PŘÍTOMNOST TRVALÁ AKTIVNÍ

7 - 1		Eucharistie - Svaté přijímání Nejintimnější kontakt s Bohem, kterým se Bůh dává člověku a člověk Bohu. Jde o vyvrcholení vztahu lásky mezi Bohem a člověkem. Člověk k přijetí Boha musí být disponován. Přijímání Těla a Krve se řídí Ježíšovým příkazem (Mt 26,26-28; Mk 14,22-24; Lk 22,19-20; Jan 6,51; 1 Kor 11,23-29) a dokonce varováním, že kdo nebude požívat Nejsvětější Eucharistii, nebude s Ním mít podíl (Jan 6,53-56). Když je to poprvé, je to krásná slavnost - několik fotografií.
7 - 2		Eucharistie - Proměňování Mše svatá je zpřítomněním Kristovy kalvárské oběti. Její nedílnou částí je i Poslední večeře, na níž Pán Ježíš ustanovil jako věčný příkaz provádění proměny lidských darů chleba a vína na Jeho božské Tělo a Krev. Přestože vnímáme stále jen chléb a stále jen víno, věříme Kristovým slovům, že je v každé této Způsobě reálně a cele přítomen se svým tělem a krví, se svým božstvím a lidstvím. - Vykonávání tohoto příkazu se pojí s tajemstvím víry a je stanoveno v Mt 26,26-28; Mk 14,22-24; Lk 22,19-20; 1 Kor 11,23-29. Z textů jednoznačně plyne, že nejde o příkaz ke vzpomínkovému setkání s jídlem lámaného chleba a pitím vína na připomínku Kristovy existence, ale o akt transsubstanciace (přepodstatnění).
7 - 3		Eucharistie - Svatostánek Tělo Páně, určené k uchovávání pro pozdější potřebu (pro nemocné, jako viatikum, pro výstav) je uloženo ve skříňce na oltáři (hlavním, vedlejším, ve zdi) a toto místo je označeno tzv. věčným světlem, lampou s červeným nebo oranžovým světlem, často blikajícím v srdečním rytmu nebo šlehajícím plameny. Je to místo trvalé přítomnosti Boha mezi lidmi, viditelné, kdykoli dostupné a přístupné. "A dáš mu jméno Emmanuel - to je "Bůh s námi" (Mt 1,23). To se zde realizuje. Je to také dům nebeského Otce, kde přebývá Syn, a sídlo Svatého Ducha, který z nich vychází jako Láska. Je štěstím vědět, že do tohoto domu, kde bydlí Ježíš, můžeme kdykoli přicházet jako do domu Otcova. Zde proto můžeme zažívat, že jsme Božími dětmi, že Mu patříme a že On nás miluje (Řím 8,16-17). Obrázky svatostánků a adorace před ním.
7 - 4		Eucharistie - Výstav Eucharistie a eucharistické slavnosti Tělo Páně a Krev Páně bývají také předkládány věřícím k projevení úcty a lásky. Děje se tak při adoracích, kdy je svátostná Způsoba vystavena v monstranci. S touto monstrancí s Nejsvětější Svátostí se také konají průvody (např. na Slavnost Těla a Krve Páně) a lidé jsou jí žehnáni, jako by žehnal sám Ježíš Kristus (Mk 10,16; Lk 24,51).
7 - 5		Svátost smíření Přestože se při křtu každý odříká skutků zlého ducha, přece lidská přirozenost je natolik slabá, že pokušením podléhá a dopouštíme se hříchů. Hříchem se však naše společenství s Bohem porušuje (1 Jan 3,10; 5,2). Cestu zpět k Bohu nám usnadňuje Ježíšův příkaz apoštolům, aby odpouštěli hříchy jeho jménem (Jan 20,23). To se děje ve svátosti smíření, svaté zpovědi. Každá zpověď se tak stává novým počátkem v duchovním životě, jakoby novým křtem. - Teprve očištěni touto svátostí se můžeme odvážit přijmout Tělo a Krev Páně ve svatém přijímání.
7 - 6		Svátosti Církve Kratičká informace o Boží stopě v jednotlivých svátostech (kněžství, manželství, nemocných, křtu a biřmování). Fotogalerie.
7 - 7		Kristova Církev s papežem v čele a s hierarchickou strukturou Jednoduchý církevní schematismus. Papež je velmi viditelnou stopou Boží jako přímý Ježíšův a Petrův nástupce, povinný vést Církev až do konce věků. Církev jako společenství věřících. Fotogalerie z papežských cest a setkání s mládeží.
7 - 8		Církev - mystické Tělo Církev není jen skupinou věřících v Boha. Ona v sobě zahrnuje všechny od počátku světa až do jeho skončení, zahrnuje tedy všechny žijící lidi, kteří jsou na cestě k Nebi, všechny zemřelé, kteří Boha milovali, i když nedokonale, a nyní se očišťují v očistci, a všechny, které Bůh již přijal k sobě jako svaté. Tedy církev putující, trpící a oslavenou.
7 - 9		Společenství věřících na modlitbách Bůh je přítomen tam, kde jsou dva nebo tři shromážděni v Kristově jménu, je On mezi nimi (Mt 18,20). Různé druhy pobožností ve formě obrazového dokumentu.
7 - 10		Křesťanská rodina Bůh je přítomen tam, kde jsou dva nebo tři shromážděni v Kristově jménu, je On mezi nimi (Mt 18,20). Takovým nejmenším, zároveň ale nejjistějším, nejhomogennějším a nejtvárnějším společenstvím je vlastní rodina. Rodina, která se společně modlí, žije svátostně a věnuje se i druhým, to je církev v malém a pevný základ perspektivní společnosti.
7 - 11		Maria, Dvě Srdce a Plán spásy Plán spásy se začal naplňovat až s Neposkvrněným Početím Panny Marie. Umístění tohoto středobodu času vedle ústředního bodu, jímž je Narození Páně. Část věnovaná Archám záchrany - Ježíšovu Nejsvětějšímu Srdci a Mariinu Neposkvrněnému Srdci, a také úkolu Panny Marie v dějinách spásy, jak je chápána dnešní teologií a spiritualitou.
7 - 12		Charitní služba pomoci Společenství Církve by nebylo podle Boží vůle, kdyby mezi jeho významné aktivity nepatřila pomoc sociálně a jinak potřebným (Mt 25,35-45; 1 Jan 4,20; 1 Kor 15,46; Jak 2,16): (hospice pro umírající; domovy důchodců; ústavy pro choromyslné, nevyléčitelně nemocné); křesťanské mateřské, základní, střední a vysoké školy; nemocnice; útulky pro tuláky a bezdomovce; útulky pro vyhozené z domu (opuštěný rodič s dětmi); azylové domy pro oběti sexuálního násilí a teroru; vyvařovny pro sociálně slabé; dětské domovy; sběr a distribuce oblečení šatstva a finančním prostředků pro postižené chudobou, hladomorem, epidemiemi, zemětřeseními a jinými přírodními pohromami; preventivní a poradenská činnost (potraty, antikoncepce, AIDS, rozvody, promiskuita, eutanázie, linky důvěry)…
7 - 13		Misie a azyl Církevní misie je význačnou stopou Boží ve světě, mnohde chápanou jako povinnost bohatších k chudším zemím, což však nesedí. Misijní stanice a kaple bývají chápány a respektovány na svých územích jako azylová místa. Fotogalerie z misií po celém světě.
7 - 14		Písmo svaté - Bible Trvalá stopa spočívající v existenci Živého Slova, uloženého v Písmu svatém. To je základem poznání Boha, který se nám skrze Písmo zjevuje jako Stvořitel, Zákonodárce, Spasitel a Vykupitel, Posvětitel a konečný Cíl všeho bytí. Biblické medailonky k různým tématům namísto obrázků.
7 - 15		Duch rozlišování V životě jsme nuceni stále volit mezi dobrem a zlem, ale také mezi Božím a svým. To, že poznáváme, jak k nám hovoří vlastní svědomí, je důležitou Boží stopou, kterou jsme povinni následovat, abychom se morálně a psychicky nevyšinuli. Jen důsledné následování Božího hlasu může člověka vést tak, aby nezbloudil ve svých citech a náboženských postojích.
7 - 16		Lidé žijící zasvěcený život Klerici, ale i neklerici, kteří se z lásky k Bohu odřekli úplně nebo částečně světa. Kněží, řeholníci, terciáři i laici v ligách, svazech a institutech.
7 - 17		Sžíravá touha po Bohu - konverze Je málo těch, kteří skutečně nevěří v Boha, přesto však jsou značně nedůslední a nemění svůj život. Jiní jsou naopak touhou po Bohu poháněni až neuvěřitelně. Ti se pak stávají viditelnou stopou neviditelného Jsoucna. Pocházejí-li navíc původně z nevěřícího prostředí, je možné na ně ukázat prstem s označením konvertité. Ale konverze, obrácení se a nalezení Boha, je předpokladem života každého věřícího.

obsah | předchozí | další

POZNÁMKY:_________________________________________________________________________________________________________________/