STIGMATIZOVANÍ LIDÉ
Stigmata jsou mimořádným fenoménem, přesto se lze v současnosti podle P. Laurentina s několika jejich nositeli (12-15) setkat. Jsou to rány Kristova umučeného těla, které se nehojí ani nehnisají, jsou bolestivé a stále krvácejí. Jejich existence je důrazným poselstvím pro všechny, kteří pochybují.
Stigmata se stala vizitkou zmrtvýchvstalého Ježíše Krista. Jimi se prokazuje apoštolům, že je to On (Jan 20,20). Pán je svěřuje těm, které si vybírá z těch, kdo se mu cele a bezvýhradně darují (to je možné vysledovat), přestože byli ještě nedávno slabě věřícími nebo nevěřili vůbec (např. Julia Kim a jiní). Z popisů známe, že jsou stigmata zjevná a
trvalá, zjevná a objevující se jen na určitý čas (např. vždy v pátek), také jsou stigmata skrytá, neviditelná, ale nositel trpí spolu s Kristem opět buď trvale nebo v určitých obdobích. V okamžiku smrti nebo nedlouho před ním stigmata beze stopy mizí. To jsou ověřitelná fakta.
U mnohých jsou však pochybnosti o pravosti stigmatizace, proto je třeba opatrnosti, jak uvádí tisková zpráva[1]
z 22.01.2003:
"List Catholic Herald přinesl zprávu, že Vatikán chystá nové směrnice pro posuzování pravosti mariánských zjevení a nadpřirozených jevů, jako jsou například stigmata. Podnětem je podle Heraldu nárůst počtu podobných jevů v poslední době. Ten ohrožuje jednotu místních církevních obcí a vyžaduje patřičnou pastorační odpověď. - Mezi rokem 1905 a 1995 se vyskytlo 295 takových jevů, z nichž pouze 11 bylo uznáno za pravé. V mnoha případech šlo o podvod."
U některých řádné zkoumání ještě neproběhlo a výsledek se očekává, jako např. u stigmatizované Češky Anny Bohuslavy Tomanové
(viz část 3-1)
VÝZNAM STIGMAT KRISTOVA UMUČENÍ A SMRTI
[2]
Interview s P. Tito Paolo Zeccou
Stigmata, jednoznačná znamení Kristova umučení, jsou
středem teologické diskuse
Počínaje Františkem z Assisi a pokračujíce dále dějinami směrem k současnosti bylo včetně novodobých osobností jako je svatý Padre Pio z Pietrelciny celkem asi 250 jednotlivců s pravými stigmaty. Církev nikdy nevydala žádné neomylné prohlášení o jejich jednotlivých vlastnících.
K tomu, jaký by mohl být význam těchto bolestných ran na rukou a nohách u osob, které v některých případech změnily směr dějin i křesťanství? Zenit.org se na to zeptal pasionisty P. Tito Paolo Zeccu, profesora pastorální teologie a spirituality na Papežské lateránské univerzitě a Papežském Antonianu Atheneu v Římě, aby se zlepšilo porozumění diskusi. P. Zecca napsal knihy o tomto tématu a je v této věci jedním z předních expertů.
Kněz přednášel mnohokrát na téma "Kříž podle svatého Plátna a osoby se stigmaty" v Centru pro Turínské plátno Caravita v Římě.[3]
Jaký je smysl stigmat?
Zecca: Evangelium to ukazuje v tajemství Ježíšova zmrtvýchvstání, kdy rány nezmizely. Stigmata jsou znamením toho, co Kristus vytrpěl během mučení; proto tedy je zapotřebí teologická fakta daleko více studovat, než to bylo prováděno dosud. Janovo evangelium uvádí, že když Ježíš vstoupil do Večeřadla zavřenými dveřmi a pozdravil učedníky, ukázal jim svá stigmata, aby Ho sami poznali. Řekl sv. Tomášovi: "Vlož svůj prst do mého boku." (Jan 20,27). Ohromeným apoštolům tak odhalil fakt tohoto tajemství. Tento fenomén ukazuje účinnost Kristovy spásy na kříži, která zůstává zvláštním způsobem přítomna ve znamení stigmat jako příslušný zřetelný doklad výkupné a zachraňující účinnosti víry.
Celkem je asi 250 případů svatých a blahoslavených, kteří měli stigmata. Jaký je dějinný význam tohoto znamení?
Zecca: Je to zvláštnost [fenomén] západní spirituality a mysticismu. Od časů sv. Františka jsme měli významný počet světců a blahoslavených, kteří s rozpaky zažívali znovuvytvoření Kristových stigmat na svých tělech.
V současnosti zkoumání položilo důraz na charakteristické uspořádání a napodobení Ježíše, jež pocházejí z intenzivního osobního vztahu, který tyto osoby k Němu měly. Avšak to by byla velmi chabá analýza role těchto svatých a blahoslavených v lůně Církve. Byla by to nepostačující reflexe na zvláštní poslání, které se pojí se stigmaty.
Můžete uvést nějaký konkrétní případ?
Zecca: Například sv. František z Assisi obdržel stigmata, když všechny jeho zbožné plány - důvody byly v pořádku, schválena prvotní pravidla, cesta do Palestiny - selhaly. Zůstal sám a opuštěný. Byl ovládán životem utvářeným podle krucifixu, a proto současným trpěním stigmat se stal prospěšným pro řád i jako poselství pro celou církev.
Nástupce sv. Františka, bratr Eliáš, rozuměl významu stigmat a zdůraznil to ve svém dopise všem stoupencům.
Tu samou zvěst a poslání stigmat lze vidět u sv. Marie Magdalény z Pazzi a sv. Kateřiny Sienské. Ve století, které právě skončilo, bylo toto poselství zřetelně zjevné v osobách jako sv. Gemma Galganiová [zemřela v r.1913], sv. P. Pio z Pietrelciny [1887-1968] a Martha Robinová [francouzská mystička, která zemřela v r. 1981, jejíž spisy jsem studoval před otevřením procesu její beatifikace].
Martha Robinová
(blíže viz
7-1)
se stala známá díky slavnému spisovateli Jeanu Guittonovi, který napsal knihu "Nehybná cesta (The Motionless Journey)". Martha Robinová byla upoutaná po dobu 40 let na lůžku. Jako Gemma Galganiová a Padre Pio i ona inspirovala mnoho skupin svou spiritualitou a modlitbou za celý svět.
Jak jedná osoba, která přijímá stigmata Kristova umučení citem?
Zecca: Je to zkušenost štěstí a bolesti. Pán je vždy ten první, kdo se chápe iniciativy. Příjemcové stigmat to považují za nesmírnou milost a uvědomují si díky jim vlastní nezáslužnost. Ve skutečnosti žádají Pána, aby jim je vzal pryč, protože jsou nehodnými je nosit. Tento postoj byl očividný u Padre Pia. Svatý z Pietrelciny ukazuje jasně, jaké je poslání těch, kteří nosí stigmata. Padre Pio založil modlitební skupiny a Domov pro úlevu v utrpení, velkou nemocnici, provádějící specifické výkony pro zmírnění fyzického utrpení. Navíc je přímluvná schopnost osob nesených stigmaty větší, když se sjednotí s dalšími osobami v modlitbě k obnově, spáse a záchraně světa.
Proč ale dává Pán tento "půvab" určitým lidem?
Zecca: Odpověď je právě tak v jejich poslání. Je to služba Církvi, kterou potřebuje v jednotlivém momentu své historie. Je to jako prorocké znamení, volání, překvapující pravda, schopná lidem připomenout to, co je podstatné, totiž být přizpůsobený podle Krista, a Kristovu spásu, která nás zachraňuje Jeho ranami.
V jistém smyslu my všichni nosíme stigmata, protože ve křtu jsme byli ponoření do Kristova života, který nám umožňuje podílet se na velikonočním tajemství jeho smrti a zmrtvýchvstání. Na naší vlastní malé cestě každý z nás nosí stigmata. Jestliže je neseme v duchu víry, naděje, odvahy a statečnosti, pak mohou být tyto rány, třebas zhnisané a nikdy se nehojící, pomocí k vyléčení jiných.
Jedním slovem, stigmata reprezentují vědomý souhlas s křížem žitým duchovně.
KNĚŽÍ ŘÍKAJÍ, ŽE NOSIT KRISTOVY RÁNY PRO NĚ ZNAMENÁ, VZEPNOUT SE JAKO NOVÉ TAJEMNÉ ZNAMENÍ
[4]
|
|
V posledních letech se objevuje nový fenomén: tvrzení, že určitý kněz má stigmata, mystické Kristovy rány. To je zajímavé, protože zatímco bylo oznámeno mnoho fenoménů stigmat během staletí (a tucet v právě minulých několika letech), je to neobvyklé, aby kněz snášel tento div. Opravdu, vidíme odhadem nejméně 321 důležitějších stigmatizovaných od časů sv. Františka do dvacátého století, a dokud se neobjevil na scéně svatý Padre Pio z Itálie, vládlo přesvědčení, že není znám žádný stigmatizovaný kněz - nebo alespoň tak se to běžně říkalo.
Věříme, že jich v průběhu historie bylo mnohem víc, asi stejně tolik, jako dnes. Jedním z nich je James Bruse od sv. Františka Saleského z farnosti Kilmanrock ve Virginii, asi 60 mil severovýchodně od Richmondu.
Ty úkazy u něho začaly před deseti lety v týdnu kolem 28. listopadu 1991, kdy vytryskly z očí sochy v domě jeho rodičů vodní kapky. Byla to socha Panny Marie Milostné. Brzy začaly plakat desítky dalších soch po dobu, kdy byl kněz nablízku, a viděly to tisíce lidí. Zajímavé je, že to bylo v diecézi, kde je i akademie FBI, námořní základna a Pentagon. Začalo to v rozhodujícím bodě jeho života,
když se P. Bruse, mladý kněz, začal ptát, jestli se vůbec měl stát duchovním.
Den po Vánocích roku 1991 si P. Bruse začal naříkat na ostré bolesti ve svých zápěstích a zanedlouho se objevila krev, která začala prosakovat z neporušené kůže na jeho zápěstích, nohách a z pravého boku.
Úkazy, které zahrnovaly sochy, způsobovaly, že nejenom plakaly, ale měnily barvy - s následnými uzdraveními, a ovocem církve, konverzemi. "Jsou zde duchovní a fyzická uzdravení," říká P. Bruse. "Pak tu jsou lidé vracející se do církve. Jestliže toto je to, co Pán chtěl, pak to On dostává."
Otec Bruse se naprosto přesně podrobil svým představeným a během vyvrcholení úkazů byl pod přísnou kontrolou biskupa. V jednom okamžiku plakala socha právě i v biskupově kanceláři. Tam byla nejméně v jednom případě potvrzena bilokace související s P. Brusem (často něco vymáhal na Páteru Piovi) a jiné neobvyklé úkazy. On k těmto věcem přistupuje s pokorným smýšlením, skromně a s obezřetným chováním.
Je nyní farářem a má na starosti dva kostely, a tak jeho energie byla ve velké míře rozptýlena, ale pocit - dojem, že mluvíme se svatým člověkem - je tu stále. Bydlí blízko Chesapeake Bay a říká, že nejnovější úkaz se týká růžence, který mění barvu, jak se dozvídáme o Medjugorje.
Jak bylo řečeno, je mnoho přísežných svědků a svědkyň, kteří stigmata potvrzují. Jsou jich tucty v samotné Severní Americe. Viděli jsme je sami. Byli jsme přítomní i u jednoho údajného mystika, jemuž se začala objevovat krev na čele. Ale proč to nyní zakoušejí kněží? Je to něco, co zasluhuje pozornost dnes a v minulosti to bylo udržováno biskupy v tajnosti? - Opravdu, biskup P. Brusovi uložil ponechat si ono nízké smýšlení; však tak mnoho lidí zakusilo úkazy, které dokonce zůstaly skryté.
Uzdravování zahrnuje např. děvče, které bylo uzdraveno z částečné slepoty a z nádoru.
Co to znamená?
"Nic se neděje samo a náhodou," věří Otec Bruse. "Pán, který je stále činný, nás informuje, že Je zde a že Je skutečný." Pokud jde o naši dobu a zvláště o to, co se stalo v poslední době v New York a Pentagonu: "Vidím, že se nic neděje samo od sebe. Myslím, že hlavní je nechat se probudit, to potom znamená jít dál, a domnívám se, že vše má, jak pozoruji - podivnou teplotu, polární točny, zemětřesení - je jich hodně a pokračují, a myslím, že bychom měli být všichni připravení. Já to tak doopravdy dělám. Máme se mnohem častěji obracet ke kostelu a ke zpovědi. Myslím, že to vše je nápadné už několik let nazpět. Myslím, že jsme nyní v odlišném období."
Jakékoli pochyby, které měl o Bohu nebo kněžství, jsou pryč. "Nemusíme se znepokojovat tím, co je po smrti," řekl. "My to víme. Je to totální láska. Kristus je ten, jehož skutečná moc stojí za všemi těmito fenomény. Kristus nás připravuje pro království Boží tak, jak se říká: "Buď připravený", ale volá to na nás již nyní. Je to něco podobného, jako když Kristus říká "Vstávejte!" Rozpohybujme svou duši. Věřím, že je to budování něčeho velikého."
MARIA ESPERANZA BIANCHINI
[5]
|
|
se narodila 22.11.1928 ve Venezuele ve vesnici San
Rafael, provincie Barrancas, stát Monagas jako čtvrté dítě
svých rodičů. Matka měla již tři syny a toužebně si přála dceru. Těhotenství bylo velmi bolestné a Mariina matka se často modlila před
obrazem Panny Marie, kde také nabídla dceru Bohu, jestliže se jí narodí. Dostala jméno po P. Marii a druhé, které znamená "Naději".
V dětství měla několik mystických zážitků: v pěti
letech jí hodila přes řeku Orinoko červenou růži sv. Terezie Menší; ve dvanácti letech měla těžký zápal plic, ale byla vyléčena P.Marií, kterou doprovázela sv. Margarita, patronka místa. Měla slabé srdce a po dalších nemocech byla částečně upoutána na lůžko. Byla vyšetřena 22 lékaři, kteří ji nedali žádnou naději
na život. Byla uzdravena na Ježíšově Nejsvětějším
Srdci a dostala první ze stovek poselství.
Chtěla se stát řeholnicí a odešla proto 3.10.1954 k
františkánkám do Merida. Zde měla vidění sv. Terezie, která jí řekla, že její povolání je do
manželství, že má vydávat svědectví jako manželka a matka. Božským Srdcem byla téhož dne poslána do Říma, kde bydlela v ústavu sester Ravasco. V
Římě se vdala v kapli Neposkvrněného Početí P. Marie ve Svatopetrské katedrále dne 8.12.1956 za
Geo Biancini Giani a zde jí také požehnal papež Pius XII. Tato kaple je místem prohlášení dogmatu o Neposkvrněném Početí Panny Marie v r. 1854
papežem Piem IX. a historicky to zde byla vůbec první svatba. - Má sedm dětí, šest dcer a jednoho syna. Jejich jména: Maria Immaculada, Maria Esperanza, Maria Grazia, Giovanni, Maria Coromoto,
Maria Auxiliadora, Maria delta Carmen.
Maria Esperanza Bianchini dostává velmi mnoho poselství od Panny Marie (dosud) a je obdařena stigmaty, má dar vidění budoucnosti, dar uzdravování, vznášení se, bilokace a mnoho dalších. Z nich nejpozoruhodnější, 16krát pozorovaný a také nafilmovaný, je náhlé vypučení fyzické růže z jejího hrudníku. Nejprve se u prsu objeví pupen, pak tuhý stonek s listy a trny; Maria
Esperanza říká, že to bolí jako porod. V jejích ústech došlo mnohokrát k eucharistickému zázraku, kdy se Hostie přeměnila ve fyzickou podobu
Ježíšova Masa. Byla několikrát shůry zasypána růžovými lístky a kolem ní se šíří silná vůně po růžích, po ovoci a jiné. Tyto fenomény jsou známé i ze života P. Pia z Pietrelciny, který se jí údajně zjevil v den své smrti a předal ji štafetu stigmatizovaných (předtím prohlásil v San Giovanni Rotondo, aby neplakali, že je bude utěšovat dívka z Jižní Ameriky). Její stigmata byla propichována, aby se tak prokázal průchozí otvor rukama i nohama, vyteklo přitom velké množství krve. Stigmata nemá trvale ve viditelné formě, ale v pátky a zvláště silně se projevují na Velký pátek. - Toto vše se dělo za časté přítomnosti místních hierarchů. Po 10 letech zkoumání a
vyšetřování Církví biskup Pio Bello Ricardo vyhlásil autentičnost těchto zjevení a 21.11.1987 bylo uznáno jako autentické výnosem Kongregace pro nauku víry vedenou kard. Ratzingerem. Podnět ke schválení dala biskupská konference Venezuely, kde ze 37 biskupů bylo přesvědčeno o pravostí 35.
Bylo jí zjeveno místo, kde mají vzniknout místní Lurdy, nazvané "Betánie", a to v souvislosti s
poselstvími, zaměřenými na obrácení všech lidí a jejich znovuobjevení a obnovení vztahu k Bohu.
Betánie, evagelní místo vzkříšení Lazara z hrobu, má připomínat, že lidstvo jako celek má povstat ze
svého hrobu sobectví a bezbožnosti. Její poselství byla i aktuální, dopředu varovala před klonováním člověka, intenzivním působení ďábla ve světě, o krizi na Blízkém Východě, která může (ale intenzivními modlitbami lze vyprosit zrušení tohoto trestu) vyvolat třetí celosvětovou válku, zřejmě jadernou.
Předpověděla i zářijový atak amerického obchodního centra jako trest za pýchu a materiální zaměření lidstva. - Po dlouhém hledání po celé Venezuele toto zjevené místo s manželem našla, koupila a Panna Maria zde léčí z pramenů stejně silně jako v Lurdech. Bylo zde přes 1.000 zázračných celkových uzdravení a desetitisíce ostatních (porovnej dobu-časový úsek zde a v Lurdech a počty uzdravení). Jedním z uzdravených je např. lékař, imunolog a biolog Samir Gebran, trpící paralýzou, rozpadem jater a leukémií, nebo Vinicio Arrieta, lékař, který studoval na Harwardské univerzitě, který byl okamžitě a úplně vyléčen z rakoviny. - Pozoruhodné jsou i obrazy, které se vyskytují v blízkosti Marie Esperanzy. Jednou byla přinucena jet k potoku, odsud vytáhnout kámen, na kterém byl ze spodní strany bílý obraz Panny Marie. Na mystické upozornění bostonskou řeholnicí při své návštěvě USA v Massachusetts poslala, aby
vykopali v lese kámen, a něm byla podobizna Ježíšovy tváře. - Při noční adoraci došlo k iluminaci, kdy její tělo vyzařovalo silné světlo.
V Betánii došlo také ke slunečním zázrakům jako ve Fatimě s bíle pulsujícím sluncem a za poletování podivuhodného modrého motýla vystoupila z jeskyně Cua Panna Maria; vrchol byl kolem 25.3.1984, ale zázračné události pokračují dosud a viděly je desetitisíce lidí, jak se dějí přímo v Betánii anebo v blízkosti Marie Esperanzy. Tyto události šetřil zvlášť intenzivně biskup-skeptik Pio Bello Ricardo los Teques. Během krátkého období měl k dispozici 550 podrobných záznamů o těchto paranormálních jevech. Nakonec se zázrak stal i jemu. Když byl při návštěvě Marie Esperanzy uzdraven objevil se i fenomén růžové vůně. Biskup říká: "Viděl jsem její proměnu, když vypadala, jako by ji pokryl zlatý (bronzový) postřik, ruce, nohy, obličej, celé tělo; viděl jsem ji vznášet se, pozoroval jsem její stigmata na Velký pátek."
V Betánii se při biskupově pontifikální mši na volném prostranství za koncelebrace P. Otty Ossa Aristizabala, duchovního správce poutního místa, dne 8.12.1995 při proměňování rozdělil biskup Hostii na čtyři díly, které pozdvihnul, a jeden z nich přijal. Při tom si všiml, že na další části se objevila Krev. - Lékařské testy prokázaly, že jde o krev lidského původu. Biskup Pio ale další testování nepovolil, protože nebylo k dispozici pro testy potřebné množství krve. Tak byl vlastní eucharistický zázrak poškozen. Hostie eucharistického zázraku byla nakonec přenesena do klášterní kaple blízko sídla diecézní kurie v Los Teques, kam dnes proudí poutníci uctívat div Eucharistie.
Vizionářka Maria Esperanza Bianchini dnes žije v Caracasu a občasně dojíždí do Betánie na význačné církevní slavnosti. Zázračné události byly mnohokrát filmovány, přenášeny televizí, její mimořádný fenomén s vyražením růže z prsou také, správněji je třeba předpokládat, že růže nepučí v těsné blízkosti prsu, ale koření v srdci, které je tak blízké Ježíšovu Srdci; růže ji celou mnohokrát ovine - jeho zveřejnění však dovolila až po své smrti. Takovou skutečnost "výměny srdcí" zná např. i schönstattská spiritualita pod termínem "inscriptio" (vepsání srdce do srdce). Zde dochází k fyzickému naplnění výměny srdcí. Vždyť Maria Esperanza Bianchini je od početí zasvěcencem Božského Srdce Páně. A růže, pučící ze Srdce Páně a rostoucí cestou, kterou otevřelo na Golgotě vojákovo kopí, je přiměřenou a uctivou ozdobou této kruté rány. Růže s trny ovíjející několikrát vizionářčino tělo připomíná trnovou korunu, která je atributem Božského Srdce Páně.
Její děti jsou všechny v manželství, mají děti. Vnoučata dělají Esperanze velkou radost. Jsou hudebně nadaná, skládají vlastní skladby a koncertují po Venezuele i v dalších zemích. Rodina žije v silném spojení se svými rodiči-prarodiči a intenzívně prožívá Esperanzino obdarování a charisma.
|
OTEC ZLATKO SUDAC
[6]
Zde je uvedena část interview ze dne 29.8.2001 se stigmatizovaným knězem P. Zlatko Sudacem z diecéze Krk v Chorvatsku, který obdržel stigmata. Stigmata obdržel ve výroční den úmrtí Padre Pia a od té doby měl velký vliv na mnoho lidských životů. Kříž na jeho čele je částí stigmat. - Rozhovor proběhl ve farním domě katolické chorvatské farnosti sv. Jeronýma v Chicagu, kde měl P. Sudac třídenní seminář.
|
Proč jste se rozhodl stát se knězem?
Mnoho roků jsem přemýšlel o cestě, kterou bych se mohl jako člověk nejplněji realizovat. Absolvoval jsem vysokou školu a stal se strojním inženýrem.
Potom jsem začal studovat filozofii a psychologii. Rozhodl jsem se přestoupit do bohosloveckého semináře, abych se stal kandidátem kněžství pro moji diecézi. Mluvit o mém životním povolání
znamená ponořit se trochu hlouběji do mého bytí, do
mého srdce. Každý člověk se ptá sebe sama, jaká je jeho cesta k největší a nejplnější seberealizaci. Stejným způsobem jsem přemýšlel o tom, jak bych se mohl vzdát úplně sebe sama. Spiritualita mě vždy
vzrušovala. Stále jsem četl duchovní knihy. Potom jsem se jednoduše rozhodl, a byl to konečný krok směrem k důvěře v Boha. Viděl jsem zde práci s lidmi, s nemocnými, ta okrajovost mě činí štastným a tímto způsobem života nebudu nikdy osamělý. Člověk, který žije pro lidi, přijímá od lidí velmi mnoho. To jsou věci s hodnotou, která je věčná. Jeden z hlavních důvodů pro naši existenci na zemi je existence lidí, které milujeme a kteří žijí pro druhé lidi. Dnes je to velmi nutné. Jsem mladý. Přede mnou je celý život a má budoucnost, a modlím se k Bohu o milost, abych měl srdce pro každého člověka, zvláště pro ty, kteří jsou vzdáleni od druhých lidí, od Boha a od sebe samých.
Vyrůstal jste v katolické rodině, která vám umožňovala praktikovat víru? Jak jste přišel k poznání Boha za komunismu?
Moje rodina je tradičně katolická rodina. A právě ta tradice je pro mnoho lidí bariérou ke zkušenosti života. Abych se šel potěšit do kostela, že znám a miluji Boha. Pak jsem pochopil, že to nebyla láska, ale zvyk. Následně jsem se sebe ptal, jestli bych chtěl být člověkem, který by byl milován druhými ze zvyku? Jak to Bůh asi pociťuje, když Ho milujeme ze zvyku? Tak jsem pochopil lásku k Bohu jako něco živoucího a originálního, jako něco hluboce zakořeněného v hlubinách naší existence, jako něco, co mění náš život a co nám dává sílu k nesení svědectví dalším lidem. Milovat Boha v daru okamžiku, uvědomovat si to nyní, ne zítra nebo zpětně, že žít každý krok s Bohem znamená být Božím poslem.To je něco, co se má ve mně stále probouzet jako nějaké dobrodružství pro Boha. Bůh
je Otec všech lidí, kteří touží po proklamaci Ježíše Krista. Člověk potřebuje mít velkou hloubku ducha k životu pro každého, poněvadž Bůh učinil každého.
Jak jste byl starý, když jste se rozhodl stát se knězem?
Bylo mi 22 let.
Kolik vám bylo, když jste byl vysvěcen?
Bylo mi 27 roků. Bylo to před 29.6.1998, kdy byla Slavnost svatých Petra a Pavla.
Jste členem charismatického hnutí?
Při druhém vatikánské koncilu naše Církev definovala [pojem] "církev" jako "bytí institucionální a charismatické". Problémem je, že mnoho
charismatiků žije mimo institucionální Církev. Žijeme v období, kdy naše jednota s našimi biskupy a s papežem bude jedinou zárukou pravdivého a správného působení kněží i laiků. Kdyby mi Bůh dal nějaké specifické poslání, potom si je vezmu za své a budu se o ně starat. Jestliže si to Bůh přeje, potom to učiní prostřednictvím Církve a církevních představitelů. - On to učiní možným, abych mohl žít své charisma pro dobro Církve a všech lidí. Jsem jen jednou částí mozaiky. A bylo by pro mě lepší se nenarodit, než abych přitahoval pozornost já, a ne Ježíš Kristus. Opravdu, to je jediná správná cesta, jak sloužit Bohu v dalším miléniu.
Kolik máte bratrů a sester?
Mám jen sestru. Je vdaná a má dvě děti.
Jakého typu modlitebního společenství jste byl vedoucím, než vám Bůh dal stigmata?
Je to tak, jak to psaly noviny. Avšak ve skutečnosti to nebylo žádné modlitební společenství. Byla to přátelská neformální setkání v jednom rodinném domě. Když mluvím o všech těch událostech, které se staly potom, mluvím s obrovskou bázní z Pána, protože jsem si ověřil, jak toto vše velice převyšuje mne samotného. Když se mě lidé ptají, co si myslím o všech těch věcech, které se dějí, říkám, že opravdu nevím, co se se mnou děje. Ježíš Kristus řekl, že podle jejich ovoce je rozpoznáte. Jestliže tam lidé přišli na mé mše, semináře a kvůli zážitku Boha, a změní se jejich životy, jestliže je vyléčeno mnoho nemocných lidi, jestliže se po vzájemném konfliktu jeden s druhým usmíří, jestliže lidé odhazují všechnu svou špínu před Bohem a hledají mír s Bohem, jestliže zarmoucení nacházejí naději na obrat, potom to je ovoce, na které musíme upřít naši pozornost, ale ne na mě (tj. neobrací vaši pozornost ke mně). Stále oznamuji v seminářích, že pokud přicházíte kvůli mně, potom jste se zmýlili, ale pokud jste přišli kvůli Ježíši Kristu, potom zůstaňte. Musíme hledět na
Dárce, ne na dar. Cítím se jako Boží sandály, které si Bůh nasazuje a ve kterých bude chodit, takže pomocí těchto sandálů se může dostat k těm lidem, kterých se zamýšlí dotknout. Ať mi Bůh dá sílu, abych Mu mohl svým životem poctivě sloužit, k jeho slávě.
Míváte bolesti ve vašem čele?
To mě nebolí, jen když se modlím, potom tam cítím pulsování. Na první pátky a v určitých obdobích, to je známé, je to krvácení a prosakování jako by křičící.
Jste nějak nábožensky zapojen v řádu kněží?
Ne, patřím do diecéze Krk v Chorvatsku.
Jak jste spojen s Pannou Marií?
Velice moc! Ona je má milovaná Matka. Všechna vojska zla před Ní padají. Člověk ji může prosit jen s čistým srdcem a já jí budu vděčný za její ochranu do konce svého života. Pokud jde o mne, mám zasvěcení se Neposkvrněnému Mariinu Srdci. Matka je skutečně vznešenou stranou naší spirituality. V této technické a hrubé společnosti nám chybí Matka něžnosti.
Zasvětil jste se Panně Marii jako dítě?
Ne, asi před rokem.
Byl jste blízko u Marie jako malý chlapec?
Tady je zajímavý příběh o mé matce. Když byla mladá dívka, chtěla být řeholnicí u Missionaries of Charity. Tenkrát ale bylo požadováno, aby rodina dala jisté množství peněz [tzv. věno], aby tak děvče mohlo vstoupit do kláštera. Má babička, matka mé matky, byla velmi chudá a nebyla schopná to učinit. To je chvíle, kdy má matka přislíbila Panně Marii, naší nebeské Matce, že jestliže to ona nebyla schopná učinit [tj. stát se řeholnicí], pokud jí Bůh dá syna, že ho zasvětí Bohu. Má matka mi to přiznala až v okamžiku, kdy jsem jí řekl, že bych chtěl být knězem. Nikdy jsem nevěděl nic o této její přísaze. Až tehdy, za pláče, mi řekla o tomto slibu, který udělala. Skrze to mohu vidět, že mě ochraňuje přímluva Matky Boží.
Byl jste blízko u Marie jako malý chlapec?
Tady je zajímavý příběh o mé matce. Když byla mladá dívka, chtěla být řeholnicí u Missionaries of Charity. Tenkrát ale bylo požadováno, aby rodina dala jisté množství peněz [tzv. věno], aby tak děvče mohlo vstoupit do kláštera. Má babička, matka mé matky, byla velmi chudá a nebyla schopná to učinit. To je chvíle, kdy má matka přislíbila Panně Marii, naší nebeské Matce, že jestliže to ona nebyla schopná učinit [tj. stát se řeholnicí], pokud jí Bůh dá syna, že ho zasvětí Bohu. Má matka mi to přiznala až v okamžiku, kdy jsem jí řekl, že bych chtěl být knězem. Nikdy jsem nevěděl nic o této její přísaze. Až tehdy, za pláče, mi řekla o tomto slibu, který udělala. Skrze to mohu vidět, že mě ochraňuje přímluva Matky Boží.
Jsou vaši otec a matka na živu a kde žijí?
Ano, oni žijí na ostrově Krku, v tom samém místě, ze kterého pochází arcibiskup Zagreba. Má matka chodila do školy se záhřebským arcibiskupem. V mé diecézi je jen 70 kněží. Je nejmenší diecézí ze všech diecézí Chorvatska.
Byl jste v Medjugorje?
Ano, třikrát. To byly nezapomenutelné zkušenosti. Je to svaté místo modlitby, mlčení a konverze srdce.
Byl jste knězem, když jste jel prvně do Medjugorje?
Byl jsem velmi mladý, mladý hoch, když jsem tam jel poprvé.
Byl jste tam od obdržení kněžství?
Ano
Co je tou nejdůležitější věcí, kterou jste nalezl v Medjugorje?
Čestnost. Být milovníkem pravdivosti. Dnes pravda provokuje. To vyžaduje neporušenou osobnost. A Panna Maria [osobně] nemůže, tedy aspoň prosí o mé celé vlastní já. Dát se Marii a Bohu, opravdu tím sebe neztratím, ale najdu. To je to, co si nesu z Medjugorje. Poselství, které jsem obdržel, je zejména mít důvěru v Boha.
Mluvil s vámi někdy Ježíš nebo Maria?
Ne. Neměl jsem nikdy vidění nebo zjevení, ale mám konverzaci srdce. Je to dar, který uschopňuje určit diagnózu nebo číst lidská srdce. Ten dar je u mě patrný, když jsem v duchovních rozhovorech nebo při poslechu zpovědí. To je vždy dáno jako pomoc pro tu osobu, aby mohla vyjádřit sama sebe a zamilovala se do Boha.
Opravdu ten dar čtení duší přišel po stigmatech?
Před divem stigmatizace jsem měl dary, jako dar jazyků [řečí], dar uzdravování; dar rady a pomalu také přicházel dar poznání. Po stigmatizaci jsem přijal mnoho dalších darů. Některé z těchto darů mě velmi zdrtily. A tak jsem potřeboval nějaký čas, abych si zvyknul na to, co se stalo. Tady poukážu na specifické dary: vznášení se, bilokace [současná přítomnost na dvou nebo více místech], vyzařování světla [iluminace] a poznání o z nebe přicházejících událostech, poznání o budoucnosti a zvláště o budoucích nebezpečích.
Máte dovoleno o tom mluvit?
Rád bych počkal, než uplyne nějaký určitý čas. Jsem v součinnosti s jistým expertem - vrcholným světovým expertem. Rád bych, aby ta celá věc byla z jejich strany dobře pozorována. Do té doby, než oficiální církev učiní nějaké vyhlášení s ohledem na tyto jisté úkazy, ve svém srdci nebudu mít jistotu, zda je to dobře mluvit o těchto věcech. Chci přitahovat pozornost k Ježíši Kristu a obávám se, že těmito věcmi mohu přitahovat pozornost ke mně. Jsem hříšný člověk. Od stigmatizace mám obrovskou potřebu svátostné zpovědi. Pro mě, to je stejné jako pro každého jiného, kdo prochází touto zemí; chci být maličkým a touto cestou patřit Bohu.
Mluvil jste o daru jazyků. Je to dar řeči nebo je to dar mluvení mnoha různými jazyky?
Kdepak, dar jazyků má dvě nebo tři formy.
- Někdo je tím člověkem, který nikdy nestudoval nějaký známý jazyk, ale může tím jazykem mluvit.
- Druhý je, že člověk může mluvit dávno zapomenutou hebrejštinu, aramejštinou nebo jinými starými semitskými jazyky.
- A třetí dar je tzv. "breptání", kdy osoba Boží milostí může mluvit tzv. andělským jazykem. Tento dar je zmiňován v Písmu svatém.
Musíme být velmi opatrní u tohoto daru, protože zlí duchové mohou také používat dar jazyků.
Jednou tu byla seance, kde lidé prosili v jazycích, a tyto dary jazyků byly zaznamenány na magnetofonové pásce. Osoba, která měla dar porozumění jazykům, rozuměla, že to byli všechno proklatci - byla to rouhání a znesvěcení jazyků proti Bohu.
O Letnicích, když apoštol mluvil v různých jazycích, jeden mluvil a všichni rozuměli. U nás, v našem modlitebním shromáždění, se však často přihodí, že všichni mluví [jazyky] a nikdo nerozumí.
Mé zkušenosti jsou tyto: ten někdo, kdo má dar jazyka a city nevinnosti ve svém srdci a potřebu tím [darem] velebit Boha, by se měl začít modlit nahlas vně. Ale jestliže se v tom okamžiku objeví osoba s darem porozumění jazyku, potom ten dar v té chvíli není dán pro budování společenství, ale pro jednotlivce k rozvíjení jeho osoby. Potom doporučuji, aby se ta osoba modlila tiše sama v sobě.
Žádný z darů, které máme, není dáván pro jednotlivou osobu, ale pro druhé, pro společenství. Jsem ve službě Boží Vůle.
Můžete nám říci o vaší bilokaci?
To je velmi zajímavý dar, který je zjevný pouze tehdy, když o tom vydají svědectví další lidé. Člověk [s tímto darem], který se vznáší nahoru, si do posledního okamžiku není jistý tím, co se s ním stane. Máte pocit, že jste na jednom místě, ale vaše srdce a představivost chce být někde jinde. To se stane, když je někomu zabráněno být s Bohem, s modlitbou, s Nejsvětější svátostí. Po nějakém podobném zákazu, který já jsem zažil, se stala bilokace sama zjevnou.
Řekl jste, že jste neměl dovolení být blízko u Boha, ale že jste se bilokací dostal blízko k Bohu?
Byl jsem s Bohem v jednom místě a v jiném, ale to v druhém místě jsem zažil více svým srdci a představivostí než svým tělem. To je zajímavé, že jsem věděl všechno, co se tam stalo. Byl bych to přičítal všechno své představivosti, kdyby se neobjevili nějací lidé a všech šest lidí nepotvrzovalo, že mě tam viděli fyzicky přítomného. S jedním z těchto lidí jsme si dokonce potřásli rukama.
Stalo se to doma ve vaší diecézi?
Současně jsem byl s nějakými mladými lidmi modlit se a rozjímat...
(Mluvil s Otcem Joe a Otec Joe řekl, "mladí lidi věděli, že tam byl a modlil se s nimi. Na druhém místě - byl to kostel - a nějací lidé ho viděli před kostelem a potřásli si s ním rukama, tak věděli, že tam byl.")
Otče, na začátku interview jste řekl, že vám to nahání obrovskou bázeň před Pánem. Můžete to vysvětlit?
Tiším ten pocit velmi silně. Bůh je Ten někdo, který se vymyká každé a vůbec všem myšlenkám o Něm. On překonává naše city a dokonce stavy naší duše. Je to nemožné, mluvit o Něm. Jediný způsob, jak být ve styku s Bohem, je milovat Boha. Musím pomalu pronikat do Boha, abych už neexistoval já, ale aby jednal Bůh. Když to činím, neztrácím sebe sama, ale sám nacházím Boha. Tomu mohou rozumět pouze ti lidé, kteří Boha milují z celého svého srdce, z celé své duše a ze vší své síly. Jestliže někdo zhřešil, jediná příčina všech hříchů je nedostatek lásky k Bohu, nedostatek lásky k lidem a k sobě. To je příčina všeho zla. Kdyby tyto rány lidstva objevily formuli lásky, bezpodmínečné lásky, tento život by byl nebem na zemi.
obsah
|
předchozí
|
další
související téma:
1-8
|
2-4
|
INDEX
______________________________________________________
stopa 1-10 / Stigmatizovaní lidé
_________
