EUCHARISTIE - SVATOSTÁNEK

DŮM NAŠEHO BOHA

   Jdeme městem (nebo vesnicí) a najednou stojíme před kostelem. Kostel. Dům našeho Boha. Dům našeho Otce. Smíme jít dál? Jsme zváni. Přijmeme pozvání?
   A jsme uvnitř. Máme-li to štěstí, že se blíží doba mše svaté, nezarazí nás kovová mříž ani skleněné zábrany proti zlodějům, ale nalezneme Boží chrám přístupný. Je zde chlad a posvátné prostředí. Někdo by prohlížel sochy a obrazy, katolík ale nepřišel do muzea. Jeho první pohled hledá svatostánek a věčné světlo. Bydlí zde Bůh? Je zde přítomen můj Spasitel ve svaté Eucharistii? Nebo byl kostel o Boha "vybrakován" a vidím jen historickou a uměleckou památku? Ano, říkáte, Bůh je všudypřítomný v celém světě, přírodě i lidech. Přesto Ho můžeme nalézt fyzicky přítomného, skrytého ve způsobách, které chrání Jej i nás, neboť nikdo nemůže spatřit Boha a zůstat naživu. Ale tady je značka o Bohu, stopa, kterou zde opatrují lidé jako znak, který nesměl nikdy uhasnout u Hospodinova oltáře v jeruzalémském Chrámu (srov. Ex 27,20), vyjadřující Jeho eucharistickou přítomnost.
   My nechceme navštívit památku. V našem kostele Bůh přítomen je. Jeho Tělo je uloženo a chráněno v oltářním svatostánku. Smíme za Ním přijít kdykoli, a On nás přijímá, protože nás miluje. Smíme být spolu. Aspoň chvíli, než nás denní povinnosti vyženou do syrového světa.
   Můžeme potěšit našeho Spasitele i sebe alespoň krátkou modlitbou - rozmluvou s Ním, vlastně krátkou adorací. (O ní viz část 7-4).

Kdy se poprvé v kostele objevilo tzv. věčné světlo a jaký má přesně význam? ^[1]

   Už prvotní církev dbala na to, aby nemocní a umírající měli možnost přijímání eucharistie i mimo slavení bohoslužby. Proto se Eucharistie uchovávala, původně v domech kleriků, později v samotných kostelech. Zpočátku se k tomuto účelu používala sakristie nebo malý výklenek v lodi kostela či nádoba ve tvaru holubice zavěšená se stropu, později se díky rozvíjející se eucharistické úctě začaly používat svatostánky větší, které pojaly i monstranci k výstavu Eucharistie. A znamením, že se v daném místě uchovává Eucharistie, byla permanentně hořící lampa - věčné světlo. Přesnou dataci, kdy se začalo používat, dnes těžko zjistíme.

ÚCTA K EUCHARISTII MIMO MŠI SVATOU ^[2]

   25. Úcta vzdávaná eucharistii mimo mši má pro život církve nesmírnou cenu. Taková úcta je úzce spojena se slavením eucharistické oběti. Kristova přítomnost pod posvátnými způsobami, které se uchovávají po mši - přítomnost trvá, dokud trvají způsoby chleba a vína^[3] - vyvěrá ze slavení Oběti a tíhne ke svátostnému a duchovnímu společenství.^[4] Je věcí pastýřů, aby povzbuzovali, mimo jiné osobním svědectvím, k eucharistické úctě, zvláště k výstavu Nejsvětější svátosti a k uctivému zastavení se před Kristem přítomným pod eucharistickými způsobami.^[5].
   Je krásné důvěrně s ním rozmlouvat, ležet na jeho hrudi jako milovaný učedník (srov. Jan 13,25) a nechat se jemně pronikat nekonečnou láskou jeho srdce. Má-li se křesťanství v naší době vyznačovat především "uměním modlitby",^[6] jak necítit novou potřebu setrvávat dlouho v duchovním rozhovoru, v tiché adoraci, v postoji lásky před Kristem přítomným v Nejsvětější svátosti? Kolikrát jsem, moji milovaní bratři a sestry, učinil tuto zkušenost a čerpal z ní sílu, útěchu a podporu! O této praxi, kterou učitelský úřad ^[7] znovu a znovu chválil a doporučoval, nám svědčí četní svatí. Zvláště se tím vyznačoval sv. Alfons Maria de Liguori, který napsal: "Mezi všemi pobožnostmi je tato, totiž klanět se svátostnému Ježíši, hned první po svátostech, Bohu nejdražší a nám nejužitečnější".^[8]
   Eucharistie je nevýslovný poklad; nejen když se slaví, ale i když se před ní člověk zastaví mimo mši, umožňuje to čerpat ze samého pramene milosti. Křesťanská komunita, která chce být schopnější kontemplovat Kristovu tvář, jak jsem to doporučil v apoštolských listech Novo millennio ineunte a Rosarium Virginis Mariae, nemůže nerozvíjet tento aspekt eucharistické úcty, v němž se prodlužují a rozmnožují plody přijímání těla a krve Páně.

[1]	http://www.katolik.cz/otazky/otx.asp?ot=752
[2]	ECCLESIA DE EUCHARISTIA, Encyklika Jana Pavla II. biskupům, kněžím a jáhnům, zasvěceným osobám a všem věřícím laikům o eucharistii a jejím vztahu k církvi ze 17.04.2003 (text ČBK)
[3]	Srov. TRIDENTSKÝ EK. KONCIL, Sess. XIII, Decretum de ss. Eucharistia, kán. 4: DS 1654.
[4]	"Communio" - Srov. Rituale Romanum: De sacra communione et de cultu mysterii eucharistici extra Missam, 36 (n. 80).
[5]	"Návštěva Nejsvětější svátosti" - Srov. tamtéž, 38-39 (č. 86-90).
[6]	JAN PAVEL II., apoštolský list Novo millennio ineunte ( 6. 1. 2001), 32: AAS 93 (2001), 228.
[7]	"Ať věřící během dne neopomíjejí konat návštěvu Nejsvětější svátosti, která musí být uchovávána v kostelích na zcela zvláštním místě a s největší úctou podle liturgických zákonů, protože návštěva je důkazem vděčnosti, znamením lásky a patřičným uznáním zde přítomnému Kristu Pánu"; PAVEL VI., encyklika Mysterium fidei (3. 9. 1965): AAS 57 (1965), 771.
[8]	Visite al SS. Sacramento ed a Maria Santissima, Introduzione: Opere ascetiche, Avellino 2000, str. 295.

obsah | předchozí | další
pointer__________________________________________________________________________________________________________