****
..ať slyšíme pláč
Ze života sv. Františka z Assisi, tvůrce myšlenky
prvních živých jesliček, znáte jistě příhodu,
kterou sám vyprávěl:
„Když jsem byl malým školákem, přijel na Vánoce
do Assisi učený teolog. Vystoupil na kazatelnu
a spustil nekonečnou řeč o nesmírném tajemství Vtělení.
Všechno se mi v duchu zamlžovalo.
Už jsem to nevydržel: Mistře, vykřikl jsem, mlč,
ať uslyšíme plakat Ježíška v kolébce!
Po návratu domů mě otec zbil,
ale matka mi tajně dala požehnání.“
na minutu s Viliamem Judákem
****
Srdce probuzené pro Boha
Vybavuje se mi jeden židovský příběh.
Vypráví se v něm, že učenec, který se obával,
že ztratí víru, si přišel pro radu k jednomu chasidovi.
Tento zbožný muž se s příchozím nepustil do filozofické diskuse,
jen se s ním vícekrát pomodlil modlitby,
kterým se v dětství naučil nazpaměť. To bylo vše.
Zbožný s pochybujícím nediskutuje, ale modlí se s ním.
Vrátí se k modlitbám svého dětství, ve kterých se srdce probudilo pro Boha.
Posiluje srdce. Právě to chce církev o Vánocích učinit i s námi samotnými.
Dělá s námi to, co udělal zbožný muž s oním pochybujícím.
Nediskutuje, ale modlí se s námi modlitby,
v nichž se srdce stalo bdělým pro Boha.
Joseph Ratzinger, Vánoční promluvy
****
V paměti věčné bude spravedlivý
Byl večer 8. prosince 1924, svátek Neposkvrněného početí Panny Marie.
Na tento předvánoční svátek se těšily všechny děti,
protože, stejně jako Sv. Mikuláš, u nás i Panna Mana obdarovávala děti.
Ten večer jsme byli já a o čtyři roky starší sestra Mařenka sami doma.
Tatínek už odpoledne někam odešel a maminku odnesli v červnu
na vzdálený hřbitov, kde po těžké nemoci spala spánkem pokoje.
Já to nevnímal tak jako sestra, která na maminku často vzpomínala
a hodně se naplakala. Tak i ten večer, kdy jsme byli sami doma,
po tmě a hladoví v chladné světnici, bylo nám zvlášť smutno.
Abychom zaplašili chmurné a strašidelné představy, rozsvítili jsme
malou petrolejovou lampičku postavenou na dně převráceného
hrnce u okna na stole. Ze školní brašny jsme vyndali tabulku
a zkoušeli na ni psát písmena podle slabikáře.
Sestra mi s psaním pomáhala. Tím jsme se na čas zabavili.
Mařenka však stále pofňukávala a chvílemi propukla v hlasitý pláč:
„Maminko! Proč jste nám odešla a nás tu nechala?!
Vraťte se k nám! Je nám po vás smutno!“
Ani jsme nezpozorovali, že se otevřely dveře.
Až vrznutí podlahy nás přimělo odvrátit se od psaní.
V pološeru jsme ve dveřích uviděli postavu v bílém oblečení,
s rozpuštěnými vlasy, korunou na hlavě a svítící hvězdou na čele.
Překvapením jsme vyjekli: „Jé, Panenka Mana.“
Oba jsme seskočili z lavice a běželi ke dveřím.
Klekli jsem před tou postavou a začali se modlit,
jak se to při takové události dělalo.
Žena nečekala na naše modlení a pohladila nás po vlasech se slovy:
„Vstaňte! Posílá mne k vám vaše maminka, abyste neplakali.
A že jste byli hodné, tady vám něco dám.“
Z košíku přikrytého plachetkou pak vytáhla několik jablek
a každému dala dva koláčky a jednu čokoládovou figurku.
Podle hlasu brzy poznali nám dobře známou slečnu Annu ze sousedství,
která chodila často okolo nás ke své sestře. I ten večer k ní šla
s nadílkou pro její děti. Přitom si však všimla, že jsme doma sami.
Slyšela pláč a volání. Zastavila se pod naším oknem
a chvíli nás poslouchala. Jelikož vchodové dveře nebyly zamčeny,
v tichosti vešla dovnitř a udělala nám obrovskou radost.
Dodnes je mi líto, že jsem se jí nemohl nijak odvděčit nebo lépe
poděkovat, protože do měsíce odešla i její duše na věčnost.
Vzpomínám si, že když jsme se sestrou a tatínkem šli
na hřbitov za naší maminkou, zastavil a pomodlil jsem se
i u slečnina hrobu, který byl blízko vchodových dveří.
U kříže s nápisem:
„V paměti věčné bude spravedlivý, pověsti zlé nemusí se báti.“
Byla to slova napsána přesně o ní.
Svým dobrým skutkem uvízla hluboko v mé paměti,
vždyť na ni a její návštěvu ještě i teď,
po 79 letech, s vděčností vzpomínám.
Katolický týdeník, Bůh v mém životě
***
zlatit
Naše ulice se budou postupně rozzařovat
v zlaté záplavě nesčíslných světel.
Banky budou radit, jak zajistit bohaté Vánoce.
Ale přesto se stává, že i navzdory množství dárků
budou mnozí cítit smutek a prázdnotu.
Mám návrh:
Co kdybychom se všichni pustili do toho,
abychom Vánoce pozlatili zevnitř?
Láskou k životu i k nenarozenému,
láskou srdce srdce, která odmítá záplavu bezuzdné sexuality,
láskou mladých, kteří objevili její krásu,
láskou, vytvářející rodinu,
láskou, která vydrží?
kardinál Miloslav Vlk
