BOŽÍ MUKA, OBRAZY A OBRÁZKY

Všude nás obklopují, přestože naše republika patří mezi ty v současné době nejateističtější. Ano, jedná se o náboženské symboly naprosto různého provedení, morovými sloupy na náměstích počínaje přes kříže a sochy Panny Marie, svatých Janů na mostech, obrazy a sošky svatých v průčelích domů po obrázky zavěšené na stromech, nepatrné kapličky v zahradách, Boží muka a kříže v polích, a nakonec symboly na náhrobcích a samotných hrobech. Téměř každý náš pohled se setkává se stopou Boží v těchto vyobrazeních - vnímá ji ale vůbec? Proč se už dnes nestaví? Chybí lidská vděčnost - anebo se spoléhá na jiné věci, vědecký pokrok, který zázračně odstraní společenské problémy a tíživou situaci jednotlivce? POUTNÍ KOSTEL JMÉNA PANNY MARIE VE VENKOVSKÉ A DOMÁCÍ ZÁŠTITY (ochrany)    [1]Město bylo také chráněno soustavou kaplí, kapliček, soch při vstupních cestách do města, na křižovatkách, na mostech, náměstích, někde jen obrazy či sochami v nástěnných výklencích, které ochraňovaly křižovatku (nikoli domy). Existovaly i záštity, které ochraňovaly také veřejné městské kašny. Své záštity měly v některých městech i jednotlivé čtvrti, okrsky, předměstí. V dějinách umění známe mariánské obrazy s místními patrony typu Maestá, jsou to původně městské, resp. zemské záštity italských měst, resp. městských států 13.-14. století.    Také mariánské sloupy, stavěné v městech habsburských zemí, byly záštitami měst. Byly vztyčovány zpravidla na náměstích (často s názvem Mariánské náměstí). V roce 1650 byl na Staroměstském náměstí v Praze vztyčen a vysvěcen první mariánský sloup s Pannou Marií Immaculatou , . Mariánské sloupy byly duchovními osami měst. Panna Maria města ochraňovala, např. před požárem (např. Panna Maria Matka Milosrdenství - Uničov), morem (odtud některé mariánské sloupy se spolupatrony, Ochránci proti moru, označované jako morové) a zahrnovala města veškerou přízní. U mariánských sloupů se konaly také modlitby, o které pečovaly zvláštní společnosti, k mariánským sloupům se konaly i pouti. V patách sloupů bývaly i kaplice, v nichž byl uctíván devoční obraz či socha, výjimečně i kaple (srov. Panna Maria Immaculata a Panna Maria Rynecká).    Mariánské záštity ochraňovaly také některé jednotlivé městské domy. Domovní záštity se dochovaly v mnoha městech, některé domy byly podle záštit pojmenovány, např. Dům u Černé Matky Boží v Celetné ulici č. 35 v Praze na Starém Městě podle loretánské sochy ze 17. století. Ve Staré Praze jsou evidovány více jak tři desítky domů s mariánskými záštitami, dnes spíše známými jako tzv. domovní znamení. Početné mariánské záštity lze spatřit snad nejnázorněji v renovovaném Českém Krumlově.    Domovní záštity ochraňovaly i veřejné budovy, církevních, městských úřadů, budovy škol i budovy výrobní či provozní.    Také vesnice zaštiťovaly mariánské sochy, obrazy v místních farních, filiálních kostelech či kaplích, z nichž některé byly zároveň kostely, kaplemi poutními.    Záštity byly instalovány i při cestách do vesnic, v kapličkách situovaných zpravidla na rozcestích. Tu byly zároveň záštitami cest i pocestných. Také na rozcestích do polí i v polích byly v kapličkách či na stromech instalovány sochy, obrazy Panny Marie jako Záštity polí. Při pramenech, studních jako Ochránkyně pramenů.    V prosebných, křížových dnech, také na sv. Marka 25. dubna, se chodívalo na křižovatky, k Božím mukám, ke kapličkám do polí, k sochám svatých v procesí v čele s knězem.    Sochy, obrazy byly instalovány na selských domech, statcích, chalupách, také na velkostatcích, farách, rychtách, školách, kovárnách, mlýnech. Ve štítech (lomenicích), na průčelních stěnách domů, v branách, nad vchody, též ve špýcharech, stodolách, maštalích, chlévech jako záštity domu nebo celého statku, majetku. Zvláště charakteristické byly expozice ve výklencích. Některé záštity byly umístěny přímo v krovech, také v základech domů. Pozoruhodná byla expozice záštity na vstupních domovních dveřích či na dveřích chléva, stodoly. Soška (obrázek) byla přibita hřeby, důkladná fixace zaručovala stálou, pevnou, nezcizitelnou ochranu (viz též část 9-3).    Farní či vesnické paládium se v určitém období v roce, nejčastěji v mariánském měsíci máji, také v adventu, nosívalo po několik dní od domu k domu, zpravidla po večerním zvonění. Paládium, toto Milé břímě, vyzdobené květinami, ozdobami, nosili zpravidla obecní pastýři při slavnostním vytrubování, vyzývajíce k mariánským pobožnostem.    V některých obcích každá žena ve vsi paládium hostila a adorovala ve svém domě, přes noc a den. Každoroční, zpravidla adventní cesta Boží Matičky po domech se konala na paměť putování Panny Marie hledající nocleh před porodem: "I porodila Syna svého prvorozeného, a plénkami obvinula, a položila jej v jeslech, protože neměli místa v hospodě" (Lk 2,7).    Bývalo pravidlem přinášet místní paládium do mateřského poutního kostela k dotýkání s milostným či zázračným originálem každý rok, aby bylo znovu obnoveno sacrum, obnoveno znamení milosti paládia. Každoroční pouť s paládiem také demonstrovala hodnost farníků k milosti Panny Marie. Poutě s paládiem se konaly mnohdy ze značně vzdálených míst, např. farníci z vesnic v Bavorsku, kde uctívali Pannu Marii Svatohorskou, putovali každoročně na Svatou Horu.    Pozoruhodné jsou doklady o nošení paládia v putně nebo ve speciální schráně. V blízkosti poutního místa byla však socha instalována na nosítka a dále nesena dívkami - chrámovými pannami Panny Marie, které přišly s průvodem nebo přicházely průvodu vstříc, např. při poutích na Svatou Horu dívky z Příbrami.    Prostřednictvím svého paládia také farníci věnovali Panně Marii v mateřském poutním kostele záslibné dary.    Shromáždili jsme několik ukázek různých typů "lidové náboženské architektury", která vyjadřuje víc než umělecký cit lásku k Bohu a Panně Marii. Takové symboly jako by každého oslovovaly a říkaly: "A co ty? Ty nic? Nic se v tobě nepohne?" A tak nejsou svědectvím o víře v historii národa, ale jsou vykřičníky pro každou současnost.

[1]

Vítězslav Štajnochr: Panna Maria Divotvůrkyně, Slovácké muzeum v Uherském Hradišti, 2000; Réva, příloha Katolického týdeníku, květen 2001).

[2]

Poznámka 1 k Mariánskému sloupu na Staroměstském náměstí: Již v roce 1650 byl na Staroměstském náměstí v Praze vztyčen a posvěcen mariánský sloup s Pannou Marií Immaculatou podle dekretu císaře Ferdinanda III. Habsburského, zhotovený dle sloupu ve Vídni z roku 1647, "ke konání pobožností, ke stále trvající vděčné památce, že z pouhé milosti Boží toto od tehdáž nepřátelského lidu švédského silně dobýváno Staré a Nové město Pražské k přemožení a podmanění neřešilo a k tomu cíli, aby přímluvu Nejsvětější Rodičky Boží na budoucí časy od válek a outokův nepřátelských, nakažení morního a jiných neřestí zachováno bylo…". Pražský mariánský sloup byl ovšem 3.11.1918 násilně stržen, zničen. Poznámka 2: … V Americe byl (Dr. Emil Petřík) spoluiniciátorem postavení sochy P.Marie, jež měla být jakousi satisfakcí za mariánskou sochu na Staroměstském náměstí v Praze, zničenou rozvášněným davem 3. listopadu 1918. Byla nazvána "Matka Boží v exilu". Roku 1994 zorganizoval Petřík její převoz do Prahy, kde byla díky opatovi strahovského kláštera Mons. Michaelu Pojezdnému postavena ve strahovských zahradách. (Zprávy: Zemřel iniciátor "Matky Boží v exilu" (čas. Immaculata č.54 (2/2001)

obsah | předchozí | další
pointer_____________________________________________________________________________________