****
Tak tedy prostřeme Kristu na cestu sebe samé.
Neprostírejme neživá roucha nebo bezduché ratolesti,
neprostírejme větvoví; je to hmota, která po použití ztrácí svěžest
a potěší oči jen na několik hodin.
Ale oděni jeho milostí, …my sami se prostřeme jako roucha
a položme se mu k nohám.
Sv. Ondřej Krétský
Amnestie
Mocný král se rozhodl, že ve své zemi udělí amnestii jedinému vězni.
Odsouzení se o tom brzy dozvěděli
a každý z nich se na královu návštěvu dobře připravil.
Když pak nastal dlouho očekávaný den a panovník mezi ně přišel,
začali jeden přes druhého přednášet své žádosti a důkazy o nevině:
„Můj králi, já za nic nemůžu, to tenkrát ti ostatní zavinili Pane,“
další volal , „to já jsem nevinný, všichni se spikli proti mně.“
Další začal vinit své rodiče, jiný okolnosti, které nemohl ovlivnit.
Král byl ze všeho toho naléhání úplně zmatený.
Vypadalo to, že v jeho věznici jsou opravdu všichni bez viny.
Náhle si všiml, že někde úplně vzadu sedí jeden vězeň,
který mlčel a hleděl do země. Přistoupil tedy k němu a oslovil ho:
„Ty neprosíš o milost? Nepřesvědčuješ mě o své nevině?“
Muž pomalu zvedl hlavu a tlumeným hlasem pravil:
„Můj králi, já jsem se opravdu provinil, svůj trest zde si zasloužím.“
A moudrý král pochopil, že právě tento vězeň si zaslouží jeho milost.
****
Vyleštěné zrcadlo
A tak ti, kteří mohou Boha vidět, na něho skutečně patří,
jen mají-li duchovní oči dokořán.
Oči mají totiž všichni, ale někdo je má zastřené temnotou,
takže nevnímá sluneční světlo. Z toho, že slepí nevidí,
však přece neplyne, že slunce nesvítí;
to musí připsat slepci sami sobě a svým očím.
Také ty máš duchovní zrak zastřený tmou hříchů a vlastních zlých skutků.
Duše člověka musí být čistá jako vyleštěné zrcadlo.
Jestliže se dá do kovového zrcadla rez, člověk v něm svou tvář nespatří.
A stejně pronikne- li do člověka hřích, nemůže takový hříšník uvidět Boha.
Z apologie „Kniha Autolykovi“ od svatého Theofila z Antiochie, biskupa
*****
Dát staré minci novou hodnotu
Řecký výraz pro obrácení „metanoia“
znamená vidět svět novýma očima.
Je to vyjádřitelné rčením: Dát staré minci novou hodnotu.“
Svět se mění podle toho, jak je nazírán a viděn.
Tomáš Špidlík, Duše Ruska
****
Poušť přichází za námi
Neváhám doporučit vám to, co jsem vyzkoušel
na vlastní kůži v těžkých chvílích svého života:
Poušť, poušť, poušť.
Když pronáším toto slovo, cítím, jak se ve mně všechno probouzí
a dává do pohybu bez ohledu na to, že mé tělo se
ve skutečnosti nikam nepřemísťuje.
Slovo „poušť" zde vyjadřuje mnohem víc než nehostinnou,
vyprahlou a neobydlenou krajinu.
Pro toho, kdo se nechává vést Duchem svatým vdechujícím
život Božímu slovu, znamená poušť hledání Boha v tichu a mlčení.
Je to jakoby visutý most, s jehož pomocí se duše zamilovává do Boha
překlene temnou propast vlastního ducha, strmé a děsivé
soutěsky pokušeni i neprobádané hlubiny vlastních strachů,
které by jí jinak zabránily pokročit na cestě k Bohu.
Takováto mlčenlivá poušť je svatá.
Tato modlitba je nad každou jinou modlitbu,
protože přivádí duši do stalé přítomnosti Boží,
kde pak duše v naprostém klidu a odevzdanosti žije vůlí toho,
jehož bez ustání dokonale miluje.
Když člověk nemůže odejít na poušť, přichází poušť za ním.
Udělej si malou „poušť“ u sebe doma, na zahradě nebo v podkroví.
Neboj se nazvat pouští místo, kde se běžně zdržují lidé.
Carlo Carretto, Poušť uprostřed města
****
