KRISTOVA CÍRKEV S PAPEŽEM V ČELE

Nepřehlédnutelnou stopou Boha je jeho Církev. Pro všechny lidi světa je trvalým znamením stálé Boží přítomnosti mezi lidmi, jak Sám přislíbil. V této části se chceme věnovat jen stručně viditelné tváři Církve s papežem v čele, s hierarchickou strukturou a přezkoumáme její právo být morální velmocí, která zasahuje do dění světa, poučuje věřící, ale i státníky, stará se o chudé a potřebné po celém světě a všude hlásá ukřižovaného Krista.   Takovou ji ustanovil Pán, když dal apoštolům příkaz, aby šli do celého světa a hlásali Jeho evangelium. Měli a mají je hlásat vhod i nevhod. Aby nevznikala hluchá místa bez evangelizace, byla jednotlivá území rozdělena na diecéze, svěřované jednotlivým biskupům jako nástupcům apoštolů do správy a jurisdikce. Každá diecéze se svým biskupem je tak vlastně samosprávnou Kristovou církví. Přestože je tu mnohost diecézí, dohromady jde o jednu jedinou církev. Vyjadřuje to jednak společenství biskupů, kteří jednotu manifestují na synodech a koncilech, jednak přiznání biskupského primátu římskému biskupovi jako nástupci apoštola sv. Petra. Jemu byla svěřena celosvětově koordinace všech církevních aktivit a dohled na pravověrnost bratří, které má v jejich případné slabosti posilovat.    Vzato do důsledku, Církev vedou pouze biskupové. Podřizují se papeži jako nejvyššímu, který je vyvolenen Duchem Svatým. K ruce pak mají ještě kněze jako pomocníky a nižší klérus (jáhny) k různým pomocným službám. Tito všichni jsou pastýři stádce "obecného lidu", které jim svěřil Bůh svěcením, ale každý v takové míře, jaká mu byla svěřena. Plnost svátosti kněžství mají pouze biskupové.    Základní územní jednotkou je tedy biskupem spravovaná diecéze. Jeho pomocníci, kněží a jáhni, jsou jím ustanovováni za správce neboli administrátory farností, kde farnost je území příslušné k určité faře. V rozsáhlé diecézi se několik farností sdružuje do děkanátu (s děkanem v čele) nebo vikariátu (s vikářem v čele). Několik diecézí v rámci jednoho státu se může spojit do tzv. církevní provincie. Sídelní biskup je potom metropolitou, pokud sídlí v hlavním městě, a obvykle je jmenován arcibiskupem. V České republice máme dvě církevní provincie: pro zemi Českou a Moravskou. Sídelními městy jsou Praha a Olomouc. Biskupové se v rámci státu (nebo i kontinentu) sdružují do tzv. biskupských konferencí, kde normují a koordinují své postupy, jednání a věrouku, takže se biskupská konference stává orgánem, jenž zastupuje před společností všechny biskupy současně a mluví jejich jménem (vyjadřování se k zákonům, státní politice, vydávání církevních dokumentů, katechismů, místně platných církevních nařízení, svolávání místních synodů apod.). Obvykle také biskupské konference země jako celek navštěvuje Prvního z nich, římského biskupa, na pravidelných návštěvách "ad limina" v Římě, kde ho seznamuje se situací ve své zemi a s problémy, které musí místní církev řešit.    Protože jsou v Církvi zastoupeny i různé obřady, patří do ní i provincie s těmito obřady, jejichž biskupové bývají nazýváni patriarchy a území potom patriarcháty. Protože udržují s katolickou církví "jednotu v Hlavě" a v nauce, i když se obřady a vnitrocírkevními předpisy liší, je jim zachována jejich vlastní jurisdikce jako zcela autonomní. Zvláštní kategorií biskupů jsou kardinálové. Jsou to ti, kteří jsou pověřeni volbou příštího papeže.    Abychom se vyznali v terminologii, tím, kdo má zodpovědnost za diecézi, je biskup sídelní. S jeho povinnostmi a v jeho apoštolské síle mu pomáhá biskup pomocný nebo biskup světicí. Někteří biskupové však svou diecézi nemají. Jsou to tzv. titulární biskupové anebo biskupové na odpočinku (mají právo abdikovat), biskupové emeritní. Řekli jsme, že Církev vedou biskupové s papežem v čele, nepopsali jsme si ale druhou stranu, "obecný lid". Tomu jsme se ale věnovali v části 1-1, když jsme zkoumali religiozitu světa a význam a přínos Církve i pro občanskou společnost. Přesto zde zůstává skupina věřících, o nichž jsme nemluvili a kteří jsou pro existenci Církve nesmírně důležití. Jsou to řeholníci. Jim věnujeme část 9-8 o osobách zasvěceného života. Zde bychom je ani nezmínili, kdyby jejich společenství nebyla ve většině případů vyňata z pravomoci příslušného místního biskupa a nebyla podřízena přímo papeži nebo jím určené kongregaci. Důvodem je, že tato řeholní společenství mají vlastní jednotné vedení, ale svou činnost realizují v prostoru mnoha diecézí nebo i po celém světě. V některých případech jejich opati, generálové nebo jinak titulovaní nejvyšší představitelé jsou bráni naroveň biskupů, přestože jimi de juri nejsou. - Diecézní biskup má však právo ve své diecézi určitý řád "hostit" anebo ho také vyhostit.    Možná, že některý čtenář na tomto místě očekával vášnivé obhajování papežského primátu a dogmatu papežské neomylnosti ve věcech víry a mravů. Toho zklameme; považujeme za samozřejmost, že tomu tak je a že i doba polemik na toto téma je dávno ta tam. Také se chceme zabývat stopou viditelnou pro každého člověka - tou nemůže být potulný kazatel hlásající bez jakéhokoli pověření své osobní názory na Boží zjevení, ale hierarch, a zejména ten nejvyšší.    Pojednali jsme (celkem populárně) o struktuře duchovenstva, které je Kristem pověřeno, aby vedlo Jeho lid. Přesto bychom chtěli zvlášť vyzvednout mimořádný úkol a zodpovědnost těch, kteří přicházejí, aby jako biskupovi pomocníci věřící lid posvěcovali a sytili božskými Tajemstvími, a to kněží. Papež je v Římě a biskup v krajském městě, ale místní farář je zde denně a stále. Je to on, kdo lidi křtí, kdo jim Kristovým jménem odpouští hříchy, kdo svolává Spasitele na oltář a proměňuje tuctovou materii na Tělo a Krev samého Boha, kdo žehná manželskému svazku a kdo doprovází zesnulé na jejich poslední cestě. Je to také on, kdo distribuuje Boží požehnání každému člověku na konci mše svaté, kdo přináší svaté Viaticum nemocnému a umírajícímu, kdo se nad nemocnými modlí a maže je posvátnými oleji, kdo učí farníky znát Boží slovo a Boží vůli. Je to on, který je kronikou víry určitého období pro danou farnost. Je pomocníkem, ale s takovými delegovanými pravomocemi, že se od biskupa ani tolik neliší; jen několik jich je vyhrazeno přímo biskupovi. A tak jsou to oni, s nimiž se denně setkáváme, a kteří jsou pro prosté věřící zástupci Boha na zemi. Snad si toho ani někdy nejsou dost vědomi. Přesto - buďme jim maximálně vděční.    Papežové jsou charismatickými osobnostmi, přestože jimi dříve nebyli. Problém se ale jen posouvá: jak to, že nyní jsou? Domníváme se, že to, co lidi přitahuje, po čem tolik touží a nemohou se toho nabažit, co stále vyhledávají a nedopřává jim klidu, je setkání s Bohem. Potkat Ho živého. To charisma, které nesou papežové, je Kristova "vůně", je to Jeho charisma, kterým všechny přitahuje podle svých dávných slov, jimiž označil způsob své smrti, ukřižování: "A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všecky k sobě" (Jan 12,32). A lidé přicházejí, aby se setkali s Tím, jehož transparentem je dnes již starý muž; ne tedy kvůli papeži, ale kvůli Bohu. - To potvrzují i biskupové, kdykoli se vracejí ze "zpovědi" ad limina: "Byl jedním z nás, stejný jako jiní, a když k němu máme jít nyní, těšíme se jako děti, když jsme s ním, cítíme lásku, ale máme i bázeň, a když máme návštěvu ukončit, je nám těžko a úzko. Přáli bychom si, aby nikdy neskončila. To jsme před zvolením za papeže nikdy předtím nepociťovali."    Těm, co nad papežovou osobou a papežstvím jen mávnou rukou, něco podstatného uniká. Uniká jim důvod, proč se za tímto starým mužem neustále a všude táhnou milióny lidí, a to zejména mladých. Láska ke starci to jistě není, ale láska k úřadu, který mu byl svěřen v posloupnosti až od Petra, a k neochvějnosti, s níž nese celému světu Kristovu zvěst. Kdo s ním přichází do styku, potkává někoho, v němž poznává Ježíšova pověřence, který nehlásá své nauky, ale Boží. - Podobně je tomu i s nižšími hierarchy, kardinály, arcibiskupy a biskupy, opaty i kněžími, kteří se věrně přidržují Kristova evangelia. Ale setkat se s papežem - to je zážitek na celý život. .. něco o Janu Pavlu II

obsah | předchozí | další                                                                       ..související téma 1-1 |
pointer_____________________________________________________________________________________