesvědčením: "Já jsem Bůh." Lze očekávat, že se s tímto postojem setkáme především u nejrůznějších životních vítězů a ambiciozních hvězd. Jsou to lidé, kteří se cítí nekonečně lepší než ostatní a kteří chtějí svůj život zvládnout pomocí inteligence, vůle, případně krásy. Jsou to lidé se sklony k nadřazenosti, kteří jsou často pyšní na svou schopnost zvládnout "všechny" problémy. Patří sem ale i vyznavači nejrůznějších mesiášských ideologií typu komunismu, liberalismu a fašismu.    Terciální motivace: nebýt sám    Uváděné srovnání slouží k přiblížení osobnostních struktur, které stojí za různými formami náboženského a světského přesvědčení. Je však nutno zvážit, že v náboženské konverzi hraje významnou roli i terciální motivace, která vychází z potřeby člověka nebýt sám a stát se částí vyššího společenského celku.    Terciální motivace vedou k postoji přijatému ad hoc, který plní požadavky a názory okolí. S jeho významností se setkáváme u tradičních lidových církví, jejichž příslušníci často přijímají náboženské přesvědčení podle sociálního okolí, do kterého se rodí, případně podle prostředí, v němž celý život žijí. U konverzí v dospělém věku se s důležitostí této stránky setkáváme především u sekt. Jednak v rámci tzv. love-bombing, bombardování láskou, jakéhosi druhu hry na sociální blízkost, jednak v rámci úlevně zažívaného spoléhání se na otcovskou autoritu vůdce, který člověka miluje a chrání.    Terciální motivace, vycházející z Jungovy persony, se často obtížně odlišují od motivací sekundárních, které jsou výrazem autentické osobnosti. Každá skupina vytváří na své členy nátlak k přijetí skupinového ideálu. Přitažlivost konkrétních jedinců pak do značné míry splývá s přitažlivostí skupinových hodnot, které tito jedinci svým vnějším vystupováním reprezentují, a mnohdy není jasné, zda přitažlivost se týká jejich autentického, či maskovaného vyjádření.    Žít je úžasné    Uvedené předpovědi lze snadno ověřovat pozorováním. Jestliže je další chování nepotvrdí, pak byla analýza chybná nebo teorie stanovisek nesprávná. Uvědomuji si však, že spíše než z psychologického hlediska mohou naznačené vazby vyvolávat skepsi z druhé strany: Jsme všichni tak snadno zaškatulkovatelní? Znamená to, že ať zvolíme jakékoliv životní přesvědčení, vždycky jde jen o ideologickou berličku, jejíž povaha je determinovaná naší osobnostní strukturou? Copak žádná psychologická teorie, žádné poznání, náboženství ani životní postoj nedokáže člověka dovést k autonomnímu vyřešení hádanky jeho života?    Neodvažuji se soudit. Fakt je, že existují náboženství, která nestaví na myšlených systémech. Patří mezi ně filosofie zenového buddhismu nebo teologie Ježíšova křesťanství. Postoj těchto systémů ke schopnosti člověka zachránit sama sebe vlastními silami a prostřednictvím ideatorních konstruktů náboženství je nanejvýš skeptický. Co podle nich zachraňuje, je bezprostřední vztah k realitě (filosofie zenu), případně žitý vztah k dějinným událostem (Ježíšovo zmrtvýchvstání). Tedy nikoliv užitečnost nějakého myšleného systému, ale jeho vztah k pravdě.    Neodvažuji se ani posuzovat, do jaké míry lze tento životní postoj přirovnávat ke čtvrté životní variantě, kterou nabízí T. Harris Jsem OK - Jsi OK , tedy "Jsem milování-hodný a ty, světe, jsi bezva". Podle Harrise tento postoj není výsledkem pocitu, ale rozhodnutí a snad ho lze charakterizovat sloganem "Žít je úžasné".    ANKETA [5]    Anketu jsme pojali poněkud netradičně. Zaměřili jsme se na postoje, které jednotliví respondenti zaujímají v průběhu procesu konverze. Položili jsme tři podobné otázky třem osobám, z nichž první právě odpovídá na Kristovo pozvání svou upřímnou touhou stát se Jeho učedníkem. Druhý dotázaný se jím již stal a teď se učí svou víru žít. A jako třetí se nám svěřuje se svými zkušenostmi člověk, jehož povoláním je být pro druhé průvodcem na cestě víry. Věřím, že odpovědi všech tří budou podnětem k zamyšlení, jak těm lidem, kteří právě uslyšeli Mistrovu nabídku: "Pojďte a uvidíte…" (Jan 1,39), těm, kteří již s Tomášem odpověděli "Můj Pán a můj Bůh!"(Jan 20, 28), ale možná i těm, kteří zatím nemohou uvěřit "…dokud nevloží svou ruku do rány v Jeho boku…"(Jan 20,25). Lenka, připravující se na přijetí sv. křtu Co Tě vedlo k tomu, že jsi zatoužila se stát křesťankou?    Když jsem se dívala okolo sebe začala mi vadit ta dnešní uspěchaná doba, zloba, neuctivost a lež mezi lidmi. Začala jsem tedy hledat to, co mi v mém okolí chybělo. Právě v křesťanství jsem objevila čistotu. Cítila jsem najednou, že chci být křesťanem. Jaké jsou reakce Tvého okolí a jak se vyrovnáváš s případným nepochopením?    Můj otec je ateista a o mé víře neví, nebyl by schopen to přijmout. Matka je věřící a mé rozhodnutí přijala. Manžel s mým rozhodnutím souhlasí a podporuje ho, přestože má své osobní představy o Bohu, je velmi tolerantní. Jaká jsou Tvá očekávání před přijetím sv. křtu?    Nemyslím, že by křest znamenal nějakou velkou změnu v mém životě. Vnímám to jako jakési stvrzení toho, co žiji. Jenom jsem dřív vnímala Boha spíše uvnitř sebe a netušila, že ho mohu hledat i v kostele. Chtěla bych se také seznámit více do hloubky s učením katolické církve. Josef, 28 let, konvertita Jaký je Tvůj příběh obrácení?    Prvním impulsem byla moje žena, kterou jsem poznal v roce 1997. Pak seznámení s její širokou rodinou. Konečný vliv na rozhodnutí udělat něco se svým životem pak měl místní farář, který mě velmi oslovil svým kázáním. Ten také vedl moji přípravu a následně mě pokřtil. Nakolik se tvůj život změnil vstupem do církve?    Co se týká církve, tak nijak zásadně, ale co se týká víry, pochopil jsem, že vztah k Bohu je pro mě určitým způsobem života, se kterým se ztotožňuji a snažím se mu co nejvíce přibližovat. Nejdůležitější je pro mě vlastní svědomí, které trénuji, aby bylo co nejcitlivější. Splnila se všechna Tvoje očekávání, která jsi měl před přijetím křtu a co se Ti nelíbí na dnešní církvi?    Ano, splnila. Na církvi mi ze začátku vadilo snad všechno. Ale postupem času, když jsem začal rozlišovat mezi církví a vírou, jsem dost věcí pochopil. Toho s čím se stále nemohu vypořádat je pořád dost, je to ale spíše lidský faktor, který mi vadí. P. Mgr. Jan Novotný, kaplan u katedrály Svatého Ducha S jakými představami k Vám chodí lidé žádající o přijetí do církve?    Ve velké většině je jejich touha upřímná, i když nějaké konkrétní představy o životě v církvi chybí. Lidé je znají např. z vyprávění prarodičů. Často se stává, že ti, pro které je křest pouze módní záležitostí nebo věcí chvilkového vzplanutí, přípravu ani nedokončí. Je doprovázení těchto lidí vždy radostné?    Určitě ano. I když obtížné. Žádný porod není bezbolestný. V přípravě na přijetí křtu jsme svědky zrodu nového člověka v Kristu. Co má dělat právě pokřtěný křesťan, aby neztratil cestu?    Nebát se náročnosti, kterou na ně klade Kristus a jeho učení. Důvěrný život s Bohem, svátosti, vzdělávání se v učení církve a nalezení dobrého křesťanského společenství jsou prostředky, jak víru, která je v počátcích spíše věcí citu, neztratit. Totéž ale platí i pro ty, kdo jsou ve víře v Boha vychováváni od dětství. Každý má svoji vlastní cestu a každému Bůh nabízí pomocnou ruku.    Najít Boha! A už ho neztratit! Touha, ale i sžírající obava, že Ho hříchem ztratíme. Vede až k depresi, k šílenství lásky. Bůh je však ona maximální nekonečná Láska. Je třeba se stále vracet, stále obnovovat, stále znovu nalézat, stále znovu a znovu konvertovat, až budeme zkonvertováni do Kristova obrazu. Takové nás bez problémů Nebeský Otec přijme k sobě.    Věřící v Boha toto realizují při modlitbách, rozjímáních, při přijímání Eucharistie, návštěvami kostela a posvátných míst při poutích, duchovním svatým přijímáním, vzděláváním se a četbou náboženské literatury, exerciciemi, nošením posvěcených předmětů a užíváním svátostin, zejména však trvalou snahou být Božím přítelem, tedy žít ve stavu milosti posvěcující a růstu v ní.    [6]"Šťastné jsou národy, které umí oslavovat Mé Nejsvětější Srdce! Budou žít v jasu Mé přízně. Šťastné jsou národy, které se zasvěcují Mému Nejsvětějšímu Srdci! Co bych pro ně pak neudělal! Dodržím Svůj slib a jednoho dne uvidí Můj trůn. Přísahal jsem na svoji Svatost, že je budu držet v bezpečí ve Svém Srdci, a to také učiním... Ve své věrnosti nikdy nezklamu. A ty buď Mým potěšením v Mých shromážděních a neboj se. Nyní zbývá již jen málo času a nikdo nemůže uniknout Mé Hodině. Pamatuj si: Já jsem tvé Útočiště. Vytvoř si domov v Mém Nejsvětějším Srdci, nikdy se ode Mne nevzdaluj. Miluji tvé povzdechy žízně po Mně, tvém Bohu: Žehnám ti. Modli se za ty, kdo nekonají pokání. I je miluji tak, jako miluji tebe. Moje láska k vám je nezměrná. Pamatuj, že Já jsem je s tebou navždy.    Obnov se v Mém Duchu. Já Jsem je tvůj Utěšitel i tvůj Nápoj, je tvůj Chléb. Co prospěje člověku, když získá celý svět a všechny poklady, které obsahuje, a ztratí svůj život? Jezte Mne a pojďte a pijte Mne. Větší poklad vám nemohu nabídnout. Říkám vám celou pravdu: Když Mne nejíte a nepijete, nemáte v sobě život. Já jsem Chléb Života. Můj Duch na vás spočívá."    [7] A nakonec si pamatujte: abyste se osvobodili od svých lidských náklonností a slabostí, proste Mého Ducha, aby vám pomohl - proste! a bude vám dáno. Jsem mírný a pokorného srdce a znám všechno ve vašich srdcích, tak proste Mého Ducha a Můj Duch vám přijde na pomoc; Duch vás dnes prosí, modlete se často tuto modlitbu: Ježíši, ani smrt, ani život, ani anděl, ani kníže, nic co existuje, nic co přijde, žádná moc z výšin či hlubin, ani žádná stvořená věc mne od Tebe nikdy nebude moci odloučit. Přísahám Ti navždy svou věrnost - to je má slavnostní přísaha. Pomoz mi zachovávat tuto přísahu na věky věků. Amen.

[1]	Vassula Rydén: Opravdový Život v Bohu; poselství z 2.10.1989 "Touha po Bohu" http://www.tlig.cz/msg/vass456.html
[2]	F. kard. Tomášek & Česká liturgická komise Praha: Denní modlitba Církve (ranní chvály - modlitba uprostřed dne - nešpory - modlitba před spaním), str. 922,1139 + 814, 1031, Cittâ del Vaticano 1987
[3]	Vassula Rydén: Opravdový Život v Bohu; poselství z 31.3.1995 v Oipu (Japonsko) "Tvůj závod ještě neskončil - Rozhodl jsem se spěchat se svým návratem" (část); http://www.tlig.cz/msg/vasb919.html
[4]	Prokop Remeš: "Náboženská konverze a osobnostní vzorce"; čas. Psychologie Dnes 9/2001; uvedena literatura: Eliade, M., Culianu, I. P. (1993). Slovník náboženství. Praha: Český spisovatel; Frielingsdorf, K. (2000). Agrese vytváří vztahy. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství; Harris, T. A. (1997). Já jsem OK, ty jsi OK. Praha: Pragma; Hayesová, N. (1998). Základy sociální psychologie. Praha: Portál; Holm, N. G. (1998). Úvod do psychologie náboženství. Praha: Portál; Horneyová, K. ( 2000). Neuroza a lidský růst. Praha: Triton; Souhrnná zpráva o výsledcích sociologicko-psychologického šetření u skupiny 30 konvertitů provedená v letech 1984-1986 na území hl. města Prahy, samizdat, 1986 http://www.studovna.cz/scripts/detail.asp?id=269
[5]	Anketa - Hospodin zná cestu spravedlivých…; připravil Pavel Kavalír http://ikd.diecezehk.cz/clanek.php?claid=1451;
[6]	Vassula Rydén: Opravdový Život v Bohu; poselství z 13.6.1996 "Já jsem Chléb Života"; http://www.tlig.cz/msg/vasb968.html
[7]	Vassula Rydén: Opravdový Život v Bohu; poselství ze 17. září 1992 "Proste Mého Ducha o pomoc, proste!"; http://www.tlig.cz/msg/vass749.html

obsah | předchozí | další
pointer_____________________________________________________________________________________