****
Zloděj
Jedna žena nesouhlasila s biblickým příběhem o stvoření Evy
tak si na to stěžovala rabínovi:
"Je to dost podivná historka, která nestaví Boha do nejlepšího světla.
Počká si, až Adam usne a upadne do nevědomí
a pak mu potají, jako zloděj,
vyjme z těla jedno žebro, aby pro něj udělal ženu."
K těmto dvěma se přitočila rabínova chytrá dcerka
a poprosila otce, jestli by nemohla odpovědět ona.
Rabín byl sám zvědav na její odpověď a proto ji nechal promluvit.
Děvče se obrátilo k návštěvnici a jakoby chtěla změnit téma hovoru nahodilo:
"Ach už jste slyšela, že se k nám v noci někdo vloupal?
Zloděj si odnesl sedm stříbrných lžic, ale k našemu úžasu
nám výměnou na stole nechal nádhernou mísu z ryzího zlata.."
"Ale neříkej dítě, odvětila návštěvnice, "tak to byla pro vás
docela výhodná noční návštěva.
Opravdu v takovém případě si nemáte nač stěžovat."
"Že ne?" zeptala se s úsměvem dívka.
Pak ani vy nemáte nejmenší důvod si ztěžovat na Hospodina,
který nejprve Adamovi odebral žebro, které mohl postrádat
a pak mu dal mnohem, mnohem více."
Úsměvy pro duši, Lechleitner Norbert
****
Konec světa bude,
až zemře poslední rolník a poslední řeholník.
Až nikdo nebude chtít obdělávat zemi
a nebude nikoho, kdo by se za svět modlil.
P. Bonfilius Wagner, servita z Nových Hradů (+2005)
****
Důvěra
Kdysi putoval jeden člověk krajinou bažin a jezer, kde bylo lidských
obydlí jen pořídku a kde byli pocestní často přepadávání lupiči.
Když poutník do jednoho kraje dorazil, uviděl rozlehlé stavení.
Zaklepal na dveře a poprosil pána toho domu,
zda by si u něj nemohl uložit zlato, než se vrátí z cesty,
aby je uchránil před nebezpečnými lupiči.
Pán ho laskavě přijal a slíbil, že se o jeho peníze postará.
Poutník pak urazil blaty jen několik mil, když ho skutečně přepadli lupiči.
Sebrali mu těch pár mincí, co měl po kapsách.
Za pár dní se muž vracel zpátky a znovu zaklepal na dveře stavení.
Když mu pán otevřel, spatřil v domě také lupiče, kteří ho obrali.
Hned mu došlo, že pán je jejich vůdcem.
„Jen pojď dál,“ uslyšel pozvání, „vezmi si své zlato, které jsi mi svěřil.“
„Jak to, že mi vracíš můj majetek, když jsi vůdce lupičů?" Podivil se muž.
„Protože jsi mi důvěřoval,“ odpověděl pán domu.
„Kdyby mezi námi nebyla důvěra,
žádný z mých mužů by se o kořist se mnou nepodělil.
Oplácím důvěrou každému, kde důvěřuje mně.
Moudrosti starého Irska
*****
Duchovní zkušenosti
Křesťan říká:
Jednou jsem šel do kostela, který je v sousední vsi
a abych si zkrátil cestu, pustil jsem se přes pole.
Tu se však strhla prudká bouře a tak ledový liják,
že mi bylo jasné, že když se nestane zázrak,
tak se z toho ve zdraví nedostanu. Tak jsem se modlil k Bohu,
aby mě vysvobodil. A tu se stal zázrak!
Představte si všude v celém okolí zuřila bouře a liják bičoval zemi,
ale těsně kolem mně bylo sucho a klid,
takže jsem mohl v pokoji dojít až do kostela.
Muslim na to odvětí:
To bych nečekal, že máme podobnou zkušenost.
Jel jsem pouští a náhle se strhla písečná bouře.
Byla to strašná bouře, která trvala hodiny.
A ke všemu mi pošel velbloud. To jde pánové nejen o zdraví,
ale o život! Padl jsem tváří do písku a hlavou jen mi bleskla myšlenka
"Alláh je věčný!" A v tu chvíli se stal zázrak.
Všude kolem zuřila strašná písečná bouře,
jenom těsně kolem mně bylo bezvětří.
Žid povídá:
Pánové já mám taky takovou zkušenost.
Jdu takhle o šábesu do synagogy a najednou vidím
na chodníku peněženku nabitou stomarkovkama.
Už už ji chci sebrat, když tu si najednou vzpomenu, že je šábes.
O šábesu, víte, se my židé nesmíme dotýkat peněz.
Co jsem měl dělat? Nechat tam tu peněženku, to by byla škoda.
Tak jsem se modlil k Hospodinu, aby mi pomohl.
A představte si, stal se zázrak!
Všude, kam oko dohlédlo byl šábes
a jenom těsně kolem mě bylo úterý!
*****
Mystik
Stará legenda vypráví, že když Bůh tvořil svět,
přišli za Ním čtyři andělé.
První se zeptal: "Jak to děláš?"
Druhý: "Proč to děláš?"
Třetí: "Mohu Ti nějak pomoci?"
a ten čtvrtý "Kolik by tak
mohl stát?"
První byl vědec, druhý filozof, třetí altruista
a ten čtvrtý obchodník s nemovitostmi.
Pátý anděl se díval v úžasu
a jen ze samé radosti tleskal.
Byl to mystik.
(Anthony de Mello)
