MEĐUGORJE - MÍSTO MILOSTI                

(mapka a bližší informace viz část 6-4)    Každodenně je hlášeno na informačním centru nějaké uzdravení. Je zaevidováno, ale zatím nebyla ustavena žádná komise, která by o nich mohla vynášet hlubší soudy, jako tomu je v Lurdech. A tak následuje popis několika nejpozoruhodnějších.    V Međugorji je však častěji uzdravována duše (viz 6-4). V ovzduší míru, zcela hmatatelného, dochází ke smíření lidí mezi sebou a zejména s Bohem, a obrácení nebývá vůbec vzácné ani u mnohaletých a přesvědčených ateistů nebo lidí víře už roky vzdálených. Nechápou, ale jsou potom šťastni, že našli smysl života.    Také se zde uzdravuje, to již fyziologicky, z návyků na drogy. Komunita Caenocolo je samovýchovným společenstvím, úspěšnost trvalého vyléčení bezpříkladná (kolem 90%, běžně je 15-20%). Komunita se aktivně podílí na náboženském životě farnosti.    O novém, dosud neověřeném "zdroji" uzdravování, je psáno i v části 1-8.    Kdo za tím vším stojí? Čí je to stopa? Děje se to samo od sebe? Bůh zde dovoluje, aby byly porušovány biologické zákony a lidé zcela neočekávaně uzdravováni. Buď mu za to dík! UZDRAVENÍ[1]    Susan Whitemorová, 22-letá Američanka ze státu Connecticut: "Jako 18-letá jsem měla zápal mozku. Lékaři zjistili encefalitidu. Hrozné bolesti mi bránily v chůzi. Vypravila jsem se na cestu do Međugorje (na invalidním vozíku). Dne 1.7.1991 jsem se setkala s P. Zovkem. Když mě žehnal, byla jsem zaplavena nějakým teplem, pokojem, radostí. Celkem náhle jsem se začala cítit dobře. Mohla jsem sestoupit z vozíku. Bez jakékoli pomoci jsem mohla vystoupit na Podbrdo." Susan se vrátila domů na svých vlastních nohách, úplně zdravá.    Nikola Pacini se narodil 13.11.1977 ve Florencii. Měl těžkou chorobu (distrophia muscularia), která postupně deformuje svaly a způsobuje smrt. Od května 1986 nemohl chodit. V listopadu 1990 měl sen: "Viděl jsem mramorovou sochu, která stojí před kostelem. (Pozn.: Nikdy předtím ji neviděl, ani na obrázku.) Najednou jakoby socha ožila, ukazovala na mě a řekla: "Pojď sem, pojď sem!" Potom jsem se probudil a rozhodl se jet do Međugorje. Když jsme přijeli k soše před kostelem, náhle mi bylo vnuknuto, abych vstal z vozíku. K překvapení ostatních jsem se zdvihl a začal jsem chodit. Od té chvíle jsem úplně v pořádku."    Paní Diana Basileová se narodila r.1940 v Itálii. Od r.1972 je nemocná. Má sklerózu multiplex. Částečně přestala ovládat svoje údy (dermatose perineale). Oslepla na pravé oko. Cestovala do Međugorje: "Ve chvíli zjevení jsem viděla jako ve filmu několik událostí ze svého života, na které jsem úplně zapomněla. Druhý den jsem šla 10 km pěšky z obce Ljubuški do Međugorje. Můj muž, prakticky nevěřící, už věří." - Pani Basileová dnes vidí. Milánská univerzita vydala o jejím uzdravení sborník se 130 dokumenty.    Italská televize a jiné hromadné sdělovací prostředky podrobně informovaly o zpěvačce populární hudby Lole Falana z Kalifornie, která se vyléčila ze sklerózy multiplex, i o Antoniovi Pirasovi ze Sardinie, který byl vyléčený z nádoru a ochrnutí, když mu jeho duchovní otec přinesl domů kamínek z místa zjevení v Međugorje.    Karlo Ivanković z Ljubuški (nar. 1.8.1940) onemocněl žloutenkou (hepatitis B). V mostarské nemocnici nemohl už 25 dní přijímat žádnou stravu. Žaludek mu úplně vypovídal službu. Poslední den už nevnímal ani okolí. V pátek 18.11.1983 lékaři řekli: "Bude žít už pouze jednu noc." - Večer slyšel hlas: "Dítě moje, čeho se bojíš? Co tě trápí?" - Tu se najednou nacházel v međugorském kostele. Slavila se večerní mše sv., hlavním celebrantem byl farář Pervan, v zeleném ornátu (to se později potvrdilo). Hlas Karlovi řekl: "Dítě moje, neboj se, všechno bude dobré." - Ráno řekl lékařům: "Cítim se fantasticky. jsem hladový, dejte mi najíst!" - Lékaři zjistili, že je zdravý a po žloutence nebylo ani stopy. Vzdal se své práce taxikáře a stal se průvodcem poutníků v Međugorji.    Třicetiletý Francouz Martial de Montbron byl v důsledku poškození páteře ochrnutý. Přátelé ho vynesli na místo prvních zjevení na nosítkách. Najednou se posadil a vyskočil na nohy.    Frances Russellová z Bostonu utrpěla pracovní úraz. Měla zraněné klouby, svaly a nervy. Absolvovala pět operací. Nemohla pohybovat krkem, ruce nezvedla k hlavě. Během 16 roků se mohla pohybovat pouze s pomocí berlí. Větší část života strávila v nemocnicích. Lékaři jí řekli, že už pro ni nemohou nic udělat. Dne 11.4.1996 přijela do Međugorje: "Otec Zovko se modlil. Jako ve filmu jsem viděla celý svůj život. V srdci jsem zaslechla slova - Dej mi svoje raněné srdce!" - Od 13.4.1996 Frances chodí bez berlí a je uzdravená.    Belgičan De Bus de Warnaffe: "Nemohl jsem už normálně chodit. Skleróza. Do Međugorje jsem přijel o berlích. Pocítil jsem tam přítomnost Marie. V kostele bylo tolik lidí, že jsem se nemohl opírat o berle. Jednoduše na ně nebylo místo. Pomalu jsem vycházel s ostatními, berle jsem nesl v ruce. Chvíli trvalo, než jsem pochopil, že berle už nepotřebuji, zvlášť když jsem šel dolů po schodech. Dnes organizuji poutě do Međugorje a přivážím sem skupiny z Belgie."    Rita Klausová, učitelka v katolické škole, 26 roků trpěla na sklerózu multiplex. Byla připoutaná na invalidní vozík: "Zažila jsem Međugorje dávno předtím, než jsem vůbec něco o zjeveních slyšela. Zdálo se mi, že jsem přišla do našeho kostela. Když přijdeš..., uvidíš moji Matku! Dopis byl podepsaný - Ježíš! Náhle jsem se ocitla v međugorském kostele... a uviděla Matku Boží. Když jsem však poprvé četla o místě zjevení, náhle jsem si uvědomila, že to byl međugorský kostel, který jsem tehdy ve snu viděla. Nikdy nezapomenu na ten den, když jsem uzdravená vstala z invalidního vozíku (19.6.1986). Když jsem na vozíku vstoupila do třídy, vysvětloval právě učitel žákům, že všechny zázraky, které se připisují Ježíšovi, jsou úplně přirozenými jevy. Moje mnoha operacemi deformované nohy se znovu narovnaly. Ani nevím, jak jsem se dostala domů. Vyjma jednoho, považují všichni lékaři, kteří mě 26 roků léčili, moje uzdravení za nadpřirozené. Mí kolegové ve škole mi dali jasně najevo, že pokud před svými žáky uvedu své uzdravení a Međugorje, budu muset počítat s výpovědí." - Rita je dnes známá na celém světě. Vede skupinová setkání a vydává svědectví.    Šestnáctiletá Florencie Majurelová z Montpellieru je mongoloidní a mluvit může jen s velkými obtížemi. Dne 15.8.1994 jde se svou matkou ke kříži na úpatí Podbrda. Začne spínat ruce a proplétat prsty, což nikdy nemohla udělat. Matce řekne, že viděla Svatou Pannu. Den nato poprvé ve svém životě začne recitovat "Zdrávas Maria, milosti plná", i když nikdy nemohla vyslovit slova modlitby.    Civija Kuznová ze Stolce vydává svědectví o uzdravení 22.8.1981. Jedenáct roků trpěla polyartritidou. Léčili ji ve Stolci, Mostaru, Čapljině. Předtím jí opuchlé nohy a ruce způsobovaly bolest a znemožňovaly pohyb.    V srpnu 1981 svědčí také sestra Božidara Čapićová z Metkoviće o svém okamžitém a úplném uzdravení. Předtím trpěla na ledviny a neslyšela na jedno ucho. Léčili ji bez úspěchu.    Maria Saličová, nar. 7.2.1960 v Andrijevicích, měla nádor na kolenu, který jí operovali v bělehradské nemocnici. Její stav se zhoršoval. Lékaři pomýšleli na amputaci nohy. Její matka se modlila v Međugorji. Dřív, než se matka vrátila, se dcera zcela uzdravila.    Nancy Lauerová z Massachusetts (USA): "Vtom jsem pocítila, že bolesti přestávaly a velmi silně jsem pocítila přítomnost Matky Boží. Mohla jsem začít hýbat prsty, a když se zjevení skončilo, bolesti zcela přestaly. Nevěřila jsem tomu, a proto jsem berle neodhodila. Já si vezmu svoje berle domů."    Dne 8.8.1983: okamžité uzdravení Marie Brumencové (Poljskava u Mariboru). Postižená měla tříštivou zlomeninu páteřového stavěče Th-1 v důsledku pádu. Od 8.6.1982 nosila krunýř. Na pouti 8.8.1983 byla uzdravena. Na posledních snímcích nebylo po zranění ani stopy.    P. Oreč, međugorský farář, r.1991 vypovídá, že se stále hlásí lidé, kteří tvrdí, že v Međugorji anebo v souvislosti s ním byli zázračně uzdraveni. Někteří z nich přikládají i lékařská osvědčení.    Jen na farním úřadu v Međugorji bylo do roku 1996 ohlášeno víc než 400 uzdravení. Lékaři z Chorvatska a z ciziny se těmito případy stále zabývají. A kolik jich je těch neohlášených?    Sestra Elvíra Petrozziová založila v Međugorje komunitu pro léčbu narkomanů. Tato komunita má nejvyšší procento úspěšnosti ze všech institucí tohoto druhu na světě - 90 procent mladých narkomanů, kteří tam vstupují, se ze závislosti vyléčí.

[1]	Anton Selecký, M_Rosa 3-4/1998: "Medžugorje (Pošlem vám svoju Matku) http://mrosa.szm.sk/341998/index.htm

obsah | předchozí | další
pointer_____________________________________________________________________________________