KRISTOVY STOPY VE SVATÉ ZEMI

NEJSVĚTĚJŠÍ MÍSTA    Kdo by nechtěl navštívit Svatou zemi, po níž chodil za pozemského života Ježíš Kristus se svými apoštoly, svou Matkou a věrnými učedníky?! Otázkou k tomu je, jaký účel by měla mít taková náročná cesta. Pro někoho to bude skutečně hledání Božích stop, pro katolíka a pravoslavného to bude dotyk a uctění stop zejména utrpení Páně, pro ostatní křesťany kontrola správnosti a výuka biblické geografie a pro nevěřící návštěva míst s dlouhou historií, velmi zajímavých, opředených biblickými zvěstmi. Křesťanský Orient, vlastně ne, tak tomu bylo kdysi dávno do 7. století po Kristu. Dnes muslimský Přední Východ a území, kde se neustále třou tři monoteistická náboženství, křesťanství, židovství a islám.    Nicméně, jde o návštěvu a uctívání Kristových relikvií. Můžeme si v duchu na určitých místech připomínat evangelní a biblické zprávy. Můžeme obdivovat a soucítit s utrpením Páně i celého Vyvoleného národa. Můžeme putovat po Kristových cestách a snažit se na svět dívat očima Pána, i očima učedníků, i očima zástupů, které za ním přicházely. Bylo by ale hříchem propadnout nostalgii a nevytěžit maximum pro povzbuzení ve víře: vždyť kolik dnes existuje lidí, kteří skutečnost Kristova života chtějí popírat!    Jenže přijmout Ježíšovu existenci, znamená Ježíše Krista jako celek, tedy nejenom jako člověka, od jehož narození se počítá letopočet, ale i jako Božího Syna s absolutními nároky na člověka, kterého jako Bůh stvořil. A tato druhá část je pro mnoho lidí velmi obtížná. Byla neuvěřitelná i pro Kristovy současníky - vždyť zemřel opovrženíhodnou smrtí, a ani se nebránil.    Naštěstí zde nejsou pouhá památeční zastavení nad mapou, ale většina míst je poseta chrámy, kde je možné nejen rozjímat nad skutečností, která se udála kdysi v historii, ale klanět se Božímu činu v jeho domě, před Jeho tváří ve svatostáncích Zaslíbené země.    Připojili jsme proto výčet biblických míst podle evangelií a k tomu historickou i současnou mapu těch míst a množství fotografií.    Tady je tedy ta kolébka křesťanství, zde žil a působil náš Spasitel, zde nás, lidstvo, vykoupil a zde také po své smrti vstoupil na nebesa. Zde ustanovil všechny svátosti, zde vykonal bezpočet zázraků - fyzických, duchovních i prostého lidského milosrdenství - zde je to ohnisko, ze kterého poslal apoštoly evangelizovat svět, kde byla započata evangelizace světa. A kdyby Pán přišel dnes, opět by do současného světa musel rozesílat nové apoštoly, protože se svět pomalu opět vrací k hodnotám, jimiž Bůh opovrhuje a které trestá, jako v Babylóně a v Sodomě i jinde.    Cílem této části je duchovně putovat s Pánem, adorovat Ho na všech místech, kde to jen lze, přiblížit si poznání o jeho spasitelské misi, a tak se ve své víře v Boha upevnit a potvrdit si ji.        Rejstřík míst uvedených v evangeliích [1]    místo odkaz popis Ain Karem neuvedeno    Podle tradice bydliště kněze Zachariáše, který docházel do jeruzalémského Chrámu konat službu u oltáře (Lk 1,8.23). Sem chvátala P. Maria, aby navštívila příbuznou Alžbětu (Lk 1,39). Pěší cesta rvala asi 30 hodin.    Na místě setkání stojí františkánský kostel Navštívení P. Marie. Původní kostel byl ze 4. století, dvojitý, horní a dolní. V dolní části se ukazuje sluj, kde údajně ukryla Alžběta nemluvně Jana před vrahy krále Heroda. Tady P. Maria pobyla si 3 měsíce (Lk 1,56). Na tomto místě měl prý Zachariáš jen letní příbytek.    Vlastní dům, kde se narodil sv. Jan Křtitel, je v samém městečku, od letního sídla vzdálený několik set kroků. Dnes je nad místem narození trojlodní chrám Narození sv. Jana Křtitele, Předchůdce Páně, který od r. 1585 patří františkánům. Od oltáře vedou schody do jeskyně Janova narození. Arimatie Lk 28,51    Odtud pochází Josef z Arimatie (Mt 27,57; Mk 15,42; Jan 19,38), bydlící v Jeruzalémě, v jehož zahradě pod Kalvárií byl Kristus pochován v novém hrobě. Betánie (u Jeruzaléma) Jan 11,18; Lk 19,29; Mk 11,1    Městečko ležící na východním svahu ®Olivetské hory, asi 3 km od ®Jeruzaléma, název znamená "Palmové místo". Bydleli zde Marta, Maria a Lazar. Kladou se sem příběhy o návštěvách Krista (Jan 11,1; Lk 10,38-42), vzkříšení Lazara (Jan 11,1-46), v Betánii byl Ježíš hostem Šimona Malomocného a při hostině slavnostně pomazán Marií, Lazarovou sestrou (Mt 26,6-13; Mk 14,3-9; Jan 12,1-11). Z Betánie učinil Kristus Pán slavný vjezd do Jeruzaléma (Jan 12,12-19; Mt 21,1-11; Mk 11,1-11; Lk 19,28-44). Večer se potom vrátil zpět do Betánie (Mk 11,11; Mt 21,17). Směrem k Betánii vyvedl P. Ježíš apoštoly před svým Nanebevstoupením (Lk 24,50). Betánie (za Jordánem) Jan 1,28    Osada na břehu u brodů přes ®Jordán naproti ®Jerichu. Zde došlo ke křtu Páně, který sem přišel z Galileje. Sem se Kristus uchýlil po odchodu z Jeruzaléma po slavnosti stánků, když ho židé hledali, aby ho zabili (Jan 10,40; srov. Jan 11,7). Zde také dostal zprávu o Lazarově nemoci (Jan 11,6-8). Tady také byli povoláni první učedníci (Jan 1,35-51). Betfage Mt 21,1; Mk 11,1; Lk 19,29    Městečko mezi ®Betánií a ®Jeruzalémem na východním svahu ®Olivetské hory, název znamená "Dům fíků". Odtud bylo přivedeno oslátko pro slavný Kristův vjezd do Jeruzaléma (Mt 21,1-11; Lk 19,29-44; Mk 11,1-11; Jan 12,12-19). Tradiční místo je označeno františkánskou kaplí. Uvnitř je tzv. betfagská stéla tvaru krychle z křižáckého období, ozdobená na čtyřech stranách malbami (učedníci odvazující oslátko, vzkříšení Lazarovo, poselství o Lazarově nemoci a slavný vjezd do Jeruzaléma).    Sem se klade i místo rozhovoru P. Ježíše s Martou (Jan 11,21-27). Bethesda Jan 5,2    Rybník v Jeruzalémě u Bravní brány, jméno znamená "Dům milosrdenství". U rybníka bylo sloupořadí s pěti síněmi (podloubími) pro ochranu nemocných při nepohodě. Ve vodě byli lidé zázračně uzdravováni (Jan 5,4). Byl nedaleko Chrámu. Dnes leží na nádvoří kláštera Bílých otců u Mariiny brány. V jeho blízkosti, rovněž na nádvoří kláštera, je kostel sv. Anny, který byl postaven na místě domu sv. Jáchyma. Zde se podle tradice narodila Panna Maria. U rybníka Bethesdy P. Ježíš uzdravil 38 roků nemocného (Jan 5,7) a hájil konání zázraků v sobotu (Jan 5,17-47). Betlém Mt 2,5-6    Město v ®Judsku, 7 km jižně od ®Jeruzaléma, jméno znamená "Dům chleba". Ve SZ se nazývá Efrata. Betlém je rodištěm Ježíše Krista (Mt 2,1), je nazván Betlémem Judským na rozdíl od Betléma Galilejského (Mt 2,1.5-6), městem Davidovým (Lk 2,11; 2,4).    Sem přišel Josef s Marií, aby se nechali zapsat (Lk 2,3-4). Pastýřům oznámil anděl Narození (Lk 2,11). Nad Betlémem pěli andělé "Gloria" (Lk 2,14), do Betléma se vypravili pastýři (Lk 2,15). Na Betlém jako rodiště Ježíšovo ukazovali jeruzalémští kněží a učenci na Herodův dotaz (Mt 2,5-6). Do Betléma přišli Tři králové (Mt 2,8), odsud utíká sv. Josef s Pannou Marií a Ježíškem do Egypta před Herodovými úklady (Mt 2,13-15). V Betlémě a okolí dal Herodes povraždit děti do dvou let (Mt 2,16).    Na jihovýchodním konci Betléma na obvodu města je jeskyně, v níž se narodil Ježíšek. Nad jeskyní je vybudována bazilika Narození Páně. Je 54 m dlouhá a rozdělená 48 sloupy 6 m vysokými z červeného mramoru ve čtyřech řadách na pět lodí. Jeskyně je pod presbytářem, jde se do ní dvojím schodištěm, denní světlo do ní nevniká. Místo narození je označeno stříbrnou hvězdou a latinským nápisem "Hic de Virgine Maria natus est Jesus Christus" (Zde se narodil z Panny Marie Ježíš Kristus). Na pravé straně jeskyně je výklenek, kde se podle tradice klaněli Ježíškovi tři králové. S jeskyní souvisí tři podzemní svatyňky: kaple sv. Josefa, kde dostal napomenutí od anděla k útěku do Egypta; kaple sv. Mláďátek, místo, kde prý skryly matky své děti před Herodem, a oratoř sv. Jeronýma, kde prý překládal Písmo svaté (Vulgátu). Jsou zde hroby sv. Eusebia, sv. Pavly a její dcery sv. Eustachie, hrob sv. Jeronýma. Všechny jsou prázdné. Jihovýchodně od chrámu je tzv. Mléčná jeskyně, kde prý prodlévala Panna Maria s Ježíškem před útěkem do Egypta. Bílý kámen jeskyně rozpuštěný ve vodě dává bílou barvu mléka a místní ženy ho přidávají dětem do nápoje při krmení. Nedaleko stojí kaple sv. Josefa, a to na místě domu, v němž podle tradice Svatá Rodina přebývala před útěkem do Egypta. V okolí se také ukazují tzv. pole pastýřů, místo, kde se jim ukázal anděl a odkud pospíchali do Betléma.    Bylo zde zřízeno biskupství. Od r. 1840 má každý opat v Saint Morice ve Švýcarsku titul betlémského biskupa. Betsaida Galilejská Jan 12,21; Jan 1,44    Rybářská osada v ®Galileji na západním břehu ®Genezaretského jezera. Jméno znamená "Dům rybářství". Odtud pocházejí apoštolové Petr, Ondřej a Filip (Jan 12,22). Obyvatelé Betsaidy byli zatvrzelí, proto Pán pronáší nad Betsaidou "Běda" (Mt 11,21; Lk 10,13). Podle evangelií se jedná o místo, kde bylo vykonáno nejvíce zázraků (Mt 11,20). Betsaida Juliina (Julias) Mt 14,13; Lk 9,10    Dnes je zde beduínská vesnice Mesadije. V okolí Betsaidy Juliiny P. Ježíš uzdravil slepce (Mk 8,22-26) a mnohé jiné ze zástupů (Mt 14,14; Lk 9,11); okolí Betsaidy Juliiny bylo pustinou (Mt 14,13; Lk 9,10). Tady byly zázračně nasyceny zástupy ze 2 ryb a 5 chlebů a zbylo 12 košů zbytků (Mk 6,30-46; Mt 14,13-23; Lk 9,10-17; Jan 6,1-14). Tady byly rozpuštěny zástupy, Kristus se šel modlit na horu a apoštolové se zatím plavili na druhou stranu ®Genezaretského jezera. Kristus sám k nim potom přicházel po jezeře (Mk 6,45; Mt 14,22). U Betsaidy Julias chtěly zástupy provolat Krista králem (Jan 6,15-16). Cedron Jan 18,1    Potok, tekl východně od Jeruzaléma a odděloval svým korytem ®Jeruzalém od ®Olivetské hory. Dále teče do rybníka ®Siloe a po jihovýchodním ohybu vtéká do ®Mrtvého moře. Hebrejsky "Kidron" (černý, tmavý, zimní).    Přes potok se šlo po lávce do ®Getsemanské zahrady a na Olivetskou horu. Sem šel po Poslední večeři Pán se svými učedníky a po zajetí nazpět veden před Annáše.    Údolí ®Cedronu se nazývá také "královské", protože se tu setkal Abrahám s Melchisedechem, který obětoval Bohu oběť chleba a vína a žehnal Abrahámovi. Také se jmenuje josafatské podle krále Josafata (873-849 př. Kr.) (Joel 4,2). Cézarea Filipova Mk 8,27    Město ležící asi 10 hodin severně od ®Genezaretského jezera na úpatí pohoří Antilibanonu u pramenů ®Jordánu. Dříve se jmenovala Paneas. Jiné jméno je také Cézarea Gaulonitská podle území Gaulonitis (®Iturea), kde ležela. Dnes je zde vesnice Banias.    Do Cézareje Filipovy šel Kristus s apoštoly z ®Betsaidy Juliiny. Cestou vyznal Petr jménem všech apoštolů Kristovo božství a mesiášství (Mt 16,13-16; Mk 8,27-30). Na toto prohlášení mu Ježíš dal příslib primátu v Církvi (Mt 16,17-19). Zde také předpověděl svoje utrpení (Mt 16,21-23; Mk 8,31; srov. Lk 9,22). Zde také P. Ježíš pronesl slova o následování (Mt 16,24-28; Mk 8,34; Lk 9,23-27). Podle Eusebia z Cézareje Filipovy pocházela žena pohanka trpící krvotokem, která byla uzdravena v ®Kafarnaum ve chvíli, kdy se dotkla Ježíšova roucha; jmenovala se prý Veronika. Dalmanuta Mk 8,10    Jiný název pro jméno města ®Magdaly na západním břehu Jordánu. V dalmanutských krajinách chtěli farizeové na Pánu Ježíši, aby jim dal znamení z nebe, ale on jim řekl, že dostanou jen znamení Jonášovo (srov. Mt 16,1-14; Mk 8,11-21). Desetiměstí, Dekapolis Mk 8,10Mt 4,25; Mk 5,20; 7,31    Území v ®Zajordání na východ a jihovýchod od ®Genezaretského jezera. Území patřilo k ®Palestině do roku 64 po Kr. Patřila tam města: Abila (není táž jako Abila Lysaniášova podle Lk 3,1), Gadara, ®Gerasa (není táž jako Gerasa podle Mt 8,28; Lk 8,26), Filadelfia, Pella, do níž se schovali jeruzalémští křesťané a judští obyvatelé před dobytím Jeruzaléma r. 70 po Kr. (srov. Mt 24,16), Dion, Kanatha, Hippus, Skythopolis a Adra. Židé tady žili v menšině s pohany. Z Desetiměstí přicházely za Kristem zástupy (Mt 4,25; Mk 7,31), zde hlásal o svém uzdravení posedlý z krajiny ®gerasenské (Mk 5,20), v těchto končinách uzdravil Pán hluchoněmého (Mk 7,32-37). Efrem, Efraim Jan 11,54    Městečko se rozkládalo na kopci 823 m.n.m. v Efrémském pohoří na severní hranici Judska. Sem se uchýlil Kristus s učedníky, když mu velekněží a farizeové ukládali o život. Bylo to po Lazarově vzkříšení, když Kaifáš pronesl výrok, že je lépe, aby zahynul jeden za lid než aby zahynul celý národ (Jan 11,49-50). Dnes z něj zbyla nepatrná muslimská vesnice Taijibe. Efrem byl poslední zastávkou Páně před velikonočními událostmi v Jeruzalémě a před jeho smrtí. Enon Jan 3,23    Místo, kde křtil sv. Jan Křtitel; nelze přesně určit. Předtím křtil v Betánii za Jordánem (Jan 1,28). Místo křtu se podle tradice klade na pravý břeh Jordánu nedaleko Bethsanu (Skythopolis). Galilea Jan 2,11    Severní část ®Palestiny, sestávala z bývalých území kmenů Zabulon, Neftali, Aser a Isachar (srov. Mt 4,13-16). Území Galiley se táhlo na sever až k ®Sidonu, ®Týru, Antilibanonu a Sýrii, na jih po pohoří Gelboa, na východ po ®Jordán a na západ k fénickému pobřeží. Mt 4,15 ji nazývá Galilea "pohanská". Obyvatelé mluvili vlastním nářečím, byli proto poznatelní (Lk 22,59; Mk 14,70; Mt 26,73). Galilejský lid byl jednoduchý, prostý, srdečný, nábožný a věřící (srov. Jan 4,45; Lk 4,14-15). Galilea byla velmi úrodná a jezero Genezaretské nevyčerpatelným zdrojem obživy.    Místa, která patří do Galileje a o nichž mluví evangelisté, jsou: ®Genezaretské jezero, ®Kafarnaum, ®Nazaret, ®Betsaida, ®Korozaim, ®Magdala, ®Kána Galilejská, ®Tiberias, ®Naim a hora ®Tábor.    Do styku s Galileou přišel Pán jako dítě. Do Nazareta se vrátil z Egypta sv. Josef s P. Marií a Ježíškem (Mt 2,19-23). V Galileji prožil Ježíš své mládí až do svého vystoupení (Lk 2,39.51). Z Galileje odešel k Jordánu, aby dal od sv. Jana pokřtít (Mt 3,13). Z Galileje snad kromě Jidáše pocházeli všichni první učedníci a později apoštolové. Galilea je Kristova vlast, otčina. Ježíš je často nazýván Galilejský (Mt 26,69). Kristus oznamuje apoštolům, že je po Zmrtvýchvstání předejde do Galileje (Mt 26,32; Mk 14,28). Z Galileje pocházelo také mnoho žen, které Ho na misijní cestě doprovázelo a podporovalo (Mt 27,55; Lk 23,49). Ženám u hrobu po svém Zmrtvýchvstání řekl, aby oznámily jeho bratřím, aby odešli do Galileje (Mt 28,10). Jedenáct učedníků pak odešlo do Galileje na přikázanou horu (Mt 28,16)…    V Galileji začal svoji veřejnou činnost v Káni Galilejské (Jan 2,1-11). V Galileji pronesl většinu svých podobenství a řečí a utišil na Genezaretském jezeře bouři (Mt 8,23-27). Genezaret Mt 14,34    Genezaretská krajina u západního pobřeží Genezaretského jezera. Zde je město ®Betsaida. Pán zde učinil mnoho zázraků; nemocní se uzdravili tím, že se dotkli třepení Kristova roucha (Mk 6,53-56; Mt 14,34-36). Rozmlouvá zde s farizeji o tom, co poskvrňuje (Mt 15,1-20; Mk 7,1-23). Území je velké 6x3 km. Podle Talmudu nemůže být ráj nikde jinde než v Genezaretu. Genezaretské jezero Lk 5,3    se rozkládá v Galileji, má podobu lyry; je dlouhé 21 km, široké 11 km, hluboké 50-70 m, plochu má 144 km2. Jezerem protéká celou délkou Jordán. Má několik názvů: Genezaretské podle roviny Genezaret podél západního pobřeží; Tiberiadským podle města Tiberias na západním pobřeží; Galilejské - se nevyskytuje; zato se často nazývá "moře".    U jezera byli vyvoleni první učedníci (Mt 4,18-22; Mk 1,16-20; Lk 5,1-11). Z lodi mluvil Kristus k zástupům (Lk 5,3); zázračný rybolov (Lk 5,4-11); utišení bouře (Mt 8,23-27; Mk 4,35-40; Lk 8,22-25); kráčí po moři (Mt 14,24-28; Mk 6,47-52; Jan 6,19-21); odmítá nepravé následovníky (Mt 8,19-20; Mt 8,21-22; Lk 9,59-60); po jezeře kráčel Petr (Mt 14,28-32); modlitba Otčenáš (Mt 6,9). Mluvil zde v mnoha podobenstvích. Druhý zázračný rybolov (Jan 21,3-7). Po Zmrtvýchvstání se Kristus zjevil jedenácti, učinil zázračný rybolov a udělil Petrovi primát (Jan 21,2-19). Gerasa Mk 5,1; Lk 8,26; Mt 8,28    Gerasenská krajina, pohanský kraj, kde bydlelo málo Židů.    Pán tady uzdravil posedlého "Plukem" (Lk 8,26-39; Mk 5,1-20), podle Mt 8,28-34 uzdravil Pán dva posedlé. Zbytky jeskyní a hrobů, kde posedlí bydleli, se nalézají na břehu této části jezera (Mt 8,28; Mk 5,1; Lk 8,27). Getsemany Mt 26,36; Mk 14,32; Jan 18,1    Getsemanská zahrada leží na úpatí ®Olivetské hory. Je zvána i dvorec, popluží, jinde zahrada. Od ®Jeruzaléma je vzdálená asi půl hodiny chůze. Do zahrady Pán často chodíval, aby se modlil (Lk 22,39; 21,37). O tomto místě také dobře věděl Jidáš (Jan 18,2; Mk 14,43). Zde se Kristus potil krvavým potem (Mt 26,38; Mk 14,34). Zde byl zrazen Jidášem a odveden před Kaifáše (Mt 26,36-56; Mk 11,43-52; Lk 22,39-53). Zde učinil zázrak, když veleknězovu služebníku Malchovi uzdravil Petrem uťaté ucho (Jan 18,10; srov. Mt 26,51; Mk 14,47; Lk 22,50).    V Getsemanské zahradě stojí bazilika Úzkosti a krvavého potu Krista Pána. V ohrazené zahradě je osm prastarých oliv.    Cestu Krista Pána od Poslední večeře do Getsemanské zahrady připomíná Církev, když na Zelený čtvrtek po mši svaté přenáší kněz Nejsvětější Svátost ze svatostánku do postranního oltáře. Golgota Jan 19,20    Pahrbek západně od ®Jeruzaléma v blízkosti města, nyní uvnitř města. Golgota bylo popravištěm. Golgota je židovský název, Kalvaria latinský, obojí značí podobu lidské lebky, "lebková hora" (Mt 27,33; Mk 15,22; Lk 23,33; Jan 19,17). Na Golgotě byl ukřižován Ježíš Kristus se dvěma lotry (Mt 27,35; Mk 15,24; Lk 23,33; Jan 19,18). Cestou na Kalvárii donutili Šimona Cyrenského (Mt 27,32; Mk 15,21; Lk 23,26), aby nesl Spasiteli kříž až na Kalvárii. Nikdo to nechtěl udělat, bylo to ponižující, všichni se styděli pomoci odsouzenému. Cesta, kudy šli, se nazývá "Via dolorosa" (cesta bolestná, cesta křížová).    Byl to smutný průvod. Čtyři římští vojáci měli provést ukřižování, ostatní šli jako ochrana průvodu. Průvod vedl římský setník, který měl dohled na ukřižování, napravo a nalevo od Ježíše šli po dvou vojáci, za Ježíšem dva lotři, kteří měli být spolu s ním ukřižováni; pak dav lidu, zbožné ženy s Ježíšovou Matkou, sv. Jan, Miláček Páně, a konečně zvědavci, Židé i pohané. Samozřejmě tu šli farizeové, zákoníci a snad i velekněží, kteří se radovali ze Spasitelovy smrti. Podle tradice byla mezi ženami i Veronika. Podala Pánu roušku, aby si setřel pot. Na vrácené roušce byla otisknuta věrná podoba Tváře. Veronika není blíže známá. Tradice říká, že donesla roušku do Říma papeži Klementovi.    Ježíšova cesta na Golgotu bývá zobrazována v kostelech 14 obrazy - zastaveními křížové cesty.    S Kristem byli ukřižování dva zločinci, kteří se mu rouhali (Mt 27,44; Mk 15,32), Luk 23,39 říká, že se rouhal jen jeden a druhý (jmenoval se podle tradice Dismas, nekající lotr Gistas) ho napomínal.    Podle evangelistů pronesl Pán na kříži sedm posledních slov (výroků):    1. "Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí" (Lk 23,34).    2. "Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji" (Lk 23,43).    3. "Ženo, hle, tvůj syn! Hle, tvá matka!" (Jan 19,27)    4. "Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?!" (Mt 27,46; Mk 15,34)    5. "Žízním" (Jan 19,28).    6. "Je dokonáno!" (Jan 19,30)    7. "Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha" (Lk 23,46; Mt 27,50; Mk 15,37).    Smrtí Ježíše Krista končí Starý a začíná Nový zákon. Na znamení toho se roztrhla chrámová opona, země se třásla a pukaly skály (Mt 27,51), otvíraly se hroby a mrtví vstoupili do Jeruzaléma (Mt 27,53). Dodnes je na Kalvárii v žulové skále velká trhlina, 6 m hluboká a 15 cm široká z této doby. Setník (pozdější sv. Longin, byl pro víru sťat) zde vyznává Kristovo božství (Lk 23,47; Mk 15,39), sv. Jan byl u samého kříže (Jan 19,27). Aby bylo jisté, že Ježíš zemřel, byl mu proboden bok až do srdce (Jan 19,34), a vyšla krev a voda.    Pod místem, kde stál Spasitelův kříž, je Adamova jeskyně a v ní se ukazuje ona trhlina ve skále. Podle legendy zde pochoval Noemův syn Sem Adamovu lebku. Při puknutí skály začala Kristova krev stékat trhlinou na lebku (odtud prý jméno hory "Lebka"). Všechny tři kříže byly stejně velké, nebylo možné poznat, který z nich je Kristův, když se za císařovny Heleny kříže našly. Teprve zázrakem to bylo oznámeno: tehdejší jeruzalémský biskup sv. Makarius se dotkl těžce nemocné osoby jedním i druhým křížem, bezvýsledně. Jakmile se k ní přiblížil třetím křížem, ihned byla uzdravena. - S tím se pojí dva svátky: Nalezení sv. Kříže (3. května) a Povýšení sv. Kříže (14. září) ve výroční den přinesení svatého kříže, uloupeného Peršanům, řeckým císařem Herakliem r. 629 slavně do Jeruzaléma.    Křížová cesta v Jeruzalémě jde přibližně těmi samými místy, kudy šel Pán Ježíš. Začíná v soudní síni u Piláta - dnes nádvoří bývalých tureckých kasáren (I. zastavení). Na úpatí schodiště z paláce byl na Krista vložen kříž - dnes poblíž schodiště do kasáren (II. zastavení). Zastavení III.-IX. jdou ulicí a jsou označena sloupem (III. zastavení), svatyní (IV. A V. zastavení), zlomkem sloupu (VI. zastavení). Na toto místo se klade výjev s Veronikou; je zde také kostel sv. Veroniky. VII. zastavení je označeno kaplí. VIII. zastavení označeno křížem a IX. sloupem. Zastavení X.-XIV. jsou v bazilice Božího hrobu na Kalvárii.    Schodiště z Pilátova paláce mělo podle tradice 28 mramorových schodů. Tyto schody jsou dnes uctívány v Římě v Lateráně a mají název Scala Sancta, Svaté schody. Jsou pokryty dřevem, aby se nepoškodily, a vystupuje se po nich pouze vkleče. Na úpatí jsou dvě mramorové skupiny: Ježíš s Jidášem a Kristus před Pontským Pilátem. Nahoře je malá kaplička (zbytek Lateránského paláce) Sancta Sanctorum, Svatyně svatých, kde se uchovávaly dříve relikvie a posvátné věci.    Místo, odkud Pilát ukázal lidu zbičovaného a zmučeného Krista, je v Jeruzalémě u oblouku Ecce Homo (Ejhle, člověk - Jan 19,5). U oblouku je klášter a svatyně Sionských sester.    Boží hrob v Jeruzalémě je skryt pod kupolí chrámu Božího hrobu. Je to malá kaple obložená červeným mramorem; uchovává jen zbytky Ježíšova hrobu. Kaple 8,5x5,5 m má dvě části, kapli andělskou, kde se ukázal anděl ženám po Zmrtvýchvstání, a vlastní hrob 2x2 m (vejdou se sem max. 3 osoby). Po pravé straně je místo vytesané ve skále v podobě lavice, na níž tělo Kristovo odpočívalo. Místo je přikryto mramorovou deskou.    Zde se se svým Synem rozloučila Panna Maria, sv. Jan Evangelista, Maria Magdaléna a jiné zbožné ženy; sem poslali Židé stráž, aby hlídala hrob. Tady vstal Ježíš Kristus z mrtvých a ukázal se ženám. Sem spěchali Petr a Jan a viděli pohřební plátna (Jan 20,4-7). Zde se Kristus ukázal Marii Magdaléně (Jan 20,16). Gomora Mt 10,15    ®Sodoma Hakeldama Mt 27,8    Pole Krve, název pole koupeného od hrnčíře za 30 stříbrných, které Jidáš pohodil v Chrámě, mzdu krve za zradu (Mt 27,8). Pole je velké 16x12 m, leží nad Hinnomským údolím; původně se odtud brala hrnčířská hlína. Sv. Helena ohradila pole zdí. Byla zde vystavěna i svatyně, v okolí bylo plno hrobů a jeskyní, ve kterých se od Kristových dob usazovali poustevníci. V blízkosti Pole Krve je nyní řecký klášter sv. Onifria s jeskyní, v níž světec žil.    Židé neměli hřbitovy ani pohřebiště, pohřbívalo se na vlastním pozemku. Koupí pole se splnilo Jeremiášovo mesiánské proroctví (Mt 27,9; Jer 32,6-12) s volně vztaženým proroctvím Zachariášovým (Zach 11,12).    Jidáš dostal 30 stříbrných. Podle Exodu to byla cena (náhrada) za zabitého otroka (Ex 21,32). Jidáš se podle tradice oběsil na území Hakeldamy. Hora Blahoslavenství neuvedena    Tou horou má být podle staré tradice Kurun Hattin v ®Galileji jihozápadně od ®Genezaretského jezera. Hora se vypíná do výšky 50 m. Jiní ji hledají poblíž ®Kafarnaa. Opírají se o zprávy evangelií (Mt 5,1-2; Lk 6,17-18), které tomu místu odpovídají lépe. Místo je v blízkosti "Sedmi pramenů", nazývá se Tabgha; za Kafarnaem je pak návrší se skálou, z níž Pán pronesl kázání.    Na horu Ježíš vyšel, aby se tu modlil (Lk 6,12; Mk 3,13). Ráno k sobě povolal učedníky a vyvolil z nich Dvanáct apoštolů (Mt 10,1-4; Mk 3,13-19; Lk 6,12-16), proto se nazývá i "hora apoštolská". Pod horou na skalním ostrohu pronesl Kristus "horské" kázání (Mt 5-7; Lk 6,20-49). Horou blahoslavenství se nazývá proto, že zde byla pronesena slova o oslavě spravedlivých a blahoslavených. Idumea Mk 3,8    území jižně od ®Palestiny, také Edomea.    Název pochází od Edómců, potomků Esaua, který podle Gen 25,30 řekl svému bratru Jakubovi: "Dej mi to uvařené ryšavé, neboť jsem náramně zemdlený. Proto se jmenuje Edóm, to je ryšavý." Ryšavým vařením se míní čočka, kterou Esau rád jedl. Edóm znamená ryšavý, červený. Edomité, Edómci byli nepřáteli Židů. Za doby babylonského zajetí obsadily vylidněné ®Judsko. Juda Makabejský je porazil a území jim odňal. Proroci často Idumejským vyhlašovali pomstu, poněvadž v nich viděli nepřátele slíbeného Spasitele. Zejména prorok Abdiáš (Abd 1) prorokoval proti Edómcům, kteří obsadil prázdnou zemi a ke zbytku obyvatelstva se chovali krutě. Iturea Lk 3,1    Iturejská krajina, jedna z pěti (Iturea, ®Trachonitis, Auranitis, Gaulonitis, Batanea), které tvořily v severním ®Zajordání tetrarchát Heroda Filipa. Na tomto území vystoupil sv. Jan Křtitel. V severním cípu leží město ®Cézarea Filipova. Izrael neuvedeno    ®Palestina Jericho Lk 19,1-10    Město asi 8 hod. pěší chůze z Jeruzaléma, v Kristově době velmi bohaté, s cirkem, vodovody, divadlem, také zvané Jericho Herodovo.    Při cestě do Jericha uzdravil Pán dva slepce (Mt 20,29-34; Mk 10,46-52), Marek mluví jen o jednom slepci. Do blízkosti Jericha se klade setkání s matkou Zebedeových synů Salome (Mt 20,20-28; srov. Mk 10,35-45), do této oblasti patří podobenství o milosrdném Samaritánovi (Lk 10,25-37). Cesta byla pustá a pro osamělého chodce nebezpečná. V Jerichu byl uzdraven slepec (Lk 18,35-43) a Ježíš zde byl u celníka Zachea (Lk 19,1-10); v jeho domě pronesl podobenství o hřivnách (Lk 19,11-27).    Dnes je Jericho nepatrnou arabskou vesnicí Ericha. Jeruzalém Lk 2,42-50    Hlavní město ®Judska po rozdělení Izraelské říše na Judsko a Izrael. Bohem určené město za kolébku židovství a křesťanství. Jeruzalém byl pro Židy vždy město svaté (Mt 4,5). Rozkládal se na čtyřech návrších: ®Sion, ®Moria, Bezeta a Akra. Návrší byla sevřena hradební zdí. Měl čtyři brány.    Nejstarší část se rozkládala na hoře Sion, zde měl palác i král David.    Na hoře Moria se rozkládal Chrám. Na hoře Akra byl hrad Antonia, kde sídlil římský prokurátor. Hrad Antonia sousedil přímo s nádvořím jeruzalémského Chrámu.    Místa, která mají podle evangelií vztah k Jeruzalému nebo blízkému okolí: Jeruzalémský chrám, hora ®Golgota, hora ®Olivetská, ®Getsemanská zahrada, potok ®Cedron, ®Betfage, ®Betánie, rybníky ®Siloe a ®Bethesda, pole ®Hakeldama.    Při narození Ježíška se znepokojil celý Jeruzalém (Mt 2,3); Jeruzalémští vycházeli za Janem Křtitelem (Mt 3,5; Mk 1,5); do Jeruzaléma chodil každoročně Josef s Marií (Lk 2,41); Simeon v Jeruzalémě (Lk 2,25); pokoušení Krista (Lk 4,9); ke Kristu přicházejí zástupy z Jeruzaléma; zákoníci a farizeové; Pán se musí ubírat do Města; Kristův vjezd do Jeruzaléma; pláč nad Jeruzalémem, hlásání pokání začne od Jeruzaléma…    Učení Krista je úzce spjato s Chrámem, kde pronesl mnoho řečí a učinil mnoho zázraků. Zde byl obětován (Lk 2,22-24), Simeon pronesl o Něm proroctví (Lk 2,25-35) a prorokyně Anna (Lk 2,36-38) a chodil sem každoročně s rodiči (Lk 2,41). Zde se rodičům jako dvanáctiletý ztratil (Lk 2,42-50), zde byl pokoušen od ďábla (Lk 4,9-12).    Chrám v době Ježíšově byl tzv. Herodův. Herodes začal s přestavbou r. 19 př. Kr. A v době obětování Ježíška byl již v hrubých rysech hotov. Chtěl dosavadní chrámy překonat, proto rozšířil neobyčejně smělými a kolosálními podzemními stavbami, podezdívkami a různými klenbami bývalé chrámové nádvoří, takže mělo přes 300 m šířku a téměř 500 m délku. Toto místo obehnal silnou zdí. Kolem vnitřní hradební zdi šla kolem dokola dvě velkolepá podloubí, vysoká 22 m, nesená sloupy z bílého mramoru s plochou střechou z cedrového dřeva. Na jižní straně byla tři taková podloubí, z nichž prostřední bylo 45 m vysoké. Podloubí na východní straně se nazývalo Šalomounovo. V něm Kristus učil, sem za ním přišli židé s dotazem, je-li Mesiáš (Jan 10,22-24). Nicméně - nezbylo z toho nic a na místě Chrámu dnes stojí Omarova mešita a jedna zeď, Zeď nářků, kam se chodí současní židé modlit. Chrám byl úplně zničen Římany (vojevůdcem Titem) r. 70 po Kr.    Z událostí Ježíšova působení: dvojí vyčištění Chrámu od prodavačů (Jan 2,13-18 a Mt 21,12-14; Mk 11,15-17; Lk 19,45-46); příběh o chudé vdově (Lk 21,1-4; Mk 12,41-44; srov. Jan 8,20); symbolické zboření Chrámu (Jan 2,18-24); rozmluva s Nikodémem (Jan 3,1-21); s cizoložnicí (Jan 8,1-11); řeči v Chrámě (Jan 7,14-53; 8,12-47); židé Ho chtějí kamenovat (Jan 8,48-59); uzdravení slepce u Siloe (Jan 9,1-41); Dobrý pastýř (Jan 1,1-21); o modlitbě (Lk 11,1-12); učení v Šalomounově podloubí (Jan 10,22-39); vjezd Kristův do Jeruzaléma (Mt 21,1-11; Lk 19,29-44; Jan 12,12-13); oznámení smrti a oslavy (Jan 12,20-36); dotaz velekněží, jakou mocí to činí (Mt 21,23-27; Lk 20,1-8; Mk 11,27-33); podobenství o bratrech (Mt 21,28-32); o vinařích (Mt 21,33-46; Lk 20,9-19; Mk 12,1-12); o královské svatbě (Mt 22,1-14); o dani císaři (Mt 22,15-23; Lk 20,20-26; Mk 12,13-17); odpověď saduceům o zmrtvýchvstání (Mt 22,23-33; Lk 20,27-40; Mk 12,18-27); o velkém přikázání (Mt 22,34-40; Mk 12,28-34); Kristova otázka (Mt 22,41-46; Lk 20,41-44; Mk 12,35-37); o farizejství (Mt 23,1-36); pláč nad Jeruzalémem (Mt 23,37-39), zkáza Jeruzaléma a Poslední soud (Mt 24,1-42; Lk 21,5-36; Mk 13,1-37); podobenství e deseti pannách (Mt 25,1-13); o posledním soudu (Mt 25,31-46); poslední večeře (Mt 26,17-30; Lk 22,7-38; Mk 14,12-26); řeč na rozloučenou (Jan 14,1-31); podobenství o vinném keři a ratolesti (Jan 15,1-17); o nenávisti proti učedníkům Kristovým (Jan 15,18-27; Jan 16,1-33); Kristova velekněžská modlitba (Jan 17,1-26); Kristus v Getsemanské zahradě (Mt 26,36-46; Mk 14,32-42; Lk 22,39-46; Jan 18,1-12); Jidášova zrada, odsouzení Krista a jeho smrt (Mt 26,47-27,66; Lk 22,47-23,56; Mk 14,43-15,47; Jan 18,4-19,42); Kristovo zmrtvýchvstání (Jan 20,1-18; Mt 28,1-10; Mk 16,1-11; Lk 24,1-12); zjevení učedníkům na cestě do Emauz (Mk 16,12-13; Lk 24,13-34); Nanebevstoupení Páně (Lk 24,44-53; Mk 16,19-20).   u Po Nanebevstoupení se apoštolové vrátili do Jeruzaléma (Sk 1,12), po Petrově kázání se k nim přidalo na 3.000 věřících (Sk 2,41), u dveří Chrámu uzdravil Petr chromého (Sk 3,6), v Jeruzalémě byl ukamenován sv. Štěpán (Sk 7,58), zde pro-běhlo i první pronásledování apoštolů a věřících (Sk 8,1), proběhl zde první apoš-tolský sněm (Sk 15,6-7), odtud apoštolové odcházeli na apoštolské cesty. Jordán Mt 3,5; Mk 1,5    Hlavní a největší řeka ®Palestiny, která nikdy nevysychá.    V řece Jordánu křtil sv. Jan (Mt 3,5; Mk 1,5), sem přišel Pán Ježíš, aby byl od Jana pokřtěn (Mt 3,13; Lk 3,21; Mk 1,9) ®Betánie. Jordánsko neuvede-no    ®Palestina Judské ho-ry Lk 1,39    ®Ain Karem Kafarnaum Mt 4,13; Lk 4,31    Město v ®Galileji. Rozkládalo se na severozápadním břehu ®Genezaretského jezera na mírném svahu v končinách kmenů Zabulon a Neftalí (Mt 4,12-13). Je nazýváno Kafarnaum přímořské nebo Kafarnaum galilejské.    V Kristově době to bylo oblíbené obchodní město. Poněvadž leželo na křižovatce cest z Damašku, ®Týru a ®Jeruzaléma, bylo nejpříhodnějším místem pro vybírání cla a daní. Mělo svou celnici (Mt 9,9; Lk 5,27), vojenskou posádku pod velením setníka (Mt 8,5; Lk 7,8), bylo sídlem královského úředníka (Heroda Antipy) (Jan 4,46). Kafarnaum bylo střediskem náboženského života Židů. Mělo synagogu (Jan 6,60; Mk 1,21; 3,1; Mt 12,9; Lk 6,6), kterou postavil velitel tamější vojenské posádky, pohanský setník, o němž je řečeno, že miloval izraelský národ (Lk 7,5).    Do Kafarnaa přišel Ježíš Kristus poprvé z ®Kány Galilejské, kde učinil první zázrak. Šli s ním jeho "bratří" (Jan 2,12). Trvale si zde volí pobyt, když byl vyhnán z nazaretské synagogy (Lk 4,29). Kafarnaum se stalo východiskem Jeho veřejné činnosti, zde se zdržoval, kdykoli byl v Galileji, sem se vracíval ze svých cest.Kafarnaum je nazýváno Ježíšovým městem (Mt 9,1) a je svědkem Kristova učení a velkého množství zázraků (Mk 1,22; Lk 4,32; Mt 9,26). Zde také mohla bydlet P. Maria po smrti sv. Josefa. - V Kafarnau bydlil Pán Ježíš jako host v domě apoštola Petra a jeho bratra Ondřeje. Petr pocházel ze sousední ®Betsaidy (Jan 1,44) a dům v Kafarnau pravděpodobně vyženil. Kristův pobyt byl všeobecně známý a evangelisté mluví často o "domě"; je tím nutno vždy rozumět Petrův dům v Kafarnau (Mk 7,17; 9,32; 3,20; 1,29; Mt 13,1.36; 9,28).    Z Kafarnaa pocházel královský úředník, který přišel za Kristem do Kány Galilejské, a prosil o uzdravení syna (Mt 14,9); cesta z Kafarnaa do Kány Galilejské trvala 8 hodin. Ježíš ho uzdravuje na dálku (Jan 4,43-54). Byl to druhý zázrak v Káně Galilejské (Jan 4,54).    V synagoze v Kafarnau uzdravil v sobotu člověka posedlého nečistým duchem (Lk 4,33-37; Mk 1,23-28). V Petrově domě uzdravil Petrovu tchýni (Mt 8,14-17; Mk 1,29-31; Lk 4,38-39), tentýž den Pán Ježíš uzdravil ve městě mnoho nemocných s rozličnými neduhy (Lk 4,40-41; Mt 8,16; Mk 1,32-34), uzdravil ochrnulého na loži a odpustil mu hříchy. Protože se s ochrnulým kvůli zástupům nemohli k Ježíšovi dostat, udělali ve střeše otvor a tím spustili lože s nemocným před Krista (Mk 2,1-12; Mt 9,2-8; Lk 5,18-26). V Kafarnau byl povolán za učedníka celník Lévi-Matouš, syn Alfeův (Lk 5,27-36; Mk 2,13-22; Mt 9,11-18), který Pánu vystrojil ve svém domě hostinu (Lk 5,29). Při hostině dali farizeové, zákoníci a Janovi učedníci Ježíšovi příležitost, aby promluvil o soukromém postu (Lk 5,33-39; Mt 9,14-17). Vzkřísil zde dceru Jairovu (Mt 9,18-26; Mk 5,21-33.35-43; Lk 8,43-49) dotekem roucha se uzdravila žena trpící krvotokem (Mt 9,20-22; Mk 5,25-35; Lk 8,43-49). V Petrově domě po návratu uzdravil Pán dva slepce (Mt 9,27-31) a člověka němého a posedlého (Mt 9,32-33). V synagoze uzdravil v sobotu člověka s uschlou rukou (Mt 12,9-21; Mk 3,1-6; Lk 6,6-11); do Kafarnaa patří uzdravení setníkova služebníka, který odpovídá: "Pane, nejsem hoden, abys vešel pod mou střechu, ale jen řekni, a můj služebník bude uzdraven" (Mt 8,5-13; Lk 7,1-10) - je to týž setník, který vystavěl v Kafarnau synagogu. - Do okolí Kafarnau je třeba situovat příběh o trhání klasů v sobotu (Mt 12,1-8; Lk 6,1-5) a prohlášení Krista, že je Pánem soboty (Lk 6,5).    Poblíž Kafarnaa na osamělém vrchu strávil Pán Ježíš noc na modlitbách (Lk 6,12; Mk 3,13), ráno sem povolal své učedníky a vyvolil z nich Dvanáct apoštolů (Mk 3,14-19; Lk 6,13-16). Na planině pod horou na kamenitém ostrohu pronesl Pán památné "horské" kázání (Mt 5-7; Lk 6,20-49). Po kázání odešel opět do Kafarnaa (Lk 7,1; Mk 3,20) do Petrova domu. Sem přišli mnozí včetně rodiny, kteří se Ho chtěli ujmout, neboť Ho mnozí tupili a tvrdili, že se pomátl na duchu (Mk 3,21). Zákoníci tvrdili, že má v sobě Belzebuba (Mt 12,29-45; Mk 3,22-30). Okolostojící oznámili, že venku stojí matka a "bratři" (Mt 12,46-50; Mk 3,31-35; Lk 8,19-21).    V Kafarnau v Petrově domě dal Ježíš Kristus apoštolům pokyny, jak si mají počínat na cestách (Mt 10,1-42; Mk 6,7-12; Lk 9,1-6). V Kafarnau v synagoze zaslíbil Pán Ježíš Nejsvětější Svátost oltářní (Jan 6,32-60) a zpozoroval nevěru i některých svých učedníků (Jan 6,61-72). Do Kafarnaa patří příběh o placení chrámové daně (Mt 17,23-26) a Kristův výklad v Petrově domě, kdo bude první v nebeském království (Mt 18,1-5; Mk 9,32-36; Lk 9,46-48). Stížnost apoštola Jana, že někdo vymítá duchy a přitom s nimi nechodí (Mk 9,37-40; Lk 9,49-50), podobenství o koukolu (Mt 13,26-44), podobenství o pokladu v poli (Mt 13,44), o síti spuštěné do moře (Mt 13,47-52), o kupci s perlami (Mt 13,46-46); v Petrově domě vysvětluje, co člověka poskvrňuje (Mk 7,15.17-23).    Přes všechno dobré, které Kafarnau Kristus učinil, se k němu nechovalo dobře a pokládal je za pohanské město, dokonce za horší, než byla ®Sodoma (Mt 11,23-24; Lk 10,15); proroctví se splnilo, z bývalého města nezbylo nic. Za evangelní Kafarnaum se pokládá dnešní místo Tell Hum. Jsou zde ještě stopy po bývalé synagoze. Františkáni zde mají klášter s kaplí. Kalvaria    ® Golgota Kána Galilejská Jan 2,1;4,16; 21,2    Městečko v ®Galileji položené 2 hod. chůze na mírném svahu severovýchodně od ®Nazareta. Přídomek Galilejská ji odlišuje od Kány Sidonské.    V Káni Galilejské proměnil Pán vodu ve víno; byl to Kristův první zázrak (Jan 2,1-11). Zde uzdravil na dálku syna královského úředníka, který za ním přišel z Kafarnaa (Jan 4,46-53). Z Kány pochází Kristův učedník a apoštol Nathanael-Bartoloměj (Jan 21,2).    Dnes existuje jako arabská ves Kefr-Kenna. Vesnicí protéká pramen, z něhož byly na Ježíšův rozkaz naplněny štoudve. Na svatebním místě byl sv. Helenou vystavěn chrám a na jeho zříceninách nový, františkánský s poutním domem. Na konci vesnice je kaplička zasvěcená sv. Bartoloměji v místě, kde stál údajně jeho dům.    Do údolí nedaleko vsi se klade pole, kterým když apoštolové v sobotu šli, trhali klasy. Farizeové Pánu vytýkali, že ruší sobotu (Mt 12,1-8; Lk 6,1-5; Mk 2,23-27). Kanaan Mt 15,22    Biblický název pro zemi, kterou ukázal Hospodin Abrahámovi a zaslíbil mu ji, odtud "Země zaslíbená". Pro křesťany je "Svatou zemí", protože se zde narodil, žil, působil a zemřel Ježíš Kristus. Rozkládá se na východ od Středozemního moře a její rozloha není velká; délka je 260 km a šířka 112 km. Kanaan a Palestina jsou ®synonyma.    Do této téměř pohanské fénické oblasti v okolí ®Týru a ®Sidonu přišel Pán a udál se zde příběh mezi Ježíšem a kananejskou ženou (Mt 15,21-28; Mk 7,24-30). Pán uzdravil její dceru, trápenou zlým duchem. Žena je také nazývána Syroféničanka. Korozaim Mt 11,21; Lk 10,13    Město v ®Galileji u severního břehu ®Genezaretského jezera asi 3 km severně od ®Kafarnaa. Korozaim mělo synagogu, jejíž rozsáhlé a nádherné trosky lze dosud vidět. Byla zde vojenská posádka.    V Korozaim Ježíš Kristus učinil mnoho divů (Mt 11,20-27), i když evangelisté zaznamenali jen jeden (Mt 8,2-4; Mk 1,40-45; Lk 5,12-16). Pán kvůli uzdravenému nemlčícímu nemohl vejít do města.    Město však zůstalo přese všechno zatvrzelé, takže je Pán pokládal za horší než ®Sodomu. Proto nad ním vyřkl "Běda" (Mt 11,21; Lk 10,13).    Z města jsou dnes trosky Kezareh severozápadně od ®Kafarnaa. Korozaim neexistovalo už v době sv. Jeronýma. Kvarantia neuvedeno    Podle tradice poušť, kde Kristus pobýval po svém křtu. Evangelia neuvádějí jméno, jen vyprávějí o poušti (Mt 4,1-4; Mk 1,12-13; Lk 4,1-4); zde se Kristus připravoval na veřejné vystoupení. Poušť se rozkládá severozápadně od ®Jericha. Kraj je pustý, skalnatý, plný srázů a přírodních jeskyní, do nichž se v dobách po Kristu uchylovali četní poustevníci. Hora pokušení, místo čtyřicetidenního postu, se vypíná do výše 400 m. Celé okolí hory patří k nejopuštěnějším místům v ®Palestině.    Podle tradice obýval Kristus nejvyšší jeskyni na hoře. Zde žil s dravou zvěří a andělé mu posluhovali (Mk 1,13). Po 40 dnech postu byl pokoušen ďáblem (Mt 4,8-10; Lk 4,5-7), který ho vyvedl na vrchol této hory. Odedávna je toto místo uctíváno jako místo Ježíšova postu. Na hoře je pravoslavný kostel. Arabové ji nazývají Karantal. Pod horou je tzv. kamenné moře z kamenů, podobných bochánkům. Na ty prý ďábel ukázal, když řekl: "Jsi-li Syn Boží, učiň z těchto kamenů chleby" (Mt 4,3; Lk 4,3). Magdala Lk 8,2    Město u západního pobřeží ®Genezaretského jezera. Odtud je odvozeno i jméno Magdaléna. Tak je pojmenována Maria, pocházející z Magdaly (Lk 8,2), která zde měla dům. Město bylo velmi bohaté, bylo střediskem obchodu, ale i rozmařilosti a zpustlosti tehdejšího pohanského světa. Byla zde i římská vojenská posádka. Magedan Mt 15,39    Jiný název pro ®Magdalu, město u ®Genezaretského jezera. V magedanských končinách odmítl Kristus žádost farizeů a saduceů, aby jim ukázal znamení z nebe (srov. Mt 16,1-14; Mk 8,11-21). Macheront, Machaerus neuvedeno    Pevnost východně od ®Mrtvého moře, v níž věznil Herodes Antipas sv. Jana Křtitele a později ho dal stít za líbivý a smyslný tanec Salome, Herodiadiny dcery. - Herodes sem často jezdil, rád zde pobýval a rozmlouval zde s Janem (Mk 6,20), jehož uvěznění bylo spíše politickým činem. Jeho věznění nebylo tuhé; mohl přijímat své učedníky, kteří mu podávali zprávy o Ježíšově působení. - V den Herodových narozenin se Herodiadě podařilo dosáhnout smrti sv. Jana Křtitele.    Dnes jsou z tvrze jen zříceniny Mekauer. Mrtvé moře neuvedeno    Mrtvé moře je75 km dlouhé a až 16 km široké a jeho hladina je 393 m pod světovou hladinou moří. Kromě několika potoků má jen jediný přítok, řeku ®Jordán. Voda obsahuje mimořádně velké množství solí, takže zde není možný žádný život. Moře nemá odtok. - Na jihozápadním okraji Mrtvého moře ční Sodomská hora (Džebel Usdum), o jejímž okolí se říká, že se zde rozkládala města Sodoma a Gomora; na jihozápadním břehu vyčnívá solný sloup, který tamější obyvatelé nazývají "žena Lotova" (Gen 19,26). Mrtvé moře je nazýváno také Východní moře, Moře pouště a Arabové je nazývají Moře Lotovo.    Mrtvé moře se dnes využívá k intenzivnímu lázeňství a léčení zejména kožních chorob, např. lupénky, a astmatu a jako solární lázně. Také se zde těží bromidy, potaš a magnézium, fosfáty, v menší míře i ropa, plyn a měď.    Moře rychle vysychá a hrozí, že vbrzku vyschne úplně. Jordánsko spolu s OSN proto zpracovávají projekt záchrany Mrtvého moře pomocí dopravy vody z Rudého moře (asi 350 km potrubím). Naim Lk 7,11    Město na úpatí Malého Hermonu, 12 km jižně od ®Nazareta. Leželo na hlavní silnici z Damašku přes horu ®Tábor do Joppe. Od ®Kafarnaa bylo vzdáleno 10 hodin pěší chůze. Do Naimu Pán přišel s učedníky a velkým zástupem lidu. U brány města vzkřísil syna chudé vdovy (Lk 7,11-17).    Dnes je bezvýznamnou muslimskou vsí Nein. Na ruinách středověkého kostela byl postaven františkánský. Poblíž je pramen Ain Nein. Nazaret Lk 4,29    Město v ®Galileji, asi 30 km jihozápadně od ®Genezaretského jezera, 30 hodin pěší chůze od Jeruzaléma. Je na svazích hory (Lk 4,29) a vybudován terasovitě, pod ním je krásné horské údolí. Okolí je velmi úrodné.    Evangelisté nazývají Nazaret galilejským městem (Lk 1,26) nebo Nazaretem galilejským (Mk 1,9; Mt 21,11). V Nazaretě bydlel sv. Josef (Lk 2,4), odtud se odebral do ®Betléma ke sčítání lidu (Lk 2,4). Do Nazareta byl poslán archanděl Gabriel s radostným poselstvím Panně Marii (Lk 1,26-38). Do Nazareta se vrátila Svatá Rodina z Egypta (Mt 2,23). V Nazaretě prožil Ježíš svůj skrytý život (Lk 2,39.51), zde vyrostl (Lk 4,16), zde bydlel se svými rodiči (Mt 2,23).    Z Nazareta odešel Kristus k ®Jordánu, aby se nechal pokřtít (Mk 1,9). Nazaret je nazýván Ježíšovým městem nebo otčinou (Mk 6,1; Mt 13,54.57). Ježíš je nazýván "z Nazareta" nebo "Nazaretský" (Mk 1,24; Mt 26,71; 2,23; Jan 19,19). Nazaret byl domovem Panny Marie, snad i rodištěm (Lk 1,26); zde měl Pán Ježíš mnoho příbuzných (Mt 13,55; srov. Mk 3,21). Ježíš Kristus se v Nazaretě neusadil, ale v ®Kafarnau (Mt 4,13).    V nazaretské synagoze Pán vystoupil a podal výklad Izaiášova proroctví (Lk 4,14-30; srov. Mt 13,53-58; Mk 6,1-6), ale neměl úspěch; Nazaretští ho pokládali za zbaveného soudnosti. Vyvrhli ho z města a dovedli až na kraj hory, aby ho svrhli dolů (Lk 4,29), on však prošel prostřed nich (Lk 4,30) a z Nazareta odešel.    V Nazaretě uzdravil Pán jen několik nemocných a žádný zázrak (Mk 6,5; Mt 13,58), protože toho nebyli hodni kvůli své nevěře, které se Kristus podivil (Mt 13,58; Mk 6,6). V synagoze pronesl dva výroky (Mt 13,57; Mk 6,4).    Příbytek Panny Marie se nelišil od jiných domků v Nazaretě. Skládal se z jeskyně, která byla vtesána na svahu do skály, a z komůrky, předsíně, která byla přistavěna zepředu, obě místnosti bylo propojeny širokým otvorem. Na místě bývalého příbytku dnes stojí chrám Zvěstování Panně Marii. V jeskyni, kryptě pod chrámem je mramorový oltář a pod ním na mramorové desce latinský nápis: "Zde se stalo Slovo Tělem". Podle legendy byla přední část domku zázračným způsobem přenesena anděly nejprve do Tarsatu v Dalmácii a pak do Loreto v Itálii. - Nedaleko odtud je dílna sv. Josefa, v níž mladý Ježíš pracoval; dnes je tam kaple.    K památkám patří nazaretská synagoga, klenutá stavba, stojící na místě synagogy z Kristovy doby. Nedaleko je malá kaple, zvaná Mensa Christi, vybudovaná františkány. Je v ní kámen 3 m dlouhý, 2 m široký a 1 m vysoký, Stůl Kristův, u něhož prý Pán stoloval s apoštoly po svém Zmrtvýchvstání.    Uprostřed Nazareta je jediný pramen, zvaný Pramen Panny Marie, k němuž i Maria chodila pro vodu. U silnice je kapličkou označeno místo, kde podle tradice stála P. Maria a s hrůzou se dívala, jak Nazaretští chtějí svrhnout ze skály jejího syna. Místo se nazývá Úzkosti Panny Marie (Naše Paní Hrůzy).    Skála, ze které chtěli Krista svrhnout, se ukazuje dosti daleko od města, nazývá se hora Svržení. Někteří se domnívají, že starý Nazaret ležel výše na hoře než dnešní a hned za synagogou byl prý skalní útes, hora, ze které měl být svržen. To je ve shodě s evangelním textem (Lk 4,29). Olivetská hora, též Olivová Lk 22,39; Jan 8,1    Návrší východně od ®Jeruzaléma, asi půl hodiny pěšky. Od Jeruzaléma ji odděluje potok ®Cedron a ®Josafatské údolí. Olivetská hora se vypíná nad ®Getsemanskou zahradou, která leží na jejím úpatí. Název Olivetská je od oliv, které zde v Kristově době hojně rostly. Sem Pán často a rád chodil, aby se tu modlil (Lk 22,39; Jan 8,1), na hoře i přenocoval (Lk 21,37). Ke svahům Olivetské hory se přibližoval při svém vjezdu do Jeruzaléma (Lk 19,37), sem odešel Kristus po Poslední večeři (Mk 14,26). Na Olivetské hoře se zeptali apoštolové Krista, kdy dojde ke zničení Jeruzaléma (Mt 24,3; Mk 13,3). Zde pronesl podobenství o deseti pannách (Mt 25,1-12), o hřivnách (Mt 22,13-30), o posledním soudu (Mt 25,31-46), předpověděl znovu svoji smrt (Mt 26,1-2). Zde jeden z učedníků prosil, aby je naučil modlit se (Lk 11,1).    Galilejci mívali na Olivetské hoře v době hlavních svátků své stany, odkud ráno odcházeli a večer se vracívali. Na Olivetské hoře je smírná kaple Otců těšitelů z Getseman.    Olivetská hora má tři vrcholky, z prostředního, nejvyššího, vystoupil Pán na nebesa (Lk 24,50-52; Mk 16,19). Na tomto místě je menší mešita, kde se ukazuje otisk Spasitelovy nohy. Na Olivetské hoře se také tradičně ukazuje místo, kde Pán zaplakal nad městem(Lk 19,41), místo se nazývá Dominus flevit (Pán zaplakal), poblíž je františkánská kaple. Místo, kde Pán učil podruhé modlitbě Otče náš, se nazývá "Karmel Pater". Na stěnách v budově, kterou spravují karmelitánky, je modlitba Otčenáše ve 35 různých jazycích, i v češtině.    Na Olivetské hoře Ježíš rozeslal apoštoly do celého světa, aby učili a hlásali evangelium (Mk 16,14-18). Pod horou je jeskyně slz sv. Petra, v níž prý oplakával své zapření Krista. Arabové řadí Olivetskou horu ke čtveřici svatých hor v ®Palestině (Olivetská, ®Tábor, ®Sinai a Garizim). Palestina neuvedeno    Synonymum k názvu ®Kannaan. Jméno Palestina vzniklo zkomolením jména původních obyvatel, Izraelity potlačených, Filišťanů neboli Pelištejců. Dnes je Svatá země rozdělena mezi státy Izrael a Jordánsko, okrajové části patří i do Libanonu a Sýrie. ®Zajordánsko (západní břeh Jordánu) patří k Jordánsku, je však Izraelem okupováno od r. 1966.    Současnost státu Izrael: [2]    Malý, hustě zalidněný stát Izrael vznikl v roce 1948 jako židovská domovina v Palestině. Historická pouta obyvatelstva, které bylo po mnoho staletí rozptýleno po celém světě, sahají až do doby více než 3.000 let zpět. Nicméně židovské územní nároky se střetávají s požadavky palestinských Arabů, jejichž osídlení je také velmi staré (až 1.300 let).¨    - Základní údaje: rozloha: 20.700 km2; počet obyvatel: 5,6 miliónů; státní zřízení: pluralitní republika s jednokomorovým parlamentem; hlavní město: Jeruzalém (620.000 obyv.); největší města: Tel AvivJafo (390.000 obyv., aglomerace 1,8 miliónu); Haifa 275.000; úřední jazyk: hebrejština, arabština; národnostní složení: Židé 82%, Arabové a ostatní 18%; náboženská příslušnost: židé 81,5%, muslimové 14,4%, křesťané 2,3%, drúzové 1,5%, ostatní 0,2%; HDP 12.700$ na osobu (1993).¨    - Izrael leží v jihovýchodním cípu Středomoří a hraničí s Libanonem na severu, Sýrií na severovýchodě, Jordánskem na východě a Egyptem na jihozápadě.¨ Přírodní poměry: Zemi lze rozdělit do čtyř oblastí: úrodný, hustě obydlený pás rovin na středomořském pobřeží; centrální vrchovinu táhnoucí se od Galileje na severu po Judeu uprostřed; hluboké tektonické údolí řeky Jordán s nejhlubší proláklinou světa, Mrtvým mořem (-400 m), probíhající podél východních hranic k zálivu Akaba; a Negevskou poušť na jihu. Klima je subtropické, s horkými a suchými léty a se silnými srážkami v zimě zejména na chladnější severní vysočině (600-900 mm); ve velmi teplém údolí Jordánu jich spadne 100-400 mm. Většina původních vždyzelených lesů v průběhu staletí zmizela, ale byly vysázeny nové porosty palem, jehličnanů, eukalyptů a citrusů. Na centrální vysočině roste křovinná vegetace typu frygana. Rozmanitá fauna přežívá vesměs v rezervacích.¨    - Lidé a dějiny: Historická Palestina má velký význam nejen pro Židy na celém světě, ale také pro křesťany a muslimy. Jeruzalém je svatým městem pro věřící všech tří náboženství. - Současný Izrael zaujímá asi 3/4 území původní Palestiny. Starý zákon (židovská Thóra) líčí, jak se nomádští Izraelité vymanili z egyptského otroctví a ve 13. století před Kristem se usadili na území semitských Kanaanců (Kananejců , od nichž odvozují svůj původ dnešní palestinští Arabové). Na přelomu 11. A 10. století př. Kr. vzniklo Judsko-izraelské království, které se později rozpadlo a bylo ovládnuto Asyřany a Babyloňany. - Kolem r. 40 př. Kr. se celá Palestina dostala pod nadvládu Říma. V roce 70 po Kr. Římané dobyli Jeruzalém a došlo k rozptýlení židovského obyvatelstva, které přežilo, po celém Blízkém východě, Středomoří a Evropě (diaspora). V 7. století po Kr., kdy Palestinu dobyli Arabové, tvořili Židé drobnou komunitu uprostřed většinou křesťanského obyvatelstva. Roku 1516 se oblasti zmocnili osmanští Turci, kteří zde vládli po následujících 400 let.    Až v průběhu 19. století dochází k obnovení požadavků Židů na území Palestiny. Pronásledování evropských Židů nacistickým Německem v letech 1933-1945 urychlilo přes odpor arabského obyvatelstva židovskou migraci do Palestiny. V roce 1947 OSN Palestinu rozdělily a následujícího roku byl vyhlášen židovský stát Izrael. Od té doby trvá téměř nepřetržitý boj mezi Izraelem a jeho arabskými sousedy. Několik válek (1948, 1967, 1973) skončilo pro Izrael ziskem území pásma Gazy, západního břehu Jordánu (včetně východního Jeruzaléma) a Golanských výšin na syrských hranicích. Pod palestinskou správu jsou naopak po mírových jednáních převedena první území - Gaza a Jericho.    Židé tvoří většinu obyvatelstva a více než polovina se jich narodila v Izraeli. V zemi se projevuje etnický rozdíl mezi aškenázskými Židy, pocházejícími ze střední a východní Evropy, zejména z Ruska, a sefardskými Židy z Asie a Středomoří. Izrael je nejvíce urbanizovanou zemí Blízkého východu. Vykazuje vysoký populační přírůstek, na němž se ze 2/3 podílí přistěhovalectví, v posledních letech zejména z bývalého SSSR.    Sociální systém zahrnuje úplnou škálu zdravotnických a sociálních služeb. Stát zajišťuje bezplatné vyučování na hebrejských i arabských školách. Palestinci přesto vykazují nižší úroveň gramotnosti, bydlení i horší zdravotní stav (= jsou jako cikáni u nás).    Současnost státu Jordánsko:    Jordánsko hraničí na západě s Izraelem, se Sýrií na severu, Irákem na severovýchodě a se Saúdskou Arábií na východě a jihu. Do arabsko-izraelské války v r. 1967 Jordánsku patřila část západně od řeku Jordánu, známá jako Západní břeh, jehož součástí je i jeruzalémské Staré Město. Jordánský král se v r. 1988 oficiálně vzdal nároků na toto území. Údaje OSN a skutečnost se proto poněkud liší.¨   Většinu území - Základní údaje: rozloha: 89,206 km2; počet obyvatel: 3,9 miliónů; státní zřízení: konstituční monarchie s dvoukomorovým parlamentem; hlavní město: Ammán (1.350.000 obyv.); největší města: Zarká (580.000 obyv.); Ibrid 405.000; úřední jazyk: arabština; národnostní složení: Arabové 99,2% (Palestinci 55%), Čerkesové 0,5%, Arménci, Turci, Kurdové 0,1%; náboženská příslušnost: sunnitští muslimové 93,5%, křesťané 4,5%, ostatní 2%; HDP 1.150$ na osobu (1993).¨    - Většinu území tvoří náhorní plošina 800-1000 m.n.m., sklánějící se k východu a severovýchodu do Severní arabské a Syrské pouště. Plošinu na západě a jihozápadě lemují nevysoká pohoří se stolovými horami. Odtud terén prudce klesá do příkopové propadliny Ghór na hranici s Izraelem, ve které leží Mrtvé moře, zásobované vodou z řeky Jordán a občas z jihu i Vádím al-Araba. Klima Jordánska je aridní s horkým létem a slabými srážkami v zimním období, které spadnou většinou na západních svazích hor. Východ a jih mají vesměs méně než 100 mm srážek. V oblasti Mrtvého moře dosahují letní teploty až 50 °C. Vegetaci tvoří porosty suchých stepí s pelyňkem, na horách středomořské křoviny a ostrůvky lesů. Pouštní zvířenu reprezentují šakali, lišky, četní hlodavci a ještěrky.¨    - Lidé a dějiny: Na část současného Jordánska si v dávné historii činili nárok staří Moabité a Edomité (zmiňovaní ve Starém zákoně), tradiční nepřátelé hebrejských sousedů. Od 9. st. př. Kr. ovládali tuto oblast postupně Asyřané, Babyloňané, Peršané a řečtí Seleukovci. Řím ji dobyl v letech 64-65 po Kr. A muslimští Arabové v 7. stol. po Kr. V průběhu 12. stol. zde docházelo ke střetům mezi muslimy a evropskými křižáky. Začátkem 16. stol. se oblast stala provincií Osmanské říše.    Za 1. světové války ukončilo arabské povstání nadvládu Turků. Roku 1921 přesvědčili Britové hášimovského emíra Abdulláha Ibn Husajna (1882-1951), aby zřídil v části Palestiny emirát Zajordánsko. V r. 1923 vyhlášený stát Transjordánsko zůstal pod britskou správou. Úplnou nezávislost získalo až r. 1946, kdy se Abdulláh Ibn Husajn stal prvním králem Hášimovského království Zajordánska. Ve válce se vznikajícím státem Izrael roku 1948-9 získalo část Palestiny (západní břeh Jordánu) včetně Starého Jeruzaléma a bylo přejmenováno na Jordánsko. - V r. 1994 došlo k mírovým dohodám s Izraelem, byly ukončen dlouholetý válečný stav. V průběhu válek však Jordánsko přišlo o všechna území na západním břehu Jordánu včetně části Jeruzaléma.    Ztráta zemědělské půdy a příjmů z cestovního ruchu v důsledku obsazení západního břehu Jordánu v r. 1967 měly značný dopad na ekonomiku země, která je nyní velmi závislá na zahraničních úvěrech a půjčkách. - Rozvíjí se těžební průmysl: fosfáty a potaš, mramor, síra a malé množství ropy, mědi a manganu. Sociální systém je poměrně dobrý, státem dotovaná zdravotní péče je dostupná pouze ve městech. Bydlení, výživa a hygiena nemají často odpovídající úroveň, pod kontrolou nejsou některé infekční nemoci (tyfus, žloutenka, dyzentérie). Vzdělání je povinné do 14 let, ať už ve státních, soukromých nebo uprchlických školách. Existuje ještě značný podíl negramotných žen. Vyšší vzdělání je dostupné jen omezené části obyvatel. Perea Mt 19,1    ®Zajordání Rama Mt 2,18    Biblické místo na sever od ®Jeruzaléma. Evangelista používá text jako odvolávku na Jeremiášovo proroctví (Jer 31,15). Salim Jan 3,23    Salim nebo Salem se rozkládal v rovině bohaté na vodu nedaleko v Bethsanu, 12 km jižně. Místo bylo na křižovatce cest z ®Judska a ®Galileje a bylo snadno přístupné. Do těchto míst přenesl sv. Jan Křtitel svou činnost (®Enon). Samařsko Lk 17,11; Jan 4,4-5; Mt 10,5    Střední území ®Palestiny s hlavním městem Samaří (Samaria, řecky Sebaste). Z bývalého nádherného města, Herodem vyzdobeného, dnes zůstala bezvýznamná obec Sebasta, tj. Slavná. Samaritáni však ještě dnes žijí, a to v oblasti ®Sichemu (dnes Nábulus), kde mají synagogu, uchovávají Pentateuch. Sňatky uzavírají jen mezi sebou. O Pentateuchu tvrdí, že ho psal Áronův vnuk Fines. Jejich velekněz se považuje za Áronova potomka. V době velikonoční se stěhují na horu Garizim a bydlí tam pod stany.    Do Samařska spadají jen tři události: Rozhovor Kristův se samařskou ženou (Jan 4,1-42), uzdravení deseti malomocných (Lk 17,11-19) a zmínka o odmítnutí pohostinství v jakémsi samařském městě (Lk 9,51-56); Pán tak vysvětluje apoštolům, že nepřišel duše zahubit, ale spasit. Sarepta Sidonská Lk 4,26    Pohanské město v kraji mezi ®Sidonem a ®Týrem. Pán je připomíná s odvoláním na 1 Král 17 jako důvod, proč nemohl v ®Nazaretě vykonat více divů. Sidon Lk 6,17    Fénické město na pobřeží Středozemního moře. Pán zde učil, zde uzdravil na dálku dceru kananejské ženy (Mt 15,21-28; Mk 7,24-30). Z tohoto vzdáleného kraje přicházeli lidé ve velkém počtu za Kristem (Mk 3,8; Lk 6,17). Přes Sidon přišel Kristus k moři Galilejskému (Mk 7,31). V době Kristově byl Sidon proslulý bohatstvím a mravním úpadkem, ale přece mu Pán slibuje, že mu bude lehčeji při posledním soudu, poněvadž se mu nedostalo takového poznání Boha jako galilejským městům (Mt 11,20-22; Lk 10,13-15).    Sidon a ®Týrus jsou uváděny jako zástupcové pohanské Fénicie proti izraelským městům, která mají mít pevnou víru (Mt 11,21; Lk 10,13).    Mezi Sidonem a Týrem ležela na pobřeží Středozemního moře ®Sarepta Sidonská. Sichar Jan 4,5    Město v ®Samařsku. Pán zde mluví se Samaritánkou u Jakubovy studny (tu koupil Jakub od synů Hemorových (Gen 33,19; 48,22); po této rozmluvě uvěřilo v Krista mnoho samaritánů (Jan 4,1-42). Kristus zde pobyl na přání obyvatel dva dny (Jan 4,40).    Podle starých zpráv byl Sichar nedaleko Sichemu, dnešního Nábulusu, který se pokládá za novozákonní Sichem. Sichem Jan 4,5    ®Sichar Siloe Jan 9,7    Rybník jihozápadně od ®Jeruzaléma na úpatí Ofelu, v místech, kde se stýkají ®Cedronské a Hinomské údolí. Siloe byl umělý rybník, voda do něj vtékala zděným kanálem vybudovaným v pahorku Ofelu, z pramenu Gíchon. Siloe znamená Poslaný (Jan 9,7), tj. že rybník byl napájen uměle vodou poslanou z pramenu Gíchon. Měl rozměry 16x5 m. V době Kristově byl uvnitř Jeruzaléma.    U rybníka Siloe uzdravil Pán slepého od narození, když udělal ze sliny bláto a potřel jím slepcovy oči. Poté mu rozkázal, aby se šel do Siloe umýt (Jan 9,1-38).    V 5. století byl nad rybníkem vybudován kostel.    V blízkosti Siloe stávala věž, která se sesula na 18 lidí a všechny zabila (Lk 13,4), když ji Herodovi vojáci podkopali. Sion Mt 21,5; Jan 12,15    Původně název pro tvrz Jebuzitů, kterou dobyl král David a na které se potom usadil jako na svém sídle (2 Sam 5,6-9). Je to jedno ze čtyř návrší ®Jeruzaléma, zvaná Dolní Město. Celý Sion byl obehnán hradbami. - Později se Sionem nazývá místo, kde bylo večeřadlo Páně (Sion křesťanský).    Názvem Sion se v evangeliích označuje Jeruzalém jako celek; v náboženském smyslu Sion znamená izraelský národ (Mt 21,5; Jan 12,15).    Na křesťanském Sioně bylo večeřadlo Páně. Podle tradice to bylo v domě Josefa z Arimatie, a on to tedy byl, který vyhověl žádosti apoštolů o propůjčení večeřadla (Mt 26,18-19; Mk 14,12-16; Lk 22,7-13). Jiná tradice míní, že to byl dům Marie, matky evangelisty Marka, jiná dům Nikodémův. Večeřadlo bylo vybaveno lehátky. Zde Pán slavil Poslední večeři.    Místo večeřadla bylo ve veliké úctě již od dob prvních křesťanů, kteří zde postavili nádherný chrám. Ten byl v 11. století rozbořen. Křižáci zde vystavěli nový chrám, v jehož horní části ukazovali místnost Poslední večeře Páně. Dolní místnost byla zasvěcena umývání nohou apoštolům. Roku 1219 byl znovu rozbořen, r. 1342 dostali Sion s večeřadlem františkáni, kteří zde vybudovali večeřadlo v dnešní podobě a klášter. Roku 1553 byly odsud vyhnáni pro tradici, že na Sioně je pochován král David, jehož náhrobek tu Židé i muslimové ukazují.    Ve večeřadle proměnil Pán chleba a víno ve své Tělo a Krev, naznačil apoštolu Janovi, kdo ho zradí, sem přišel zavřenými dveřmi a řekl apoštolům: "Pokoj vám" (Lk 24,36), zde dal apoštolům moc odpouštět hříchy, zde se zjevil po 8 dnech Tomášovi (Jan 20,19-29). Ve večeřadle byla provedena volba apoštola Matěje místo Jidáše (Sk 1,24-26) a zde seslal Kristus na apoštoly Ducha Svatého (Sk 2,1-5,41). Sodoma Mt 21,5; Jan 12,15    Město známé ze Starého zákona blízko dolního ®Jordánu (Gen 13,12), tedy při jižním cípu Mrtvého moře. Zde také byla ®Gomora. Sodoma byla známá svými protipřirozenými hříchy, za něž byla zničena. Byla to města - typus - jejichž hříchy volaly o pomstu do nebes (Gen 18,20). Kristus, když rozesílal apoštoly (Mt 10,5-15) a dával jim rady, jak si mají při misijní činnosti počínat, uvádí, že těm městům, která je nepřijmou, bude v soudný den hůře než městům Sodomě a Gomoře. Tábor neuvedeno    Hora leží jihovýchodně od ®Nazareta, asi 2 hodiny chůze. Podle tradice je tato hora "Horou Proměnění Páně". Na ni vystoupil Pán se svými apoštoly Petrem, Jakubem a Janem, zde se modlil (Lk 9,28), zde nastalo Proměnění Páně (Lk 9,28-36; Mt 17,1-9; Mk 9,1-9). Sv. Petr, očitý svědek, ji nazývá "horou svatou" (2 Petr1,18). Ta se vypíná do výše asi 600 m na východní straně Esdrelonské roviny. Stojí osamoceně, má podobu rozložité pyramidy, nahoře je planina s překrásným výhledem na celou ®Palestinu. Hora Tábor je středem ®Galileje.    Sv. Helena zde postavila kostel. Ve 4. století tu již byly tři kostely. Hlavní je bazilika Proměnění Páně, druhé jsou kostely sv. Eliáše a sv. Mojžíše. V kryptě baziliky je zobrazeno čtvero proměnění Páně: při narození v ®Betlémě, v Nejsvětější Svátosti oltářní, v obětním Beránku a Proměnění v nebi.    O Proměnění Páně měli apoštolové mlčet, dokud nevstane, a apoštolové skutečně mlčeli (Mt 19,7; Mk 9,8; Lk 9,36).    Pod horou Tábor ještě ten den (Mt 17,9; Mk 9,8) nebo druhý den (Lk 9,37) uzdravil Kristus náměsíčného chlapce, který často padal do ohně a vody a kterého učedníci nemohli uzdravit (Mt 17,14-20; Lk 9,37-43; Mk 9,13-28). Při tomto uzdravení si učedníci stěžovali, že chlapce nemohli sami uzdravit a Pán jim odpověděl, že mají malou víru (Mt 17,19). Tiberiadské jezero Jan 6,1.21    ®Genezaretské jezero Tiberias Jan 6,23    Hlavní město ®Galileje v Kristově době. Rozkládalo se na západním břehu ®Genezaretského jezera. Město vybudoval r. 17 po Kr. tetrarcha Galileje a ®Zajordánska (Pereje) Herodes Antipas a nazval ji k poctě římského císaře Tiberia. Podle město bylo i jezero nazýváno Tiberiadské (Jan 6,1.21). O Tiberiadě je náhodná zmínka v Jan 6,23. U Tiberiady se podle tradice zjevil Kristus po zmrtvýchvstání apoštolům a zde také udělil Petrovi primát a předpověděl mu mučednickou smrt (Jan 21,1-20). Na tomto místě stojí malý františkánský klášter s malou svatyní sv. Petra. Trachonitis Lk 3,1    Trachonitská krajina, jedna z pěti (®Iturea, Trachonitis, Auranitis, Gaulonitis, Batanea), které tvořily v severním ®Zajordání tetrarchát Heroda Filipa. Na tomto území vystoupil sv. Jan Křtitel. V severním cípu leží město ®Cézarea Filipova. Týrus Lk 6,17    Fénické město na pobřeží Středozemního moře, významnější než sousední ®Sidon, ležící severně. Pán zde učil, zde uzdravil na dálku dceru kananejské ženy (Mt 15,21-28; Mk 7,24-30). Z tohoto vzdáleného kraje přicházeli lidé ve velkém počtu za Kristem (Mk 3,8; Lk 6,17). V době Kristově byl Týrus proslulý bohatstvím a mravním úpadkem, ale přece mu Pán slibuje, že mu bude lehčeji při posledním soudu, poněvadž se mu nedostalo takového poznání Boha jako galilejským městům (Mt 11,20-22; Lk 10,13-15).    Sidon a Týrus jsou uváděny jako zástupcové pohanské Fénicie proti izraelským městům, která mají mít pevnou víru (Mt 11,21; Lk 10,13).    Mezi Sidonem a Týrem ležela na pobřeží Středozemního moře ®Sarepta Sidonská. Zabulon Mt 4,13-15    Zabulonská země, zabulonské končiny, název bývalého území v ®Palestině. V době Kristově tvořilo střední část ®Galileje. V tomto území se rozkládalo ®Kafarnaum (Mt 4,13). Tomuto kraji se podle Izaiáše mělo dostat Světla (Iz 9,1). To se vyplnilo Kristovou činností v tomto kraji (Mt 4,13-16). Zajordání Mt 19,1    Zajordánsko je    1. všeobecný název pro území ®Palestiny na levém břehu ®Jordánu, počínaje na severu ®Cézareou Filipovou až na jih k pevnosti ®Machareus.    2. v užším významu podle evangelií území na levém břehu Jordánu, ohraničené západně Jordánem a částí ®Mrtvého moře, na východě Arábií, na severu městem Pella a na jihu pevností Machareus.    V době Kristově byl tetrarchou Zajordánska (Pereje) s ®Galileou Herodes Antipas. Města, městečka a vesnice byly roztroušeny po kopcích nebo na břehu Jordánu, jinak byla krajina pustá. V Zajordání bylo několik důležitých měst: Pella, Hesbon, Filadelfia, ®Gerasa, lázně Kallirhoe, pevnost Machareus; města spojovaly důkladné silnice; města byla výstavná, luxusně vybavená, měla lázně, divadla, cirky, umělá jezera, posvátné háje a chrámy. Z těchto měst se nezachovalo nic a dnes zde zemi obývají beduínské kmeny.    Ze Zajordání za Kristem přicházely zástupy (Mt 4,25). Z Galileje šel Ježíš do judských končin Zajordánskem (Mt 19; Mk 10,1,1). Také z ®Jeruzaléma i ze Zajordánska šel za Kristem četný zástup (Mk 3,8). - Když se Herodes Antipas dověděl, že je Ježíš v Zajordání, navedl několik farizeů, aby mu namluvili, že ho chce usmrtit, a tak aby odtud odešel (Lk 13,31). - I do jižního Zajordánska poslal Kristus svých 72 učedníků hlásat evangelium, neboť tyto krajiny ještě neslyšely o Spasitelově příchodu (Lk 10,1-16).    Zajordánsko bylo pro Krista Pána azylovým územím proti nenávisti a násilí, vzniklému v ®Judsku a v Jeruzalémě. Poprvé se sem uchýlil po uzdravení slepého od narození (Jan 9,1-7); sem za ním přišlo z misijní cesty 72 učedníků (Lk 10,17). Do Zajordání v této době náleží Kristovy potyčky s farizeji pro vymítání zlého ducha Belzebubem, zvolání ženy ze zástupu, blahoslavící Mariino mateřské tělo (Lk 11,27). Ježíš je hostem u farizea (Lk 11,37-53), varování před lakotou a úzkostlivou péčí, podobenství o bohatém muži (Lk 12,13-34), zpráva o povraždění Galilejců na Pilátův rozkaz (Lk 13,1-5), podobenství o fíkovníku (Lk 13,6-9), uzdravení ženy, která byla 18 let shrbená a vůbec se nemohla napřímit (Lk 13,10-17), odpověď na otázku o malém počtu spasených (Lk 13,22-30) a konečně varování Krista farizeji před Herodem Antipou, že ho chce usmrtit (Lk 13,31-33).    Podruhé se sem uchýlil Spasitel po slavnosti Posvěcení Chrámu, kdy Židé brali kamení, aby ho kamenovali (Jan 10,31.40). Uchýlil se do ®Betánie za Jordánem. Až sem za ním přišli farizeové. Jeden z nich Ho pozval, aby s ním poobědval (Lk 14,1). Zde Kristus uzdravil vodnatelného člověka (Lk 14,2-6), pronesl podobenství o prvním a posledním místě při hostině, podobenství o velké večeři (Lk 14,15-24), podobenství o stavbě věže (Lk 14,28-30), o vedení války proti mocnému králi (Lk 14,31-33), o soli (Lk 14,33-35).    Sem za Jordán přišli i celníci a hříšnicí, aby ho slyšeli (Lk 15,1). K nim pronesl podobenství o ztracené ovci a o ztraceném penízi (Lk 15,1-10), o marnotratném synovi (Lk 15,11-32), o nespravedlivém vladaři (Lk 16,1-13), o boháči a Lazarovi (Lk 16,19-31), poučení o manželství (Lk 16,18), o pohoršení, smířlivosti, pevné víře a pokoře (Lk 17,1-10).

[1]	s použitím Prof. Ivo Obr: "Osoby a místa v evangeliích"; Cyrilometodějské knihkupectví Gustava Francla, Praha 1947
[2]	Encyklopedie "Zeměpis světa", části "Izrael" a "Jordánsko", str. 390-393; Columbus; Praha 1999

obsah | předchozí | další
pointer_____________________________________________________________________________________